krajina...    historie...  současnost...  a-co-dál?...  ...  fórum...    předchozí  <	-- raně barokní kompozice jíčínské krajiny (katedrála)  -- katedrála uprostřed krajiny kostel Sv. Jakuba Většího a panská oratoř Kostel sv. Jakuba Většího, dnes torzo monumentálního projektu, byl zamýšlen svým zakladatelem Albrechtem z Valdštejna jako biskupská katedrála. Když se myšlenku zřídit v Jičíně biskupství Valdštejnovi nepodařilo prosadit, byly plány upravovány a kostel byl realizován jako proboštský. V rámci středoevropského manýrismu a baroka neobyčejně významná raně barokní stavba, projektovaná po roce 1623 Giovanni Battista Pieronim (1586-1654?) a koncipovaná jako centrála s půlkruhovým presbytářem. Otevřená zůstává účast dalších architektů, Andrea Spezzy a Giovanni Battista Mariniho. Základní kámen položen roku 1627, v roce 1634, bezprostředně po Valdštejnově smrti je stavba zastavena. Nedokončeny jsou tehdy již zamýšlená spojovací chodba z Valdštejnského paláce (zámku) do oratoře, centrální kupole a věže. Oratoř měla být součástí tělesa pravé, západní věže. Kostel je neorientovaný, hlavní oltář směřuje k jihu. Respektuje tedy a završuje architektonickou koncepci náměstí se zámkem a pozdně gotickou věžovou bránou, je však také stavbou, jejíž kupoli protíná krajinná osa Veliš - Kartouzy a stává se tak svou koncepcí (tedy zamýšlenou hmotou i zamýšleným obsahem) jedním ze stěžejních duchovních bodů této osy.- viz historická komponovaná krajina. V této souvislosti je nutné připomenout jako důležitou okolnost Valdštejnův pokus o založení františkánského konventu u kostela sv. Františka pod Velišem, pro nějž dvorská kancelář v Jičíně vydala zakládací listinu 1. března 1628. - viz fundace církevních staveb. Kostel Sv. Jakuba Většího se tak měl stát ústředním - geometricky středovým - bodem kompozice, spojující na jihozápadě klášter františkánský a na severovýchodě klášter kartuziánský s Valdštejnovou hrobkou. To vše v rámci krajinné linie probíhající jičínskou kotlinou a spojující protilehlé hory Veliš - Kumburk. Jinými slovy, vstup ze zámku do oratoře je současně vstupem do této krajinné osy. Je tak průchodem nikoli jen do významné polarity duchovní, nýbrž i bránou do polarity spirituálního pole krajiny. Ve stavbě kostela bylo pokračováno až po roce 1644, vysvěcen byl v roce 1701. Po požáru roku 1768 byl renovován, přistavěna spojovací chodba z paláce v intencích původního projektu. Nástropní iluzívní malba nepravé kupole je pravděpodobně od Jana Hiebela (1681-1755), freskové obrazy evangelistů a církevních otců provedl Josef Kramolín (1730-1802). Pozdně barokní zařízení (architektura tří dřevěných oltářů s řezanými plastikami a obrazy) bylo realizováno v letech 1768-70. Obraz hlavního oltáře Nanebevzetí sv. Jakuba Většího je od Ignáce Viktorina Raaba (1711-1787), obrazy oltářů postranních od Josefa Kramolína. Sochy oltářů stejně tak jako jejich architektura pocházejí z významné sochařské dílny Jelínků, činné v celém Pojizeří, některé práce jsou přímo spojeny se jménem Martina Ignáce Jelínka (1728 - po 1810). Užívání této oratoře jakožto místa určeného pro účast panstva na bohoslužbách lze doložit jen v hrubých údajích. Po Valdštejnově smrti získávají zámek roku 1635 Tiefenbachové, v roce 1635 Trauttmannsdorfové. Do roku 1768 byl kostel se zámkem spojen dřevěnou pavlačí, poté prampouchem sklenutým ve dvou obloucích. Úpravy v oratoři (čalounění klekátka, dekorativní vymalování stěn) byly provedeny v průběhu následujícího století. V této souvislosti je možné připomenout pobyt rakouského císaře Františka I. na jičínském zámku od 3.6 do 2.7. roku 1813 v rámci zde probíhajících jednání protinapoleonské aliance. Trauttmannsdorfům a jejich úředníkům sloužil zámek do poloviny 19. století. V roce 1936 zámek zakoupilo město Jičín. fundace církevních staveb Součástí velkorysých koncepcí, kterými Albrecht z Valdštejna přetvářel v podstatě ještě středověké město Jičín v moderní rezidenční sídlo svého frýdlantského vévodství, byla promyšlená duchovní infrastruktura krajiny raně barokního typu. Mocenské a ideové aspekty nazírání na život tu měly šanci prolnout v dokonalé harmonii. Záhy po získání jičínského panství roku 1621 zve do města jezuity a ti do Jičína přicházejí rok poté. V Praze dne 16. 10. 1624 vydává zakládací listinu koleje řádu Tovaryšstva Ježíšova v Jičíně pro 60 jezuitů s povinností vyučovat zde mládež. K této listině je dne 27. 12. 1627 vydán v Jičíně doplněk, v němž je oznámeno Valdštejnovo rozhodnutí vystavět budovy jezuitské koleje přímo ve městě, v sousedství gotického kostela sv. Jakuba. Ten pak byl se svolením kardinála Harracha darován jezuitům a jimi později zasvěcen sv. Ignáci. Po asanaci měšťanských domů u věžové brány zakládá v bezprostřední blízkosti paláce stavbu kostela, koncipovaného jako biskupská katedrála. Na něj je přeneseno patrocinium kostela sv. Jakuba. Roku 1624 připravila dvorská kancelář koncept listiny, kterou se měl Jičín stát sídlem biskupa a 14 kanovníků a být tak postaven na roveň hlavních měst císařství. Biskupství v Jičíně však nevzniklo a roku 1628 zde bylo zřízeno pouze proboštství, dnes budova pozdně barokní fary. - viz katedrála uprostřed krajiny. Souběžně s povoláním jezuitského řádu do města Valdštejn iniciuje i možnosti jejich hlubší pedagogické působnosti. 26. 12. 1627 je v Jičíně vydána zakládací listina semináře při jezuitské koleji pro 100 jinochů z vévodství. Jak dosvědčuje text zakládací listiny, dvaceti jinochům šlechtického stavu a deseti jinochům duchovního stavu se zde zvyšuje nadání (tj. podpora), určuje se nadání pro lékaře a lékárníka, laickým učitelům se určuje výuka k aritmetice a krasopisu, chovancům je zajištěn oděv apod. Na místě staré školy, vedle jezuitské koleje, byla roku 1627 založena budova jezuitského gymnázia. Také starost o nemocné nezůstala stranou. 30. 5. 1628 zakládá v Jičíně Albrecht z Valdštejna jako součást tzv. Nového Města špitál, jehož duchovní správa je opět svěřena jezuitům, hospodářské vedení pověřeným měšťanům. Špitální a hřbitovní kostel Sv. Trojice, založený současně, byl po požáru roku 1630 dokončen až roku 1663 nákladem obce. Získal tak novou, vrcholně barokní podobu a byl poté zasvěcen sv. Marii de Salle. V rámci své ideově mocenské koncepce však Valdštejn zasáhl podstatně nejen do podoby města Jičína, ale i do jeho nejbližšího okolí a krajiny Jičínska jako součásti vévodství. 8. prosince 1627 byla vydána v Jičíně zakládací listina pro konvent řádu kartuziánů ve Valdicích, severně od Jičína. Konvent s kostelem Sv. Bruna (Nanebevzetí P.Marie, Sv. Josefa), realizovaný dle návrhu Andrea Spezzy, byl koncipován, jak to odpovídalo tradicím řádu, s hrobkou svého zakladatele v centru konventu. Místo přísné poustevnické řehole tak by určeno zároveň jako místo posledního odpočinku Albrechta z Valdštejna. Že se tomu tak nakonec nestalo, souvisí s josefínským dekretem, kdy roku 1772 byl klášter zrušen. Valdštejnovy ostatky stejně tak jako ostatky jeho manželky byly převezeny roku 1785 do kaple mnichovohradišťského zámku a kartuziánský klášter se nakonec roku 1857 stává trestnicí rakouskouherského mocnářství. 1. 3. 1628 je v Jičíně vydána zakládací listina konventu minoritského řádu na Veliši, výrazném vrcholu jižně od Jičína, bezprostředně v podhradí stejnojmenného raně gotického panovnického hradu. V ní se ukládá řádu založení staveb obývaných 12 řeholníky. I přesto, že záměr nebyl realizován, dokládá Valdštejnův neobvyklý duchovní vhled do možností, jež danosti krajiny a její historie nabízely. viz historická komponovaná krajina. K Valdštejnovým záměrům patřilo i zřízení jičínské university, plánoval přizvat k duchovnímu životu města také další řády, jako dominikány, augustiniány a kapucíny. Násilnou smrtí Albrechta z Valdštejna 15. února 1634 v Chebu však tyto ideje zůstaly neuskutečněny. Přesto významná část plánů realizována je a tak velkolepé torzo duchovní architektury města svědčí i o schopnosti mecenáše oslovit na svou dobu výjimečné umělce, kteří byli schopni tyto záměry uvést v život. Byli to zejména Andrea Spezza, Giovanni Battista Pieroni a Nicolo Sebregondi. palác ve městě Biskupská katedrála byla koncipována jako centrum duchovní infrastruktury krajiny, zatímco s ní spojený Valdštejnský palác, dnes nazývaný zámkem, měl být centrem moci světské. Také zde, jako v jiných oblastech, postupoval Albrecht z Valdštejna absolutně velkoryse a za své pomocníky si vybral italské urbanisty a architekty. V jádru středověké a provinční město Jičín, zdecimované navíc předchozím požárem a výbuchem původně skromnějšího renesančního zámku se samo takovému urbanistickému přístupu nabízelo. V jihovýchodním rohu náměstí byla zbořena řada měšťanských domů a na jejich místě byl založen rozsáhlý palác, pojímající do svého tělesa zbytky renesančního zámku, jež se tak staly jeho severozápadním nárožím. Spojením s monumentální novostavbou katedrály se tak zároveň stal jakýmsi dvojdomem pro světy duchovní i světský. - viz katedrála uprostřed krajiny. Měšťané, jimž byli vyvlastněny domy pro stavbu nového zámku a kostela, byli umístěni v novém předměstí, tzv. Novém městě, založeném kolem roku 1624 podle jednotného plánu na obdélném půdorysu kolem náměstí. Pro Valdštejna byla velkoryse upravena i okolní krajina a na konci lipového stromořadí byla přebudována obora s novostavbami loggie, čestného dvora a grotty v bezprostřední blízkosti kartuziánského kláštera - viz historická komponovaná krajina. Protože existence významného města vždy souvisí se silou místa, a to zase s existencí významné řeky, plánoval Valdštejn dokonce obrácení toku řeky Jizery a svázání jejího koryta s Cidlinou pomocí umělého kanálu. Takové dílo by bylo ojedinělé v rámci celé barokní Evropy. Stavba zámku je pojata jako palác s mnohými obdobami s Valdštejnským palácem v Praze a stejně jako tam, i v Jičíně byla koncipována v monumentálním měřítku. Roku 1625 byly kopány základy pro novostavbu pod vedením Andrea Spezzy, který stavbu řídil až do své smrti roku 1628. Poté pokračovali architekti Giovanni Battista Pieroni a Nicolo Sebregondi. Koncipována zde byla tři nádvoří, centrální sál, palácová kaple, palácové konírny a rozsáhlý park s míčovnou, zbrojnicí a dalšími konírnami. komponovaná krajina Stromořadí lip mezi Jičínem a Valdicemi představuje součást první raně barokní či pozdně manýristické krajinné kompozice takového rozsahu v Čechách. Již Bohuslav Balbín ve svých Miscellaneích roku 1679 obdivně popisuje velkrysost založení tzv. jičínské zahrady Valdštejnovy. Albrecht z Valdštejna poté, co vybral Jičín za sídelní město svého frýdlantského vévodství, zde za pomoci italských architektů pod vedením Giovanni Battista Pieroniho inicioval řadu staveb i děl krajinné architektury tak, aby prostor širokého okolí byl provázán sítí vizuálních a ideových vztahů. Architektura města s jeho dominantami, katedrálou Sv. Jakuba Většího a palácem byla vztažena do souvislostí se stavbami založenými při dominantách krajiny v jižním i severním směru. Myšlená geometrická osa byla vetknuta do mapy krajiny tak, aby významově vázala hrad Veliš a klášter františkánů s kupolí biskupské katedrály v Jičíně a dále pak stavby Obory s klášterem kartuziánů ve Valdicích do jediného celku. Stavebně výjimečné místo zde má Obora s loggií a grottou spojená s Jičínem dvoukilometrovou alejí lip. Jelikož kartuziánský klášter ve Valdicích byl určen za místo vévodova posledního odpočinku, byl to směr, jenž v sobě spojoval prvky mocensky ideové a duchovní zároveň. Plné rozpětí těchto krajinných vazeb, jež se rovná sedmi kilometrům, samo ukazuje na grandióznost této koncepce. Součástí mělo být i přesměrování toku Jizery a její propojení s řekou Cidlinou. Vody Jizery by tak obtékaly město a protékaly zahradami paláce. viz katedrála uprostřed krajiny, palác ve městě, fundace církevních staveb. Povaha genia loci v okolí Jičína je dána již samotným utvářením jičínské kotliny, rámované na jihu Velišským hřbetem a na severu hřebenem Tábora s tušením Krkonoš. Mělká mísa, přecházející na západě do labyrintů Prachovských skal, je místem žilnatiny pramenišť řeky Cidliny a oblastí vnitřně soustředěných center s orientačními body vrcholů hor Veliše, Kumburku, Zebína, Železného či kaple Sv. Anny. Jičínská kotlina byla přitažlivá pro člověka od neolitu a v období raného středověku zde lze hovořit o velmi pokročilém stupni humanizace krajiny. Město je založeno v klínu třech rybničních soustav, Knížete (15. století) na severozápadě, Šibeníku (15. století) na východě a Velkého Poráku (14. století) na jihozápadě. Vlastní valdštejnský koncept komponované krajiny a zejména Libosad s loggií a lípami, je bravurním rozvinutím těchto vztahů k území valdického háje doloženého již v pozdním středověku. Ani Valdštejnovou tragickou smrtí roku 1634 však tvarování krajinného komplexu nekončí. Od konce 17. do počátku 18. století vyrůstá po obvodu Jičínské kotliny řada poutních kaplí, korunujících vrcholy kopců nebo uzavírajících hrdla údolí s prameny. Vznikají tak další dominanty, tíhnoucí ke světlu či ke zdrojům životodárných sil. Objevují se nová jména umělců architektů - Jean Baptiste Mathey, Jan Blažej Santini Aichl či Anselmo Martino Lurago a jako stavebníci zejména Šlikové a Morzinové. V současné době je krajina v okolí Jičína velmi originální drůzou, nesoucí výrazné stopy prehistoricky až raně historicky humanizované krajiny, fortifikačního systému středověkých hradních sídel, stopy manýristické a raně barokní koncepce zahrady italského typu, stopy středoevropského vrcholně barokního způsobu jedinečné práce s krajinou, stopy historismu konce 18. a počátku 19. století a konečně stopy návratu místa samého k sobě s tendencemi k obnovování původních typů porostu, flóry a fauny. Všechny tyto složky jsou nějak cenné, nejcennější je však jejich vzájemná souvztažnost. jg / mš Albrecht z Valdštejna Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna se narodil 14. září 1583 v Heřmanicích jako syn sice starobylého, ale v té době zcela bezvýznamného rodu. O jeho mládí mnoho nevíme, snad jen to, že se mu dostalo důkladného šlechtického vzdělání, takže v dospělosti psal česky i německy, uměl italsky a vše italské celý život miloval, částečně ovládal i latinu, španělštinu a francouzštinu. Z kavalírské cesty po Evropě, jež bývala předepsanou součástí výchovy, se vrátil v roce 1603 a se svým zděděným majetkem mohl prožít celkem pohodlný a nepříliš výrazný život venkovského šlechtice. To by ovšem nesměla být jeho dominantní vlastností ctižádost, která jej tak silně poháněla kupředu. Kariéra se nejpříhodněji budovala v armádě, a tak se mladý Valdštejn ihned po kavalírské cestě Evropou objevuje na bojišti v Uhrách v bitvách proti Turkům. Později bystře odhadne situaci a ve sporu císaře Rudolfa II. s jeho silnějším bratrem Matyášem se staví na stranu Matyášovu a zároveň přestupuje z víry bratrské na výhodnější - katolickou. K tomu se v roce 1609 ještě bohatě ožení s vdovou Lukrécií Nekšovnou z Landeku, takže jeho hvězda prudce stoupá vzhůru. Za stavovského povstání proti císaři sice zpočátku bojuje na straně moravských stavů, ale pak znovu bystře odhadne politický vývoj a se stavovskou pokladnou a částí svého pluku prchá do Vídně. Takový čin je samozřejmě císařem odměněn a Valdštejn lacino skupuje české konfiskáty a výrazně tak rozšiřuje svoje panství. Roku 1620 je jmenován dvorským válečným radou, 1622 zemským velitelem Čech a zároveň povýšen na hraběte. O rok později se už stává knížetem z Frýdlantu, který začíná v Jičíně budovat své správní centrum a uzpůsobovat si sídlo, které si nijak nezadalo se současně počatým palácem pražským. Stejně usilovně v roce 1625 už jako vévoda buduje na vlastní náklady pro císaře armádu, která má až sto tisíc vojáků. Tehdy se ocitá na vrcholu slávy, jež ovšem měla trvat jenom krátkou řádku let. Pravidelně vítězí ve všech bitvách dánské fáze třicetileté války a za své zásluhy dostává nejen titul admirála Oceánského a Baltského moře, ale i bohaté meklenburské knížectví. Navíc je mu povoleno, aby na svém panství vládl jako suverén, včetně práva razit vlastní minci. To už však jeho závistiví protivníci nesnesou a tak dlouho naléhají na císaře, až jej doženou k Valdštejnovu propuštění ze služeb. O pouhý rok později (1631) jej však císař Ferdinand II. musí povolat zpět; do války vstupuje Švédsko a císařská armáda prohrává jednu bitvu za druhou. Valdštejnovi se podaří zastavit švédskou ofenzívu a osvobodit Prahu i celé Čechy, zároveň ale vede tajná jednání se švédským kancléřem Oxenstjernou i saským vrchním velitelem Arnimem. Jednání jsou však prozrazena - a to je příležitost pro Valdštejnova úhlavního nepřítele Piccolominiho i pro španělské poradce císaře. Podivná Valdštejnova nerozhodnost a vyjednávání jsou interpretovány jako velezrada a jeho usilování o českou korunu. Před takovými důkazy císař ustoupil a zosnoval vévodovu vraždu, či spíše popravu. Došlo k ní 25. února 1634 v Chebu. zf ------------------------- Okresní muzeum a galerie Jičín, 1998 Cathedral in a Landscape Cathedral in a Landscape The Church of St. James the Greater and the Oratory The Church of Sv. Jakub Vitší, today a fragment of a grandiose plan, was proposed by its founder, Albrecht von Wallenstein, as a bishop's cathedral. When this intention was turned down the plans were changed and the church was built as a prior church. The building was designed by Giovanni Battista Pieroni (1584-1654?) after 1623 and conceived with a central ground plan and a semicircular presbytery. Within the framework of Central European Mannerism and Baroque, this is a very valuable early baroque building. The contributions of other designers, especially Andrea Spezza and Giovanni Battista Marini, remain unclear. The cornerstone was laid in 1627, and in 1634 building activities were halted following the death of Wallenstein. The areaway between the Wallenstein palace and the oratory, central dome and the tower was axis line provided a link between the Veliš castle with the Franciscan not finished. The oratory was to be incorporated in the right-hand, or western, tower. The church is not oriented as other churches: the main altar is facing south. Thus the building can be regarded as part of the architectural concept of the town, including the main square with a palace and a late Gothic tower, but also as a building located on the landscape axis line Veliš - Kartouzy. The concept of the building, both in its architectural mass and significance, makes it one of the most prominent spiritual hinges of the axis. - See Historical Landscape Composition[A1] Wallenstein's attempt to establish a Franciscan monastery by the Church of Sv. František (St. Franciscus) in Veliš, a charter for which was issued by the office of the court in Jieín on 1 March 1628, should be stressed as an important circumstance. - See The Founding of Ecclesiastical Buildings The Church of Sv. Jakub Vitší was to become the central point, also speaking in terms of ground projection, of a design establishing a connection between the Franciscan monastery in the south-west and the Carthusian monastery with Wallenstein vault in the north-east. All this should take place within the framework of the main landscape axis line which lies in the Jieín basin and links the opposing hills of Veliš and Kumburk. In other words, the entrance from the palace to the Oratory is subsequently an entrance to this axis line. It is a gateway to an important polarity of spirit as well as of the country. The building activity resumed after 1644 and the church was consecrated in 1701. After a fire in 1768 it was renovated and the areaway between the palace and the church was built after the original design. The ceiling features an illusive dome painting probably by Jan Hiebel (1681-1755), and the fresco paintings of the evangelists and Holy Fathers were executed by Josef Kramolín (1730-1802). The late Baroque inventory (three wooden altars with carvings and paintings) was designed in 1768-70. The main altar features a painting of Sv. Jakub Vitší's ascension by Ignác Viktorin Raab (1711-1787), the side altar paintings are by Josef Kramolín. The carved statues as well as the altar architecture were made by an important artistic family of Jelínek who were active all throughout the Jizera region; some of the pieces are closely linked to Martin Ignác Jelínek (1728-after 1810). The usage of the Oratory as a place designed for gentry participating in church services is hard to prove. In 1635, after Wallenstein's death, the Tiefenbach family became the new owner of the palace, and the Trauttmannsdorf family after 1635. Until 1768 the church was connected to the palace with a wooden gallery and later with two diaphragm arches. The modifications in the Oratory, such as the prayer-desk trim and painted wall decorations, were made during the following decades. A visit by the Austrian Emperor Franz I to the Jieín palace from 3.6. to 2.7. 1813 as part of the anti-Napolean coalition meetings can be stressed in relation to this. The Trauttmannsdorf family lived here until the middel of the 19th century . In 1936 the town of Jieín bought the palace. The Founding of Ecclesiastical Buildings The spiritual infrastructure of the Early Baroque landscape was an important and elaborate part of Wallenstein's grandiose concept of turning a mediaeval town into a modern residential city in the Frýdlant duchy. The aspects of power and ideology in understanding life had a chance to amalgamate in sheer harmony. Shortly after acquiring the Jieín domain in 1621, Wallenstein invited the Jesuits, who came the next year to the town. On 16 October 1624, the Charter of the College of the Jesuit Order in Jieín was issued in Prague, stating that 60 Jesuits would be obliged to educate the youth. An amendment to the Charter was issued on 27 December 1627 in Jieín to declare Wallenstein's decision to build the College just within the town near the Gothic Church of Sv. Jakub. The church was later donated to the Jesuits and dedicated by them to St Ignatius. When the gentry residences near the tower were demolished, a cornerstone of a new church, proposed as the bishop's cathedral, was laid in the tower's immediate vicinity. It was dedicated to Sv. Jakub (St James). In 1624 the office of the court in Jieín drew up a concept of a paper which was to make Jieín the seat of a bishop with 14 capitulars, thus giving the town the same status as that of the Empire capitals. However; instead of a bishopric, only a priory was established in Jieín in 1628, today a late Baroque building used as a rectory. See Cathedral in a Landscape Concurrently with the coming of the Jesuits to Jieín, Wallenstein set about conceiving opportunities for their more efficient educational activities. On 26 December 1627 a Charter for a Seminar as part of the Jesuit College, designed for 100 young boys from all around the Duchy, was issued. The Charter includes paragraphs raising support for 20 young gentrymen and 10 young clergymen, establishing support for a doctor and a pharmacist, determining lay teachers to teach arithmetics and calligraphy, providing clothes for the college students, etc. The new Jesuit grammar school building was founded in 1627 near the College on the site of a former school. The sick were not neglected. On 30 May 1628 Albrecht von Wallenstein established a hospital in Nové Misto in Jieín, directing the Jesuits to conduct it and selected gentrymen to provide finance. The Church of the Trinity, adjacent to the hospital and the graveyard and established at the same time, was finished in 1663 at the borough's expense, following a fire in 1630. It was given a new Baroque design and was subsequently dedicated to St Mary de Salle. Within his ideological concept, Wallenstein had a significant influence over the look of the town of Jieín as well as its closest environs and the landscape of the Jieín region as part of the Duchy. On 8 December 1627, the Charter for the Carthusian monastery in Valdice, north of Jieín, was issued. The monastery with the Church of St Bruno (Assumption of the Virgin, St Joseph), built after a design by Andrea Spezza, was conceived, following the tradition of the order, to incorporate the founder's tomb in the middle of the monastery. Thus a place of strict eremite-like rule was designated to be the repose of Albrecht von Wallenstein. The plan wasn't fulfilled in the end. The Emperor Joseph's decree from 1772 dissolved the monastery. Wallenstein's and his wife's relics were moved to the chapel in the palace in Mnichovo Hradišti in 1785 and the Carthusian monastery was converted into a prison in 1857. On 1 March 1627, the Charter of the Minorite Monastery in Veliš, a site featuring a prominent hill south of Jieín, was issued. The monastery was to be placed at the foot of the hill, just under an Early Gothic royal castle bearing the same name, and the community was ordered to build houses for 12 monks. This plan was never fulfilled; however, it is evidence of Wallenstein's unusual spiritual insight into the opportunities given by the landscape and its history. - See Historical Landscape Composition Wallenstein's intentions included a plan to establish a university in Jieín, and to invite other communities, such as the Dominicans, Augustines and Capuchins. However, his murder on 15 February 1634 in Cheb put an end to the fulfilment of all of these ideas. Despite that, a significant proportion of his plans was realised, and such a grandiose fragment of the spiritual architecture of the town is a demonstration of his ability to address artists who were exceptional at that period and who were able to bring his intentions to fruition life. Among these artists were, most prominently, Andrea Spezza, Giovanni Battista Pieroni and Nicolo Sebregondi. Palace in a Town The bishop's cathedral was conceived as the centre of the spiritual infrastructure of the region while the Wallenstein palace, connected to the cathedral, was to be the centre of terrestrial power. Here, as well as in other cases, Albrecht von Wallenstein took a monumental approach and chose Italian urban planners and architects to assist. The mediaeval provincial town of Jieín, damaged by a previous fire and an explosion in the formerly smaller Renaissance palace, was a suitable location for developing such an urban plan. Gentry houses in the south-eastern corner of the square were demolished and a large palace was built on the site, incorporating remainders of the Renaissance palace which became the north-western corner of the new palace. By connecting the new grandiose cathedral, the two buildings became a twin-house for the spiritual and terrestrial world. - See Cathedral in a Landscape The gentry whose houses were taken over for the purpose of building the new palace and the church were moved to a new suburb called Nové Misto (The New Town). The suburb was founded in 1624 on a uniform ground plan following the shape of a rectangle around the main square. The surrounding landscape was also designed in a magnificent style and a game park with the new Loggia, Court of Welcome and Grotto were built at the end of the linden tree promenade, very near to the Carthusian monastery - see Historical Landscape Composition. The existence of an important town always relates to the power of its location, and that relates to the presence of an important river. One of Wallenstein most extravagant plans was to reverse the flow of the Jizera and connect it with the Cidlina by an extensive artificial canal. Such work would have been unique in Europe in Baroque times. The palace in Jieín was conceived similarly to the Wallenstein palace in Prague and was also a large-scale construction. In 1625 the foundations were dug under the command of Andrea Spezza, who conducted the building activities until his death in 1628. Giovanni Battista Pieroni and Nicolo Sebregondi continued his work. The plan comprised of three courts, a central hall, palace chapel, palace stables and a large park with a ball games room, armoury and additional stables. Historical Landscape Composition The linden tree promenade between Jieín and Valdice is part of the first early Baroque, or late Mannerism, landscape composition of such extent in Bohemia. The grandiose plan of establishing the so-called Wallenstein garden in Jieín is first admired in Miscellanea by Bohuslao Balbino in 1679. When he had chosen Jieín as the capital of his Frýdlant duchy, Albrecht von Wallenstein initiated many building activities and landscape composition pieces with the assistance of Italian architects led by Giovanni Battista Pieroni. The aim was to make a network of visual and abstract relationships in the wide surroundings. The architecture of the town with its prominent sites, such as the Cathedral of Sv. Jakub Vitší (St.James the Greater) and the Wallenstein palace, related closely to the buildings designed near the countryside(s significant landmarks, either to the south or the north. The abstract axis line provided a link between the Veliš castle eith the Franciscan monastery and the dome of the bishop's cathedral in Jieín, and further extended to contain the Obora game park with the Carthusian monastery in Valdice. Obora with the Loggia and Grotto is a unique piece of architecture, connected to Jieín with a linden tree promenade 2 km at length. The Carthusian monastery in Valdice was designated to be the repose of the Duke, and it represented the amalgamation of aspects of power and spirit. The whole plan comprises an area 7 km in length, which shows clearly how grandiose the original concept must have been. It included a plan to reverse the flow of the Jizera and its connection to the Cidlina with an artificial canal. The Jizera river bed would then encircle the town and lead through the palace gardens. - See Cathedral in a Landscape, Palace in a Town, The Founding of Ecclesiastical Buildings The genius loci around Jieín is determined by the formation of the Jieín basin, framed by the Velíš ridge to the south and by the Tábor crest to the north with the notion of the Krkonoše mountains. The shallow basin, changing into the labyrinths of the Prachov sandstone rocks in the west, is a spring area for the Cidlina river and an area of power-bearing centres with the landmark peaks of Veliš, Kumburk, Zebín, Železný and Sv. Anna. The Jieín basin has been attracting man since Neolithic times, and it is assumed that in the early mediaeval period the landscape had been cultivated to a considerable extent. The town lies at the boundary of three lake systems: Kníže (15th century) in the north-west, Šibeník (15th century) in the east, and Velký Porák (The Great Porák, 14th century) in the south-west. The Wallenstein conception of the landscape composition itself, i.e. the Libosad with Obora and the loggia with the linden tree promenade, is a masterpiece development of the older area of the Valdice grove and the pond valley of Šibeník, which date back to the beginning of the XV century. However, the death of Wallenstein did not bring to an end the forming of the landscape. The end of XVII century was a time when many pilgrimage places were created, and pilgrimage chapels were built to decorate hill tops or valley springs around the Jieín basin. They became the new dominating landmarks, featuring the inner light or life giving forces. Other landlords have also participated in the shaping of the landscape in the Jieín basin, namely the Schliks, the Morzins or later the Rohans. New artist architects appeared, such as Jean Baptiste Mathey, Jan Blažej Santini-Aichl and Anselmo Martino Lurago. At present the landscape around Jieín is a unique fusion with recognisable features of prehistoric or early historic cultivation, of a Mediaeval system of town fortifications, of Manneristic and early Baroque concepts of Italianate gardens, of the irreproducible manner of landscape architecture as it emerged in the late period of Central European Baroque, of the historicism of the end of XVIII and beginning of XIX centuries, and finally, of the place's return to itself, together with the regrowth of the original types of flora and fauna. Each of these components has some value; the most valuable, however, is their relationship. Albrecht von Wallenstein Albrecht Václav Eusebius von Wallenstein was born on 14 September 1583 in Heomanice into an ancient but unimportant family. We do not know much about his early life except that he achieved the thorough education of a nobleman, and could write in Czech and German and understand Italian, some Latin, Spanish and French. He also took a special liking to anything Italian all throughout his life. After his return in 1603 from a chevalier's journey about Europe, then a required part of aristocratic education, his inherited property allowed him to live the comfortable but boring life of a country nobleman, were it not for his dominant trait - ambition - that drove him ahead. The army was the best springboard for a career. After his European chevalier tour, the young Waldstein thus appeared in battles against the Turks in Hungary. Later, he took a lucky gamble and, in a dispute between the indecisive Emperor Rudolf II and his stronger brother Matthias, he took the latter's side and even converted from the Czech Brethren to the Catholic faith, which offered more advantages. In addition, he married a rich widow, Lukretia Neksova of Landek in 1609, and his star was rising quickly. During the estates' revolt against the Emperor, he fought at the beginning on the side of the Moravian estates. Then, again, he made a correct assessment of the political situation and fled to Vienna, with the estates' treasury and part of his regiment. Naturally the Emperor rewarded such an act, and Waldstein bought confiscated property cheaply - we already know what happened to the Smirickýs - and this substantially expanded his demesne. In 1620, he was appointed Imperial war counsel, in 1622 Governor of the Kingdom of Bohemia and at the same time was promoted to a count. One year later, he became Duke of Friedland, and began to build his administrative centre at Jicín and at the same time restore his seat, which would eventually rival the palace of Prague. With the same dedication, he - already a duke - began in 1625 to form an army for the Emperor, up to one hundred thousand strong, at his own expense. At that time he found himself at the pinnacles of glory which, however, was to last only a few years. He regularly won all the battles he fought in the Danish phase of the Thirty Years' War, and his service brought him not only the title of "General of the Imperial Armada and of the North and Baltic Seas" but also the rich Duchy of Mecklenburg. In addition, he was allowed to rule his demesne as a sovereign, which included the right to issue his own coin. This was too much for his envious opponents, who put pressure on the Emperor until he dismissed his generalissimo. One year later, in 1631, however, Emperor Ferdinand II had to call him back; Sweden had entered the war and the imperial army was losing one battle after another. Waldstein succeeded in halting the Swedish offensive and liberating Prague and the whole of Bohemia while, however, conducting secret negotiations with the Swedish chancellor Oxenstierna and the Saxons' supreme commander Arnim. But the talks were betrayed - and this was a chance for Waldstein's arch enemy, Ottavio Piccolomini, and the emperor's Spanish advisers. Waldstein's strange indecisiveness and negotiations were interpreted as high treason and as an attempt to get hold of the Bohemian crown. The Emperor gave up in the face of such evidence and plotted the duke's murder or rather execution. It was carried out at Cheb (Eger) on 25th February 1634.	...mail    ...foto  ...plán  ...audio  ...  ...kontext   > další
	text: Zuzana Francková, Jaromír Gottlieb, Miloš Šejn; Okresní muzeum a galerie Jičín 1998.