DOBRÁ VODA U HOŘIC

Ves, doložená od počátku 15. století, byla povýšena na městečko 5. dubna 1557 na žádost Kryštofa Zilvára z Pilníkova a zároveň mu byl dán i znak, odvozený od erbu vrchnosti.

Popis znaku: Štít černý a v něm je od spodku až do polovice štítu klín červený, špicí nahoru obrácený.

HOŘICE

Městečko Hořice je poprvé doloženo r. 1363, od konce 18. století se považovalo za město. Kdy získalo znak, není známo, stalo se tak však nejpozději počátkem 16, století, jak dokazují pečeti.

Popis znaku: Na červeném štítě je stříbrná hradební zeď z kvádrů, v jejímž středu stojí rovněž stříbrná věž. Zeď vrcholí cimbuřím o pěti stínkách po každé straně věže. V přízemí věže je otevřená, uvnitř červená malovaná brána se zlatými, černě kovanými vraty a vytaženou černou mříží. Nad branou jsou dvě malá okénka a nahoře velké, křížem dělené okno. Věž vrcholí zdola šikmo seříznutou valbovou střechou modré barvy se zlatými makovicemi.

JIČÍN

KOPIDLNO

Sídliště, založené asi před r. 1322, bylo povýšeno na městečko před r. 1451. Znak dostalo od krále Ludvíka 9. března 1523 na žádost Zikmunda z Kopidlna. Proto nese také jeho erb.

Popis znaku: Na modrém štítě je doprava obrácená kozlí hlava s krkem a rohy; levá polovice hlavy, jeden roh a krk jsou černé, druhá polovice a druhý roh jsou bílé.

LÁZNĚ BĚLOHRAD

Sídliště, původně zvané Nová Ves, asi od r. 1557 Bělohrad, kteréžto jméno však prvotně náleželo vlastně tvrzi. Na městečko Bělohrad byla pak Nová Ves povýšena císařem Karlem VI. na žádost Bertholda Viléma z Valdštejna 2. května 1722. Městem je od r. 1962. Kdy městečko získalo znak, není známo. Widimsky i Sedláček udávají barvy zlatou a modrou, bohužel bez citace pramene. Vzhledem k tomu, že jde o valdštejnské barvy, není vyloučeno, že se tak prvotně znak opravdu maloval a že teprve později za Schaffgotschů došlo ke změně. Dnes město užívá červené a bílé barvy.

Popis znaku: Štít svisle rozpoltěný, červený a stříbrný. V každém poli stojí na dvou zelených pahorcích dvouocasý nekorunovaný doprava obrácený lev, držící před sebou v pravé tlapě jehličnatý strom a v levé tlapě strom listnatý. Stromy jsou v přirozené barvě, lvi ve střídavých barvách k barvě pole, tedy v pravém červeném poli je lev stříbrný, v levém stříbrném červený.

LIBÁŇ

Libáň byla městem už před r. 1340; později poklesla na ves a byla znovu povýšena 8. června 1574 císařem Maxmiliánem na prosbu Jiříka Pruskovského z Pruskova, přičemž byl městu zároveň dán i znak.

Popis znaku: Na červeném štítě je u spodu zlaté trojvrší a na něm uprostřed je stříbrná hradební zeď z kvádrů, s cimbuřím o třech stínkách, se dvěma okrouhlými okny pod ním a s branou zavřenou černými vraty, na nichž visí zámek a nad ním je špicemi dolů obrácená stříbrná podkova. Po obou stranách stojí pak z kvádrů stavěné stříbrné okrouhlé věže, každá s klíčovou střílnou v přízemí, se dvěma okénky vedle sebe v poschodí, se třemi stínkami cimbuří a se stříbrnou helmicovou střechou se zlatou makovicí a hrotem. Mezi věžemi stojí na cimbuří jelen v přirozené barvě s pravou přední nohou pozvednutou a s parohy o sedmi špicích.

MILETÍN

Hrad a pak ves jsou doloženy od r. 1124. Městečkem byl Miletín už ve druhé polovině 13. věku. Kdy dostal znak, není známo; buď se vyvinul z pečetního znamení s obrazem sv. Jiří, k němuž byl snad přidán r. 1568 erb vrchnosti, pánů z Valdštejna, nebo celý znak souvisí s osobou Jiřího z Valdštejna, který Miletínu vládl v l. 1560–1584. Barvy známe jenom z literatury a novodobých maleb.

Popis znaku: Na červeném štítě je postava sv. Jiří v ocelovém odění a bílém šatě, v přílbě s bílým chocholem, na bílém koni jedoucím skokem k levé straně. Řemení a ratiště kopí jsou zlatá. Kopím probodává světec rozevřenou tlamu zeleného draka, který je pod koněm a ocas ovíjí kolem zadních nohou koně. V levém horním rohu štítu je nad hlavou koně štítek s valdštejnským erbem, tj. čtvrcený štítek, jehož 1. a 4. pole je zlaté a v něm je modrá jednoocasá lvice, 2. a 3. pole je modré a v něm je lvice zlatá. Všechny hledí ke středu štítku.

MLÁZOVICE

Ves doložená od 14. století, byla asi před r. 1542 povýšena na městečko. Kdy městečko získalo znak, není známo. Doložen je pečetí z r. 1659. Podle pamětní knihy města a spisů ministerstva vnitra z let 1927–1928 dal Mlázovicům znak císař Rudolf II. na přímluvu Albrechta ze Smiřic.

Popis znaku: Na červeném štítě stojí na zeleném trávníku stříbrná čtyřhranná z kvádrů budovaná věž. V přízemí má otevřenou bránu bez vrat, v patře má dvě obdélná okna vedle sebe a vrcholí rozšiřujícím se cimbuřím o třech stínkách.

NOVÁ PAKA

Sídliště, založené asi v polovině 14. století, bylo již před r. 1478 povýšeno na městečko. Městem bylo snad až od r. 1791. Nejpozději v 17. století užívala Paka znaku, který ji vyznačuje podnes. Jeho znamení bývá někdy popisováno jako štít nakoso dělený routovým věncem. Tento popis však není přesný. Podle starých dokladů na zvonu z r. 1615, na pečetích od r. 1620, na razítkách, na kašně a budovách nedosahoval tento věnec (pruh) ke krajům štítu. Nešlo tedy o heroldskou figuru dělení štítu věncem, protože to by muselo dělit štít až do krajů. Heroldské dělení štítu z tohoto znamení udělal vlastně asi teprve Widimsky a jeho následovníci. Podle starých dokladů leží prostě věnec na štítě, je užší než šíře štítu, takže končí kousek od kraje, a to někdy dokonce poloviční lilií, takže se podobá koruně, ovšem bez podhledu dovnitř, u koruny obvyklého.

Popis znaku: Na štítě leží a jej téměř nakoso dělí "routový věnec", tj. poněkud doleva prohnutý zelený pruh, lemovaný po levé straně řadou sedmi liliovitých nebo listových tvarů. Nedosahuje však až ke kraji štítu. Levé horní pole štítu je stříbrné, pravé dolní pole je červené. Obě pole, nebo alespoň dolní, bývají damaskována rozvilinami.

PECKA

Sídliště, založené před r. 1322, se od r. 1382 jmenuje městečkem. Znak městečka je doložen pečetěmi od r. 1633. Není však vyloučeno, že znak byl staršího data a byl v r. 1633 jen doplněn iniciálami převora kláštera valdického Filipa Buschka a patrně také obrazem Madony mezi věžemi. Dnes Pecka znaku neužívá a jeho podobu vůbec nezná.

Popis znaku: Na modrém štítě je stříbrná kvádrová hradební zeď se třemi klíčovými střílnami a šesti stínkami cimbuří. Pod střílnami jsou zlatá písmena F. P. B. P. Nad zdí vynikají dvě okrouhlé věže, každá s oknem a červenou stanovou střechou se zlatou makovicí. Mezi věžemi je ze stříbrného hroty nahoru obráceného půlměsíce vyrůstající poloviční obraz Madony s Ježíškem, oba v červeném šatě se svatozářemi.

PODHRADÍ

Pod hradem Veliší je už v 15. století doloženo osídlení, zvané prostě Podhradí. Bylo před r. 1487 již městečkem. Kdy získalo znak, není známo. Zachovány jsou jen pečeti a barvy čerpáme jen ze starší literatury a nové malby. V popisech Widimského i Sedláčka se však omylem udává v bráně český lev.

Popis znaku: Na červeném štítě je čtyřhranná věžovitá brána, od které na obě strany šikmo stoupá hradební zeď bez cimbuří. Vše je v barvě stříbrné (bílé), z kvádrů budované. Ve věži je v přízemí otevřená brána bez vrat, nahoře dvě dvojice oken nad sebou, cimbuří o pěti stínkách a vysoká valbová šikmo mřežovaná střecha černé barvy se zlatými makovicemi. V bráně je doprava obrácený lev ve skoku, je stříbrný, avšak jednoocasý a bez koruny.

SOBOTKA

Ves, založená asi počátkem 14. století, byla asi v témž věku povýšena na městečko. Král Vladislav II. povýšil pak Sobotku na žádost Jana ze Šelnberka privilegiem z 24. srpna 1498 na město a dal jí znak v podobě hradby s branou a věžemi, na nichž visí na řetězech, zaklesnutých za kamenný kříž oken, štíty se šelnberským erbem. Císař Rudolf II. polepšil tento znak privilegiem z 27. května 1580, a to přidáním znaku pánů z Lobkovic do prostoru mezi oběma věžemi. Po r. 1949 nebyla Sobotka městem, Městský národní výbor byl jí přiznán od 2. dubna 1971.

Popis znaku: Na modrém štítě je stříbrná kvádrová hradební zeď o šesti stínkách, s otevřenou, oslím hřbetem zaklenutou branou se zlatými vraty s ocelovým (šedomodrým) kováním a s vytaženou zlatou mříží s ocelovými špičkami. Nad zdí vystupují dvě čtyřhranné, rovněž stříbrné věže s cimbuřím o třech stínkách, jejichž vnitřní boční strany jsou zčásti viditelné. Každá věž má velké okno s kamenným křížem a pod ním zlatý štítek s černou kančí hlavou s velkými kly a červeným jazykem. Uprostřed mezi věžemi je v oválném zeleném vavřínovém věnci štítek se znakem pánů z Lobkovic, totiž čtvrcený štít, jehož 1. a 4. pole je vodorovně dělené, nahoře červené, dole stříbrné, 2. a 3. pole je stříbrné s černou, nakoso nakloněnou orlicí, se zlatým zobákem, zlatými spáry a zlatým půlměsícem položeným přes prsa.

STŘEVAČ

Ves, doložená ve 14. století, byla na žádost Straníka z Kopidlna 30. listopadu 1514 povýšena na městečko. Kdy toto městečko získalo znak, není známo. Zachoval se jenom na novodobém razítku, a to nedosti jasném.

Popis znaku: Štít příčně dělený v horní třetině. Menší horní pole je červené, dolní je zelené. Ve štítě je přes obě pole na černé půdě stojící bílá věž z kvádrů, dole poněkud rozšířená. V přízemí věže je otevřená brána bez vrat, v poschodích jsou tři okna, jedno nad dvěma. Věž vrcholí cimbuřím o pěti stínkách a černou valbovou střechou.

VYSOKÉ VESELÍ

Sídliště, založené před r. 1323, bylo na městečko povýšeno před r. 1533. Na město bylo povýšeno 5. května 1908. V 16. století užívalo městečko znaku, který se popisoval takto: "Štít modré aneb lazurové barvy, v němžto brána na způsobu věže z kvádrového kamene zděná, na gruntu kamenném anebo skalky tesané, nad bránou pět stínků kamenných, nad nimi vokna tři, jedno nad druhým s mřížemi bílými anebo železnými, při vrchu té věže jinejch stínků sedum v způsobu prvních pěti a potom krov vo třech špicech, na kterýchžto jedné každé korouhvička bílá neb železná."

Císař Rudolf II. privilegiem z 25. února 1580 polepšil tento znak na žádost Jana st. Bořka Dohalského z Dohalic, a to tímto způsobem, že v bráně měl nadále být na zlatém řetěze zavěšen štít se znakem Dohalských a nad branou vytesaná písmena J. B. Z. D. Na pečeti byl však tento obraz vyryt nikoli jako jedna věž, nýbrž nad dolní jednotnou částí byly tři úzké věže, střední s oknem, boční jenom z kvádrů. Každá věž měla cimbuří o třech stínkách a helmicovou střechu s makovicí. Když bylo Vysoké Veselí povýšeno v r. 1908 na město, potvrdil mu císař František Josef I. zároveň privilegiem z 5. května 1908 i užívání starého znaku, a to nikoli v podobě užívané na pečeti, nýbrž v původní podobě jediné mohutné věže s trojí střechou, jak to popisovalo původně staré privilegium.

Popis znaku: V modrém štítě na šedé skále, která z okraje paty štítu vyniká, vystupuje stříbrná věž s branou o dvou poschodích, z přirozených kvádrů postavená. Spodní část věže obklopuje ochoz s cimbuřím o pěti stínkách, v hořejší části je cimbuří o sedmi stínkách. Ve věži jsou tři okénka nad sebou, s bílými mřížemi. Věž má červenou střechu s třemi hřebeny, na každém z nich je bílá větrná korouhvička doleva obrácená. V otevřené bráně visí na zlatém řetězu rozpoltěný štítek, jehož pravé pole je černě a zlatě šachováno (15 polí), levé pak je zlaté. Nad branou jsou vytesána písmena J. B. Z. D. Na horním okraji štítu spočívá stříbrná zděná koruna s pěti stínkami.

ŽELEZNICE

Sídliště, založené před r. 1318, bylo povýšeno na městečko asi před r. 1599 a na město 28. prosince 1911. Pravděpodobně v r. 1599 byl městečku udělen znak, protože tento letopočet vidíme na vývěsním štítu bývalé radnice i na razítku. Ve znaku byla v červeném štítě hradební zeď s branou a třemi věžemi se špičatou střechou, vše ve stříbrné barvě. Po povýšení na město byl mu tento znak potvrzen s nepatrnými změnami, doplněný však ozdobnou obrubou a zděnou korunou.

Popis znaku: Na červeném štítě je stříbrná hradební zeď z kvádrů, s cimbuřím a polokruhem zaklenutou, uvnitř černě malovanou branou s otevřenými zlatými vraty. Nad zdí vystupují tři rovněž stříbrné čtyřhranné věže, střední širší a o málo vyšší, boční štíhlejší a nižší. Věže mají po jednom obdélném okně, cimbuří u krajních věží po čtyřech, u střední se šesti stínkami a černou stanovou střechu se zlatou makovicí. Štít obklopuje ozdobná bronzová obruba a na ní spočívá stříbrná zděná koruna s pěti viditelnými stínkami.