1. část

Moje (první) vzpomínka na Staré Hrady

anketa ke 4. sjezdu rodáků a přátel

Úvodem
Když jsme uvažovali, jak se zapojit do programu 4. sjezdu rodáků a přátel obcí Staré Hrady a Sedliště, napadlo nás uspořádat anketu, jejíž účastníci by zavzpomínali na své první setkání se zámkem ve Starých Hradech, případně jak na ně návštěva Starých Hradů zapůsobila. Protože jsme na tento nápad přišli až po vytištění 1. letošního čísla LSK, obrátili jsme se na některé známé přátele našeho zámku dopisem – a většina z nich ochotně odpověděla, takže první část příspěvků do této naší ankety si můžete přečíst už dnes. Ale anketa pokračuje a budeme rádi, když nám do ní napíšete i vy, naši věrní čtenáři a spolupracovníci.

Mít štěstí…

Každé místo má své jméno. Historické místo mělo by být navíc pojmem. Mělo by být známé až věhlasné. Nestačí k tomu bizarní příroda, unikátní architektura ani nezaměnitelnost. Úspěšnost člověka i místa je podmíněna jistou dávkou či formou štěstí. Staré Hrady patří ke šťastným místům. Jejich štěstí je v lidech. Rád se sem vracím. Proto během krátké doby tu vystavuji podruhé. Nikoliv jen pro monumentalitu gotických sálů, vnímám především zámkem prostupující, zámek ovládající lidskost. Ne, nechci se vracet k nadšencům, kteří z rozvalených zdí učinili zámek. Myslím na ty, kteří vzkříšený prostor naplňují kulturou…

Když jsem před pěti lety měl zde svou první vernisáž, přijali mě, jak navrátilce přijímají doma. Prostory zámku zavoněly kávou, vanilkou, dobrými slovy – domovem. Bez póz, formálností. Lidsky, přátelsky. Na svých obrazech mám pro vyjádření domova symbol – bílý domeček. Už tenkrát jsem areál zámku vyslovil v černobílém linorytu. Třeba pro ten pocit domova.

akad. malíř a grafik Miroslav Houra, Ústí nad Labem

Vážení přátelé,

manželův příspěvek vám bohužel poslat nemohu, poněvadž nás 30. dubna 2000 opustil. Těšil se na to, že příspěvek napíše, a hledal si pro to podklady. Posílám vám místo toho poslední jeho sbírku…

Jezdíval k vám rád, rozhodně patřil k přátelům Starých Hradů. Měl k tomu kraji velmi dobrý a osobitý vztah. Prožil tam mnoho pěkných chvil mezi kamarády…

Zuzka Podmelová-Karenová

Moje první setkání se Starými Hrady?

Někdy v druhé polovině sedmdesátých let (na korespondenci z té doby usedá sklepní prach a paměť – škoda mluvit…). Zato obraz Hradů z té doby zůstal velice živý. Práce s opravou objektu teprve nabíraly díky panu učiteli na obrátkách (na některá místa bylo tehdy ještě životu nebezpečno vstoupit, tak byl objekt staticky narušený) a také jinak byly podmínky v jistém smyslu polní. To se přirozeně netýká archiválií a jiných materiálů – krabice byly vyřízeny ve vojenských řadách jako dnes a byla radost s nimi pracovat. Ale hosté spali v malé místnosti pod schody (tak ji alespoň dnes vidím) a v mihotavém světle dávali dlouho do noci dohromady pořízené výpisky. Hlavní vzpomínka se však týká něčeho příjemnějšího: nebylo v té době příliš mnoho možností se někde v blízkosti stravovat, a tak se vařilo přímo v pracovně. A vzpomínka na rizoto z pytlíku rýže a jedné konzervy "Luncheon Meatu" připravené paní doktorkou (ani nevím, v té době snad ještě doktorkou nebyla) na jednokolovém vařiči zastiňuje všechny moje pozdější gastronomické zážitky. A tak ty první tři dny strávené na Starých Hradech ve společnosti Hanuše Jelínka a v nenapodobitelné lidské a přátelské atmosféře, jak v archivu už tehdy vládla, způsobily, že mám podnes tady spolupracovníky, pomocníky, rádce i – snad to mohu říci – vzácné přátele.

univ. prof. PhDr. Jaroslav Fryčer, Brno

Moje první vzpomínka na světýlko ze Starých Hradů

Přicházíme – z okna hradu vzhlíží malíř Vladimír Komárek. Je ho plné okno a nápadně připomíná své obrazy. Všude je klid, jen ptáci pokřikují. Již jsme na zámeckém nádvoří a obklopuje nás zvláštní světlo.

Nádvoří je plné lidí, všude radost a štěstí. Vítá nás usměvavý pán s paní. Je první máj, první porevoluční.

Odcházíme – jsme naplněni oním zvláštním světlem a já radostnou vizí své druhé velké výstavy, která se uskuteční v příštím roce v gotické části zámku.

A tak díky, neboť dobře vím, že v dnešním světě, plném bídy a utrpení, je toto světýlko, které předávají dobří lidé, potřeba jako živá voda.

Eva Hnyková, malířka, Vrchlabí

Ať vzpomínám jak vzpomínám, nad komplexem budov, renesančními sgrafity, tehdy ještě neopravenou gotickou částí, pracovnami spisovatelů a konečně i nad samotným Karolem Bílkem se vznáší štíhlá ženská postava tmavých vlasů a očí oděná ve vzrušujících zářivě červených šatech. V šatech připomínajících jahody či maliny. Tyto červené šaty paní Evy Bílkové jsou pro mne erbovním znamením Starých Hradů, znamením, které se mi v duchu vybaví vždy, kdykoli se k zámku blížím. A vždycky jsem pak překvapen i zaskočen zjištěním, že červených šatů není. I kladu si stále naléhavěji otázku, byly-li vůbec.

akad. malíř Jiří Škopek, Jaroměř

Moji milí Starohraďáci,

omlouvám se. Díky svojí /ne/milé starobní skleróze, která se mě tak obětavě ujala, jsem zapomněla na vaši výzvu a asi ji nosím v tašce sem tam. A taky si nevzpomínám na svoji první návštěvu Starých Hradů. Ale určitě to bylo s panem Mikoláškem, který byl znalcem všech kulturních hodnot v blízkém i širokém okolí. V té těžké době spojoval a seznamoval lidi, kteří kulturou žili nebo sami tvořili.

Muselo to být začátkem osmdesátých let, možná o něco dříve. Staré Hrady byly pro mne zjevením. Nechápala jsem, jak něco takového může v té době existovat: aby se lidé dali dohromady a sami svýma rukama a svým nadšením vzkřísili z ruin historické budovy, určené k odstřelení. Tak vznikl postupně kulturní stánek, ostrov svobodného myšlení a vyjadřování, vyhledávaný spoustou lidí.

Vzpomínám, jak na podzim roku 1981 jsem měla výstavu své keramiky v síni v arkádách. O překrásné zahájení se zasloužil básník Jirka Palát a recitátorka Milena Hercíková, o hudbu Jablonecké trio. Zlatým hřebem pak bylo v krbovém sále vystoupení Julinky Charvátové, která přijela v doprovodu Jiřího Hanzelky.

Nezapomenutelné byly sedánky po vernisážích s vystavujícími i účinkujícími, při kterých nikdy nechyběly vynikající moučníčky od milých a obětavých starohradských dam. Starým Hradům jsem vděčná za to, že jsem poznala tak skvělé lidi, jako je Jiří Hanzelka, Zdeněk Svěrák, Alfred Strejček, Ludvík Kundera a mnoho dalších. Je to velké obohacení mého života. A to určitě nejsem sama.

Další krásná setkání maří špatné spojení od nás z Jablonce. A tak se po Hradech stýská a vzpomíná nad Listy starohradské kroniky (kterým by mohl závidět leckterý krajský list).

Staré Hrady, buďte pořád mladé!

Eva Tesařová, keramička, Jablonec nad Nisou

Kromě domova vrozeného, místa s kolébkou a hrobem, má člověk ještě domovy získané, "čestné", a k těm mi patří Staré Hrady. Poprvé jsem o nich slyšela od Jaromíra Loužila: Prý jim tam na inzerát nabízejí prostory pro depozitář LA PNP, sotva vytáhli první metry vhodných místností z ruin, ale v kříšení hradu pokračují a je s nimi řeč a je to při ruce… Karola Bílka jsem pro sebe objevila na jungmannovské konferenci v Litoměřicích, a hned nás – bezpečněji než tanec – sblížil K. V. Rais. Eva, ještě ne Bílková, ale už z depozitáře LA ze Starých Hradů, mi sice na chvilku zmizela z očí, když vyměnila na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy kombinaci češtiny s němčinou za dějepis, ale už o ní bylo slyšet od prof. Buriánka, to že bude jednou jedna diplomka.

Celý film vzpomínek na cesty k Starým Hradům s přáteli i se studenty a blažené chvilky tam si mohu vyvolávat v mysli, když noční můra nedovolí spat, a vymýšlet záminky, jak se tam vrátit – třeba jen objednávkou archivních pramenů.

Jak se netěšit v srdci takovým domovem a jak se jím před světem nepyšnit.

univ. prof. PhDr. Jaroslava Janáčková, Praha

Milí přátelé,

vzpomenout si na první setkání se zámkem Staré Hrady není pro mne nikterak těžké, protože jsem tam byl jen jednou. Bylo to u příležitosti vernisáže výstavy počítačových obrazů mého příbuzného Libora Hofmanna s hezkým povídáním na nádvoří, kde zejména mediálně velmi kožený pan dr. Ladislav Špaček obdivuhodně roztál a poodhalil aspoň kousek roušky nad tím, jaký je náš dlouholetý pan prezident někdy podivín. Zanechalo to ve mně důležitý pocit, jak jsou takové vlastnosti u hlavy státu roztomilé i nebezpečné.

Jiří Ješ, publicista, Praha

Staré Hrady jsem navštívil několikrát, a to první setkání mi už jaksi zmizelo v jejich někdejších ruinách. Byly však zachráněny za tak mimořádných okolností a podmínek a s tak mimořádným úsilím a zápalem pro věc, že jejich obnova by si zasluhovala i zápis do Guinessovy Knihy rekordů.

Ladislav Tůma, novinář, Liberec

Dřív než jsem Staré Hrady navštívila osobně, četla jsem o nich mnohokrát v tisku a slyšela vyprávět v rozhlase. Fascinovalo mne to, jakým způsobem vstal zámek z mrtvých. Celý život nejvíc oceňuji, když se najde parta lidí, která je ochotná věnovat svůj čas a energii nečemu smysluplnému, co bude sloužit nejen jim osobně, ale všem! Mám pocit, že takových lidí ubývá, a je mi to upřímně líto. Ve Starých Hradech se však našli a nalezli pochopení u všech, kdo mohou z moci svých funkcí takovou iniciativu buď podpořit anebo naopak zmařit.

Když jsem pak o pár let později na Staré Hrady přijela, fascinoval mne jak zámek, tak ti, co jej postavili "na nohy", a nejen to, dokázali mu vdechnout duši…

PhDr. Eliška Horelová, spisovatelka, Praha

Na jaře v roce 1981 jsem se nechal přesvědčit svými přáteli Karolem Bílkem a Milanem Jankovičem, že bych měl ukázat své obrázky na zámku ve Starých Hradech u Libáně.

Přijel jsem tenkrát autobusem a Karol mne provedl zámkem, jehož další existence byla vytrucována proti zvůli tehdejší vrchnosti. Setkání s detaily stavby, která bývala rodištěm Arnošta z Pardubic, a v jiném prostoru i objevení unikátního Váchalova nábytku s expresivním dekorem – to byl naprosto nečekaný mimořádný zážitek. Navečer jsem byl pozván k návštěvě rodiny Bílků na Sedlišti a cestou jsem jako očarován zíral na noční nebeskou báň vyšperkovanou miliardami hvězd. Takovou nádheru člověk ve městě nikdy nemůže objevit!

Přátelské přijetí od všech účastníků vernisáže mé výstavy a následující koncert v zámeckých sálech potvrdily, že nadšenci, zanícení pro dobrou věc, nežili jen v době Václava Tháma, ale že jsou na českém venkově dodnes. Hluboce se jim proto obdivuji a přál bych si, aby jim pánbůh ručičky pozlatit ráčil.

akad. malíř a grafik Vladimír Kopecký, Praha

Na své první setkání se zámkem Staré Hrady si vzpomínám velice dobře, ač je tomu již hodně dávno. Zavezli mě tam přátelé z Prahy, Geňa a Josef Kettnerovi, kteří mají chalupu v nedaleké Sobotce pod hradem Humprechtem. Staré Hrady se mně velice líbily, byla jsem ráda, že jsem měla zároveň možnost seznámit se s milými lidmi. Při našem setkání jsme domluvili asi s půlročním předstihem termín mé výstavy grafiky na zámku. Na výstavu jsem se těšila a byla zvědavá, jak bude probíhat. Vše dopadlo podle očekávání, grafiky byly dobře a včas nainstalovány a před vchodem do výstavní síně stál dětský kočárek s miminkem, mým nyní dvanáctiletým synem. K tehdejší pohodě slunného červnového odpoledne přispělo velkou měrou autorské vystoupení básnířky a herečky Evy Hrubé. Posíláme si dodnes každoročně alespoň novoroční přání. Možná se po letech setkáme právě na sjezdu rodáků ve Starých Hradech.

Alena Laufrová, grafička, Praha

Byl to kterýsi z prvních májů, který už tradičně probíhá na zámku ve Starých Hradech v duchu poezie. Přivezla si mě tam režisérka Hanička Kofránková jako jednoho z interpretů. Až tam jsem se dozvěděl o obdivuhodném zmrtvýchvstání zámku, na kterém se podíleli snad právě ti, kteří ve velkém počtu přišli, aby pozorně naslouchali veršům. Tradice již dlouhá a nikterak běžná. O to větší můj obdiv k těm, co ji zavedli a stále udržují. Bílkovi, Haničko – dík!

Bořivoj Navrátil, herec, Praha

Fresky jako na grafickém listu, mnohde místo zdí kupy kamení a dodnes vznášející se otázka: "Jak to, že se ti Bílkovi z toho nezhroutí?"

Duch příkladné umanutosti, statečnosti a profesionality se zachytil šosem o hromosvod a bdí.

Renata a Martin Lhotákovi, loutkáři a výtvarníci, Praha

Prvé setkání se Starými Hrady se uskutečnilo v hloubi sedmdesátých let /skoro/ minulého století. Propastný výraz. Byl jsem pozván v rámci Šrámkovy Sobotky na místo, které mělo v sobě genia loci, ale jehož zvetšelá podoba těžko slibovala dnešní tvář. A tady se dotýkám pojmu Zázrak bez jeho metafyzického naplnění. Tím zázrakem se stali lidé. A podařilo se to, co se daří jen zamilovaným a věřícím. Zámek určený k demolici zazářil svou někdejší krásou a slouží památkám nejvzácnějším. Jsem pyšný, že mohu na Staré Hrady přijíždět mezi přátele z nejbližších a těšit se z onoho divu.

Alfred Strejček, herec a recitátor, Praha

Má první vzpomínka patří skvělému publiku a neopakovatelné atmosféře předpremiérového vystoupení s gotickým pořadem v pozdním létě 1994. Toho dne čarovalo snad vše. A prohlídka výstavních prostor dala vznik nápadu, který bude zrealizován počátkem srpna tohoto roku. Rozžít prostory zámku na celý týden koncertů a literárněscénických projektů a pokusit se přispět k navrácení významu tohoto místa jako vzácné památky celého východočeského regionu. Moc se těším v létě na setkání.

Jitka Molavcová, herečka a zpěvačka, Praha

Pokud se týká vzpomínky na mé první setkání se zámkem Staré Hrady, přiznám se, že se v mém případě nejedná o nějakou náhlou jednorázovou zkušenost s poznáním zámku, ale spíše o určité pozvolné objevování krásy a tajemství tohoto objektu a života, který se zde odehrává.

Přestože nebo právě protože pocházím z Nové Paky, to znamená z opačné části okresu, vnímal jsem dlouho zámek ve Starých Hradech pouze jako významné místo pro konání svatebních obřadů a pak také jako historickou stavbu, kterou jsem měl možnost čas od času zhlédnout z okénka autobusu na lince Pecka – Praha, kterou jsem v mládí používal pro cesty do našeho hlavního města.

Pokud si přesně vzpomínám, tak uvnitř zámku jsem se poprvé ocitl v létě 1990, kdy jsem vypomáhal jako vedoucí na skautském táboře blízko Markvartic a zámek Staré Hrady byl cílem našeho výletu. Při této příležitosti jsem se mohl seznámit se všemi historickými peripetiemi, kterými musel zámek projít, a hlavně s tím, za jakého nadšení a obětavosti byl opraven a uveden do své současné podoby. Vzpomínám, že mě při této příležitosti zaujala postava pana učitele Holmana. Hlavně jeho nasazení, se kterým se pustil do náročné rekonstrukce objektu, ale také jeho vazba na Novou Paku.

A konečně můj třetí, již částečně pravidelný kontakt se zámkem se datuje někdy od roku 1996, kdy jsem začal nejprve sám a potom i se svou rodinou alespoň občas navštěvovat vernisáže a s nimi spojené kulturní programy na starohradském zámku.

Na této třetí a mohu říci vrcholné fázi mého poznávání tohoto místa musím ocenit nejenom bezesporu vysokou kulturní a společenskou hodnotu zde pravidelně pořádaných akcí, ale především atmosféru, kterou při těchto setkáních vytvářejí ti, kteří zdejšímu konání vdechují život. Především mám na mysli manžele Bílkovy s jejich dcerami, paní učitelku Škodovou, ale i všechny ostatní, kteří do Starých Hradů pravidelně směřují a jsou jakýmkoliv způsobem nápomocni tomu, co se zde odehrává.

Domnívám se, že mé poznávání Starých Hradů ještě není u konce. Přeji všem, kteří se na životě zámku a jeho okolí podílejí, aby měli dostatek energie a nápadů, abych nejenom já, ale i všichni ostatní návštěvníci mohli zámek dále navštěvovat a poznávat a aby tyto návštěvy byly vždy potěšující a povzbuzující.

Ing. Jiří Vitvar, přednosta okresního úřadu, Jičín

Budu na vás všechny vzpomínat, protože Staré Hrady jsou vždy nezapomenutelné. Ať se vše vydaří – počasí, lidé i návštěvnost!

Ivan Štraus, houslový virtuos, Praha

Vzpomínáme na Hrady často. Anička má v katalogu ke své první starohradské výstavě 1984 text, který říká vše.

PhDr. Zdeněk Pousta, ředitel Archivu Univerzity Karlovy, Praha

Jak se nehlásit k jubileu, ke krásnému dílu. Vždyť je dávno znám. Ještě to nebyl zámek, hrad, ale mně se už dlouho tyčila k obloze památka naší historie. Usídlila se v ní sama poezie a lidská vroucnost, plná všemocné poezie a příkladu dorozumění. Přeju šťastné pokračování v tomto díle a jeho naplnění.

Jindřich Hilčr, básník, Čelákovice

Vzpomínám si, že jsem u vás koncertoval s Havlákovým kvartetem, ale bohužel jsem již nenašel žádný záznam o tomto koncertu. Snad proto, že to bylo v době naší vojenské služby. Ale naopak mi zůstal v dobré paměti cellový recital 31. 8. 1986, kde jsem si měl možnost veřejně zahrát mnohé z povinných skladeb na mezinárodní cellovou soutěž v Mnichově, která se konala hned další měsíc a kde jsem nakonec zvítězil. Od té doby udržujeme alespoň písemné spojení. Proto by bylo krásné se opět osobně setkat… Možná, že někdy o prázdninách vezmu dcery a vypravím se na výlet do Starých Hradů…

Michal Kaňka, violoncellista, Praha

Milý příteli,

reaguji na Vaši výzvu s malým zpožděním. Žijeme tu v Podkosti třicet let a najít v denících, které za tu dobu obnášejí na deset tisíc stránek a stráneček každodenních diářů, tu větších a tu menších, záznam o prvním setkání s Vámi a se Starými Hrady, nebyl úkol lehký. Zato byl nesmírně zajímavý, protože jsme zjistili, co všechno z paměti bylo vymazáno, a že co psáno jest, psáno zůstává. Takže:

Dne 10. května 1970 jsme převzali klíče od chalupy v Podkosti číslo 46. Tři týdny nato jsme se 23. května téhož roku 1970 do chalupy nastěhovali. A o rok později a o den dříve jsme se 22. května 1971 setkali s Vámi a poznali jsme se. V deníku je psáno: "Zastavil se u nás Karol Bílek ze soboteckého archivu. Právě ho vyhodili z místa. Ještě stačil zajistit Zpravodaj." K tomu můžeme dodat, že jsme oba, manželka i já, o 14 dní později byli na tom stejně, nedobrovolně jsme odešli z diplomatických služeb a nastupovali jsme jako prodavači v trafice.

Ale zpátky ke Starým Hradům. S radostí jsme slyšeli o plánech skupiny nadšenců, odvážlivců a tvrdohlavců, že Staré Hrady nebudou srovnány se zemí, ba že budou svépomocí a brigádnicky obnoveny a použity ke kulturní potěše lidí, jimž slovo a hudební tóny něco říkají. Když jsme na vlastní oči uviděli to polorozbořené staveniště připomínající ruinu, považovali jsme bezmála ty sny o příštím vzhledu a funkčnosti Starých Hradů za těžko uskutečnitelnou fantazii. Ale byla tam vize, odhodlání a šikovné ruce skupinky lidí. Od té doby jsme zámek navštívili podle záznamů v denících ještě několikrát. Vzpomínáme na koncerty, výstavy a na prohlídku s Vaším doprovodem, na návštěvu v sobotu 23. června 1981 se zahrádkářským zájezdem do Kopidlna a při jiných kulturních akcích.

Doc. PhDr. Dobromil Ječný s chotí, Podkost

Děkuji za pozdrav i pozvání na sjezd rodáků a přátel. Už vás mám v diáři…

Josef Somr, člen činohry Národního divadla, Praha

Je to už hodně dávno, co jsem díky Karolu Bílkovi objevil Staré Hrady, a dodnes mu závidím, že žije na hradě, který je sice daleko menší a méně slavný než Křivokláty a Karlštejny, ale oč je menší, o to je útulnější. Možná se v jeho zdech člověk cítí dobře také proto, že tam sídlí dobří duchové: duch nadšení pro dobrou věc, duch úcty k umění a duch přátelství. Tihle duchové jsou velmi vzácní a já Karolovi a Evě Bílkovým ze srdce přeju, aby jim dobří duchové zůstali věrní i v 3. tisíciletí.

Ing. Jiří Žáček, básník, Praha

Roky letí a já už si opravdu přesně nevzpomínám na první setkání či spíše na první dotek. Bylo to pozvání k uspořádání výstavy anebo předcházelo páně Nepilovo vyprávění? Laskavá tvář Františka Nepila se mi zjevuje ve vaší krajině, protože zcela jistě to byl on, kdo mě seznámil s báječným kumštýřem panem Říhou z Rožďalovic.

Rozhodně si ale vzpomínám na první a pak trvající dojem ze Starých Hradů. Ta historie záchrany památky určené ke zkáze byla ve své době úplným zázrakem. Co zázrakem, spíš zázračným lékem na mnohé bolístky té tupé doby, kdy se zdálo, že nejde udělat nic a když, tak aspoň ne dobře. Ta představa, že se lidé dali dohromady, řekli "tak tohle si teda nedáme vzít" a ono to fungovalo, ta hřála u srdce. A jak to tak píšu na papír, tak koukám, že právě tohle může pohnout i tím mnohem lepším světem, ve kterém žijeme dnes. Dát se dohromady a nepříliš chytré vrchnosti říct: "Tak takhle ano a tohle ne."

No, díky za všechno, Starohradští! Dík za krásné chvíle u vás, za tu naději tenkrát i za ten prstík k budoucnosti ukazující…

Mirek Barták, grafik, Řevnice

Já si opravdu nemohu vzpomenout, které že to setkání se zámkem Staré Hrady bylo první. Matně si vzpomínám, že se zámek teprve zvedal z trosek a Ty jsi mi na pustém nádvoří vykládal, jak to bylo, když se podařilo zabránit odstřelu, a hlavně jak to bude, až to bude. Když jsem přijel po čase, zjistil jsem, že se zázraky dějí a sny občas uskutečňují.

Ta další návštěva byla přímo slavnostní. Kolega Picek, profesor pardubické konzervatoře a sbormistr ženského sboru z Hradce Králové, tam měl se svým sborem koncert. Mimo jiné uváděl i moje milované Otvírání studánek. Náhoda tomu chtěla, že onemocněl interpret recitátorského partu. Dostal jsem nabídku na záskok – den před vystoupením, bez možnosti zkoušky, na místě naostro. Ale povedlo se a já měl hned několikanásobnou radost: z překrásného prostředí, výborného publika, z vyznění koncertu.

Jakpak asi vypadají Staré Hrady teď? Nejsnazší by bylo zajet tam, ale kdy, kde vzít čas? Tak posílám aspoň pozdrav ve víře, že to snad přeci jen někdy vyjde.

Mgr. Miloslav Kučera, poslanec, Pardubice

Moje první setkání se zámkem Staré Hrady nebylo přímé, ale zprostředkované: O jeho vzkříšení mi plasticky a zaujatě vyprávěl můj někdejší kolega a věrný kamarád Jiří M. Palát. Netrvalo dlouho a do Starých Hradů jsem se vypravila. První můj článek o nich vyšel 22. března 1974 v Zemědělských novinách. To už se chýlila ke konci rekonstrukce třetího renesančního křídla a v obnovených komnatách se usídlil literární archiv Památníku národního písemnictví.

Samozřejmě, že mne uchvátil tento malý stavební klenot, ale mnohem více lidé, kteří do jeho záchrany vložili své srdce: Pan učitel Vladimír Holman, řemeslníci Jan Joukl, Václav Mikolášek, Oldřich Slavík, František Svoboda, tesaři Macounové, truhláři Vitákové a mnozí a mnozí další.

Najezdila jsem se do Starých Hradů hodně a mám na ně ty nejhezčí vzpomínky. Bohužel, už mi to složité víkendové cestování z Prahy dělá potíže, ale v duchu zavítám do Hradů i Sedliště často.

Olga Šumberová, redaktorka, Praha

Když jsem začal jezdit do Starých Hradů, byla gotika ještě halda kamení. Výstavy bývaly jen v podloubí. Říkával mi Karol, abych také udělal výstavu a já se vymlouval, "až bude stát gotika". A najednou gotika stála a už jsem se nemohl vymlouvat a musel výstavu udělat. Bylo to v roce 1986 a byla to první výstava v celých prostorách hradu a byla společně s keramičkou Evou Tesařovou. Vnější schody ještě nebyly, chodilo se spodem, tak i v dolním prostoru byla výstava, myslím, že prvně, ale ne naposled.

Jsou to krásný prostory a byla to radost mít tam výstavu. Další samostatnou výstavu jsem měl v roce 1993 skoro k mým osmdesátinám. I moji přátelé si často vzpomenou na výstavy ve Starých Hradech, kdy tu druhou výstavu a pak koncert Barokního tria z Liberce zdobila překrásná kytice od kamaráda Josefa Paura ze Stráže nad Nisou.

Později jsem navštívil Staré Hrady ještě několikrát a vždycky jsem byl krásně přivítán a bylo mi fajn. Dík za přátelství!

akad.malíř a grafik Václav Pokorný, Jablonec nad Nisou

Staré Hrady

mají krom osobního kouzla ještě kouzlo magnetické. Přitahují tvář. Vzpomínka na Staré Hrady provází obvykle tvář osobnosti, s kterou jsem setkání sdílel. Tak především pan Vrchlický.

Když jsem poprvé vstoupil do jeho pracovny, okouzlila mě atmosféra prostředí přeneseného do detailu z včerejška do Starých Hradů dneška. Dojem byl natolik působivý, že jsem zatoužil vzít do ruky některou z knih, kterých se dotýkal, pohladit desku pracovního stolu, uklonit se před básníkem, který u stolu seděl a proti všem zámeckým zákazům kouřil egyptku.

Na Staré Hrady mě zavedl místní rodák, herec Karel Polák, ještě starší, než pan Vrchlický. Hrál u všech českých divadel, kde se v devatenáctém století hrát dalo, od společností kočujících po divadlo Stavovské. Jeho pohnutý životní příběh vyprávěli herci po divadelních šatnách a já jsem jej literárně zpracoval. Jeden čas došlo na Starých Hradech k záměně činoherce Karla Poláka za tenoristu Prozatímního divadla Jindřicha Poláka. Na detaily se už nepamatuji, domnívám se ale, že jsem tenkrát přispěl k vysvětlení.

Nejmilejší tvář, která je se Starými Hrady nerozlučně spojena, je ovšem můj přítel Cyril Bouda. Miloval a maloval široko daleko ten kraj, jehož středobodem bylo město Jičín, od Sobotky po Novou Paku, od Turnova po Staré Hrady. Zde byly jeho Čechy, jeho rodná zem, i když se narodil náhodou na Kladně. Odtud odevšad byl do Suchardovské, Boudovské Paky jen skok…

A také jedna slečna mně vtančila do starohradské vzpomínky. Když jsem tam měl literární besedu, předvedla na ní hrdinku mé knížky Zlaté stíny, slavnou Mařenku Zieglerovou, a to se všemi atributy operetní star, to jest slovem, zpěvem i hrou, slečna Alena Ulmanová, dnešní paní Špačková. Ta patřila tenkrát k předním hvězdám Hudebního divadla v Karlíně, měla šarm a studené zdi Hradů zrůžověly Lehárem.

Defilé tváří, provázejících hradní exteriér s bránou, interiér s úctyhodnými krabicemi literárních relikvií, s koncertním křídlem Nezvalovým, obrazy a na závěr i s šálkem kávy u stolu hostitele, uzavírá, jak jinak, úsměvná tvář zámeckého pána. Je mu stále pětadvacet nebo tak nějak, znám ho ještě ze Sobotky, už tenkrát byl zamilován do historie, knih a obrazů, při prvním setkání mě zasvětil do tajemství zámku Humprecht a také do posledních dnů Fráni Šrámka. Pak jsme se setkali ještě párkrát, pokaždé věděl o něco víc a taky měl větší rodinu, ale nějak mně nestárne, stále ho vidím tak mladistvě zamilovaného do starých lásek, jako v těch pětadvaceti.

Věřím, že všichni, na které jsem vzpomněl, budou tam čtyřiadvacátého června s vámi. I já tam budu. Alespoň v duchu, jinak to nejde, lituji, právě se zaučuji chodit s endoprotézou. Přání dobré pohody, úspěšného setkání a krásného vzpomínání je o to upřímnější.

Adolf Branald, spisovatel, Praha

Opravdu si nevzpomínám na to úplně první setkání se zámkem Staré Hrady, ale rozhodně jedno z prvních bylo to, kdy jsem se odvážil vás oslovit, zda bychom mohli na zámku uspořádat malý koncert a posezení pro naše přátele z jižní Moravy. Kdosi, komu jsem důvěřoval, mi pověděl, že jste slušní lidé a že u vás na zámku se nemusíme bát promluvit o tom, o čem se v dobách rudých knížek moc nemluvívalo.

Pozval jsem tedy v obvyklý čas našich Klimaxů–poslední víkend v srpnu – kvarteto svého přítele z Děčína k zámeckému koncertu u vás a my ostatní ve velikém hejnu jsme na kolech vyrazili s kamarády vinaři z Bzence do té vaší oázy. Po koncertě jsme u krbu poseděli, zazpívali a cítili se velmi volní, jen snad jsem se tvářil provinile před panem učitelem Holmanem, jestli ty jihomoravské hlasy nezněly až příliš silně. Nicméně i teď, po asi dvaceti letech, vám za tu vstřícnost a ten pocit uvolněnosti a svobody děkuji. A opakovaně i za krásné vernisáže, povídání, setkání se zajímavými lidmi a krásnou atmosféru místa.

JUDr. Jaroslav Veselý, zástupce přednosty OkÚ, Jičín

Příběh našeho prvního setkání a mých dalších návštěv ve Starých Hradech je jistě dosud zaznamenán ve vaší epické návštěvní knize už v letech sedmdesátých, kdy se ještě zdilo, tesalo a z gruntu restaurovalo ve vašem sídle.

Tehdy jsem jezdívala do vaší krajiny často při shromažďování dokumentace k své historické trilogii i k přednáškám na lékařských hradeckých kongresech.

Všechna má zastavení u vás výrazně překrývá má zatím poslední návštěva, která předznamenala shodou jubileí mé společné narozeniny s prof. Oldřichem Opltem na sklonku let osmdesátých – jeho vernisáž výstavy obrazů v prostorách zámku a mou besedu, setkání se čtenáři mé poezie a prózy, tak živé. Vzpomínám s nostalgií i na svou zesnulou sestřenku doc. dr. Milenku Opltovou uprostřed toho rodinného setkání. Prostředí uprostřed díla, které jste ve Starých Hradech vybudovali, zůstává zárukou, že Památník písemnictví, shlížející dnes temnými klášterními okny do mé hradčanské zahrady, ještě žije a udrží si naši kulturní identitu.

MUDr. Alena Vrbová, spisovatelka, Praha

Snažil jsem se také vydolovat ze svých vzpomínek něco o starohradském zámku, ale nic kloudného mi z nich nevypadlo. Pro mou tehdejší mladistvou fantazii to totiž nebyl onen klasický hrad na skále, kde by se v minulosti hrdinně bojovalo a dobývalo, a tak jsem ho spíše vnímal jen jako jakési velké a starobylé hospodářské stavení, větší dvůr, kde panoval na první pohled málo inspirující nelad.

Nahlédl jsem do něj snad jen dvakrát, ale vždy, když jsme jeli kolem ve školském autobuse do Jičína, jsem se se zájmem díval, zda veliké renesanční komíny odshora dolů rozpukané velikými trhlinami přežily poslední bouřku či jiný nečas.

Jen ten krásný znak mi otec vždy připomínal, když jsme kolem něho směřovali k údolí mlýnů, ale to bylo opravdu vše. Spíše jsem věřil na veliký sesuv a zhroucení než na renovaci této zajímavé památky.

Tu ovšem považuji za jeden ze zázraků naší české moderní občanské vytrvalosti, která tímto dílem jako by postavila mostní pilíř mezi vlastenectvím devatenáctého století a činorodým občanstvím naší doby a pomohla tak obnovit kontinuity, které patří k předním tradičním evropským hodnotám oddělujících ty, které k naší civilizaci dnes organicky patří, od oněch, u nichž je to sporné.

prof. ing. Vojtěch Mencl, historik, DrSc., Praha

Těžko se píše o místě tak prosyceném krásnou literaturou někomu, kdo je jiného řemesla a vyjadřuje se kostrbatě. Nicméně vzpomínky jsou krásné.

S nápadem, abychom vystavovali ve Starých Hradech tapiserie, přišla přítelkyně Hanka Klínková. A tak jsme poznali přátelské a vlídné ovzduší toho zvláštního zámku. Pohostinnost a lidská vřelost tam kvetou. Můžete zde potkat živého básníka či literárního badatele, ale taky pocítit vyzařování osudů všech těch básníků a spisovatelů minulosti, jejichž literární odkaz Staré Hrady ukrývají.

Vystavovat tapiserie není snadné. Exponáty, které v našem případě jsou spíše rozměrné, vstoupily do prostoru hradních síní, ochotně se propojily s jejich zdmi a promluvily podle našich představ.

Za to děkujeme geniu loci Starých Hradů, těžko definovatelné konstelaci minulosti a přítomnosti, přírody, architektury i člověčiny, které vyzařují z každého zákoutí.

Jenny a Jan Hladíkovi, tvůrci grafiky a tapiserií, Praha

Na své první setkání se zámkem Staré Hrady si velmi živě vzpomínám. Bylo to někdy na začátku osmdesátých let, kdy jako čerstvý absolvent Akademie múzických umění jsem udělal konkurz do České filharmonie, usídlil jsem se v Praze a začal rozvíjet sólistickou činnost. Tehdy jsem se také jako houslista zúčastnil koncertu na zámku, který zprostředkovali členové pražské Společnosti Antonína Dvořáka.Vzpomínám si na tuto koncertní příležitost jako na jednu z mých prvních možností k vážně míněné sólistické činnosti, navíc v inspirativním prostředí a s vnímavým publikem. Uběhla řada let, koncertoval jsem různě po světě, ale do Starých Hradů jsem se od té doby několikrát vrátil a budu se vracet i nadále. Mají pro mě totiž zvláštní kouzlo…

Miroslav Vilímec, houslista České filharmonie, Praha

Vzpomínka na první setkání se Starými Hrady

Když jsme si před šesti lety s manželkou koupili chalupu v Českém ráji nedaleko Sobotky, seznamovali jsme se s okolím a stejně tak se naši sousedé chtěli seznámit s námi. Byli jsme zváni na různé besedy, kde jsme debatovali s lidmi o politice, o tom, co se děje "tam nahoře", kam občan dohlédne jen skrze povrchní a senzacechtivá média, ale i o desítkách témat, která občany zajímají. Na jedné z takových besed, v Jičíně, se objevily dvě zvídavé dívky, které se přišly na závěr s památníčky představit. Byly to sestry Eva a Jitka Bílkovy ze Starých Hradů. Asi by se nám časem vytratily z paměti, kdyby brzy poté nepřišel dopis, ve kterém nás pozvaly na zámek Staré Hrady. Rádi jsme přijali a tak jsme někdy v parném létě 1994 vyrazili podle automapy hledat Staré Hrady.

Cestu jsme hledali obtížně, byli jsme v kraji nováčci, a tak jsme byli nakonec sami překvapeni, když se před námi objevila mohutná stavba zámku. Vzpomněl jsem si na reportáž o obnově Starých Hradů silami dobrovolníků, kterou jsem četl v nějakém časopise před mnoha lety. Muselo to být impozantní dílo. Prohlédli jsme si zámek a přijali pozvání na besedu. Za pár týdnů jsme seděli na nádvoří plném zajímavých lidí, z nichž mnozí se stali našimi dobrými přáteli…

Rádi sem jezdíme, kdykoli je příležitost, nejen kvůli krásnému místu, ale především kvůli milým lidem, se kterými se zde vždy setkáme.

PhDr. Ladislav Špaček, mluvčí prezidenta republiky, s chotí Evou, Praha

Za zážitky vřelý dík
posílá vám Švandrlík

Miroslav Švandrlík, spisovatel, Praha

Vzpomínka na Staré Hrady

Poprvé jsme měli s manželem Josefem Pickem možnost navštívit Staré Hrady koncem sedmdesátých let u příležitosti písňového koncertu zpěváka Jaroslava Marka, kterého Josef Picek doprovázel na klavír. Poprvé jsme všichni po koncertě zasedli v dnes již proslulém "salonku" ve druhém poschodí zámku k dlouhému stolu a seznámili se s manžely Bílkovými, s panem řídícím Holmanem, portrétistou panem Františkem Škodou a dalšími příznivci zámku z okolí. Bylo to dost krátce poté, co nadšení a obětavost místních občanů odvrátily likvidaci a úplnou demolici zámku a oni začali s jeho rekonstrukcí a částečně i s dostavbou. Tehdy bylo ještě gotické křídlo v ruinách a dost jsme se divili, že si troufnou do tak velikého sousta. A ono se jim to v průběhu let podařilo a z celého areálu udělali známé kulturní a společenské středisko severovýchodních Čech.

Od naší první návštěvy patříme k stálým návštěvníkům Starých Hradů a byli jsme velmi šťastni, když se zde líbilo i našim hostům, které jsme sem přivedli: několika pěveckým sborům z Itálie, z Německa, Švýcarska a také i našemu sboru Harmonia nova z Hradce Králové. Všichni se vždy po koncertě výborně bavili kolem krbu při opékání českých klobás v krbovém sále a velmi oceňovali pohostinnost přátel ze Starých Hradů a Libáně. A tak i my, starohradští nerodáci, jsme zde nalezli místo, kde je nám dobře.

ing. Zdena Roušarová

prof. Josef Picek, klavírista, Pardubice

Přesto, že jsem od mládí poměrně často jezdíval do svého rodiště Osenic, kde jsou pohřbeni moji rodiče i prarodiče, a že můj dědeček pocházel z Oudrnic, zámek ve Starých Hradech jsem navštívil poměrně pozdě. Od osenické školy byl sice krásný rozhled, a to i na starohradská Vrcha, ale poněvadž do Osenic jsme dlouho jezdili přes Kopidlno a Dětenice, Staré Hrady jsem vždy míjel.

Jeden čas hrozila zámku i demolice, ale místní řemeslníci se rozhodli vlastními silami zámek opravit a zpřístupnit. Začalo se o tom psát v tisku, a to mě přimělo jednoho krásného letního dne podívat se na Staré Hrady. Okamžitě se mi zalíbily. Ona je to ostatně z Jičína docela hezká cesta a jezdí tam autobus.

Vzpomínám si na jednu ze zajímavých sochařských výstav, instalovaných i ve sklepních prostorách. A pak se tam občas pořádaly i koncerty. Jednou jsme si mohli s přítelem hobojistou a jeho ovdovělou, dosti deprimovanou sestrou pianistkou zahrát barokní triové sonaty. Bylo to moc pěkné. Pak už jsem navštěvoval se ženou Staré Hrady častěji, ale návštěvy přestaly, když jsem musel přestat jezdit autem. Jsem přece jen ročník 1914…

univ. prof. MUDr. Josef Procházka, CSc., Olomouc

Požehnaná řádka let uplynula ode dne, kdy jsem poprvé vkročila na půdu Starých Hradů. To ještě z gotického křídla vyrůstaly břízky a trhliny ve zdech hrůzně hovořily o nedobrých časech. Ty však byly naštěstí zažehnány v první řadě zásluhou pana ředitele Holmana, kterému se podařil novodobý zázrak vzkříšení. Začalo se pracovat v rámci tehdejší akce Z. V "arkádách" jsme si začali podávat štafetu první výtvarníci a další umělci, kteří už nikdy nejenom Staré Hrady neopustili, ale jako domů se po časech kratších i delších stále a rádi vracejí.

Za tím vším vedle pana ředitele Holmana stál od začátku obrýlený pán nevysokého vzrůstu, avšak úžasné, obdivuhodné energie a se srdcem plným lásky ke Starým Hradům, ruku v ruce se svou stejně obětavou paní.

Spolu s kolegou Václavem Černým, keramikem, patříme již mnoho let k výtvarníkům, kteří se na Staré Hrady vracejí jako do své rodiny, srdečně přijímáni hradním osazenstvem i pilnými návštěvníky starohradských kulturních akcí. Neopakovatelná je atmosféra vernisáží s vysoce hodnotným kulturním programem a závěrečnou pohodou v přeútulné kanceláři provoněné kávou a výborným koláčem z dílny hradní paní. To se opravdu těžko pomýšlí na cestu zpět a na loučení s přáteli, se kterými se, kdoví kdy, zase uvidíme.

Dagmar Renertová-Kopřivová, uměleckoprůmyslová výtvarnice, Řevnice u Prahy

Dovolte, abych jako pohádkářka zůstala u magického čísla tři:

Zámek Staré Hrady se mi zapsal do paměti jednak jako sídlo literárního archivu Památníku národního písemnictví, kde k tvůrčí práci umělců uchovávají v černých truhličkách doklady k potu i slzám, které svět nevidí,

za druhé jako reprezentativní prostor k výstavám výtvarných umělců

a za třetí jako místo k setkávání těch, kterým jsou otázky české národní kultury i otázkou jejich svědomí a jejich tvorby.

Tím trojím posláním si zasloužily Staré Hrady, kdysi zámek Arnošta z Pardubic, své důstojné místo na mapě našeho domova a vysloužily si i vděk těch, kterým – ať živým, ať v pozůstalostech – poskytují bezpečný azyl.

RNDr. Marie Kubátová, spisovatelka, Vrchlabí

Staré Hrady – to jsou pro mne hlavně Bílkovi. Bez nich by asi zámek spadnul a archiv by nefungoval nebo by ho sežraly myši. V zámku, který je kulturním střediskem kraje, by bylo pusto. Ani já bych o zámku nic nevěděl a nikdy bych tam proto asi nepřijel. Objevil jsem toto půvabné místo, protože mne Bílkovi pozvali. Právě otevírali výstavu Vladimíra Komárka a přáli si, abych přitom také něco řekl…

Výstavy otevírají často, stejně jako pořádají koncerty. A tak doufám, že někdy budu moci přijet znova, abych se potěšil. Bílkovi rozdávají radost ze života v tomto světě, který jinak moc radosti nenabízí.

Jiří Dienstbier, bývalý ministr zahraničí, Praha


Staré Hrady v tisku

– Chystaný sjezd rodáků a přátel Starých Hradů a Sedlišť propagovaly Noviny Jičínska 6. 4. a Nové noviny
31. 3.

– Oslavy 120. výročí založení Sboru dobrovolných hasičů v Sedlištích zaznamenaly Nové noviny 12. 5. a Noviny Jičínska 10. 4. a 12., 15., 17., 20. a 25. 5. (s 5 fotografiemi).

– Kulturní akce ve Starých Hradech a v Sedlištích oznámily Nové noviny 14. 4., Noviny Jičínska 1. 4., Týden v Českém ráji 26. 5. a Místní kultura č. 5/2000.

– Propagaci akcí v dětenickém zámku jsme nalezli v Novinách Jičínska 14. 4. a v Květech č. 13/2000.

– Na první letošní výstavy ve Starých Hradech upozornily Noviny Jičínska 30. 3., 12. 4. a 26. 5. a Nové Noviny 31. 3. a 14. 4. (A. Rozinková – B. Vágner – Z. Legner), Pojizerské listy 26. 4., Noviny Jičínska 27. 4. a 3., 6. a 11. 5., Nové noviny 12. 5 a Týden v Českém ráji 12. 5. (M. Houra a Prvomájové recitační odpoledne)., Pojizerské listy a Noviny Jičínska 31. 5. (V. Páv). K výstavě Věry Hörstové se vrátil Jaroslav Najman v Novinách Jičínska 5. 5.

– O práci literárního archivu Památníku národního písemnictví ve Starých Hradech psaly Literární noviny 29. 3., Nové noviny 21. 4., Noviny Jičínska 17. 5. a Rodopisná revue č. 4/99 (fond F. Heritese).

– Události ze současného života Sedlišť připomněly Noviny Jičínska 10. 4. a 12. 5.

– Besedu archivářky LA PNP Staré Hrady Evy Bílkové o dějinách Akademické čtenářské jednoty v Jičíně komentovaly Noviny Jičínska 22. 5.

– Arnošta z Pardubic na Arnošta z Pernštejna překřtily Noviny Jičínska 5. 5.

Knížku Jiřího Tobiáše POHÁDKY pro malé i velké děti na dobrou noc vydala Státní vědecká knihovna ve spolupráci se Severočeským klubem spisovatelů v Ústí nad Labem v březnu 2000. Knížka je pro krajany zajímavá také tím, že z devíti pohádek ta první pojednává o STAROHRADSKĚM KNÍŽECTVÍ. Další tři pohádky RYBÁŘ SÍMO, O PLAVÁČKOVI a o DŘEVÁČKOVI jsou veršované. Zbylých pět pohádek má názvy NEJCENNĚJŠÍ DAR, POPLETOF, CHYTRÝ HONZÍK, UPLAKANÁ PRINCEZNA a PODIVNÝ MLÝN. Jiří Tobiáš opatřil knížku barevně malovaným obalem a svými devíti barevnými ilustracemi. Jeden výtisk daroval zámku Staré Hrady.

Po nedávném katalogu Václav Pokorný 1998, který připravil Antonín Langhamer, se v roce 1999 objevily další dva krásné tisky. První má název Václav Pokorný malíř a grafik, redigoval ho opět Antonín Langhamer a texty přispěli Jaroslav Klápště, Vladimír Komárek, Vladimír Mikule a Jaroslav Šerých. Déle zde najdeme 18 černobílých a 16 barevných reprodukcí Mistrových děl a pět jeho portrétních snímků od Ladislava Korce.
Dlouhý, ale výstižný je název třetího tisku: Fotografie Ladislava Korce z ateliérů malířů Jaroslava Klápště, Vladimíra Komárka a Václava Pokorného. Snímky doprovázejí opět texty Antonína Langhamera. Všechny tři tisky jsou dílem tiskárny PLASTIC Zaplatílek ve Vesci pod Kozákovem a ve všech najdeme zmínky o výstavách ve Starých Hradech.

Kulturní bedekr 2000 (Labyrint Praha 2000, 310 s.). V nově započaté ročence najdeme podrobný seznam galerií, muzeí, památkových objektů a uměleckých škol v ČR, ale i přehled kulturních časopisů a kalendárium významných kulturních akcí v roce 2000.

Kamenný klíč. Hrady, zámky a ostatní zpřístupněné památky. Již ve 4., každým rokem aktualizovaném vydání vychází pro turisty nezbytná příručka Kateřiny Sučkové a Romana Abušinova. Každý objekt je stručně popsán, připojena je fotografie a turistické informace. V knížce je i mapka. Celkem je popsáno 340 objektů.

S úvodním a závěrečným slovem PhDr. Evy Bílkové vyšla kniha Minulost, současnost a budoucnost gymnazijního vzdělávání – 5. supplementum sborníku Z Českého ráje a Podkrkonoší. Obsahuje příspěvky ze stejnojmenné konference, která se konala loňského roku jako součást oslav 375. výročí založení gymnázia v Jičíně.


Z vašich dopisů

Velmi mě zaujalo březnové číslo Listů starohradské kroniky, ale musím upozornit, že v
pověsti o Dětenicích se objevila chyba. V 11. století vládl kníže Břetislav I., který také podle pověsti založil Dětenice (první písemná zmínka o Dětenicích je z roku 1052, kdy je kníže Břetislav I. daroval staroboleslavské kapitule za převezení ostatků sv. Vojtěcha). Zmiňovaný kníže Bořivoj žil v 9. století a s naší obcí nemá nic společného. Váš časopis má mezi zdejším lidem velkou oblibu, proto prosím, bude-li příležitost, o napravení tohoto omylu.

Iveta Vališková, ZŠ Dětenice

K tomuto dopisu, za který děkujeme, pouze dodáváme, že jsme si správných historických údajů vědomi, pouze jsme citovali z propagačního tisku dětenického zámku, aniž bychom jeho úroveň komentovali…


Drobné zprávy

K významným návštěvám starohradského zámku můžeme v posledních týdnech přiřadit další. Na zájezdu zde byli členové Jiráskovy společnosti z Prahy, exkurzi do LA PNP vykonali pracovníci Státního okresního archivu Litomyšl včele s emer. ředitelem dr. Jindřichem Růžičkou a studenti FF UK Praha vedeni prof. Jaroslavou Janáčkovou, bádali zde známí historici PhDr. Jana a Jaroslav Čechurovi z Prahy, ing. Marek Krejčí z Ministerstva kultury, archivní praxi zde absolvovalo 9 studentů Jihočeské univerzity z Českých Budějovic za vedení doc. Dagmar Blumlové atd.

Zahájení letošní výstavní sezóny ve Starých Hradech připadlo 1. dubna v gotických prostorách zámku třem umělcům: zhlédli jsme obrazy Bohuslava Vágnera a tapiserie Adély Rozinkové z Tanvaldu doplněné umělecky zpracovanými kovovými plastikami Zdeňka Legnera z Mladé Boleslavi. Ve výstavní síni V arkádách zahájil 8. dubna dr. Jiří Sedláček výstavu obrazů, kreseb a ilustrací známého malíře Věnceslava Černého ze sbírek Památníku národního písemnictví. Obě expozice byly četně navštíveny zvláště žáky libáňské školy.
Adéla Rozinková: Energie Země

Novým vedoucím starohradské zámecké restaurace se v květnu stal pan Radek Balcar z Libáně.

Libáňský MAVIS hrál v kulturním sále ve Starých Hradech na taneční zábavě 18. 3. a o Velikonocích.

Plukovník Stanislav Kraus, dlouholetý spolupracovník LSK a bývalý libáňský učitel, příslušník naší západní armády za 2. světové války, byl při letošních květnových oslavách povýšen in memoriam do hodnosti generála.

Mateřská škola v Libáni oslavila 27. 5. šedesát let svého trvání.

Autobus firmy OSNADO Stará Paka na lince Pecka – Praha má od 29. 5., kdy vstoupil v platnost nový jízdní řád, svou zastávku i v Sedlištích.

Sbírky starohradského archivu obohatili v poslední době manželé Keblovi ze Starých Hradů několika ročníky starých časopisů a paní Františka Plíšková ze Sedlišť fotografiemi prezidentů T. G. Masaryka a E. Beneše. Děkujeme!

Pan Ladislav Tuláček ze Starých Hradů ukončil svůj pracovní poměr jako člen ostrahy pracoviště LA PNP. Děkujeme mu za dlouholetou svědomitou práci. Vystřídal ho pan Vlastimil Jirouš z Batína.

Sběr železa provedly v dubnu hasičské sbory ve Starých Hradech i v Sedlištích.

Starohradská i libáňská obřadní síň dostaly konkurenta: libáňský starosta Jan Šesták a další pověření členové rady nyní oddávají i v nové svatební síni na zámku v Dětenicích.

Pálení čarodějnic 30. dubna je jednou z mála lidových tradic, které se v našem okolí ještě udržují. I letos vše proběhlo jako v minulých letech, jen Sedlišťští pálili na třech místech u silnice, kde zůstalo hodně roští z ořezaných stromů u náhonu.

Pekařova společnost Českého ráje uspořádala ve dnech 13. – 15. dubna v Sedmihorkách vědeckou konferenci ke 100. výročí narození historika a básníka Zdeňka Kalisty. Jednání řídil předseda Společnosti prom. hist. Karol Bílek.

V květnu byla zásluhou Václava Kůžela dokončena oprava autobusové čekárny v Sedlištích, která dostala novou omítku a byla vybílena. Druhou čekárnu u Rohlíčkových nově natřely Bohunka Císařová a Radka Linhartová. Požární nádrž vybrali a stavidlo opravili Jaroslav a Petr Linhartovi, Josef Steklý a Pavel Vaníček. Všem děkujeme za obětavou práci.

Sňatek: 22. 4. uzavřeli na zámku Sychrov sňatek slečna Ilona Petráčková z Libáně a pan Jan Pluhař z Valdic. Blahopřejeme naší spolupracovnici!

Kulturní kalendář: 6. 4. 1890 se narodil starohradský kulturní pracovník a kronikář Antonín Knížek. 21. 4. 1905 se narodil libáňský učitel a kronikář Pravoslav Hykeš. 30.4. 1975 byla otevřena starohradská svatební síň. 4. 5. 1800 zachvátil Libáň velký požár. 29. 5. 1995 zemřel obdivovatel Starých Hradů, národopisný kreslíř Antonín Chmelík. 1. 6.1910 se narodil spisovatel Zdeněk Adla, častý návštěvník starohradského zámku. 3. 6. 1850 začal působit okresní soud v Libáni. 4. 6. 1880 vznikl Sbor dobrovolných hasičů v Sedlištích. 9. 6. 1930 se v Sedlištích konala oslava 50. výročí založení SDH, na které promluvil ministr Bohumír Bradáč. 9. 6. 1935 byla otevřena libáňská sokolovna. 20. 6. 1910 se narodil archeolog našeho kraje PhDr. Rudolf Turek, spolupracovník LSK. 21. 6. 1890 se narodil v Libáni pedagogický spisovatel Karel Smrž. 21. 6. 1895 se narodil významný technik prof.Václav Tesař, působící v Libáni. 23. 6. 1845 se narodila ve Starých Hradech spisovatelka Ludmila Šebková-Fedrová.

Naši jubilanti: 10. 4. 1930 se v Sedlištích narodil soloklarinetista Moravské filharmonie v Olomouci a náš dlouholetý spolupracovník Jan Kůžel. 20. 4. 1940 se narodila paní Libuše Droznová ze Starých Hradů. 10. 5. 1940 se v Sedlištích narodil ing. Josef Linhart, autor řady zajímavých článků v našem časopise. 29. 6. slaví 75. narozeniny paní Marie Korbelová z Prahy, rozená Kůželová ze Sedlišť. Všem srdečně blahopřejeme!

Úmrtí: 14. května zemřel pan Jaroslav Svoboda ze Sedlišť čp. 27 ve věku 83 let. Dlouhá léta patřil k obětavým pracovníkům národního výboru i zemědělského družstva a jako tajemník MNV významně spolupracoval v počátcích akcí na záchranu starohradského zámku. – 23. května zemřela ve věku 88 let paní Růžena Plíšková ze Starých Hradů.

Redakční: Dokončení povídky Jana Kůžela Tomík a pokračování ankety otiskneme v příštím čísle.


Místo pozvánky:

Výstavy v gotických prostorách:

10. 6. – 20. 7. František Škoda, Rita Škodová, Pavel Vavřík – obrazy, kresby, batika
22. 7. – 22. 9. Iris a Miloslav Kolářovi – grafika a tapiserie
23. 9. – 31. 10. Oskar Teimer – obrazy a kresby

Výstavy ve výstavní síni V arkádách:

3. 6. – 7. 7. Vojtěch Páv – fotografie
8. 7. – 31. 7. Josef Bucek – plastiky
7. 8. – 1. 9. Radim Karel – obrazy a kresby
2. 9. – 28. 9. Dana Holmanová – výtvarné práce
30. 9. – 31. 10. Věra Pecová – obrazy

Vernisáže výstav s následnými kulturními programy začínají ve 14 hodin.

První zámecký hudebně literární festival ve Starých Hradech se koná ve dnech 1. – 6. srpna 2000.

Účinkují: Jitka Molavcová a Alfred Strejček – recitace, Štěpán Rak – kytara

Program:

1. srpna: Jaroslav Foglar: Písně ztraceného ráje
2. srpna: Vivat Comenius
3. srpna: Máchovské nocturno
4. srpna: Recital Štěpána Raka
5. srpna: Oráč a Smrt
6. srpna: Meditace o naději

Programy jsou spojeny s výstavami grafiky předních českých umělců a s podvečerními prohlídkami části zámku. Začátky programů jsou v 18 hodin. Podrobnosti na plakátech a na telefonu 0433 56 11 04.

Prof. MUDr. Antonín Fingerland: Staré Hrady roku 1953.(správně 1943)


Pavel Vavřík: Staré Hrady (1)


Pavel Vavřík: Staré Hrady (2)



Menu