Kapitoly z diplomové práce (pokračování)
První místo agrární strany bylo výsledkem její organizační práce, horlivé agitace, intenzivní náborové činnosti i toho, že v české společnosti nevznikla silná "městská" strana. Národní demokracie odrazovala nacionalismem a nezřetelným sociálním programem. Svůj podíl na volebním úspěchu měl také Bohumír Bradáč, který opět získal poslanecký mandát. Ve sněmovně byl zvolen, už tradičně, do branného a rozpočtového výboru, jehož předsedou zůstal i nadále.
Bradáč neměl svou pozici ve straně úplně jednoduchou. Začala být vytýkána jeho "prohradní" orientace, o kterou sám snad ani příliš nestál, ale do které se postupně dostával během první poloviny dvacátých let, kdy se po boku Antonína Švehly podílel na budování státu a ztotožnil se s jeho politickou linií. Švehla měl ve straně vždycky zvláštní postavení. Stál jakoby mimo vnitrostranické směry a pokoušel se dělat celistvou agrární politiku. S Hradem se snažil vycházet dobře. Byl si vědom, že Masaryka nutně potřebuje. Bradáč ale nebyl Švehla, aby si dokázal udržet takový odstup a nezávislé postavení ve straně jako měl on. Stejně jako Švehla byl ale přesvědčený, že obraz demokratického Československa vytváří mimo jiné také prezident Masaryk, jehož si Bradáč vážil a choval k němu úctu. Věděl, že v zájmu stability státu je nutné jeho autoritu respektovat. Tento osobní Bradáčův postoj zřejmě do značné míry ovlivňoval jeho prohradní orientaci uvnitř strany. Zároveň ho i tady vedl příklad Švehlův.
Nová Švehlova vláda staré pětkové koalice doplněné o živnostníky se za dané situace nedokázala dohodnout v podstatě o ničem. V parlamentě neměla spolehlivou většinu a agrárníkům, jejichž hlavním cílem se stalo zavedení pevných obilních cel, stále bránili sociální demokraté. Od počátku bylo jasné, že tato vláda nebude mít dlouhého trvání. Masaryk i Švehla ji považovali za přechodnou, přičemž prezident si přál vládu úřednickou. A tak už 17. března 1926, poté, co odchodem socialistů z koalice ztratila vláda většinu ve sněmovně, podal Švehla demisi. Svoje rozhodnutí odůvodnil špatným zdravotním stavem a nutností podniknout léčení v zahraničí. 58) Všenárodní koalice se stala minulostí.
Novou úřednickou vládu Jana Černého, kterou prosadil Masaryk, akceptovaly strany občanské i socialistické s krajní nevolí. V kuloárech mezitím probíhala intenzivní jednání o nové koalici. Socialisté stávající vládě vyčítali, že tomuto pasivně přihlíží, neboť zcela oprávněně tušili, že jsou postupně vyšachováváni ze hry. Úspěšná jednání o nové nesocialistické koalici byla především dílem agrárníka Milana Hodži, který se načas dostal na Švehlovu pozici ve vedení strany. 59) Společným východiskem, na jehož základě mělo dojít k dohodě, se stala tzv. celně kongruová předloha. Na jedné straně šlo o požadavek nových agrárních cel a na straně druhé se jednalo o otázku zvýšení kněžských platů, tzv. kongruu, kterou žádali lidovci. Oba zákony byly nakonec v červnu 1926 přijaty. Při jejich schvalování došlo ale k takovým obstrukcím, jaké československý parlament dosud nezažil. 60) Hulákání, hvízdání, ničení nábytku, dokonce padla i nějaká facka...
Švehlovým odchodem jako by strana ztratila svého koordinátora jednotného postupu. Došlo k uvolnění stranické disciplíny, nálada ve straně byla napjatá, vyostřily se rozpory mezi čelnými představiteli agrární strany, zvláště mezi jejím prohradním a protihradním křídlem. Určit přesné hranice mezi oběma směry v agrární straně lze ale jen těžko. Ani jedna skupina nebyla ostře vyhraněná. Některé osoby přecházely z jednoho tábora do druhého, vzájemné vztahy se prolínaly... Jednotlivce často ovlivňoval jejich individuální vztah k Masarykovi, mnohem méně už k Benešovi. Záleželo rovněž na okamžitých zájmech uvnitř strany, nezanedbatelná byla kritéria hospodářská a finanční. Spojení s Hradem bylo volné a ochota ke spolupráci různá. Prohradní skupinu pojila snaha o dobré vztahy s Hradem. Ve straně ji vedle Bradáče představoval také Udržal, Viškovský a Malypetr. V čele protihradní sestavy stál šéfredaktor Venkova Josef Vraný, podporovaný Františkem Staňkem a Rudolfem Beranem. Přestože obě skupiny dělily různé pohledy na některé vnitropolitické i zahraniční otázky, spojovala je příslušnost k jedné straně, jejíž zájem byl pro ně prvořadý a v základních ideologických otázkách se dokázali nakonec dohodnout na stejném stanovisku.
Mnozí agrárníci už nepočítali s návratem Antonína Švehly do aktivní politiky, nikoliv však Bradáč. Při rozmluvě 4. června 1926 se svěřil Masarykovi se svými obavami nad poměry ve vlastní straně: "Agrárníkům jest úzko ze situace, do které se dostali, zejména z toho, jak věc vede Hodža." 61) Řešení z krizové situace viděl Bradáč v urychleném návratu Švehly do politiky, proto také při této příležitosti žádal Masaryka, aby se o to svou autoritou zasadil. 62)
Bradáč byl pro spolupráci se socialisty a Hodžovy plány se mu příliš nezamlouvaly, protože, jak si prezident poznamenal, "žaloval na Hodžu a velmi důrazně, až /prohlásil, že/ jediná rudozel/ená/ koalice je možná." 63) V tom byl Masaryk s Bradáčem zajedno. Proti Švehlovu návratu do politiky prezident v zásadě nic neměl, obával se však o pozici Hradu v případě, že by Švehla souhlasil s myšlenkou občanské koalice.
V obavě, že by připravovaná vláda nesocialistických stran prováděla protihradní politiku, snažil se Hrad o to, aby prezidentskou volbu na jaře 1927 provedl ještě úřednický kabinet, a v případě, že by ho nebylo možné tak dlouho udržet, aby byl alespoň vystřídán vládou nejen občanských, ale i socialistických stran. 64) Tato kalkulace ovšem nevyšla. Dne 12. října 1926 byla jmenována třetí Švehlova vláda nazývaná též vládou panské koalice. Největší počet ministerských křesel – čtyři, získali agrárníci, strana lidová dvě, živnostenská obdržela po jednom ministerském křesle stejně tak zástupci německé menšiny, německá strana agrární a německá strana křesťansko-sociální, o jejichž účast ve vládě usiloval Švehla už dlouho. Zbylých pět křesel obsadili ministři z řad odborníků z předchozí úřednické vlády Jana Černého. Fakticky to byla místa vyhrazená pro ĺuďáky a národní demokraty, s nimiž byly projednávány již jen podmínky, za nichž by do vlády vstoupili. Ĺudová strana se stala členem koalice v lednu 1927 a obdržela dvě ministerská křesla, národně demokratická strana, která získala jedno křeslo, vstoupila do koalice až v dubnu 1928. Z předních zástupců koaličních stran byla vytvořena tzv. Osmička. Měla za úkol zajišťovat součinnost parlamentu a vlády. V čele Osmy stál Švehla, kterého ovšem vzhledem k jeho zhoršujícímu se zdravotnímu stavu stále častěji zastupoval Bradáč. Svědčilo to o jeho silné stranické pozici.
Přes všechny obavy Hradu proběhla Masarykova prezidentská volba v květnu 1927 poměrně hladce. Celková politická situace se nakrátko uklidnila. I v agrární straně se díky Švehlově rozvaze podařilo usměrnit radikální snahy protihradního křídla. Zaměřil se především na obnovení jednoty ve straně, což se mu také na čas povedlo. V říjnu 1927 se ale jeho zdravotní stav zhoršil natolik, že do politického vývoje už nemohl soustavněji zasahovat.
Od konce roku 1927 zastupoval Švehlu v čele vlády Msgre. Jan Šrámek. Vedení agrární strany se ujali místopředsedové František Staněk a František Mašata. Po Švehlově odchodu se opět uvolnila křehká stranická jednota a znovu se začaly projevovat odstředivé tendence, které Švehla dovedl mírnit. V souvislosti s těžkým srdečním záchvatem, který Švehlu v březnu 1928 definitivně vyřadil z politického života, vyvstala v předsednictvu agrární strany otázka, kdo by měl být jeho nástupcem v čele vlády. Protože však jeho zdravotní stav nedovoloval tuto otázku s ním projednat a v agrární straně stále ještě platila zásada, že o tak zásadních věcech se nesmí bez Švehly rozhodovat, ponechalo se vše při starém a ministerskou radu vedl nadále jeho náměstek Šrámek. 65) Čelné místo v Osmičce zaujal nadobro Bradáč. Přebral po Švehlovi roli politického zprostředkovatele. "Byl to sice schopný politik, ale Švehlu nemohl nahradit, už proto, že neměl jeho charisma a prestiž," 66) výstižně charakterizoval Bradáče Antonín Klimek. Existoval ale v dané chvíli na české politické scéně tak výrazný agrárník, který by dokázal Antonína Švehlu nahradit? Ani Bradáč to zdaleka nebyl.
Poznámky:
58) Uhlíř, D.: Republikánská strana lidu zemědělského a malorolnického ve vládě panské koalice. In: ČsČH, 1970, č. 2-3, s. 200.
59) Tamtéž.
60) Klimek, A.: Boj o Hrad , II. díl, Praha 1998, s. 47-48.
61) Uhlíř, D.: Republikánská strana lidu..., c. d., s. 209.
62) Tamtéž.
63) Klimek, A.: c. d., II. díl, s.20.
64) Tamtéž, s. 94.
65) Uhlíř, D.: Republikánská strana lidu..., c. d., s. 223.
66) Klimek, A.: c. d., II. díl, s. 117.
Hospoda U Barkmanů
Pro většinu obyvatel z Bystřice, Važic a okolí byla tato budova prostorou, kde místní ochotnický amatérský soubor hrál po několik desetiletí divadelní hry – tragedie, komedie, kabarety i hudební vystoupení. Základní škola v této budově předváděla dětské besídky s básněmi, scénkami, písněmi, tanečními výstupy a vším, co lidová kultura umožnila ukazovat. Možná, že to předčilo dnešní sdělovací prostředky – tisk, rozhlas, televizi, neboť v této činnosti byla zapojena celá vesnice, i když většinou jen v roli diváků.
Bystřický ochotnický soubor má dlouholetou tradici. Vzpomeneme zatím činnost lidí, které jsme znali osobně. Byla to především paní Marie Chaloupková, která svou tvůrčí činností dokázala jako režisérka zvládnout na profesionální úrovni několik desítek her. Svou prací zapojila různé umělecké složky, hlavně lidové tance děvčat. Zodpovídala za průběh zkoušek a svou představu vždy se zdarem uskutečnila.
Připomeňme si též lidi, kteří divadlo řídili před paní Chaloupkovou a které známe jen z vypravování z hospod. Pan Josef Masák, František Masák, učitel Klaban – ten byl zároveň autorem divadelní hry Statek za patent. Poprosíme o nápovědu paní kronikářku Marii Pluhařovou a všechny žijící, kteří by nám mohli tuto kulturní činnost přiblížit.
Vzpomeňme též, že v této hospodě vznikla i bystřická tělovýchovná organizace Sokol. Zatím nevíme, zda a kdy byla zaregistrována, ale opět využijeme nápovědy kroniky, i když bychom měli tyto informace znát, neboť začátkem osmdesátých let po několik dnů předčítal bystřickou kroniku pan kronikář Josef Pluhař v hospodě U Barkmanů pro všechny občany. Několikrát se nám ale nepodařilo tyto besedy stihnout...
Názory lidí, kteří měli co činit s kulturou a tělovýchovou v Bystřici, uvedeme v příštím čísle LSK.
Ludmila Sobotková, vedoucí pobočky České spořitelny, a. s., Libáň: Poplatky za vedení účtu a zasílání výpisů se mění dle Sazebníku pro bankovní obchody a každá změna je zveřejněna v pobočkách ČS, a. s. Klienti jsou na připravované změny vždy předem upozorňováni na výpisech k běžnému účtu. Tak bylo možno již v roce 2001 změnit si vyhotovování a odesílání výpisů k běžnému účtu z denních např. na měsíční. Této možnosti Osvětová beseda Staré Hrady využila až v únoru 2002. V současné době je za zhotovení pravidelného výpisu k běžnému účtu účtován poplatek 20,00 Kč a poštovné v částce 5,40 Kč ať je na výpise jedna položka předplatného nebo např. položek deset. Většina odběratelů místních i z blízkého okolí již ale pravidelně několik let platí předplatné pro Osvětovou besedu Staré Hrady hotově – přímo vkladem na účet OB Staré Hrady v pobočce České spořitelny, a. s. v Libáni. Za hotovostní vklad na účet není Českou spořitelnou, a. s. vybírán žádný poplatek.
K tomuto dopisu si dovolujeme poznamenat, že naše kritická slova v minulém čísle nebyla určena v žádném případě libáňské pobočce České spořitelny. Paní Zajíčková i její nástupkyně se k nám vždy chovaly výborně a snažily se nám pomoci. Že ale vedení ČS, a. s., stále zvyšuje různé poplatky, ruší pobočky a zkracuje úřední hodiny pro zákazníky, je smutná skutečnost.
– Články z LSK připomněly Noviny Jičínska 24. 4. a časopis Od Ještěda k Troskám č. 1–2/2002.
– Přípravu zámku Staré Hrady na novou kulturní sezónu zaznamenaly Nové noviny 22. 3.
– O starohradských kulturních akcích a výstavách psaly Noviny Jičínska 19. a 22. 4. a Prochoroviny 10. 5. a 3. 6. (J. Q. Valter); Nové noviny 26. 4. a Noviny Jičínska 29. a 30. 4., 2. a 4. 5. (M. Hynková a prvomájové recitační odpoledne); Nové noviny 10. 5., Noviny Jičínska 14. 5. a Prochoroviny 3. 6. (Z. Kalista); Nové noviny 24. a 31. 5. a Noviny Jičínska 25., 27., 28. a 30. 5. (P. Probst a japonský koncert).
– Návštěvu Fedora Gála v Libáni a ve Starých Hradech komentovaly Noviny Jičínska 29. 5. a Nové noviny 31. 5.
– Dějiny Schliků a jejich vztah k východním Čechám oživily Noviny Jičínska 18. a 25. 5.
– Na Valdštejnské dny v Jičíně upozornila Eva Bílková v Novinách Jičínska 17. a 18. 5. a v Nových novinách 17. 5., konferenci o loggii připomněly Noviny Lepařova gymnázia z 30. 4.
– Příspěvek Karola Bílka byl v časopise Dějiny a současnost č. 2/2002, o jeho pracích se zmínily Noviny Jičínska 29. 3. a časopis Danny č. 1/2002. Nekrolog dr. Vladimíra Budila od K. Bílka přinesl Archivní časopis č. 2/2002.
– Sborník Z Českého ráje a Podkrkonoší č.14 z roku 2001 přinesl zprávu o činnosti pracoviště literárního archivu Památníku národního písemnictví ve Starých Hradech a pět recenzí regionální literatury od Evy a Karola Bílkových.
– Dětenický sjezd rodáků byl středem pozornosti Novin Jičínska 26. 3. a 11. a 14. 5. a Prochorovin 3. 6.
– Vypátrání zlodějů sochy z pomníku padlých ve Starých Hradech oznámily Noviny Jičínska 1. 6. a Nové noviny 7. 6.
Lexikon historických míst Čech, Moravy a Slezska (redigovali J. Bahlcke, W. Eberhard a M. Polívka). Praha, Argo 2001, 813 s. Obsáhlý lexikon informuje o nejpozoruhodnějších místech se vztahem k historii. Najdeme zde i texty Jindřicha Francka o Kopidlnu a Starých Hradech.
Wernisch Ivan: Zapadlo slunce za dnem, který nebyl. Petrov Brno 2001, 440 s. V pozoruhodné antologii zapomínaných básníků, zahrnující léta 1850-1940, najdeme i autory z našeho kraje. Jsou tu bystřický Josef Hukal, děteničtí Václav Chaloupecký a Augustin F. Lubas, kopidlenští Václav Antonín Crha, Emanuel Jindřich Popera a Josef Miloslav Straka, psinický učitel Vilém Peča, s Markvarticemi rodově spjatá Marie Calma aj.
Jičín – město pohádky 10 let. Zpracoval a redigoval Jan K. Čeliš a kol. Jičín 2002, 63 s. V hezky vypravené publikaci najdeme i několik zmínek o akcích tohoto festivalu, které byly spojeny se Starými Hrady.
Slovník literárních časopisů (B. Dokoupil a kol.). Brno, Host a Votobia 2002, 335 s. Velmi potřebná publikace pomůže dobře v orientaci po poválečných literárních časopisech. Njdeme zde i několik odkazů na materiál uložený ve starohradském archivu.
Kamenný klíč. Paní Kateřina Sučková v Příbrami vydala již 6. ročník výborného průvodce po našich hradech a zámcích, každoročně aktualizovaného. Samostatnou stránku zde mají i Dětenice a Staré Hrady.
Libáňský slavíček, soutěž dětí ZŠ Libáň ve zpěvu, měla velký úspěch. Po předkole, jehož se zúčastnilo přes 40 dětí, bylo vybráno 15 finalistů od 1. do 9. třídy, kteří se představili zcela naplněnému sálu libáňského kulturního domu 27. března. Pořadem provázela Denisa Maštálková, představil se i taneční kroužek Berušky, celý program zorganizoval učitel Jan Jiterský. Vyslechli jsme velmi dobře přednesené české i zahraniční písně hlavně z muzikálů a ze současné populární produkce, národní písnička zazněla jen jedna. A výsledky? Zvítězila Pavla Řezníčková ze 4. třídy (cenu předal senátor Jiří Liška z Jičína), 2. se umístila Denisa Hrnčířová rovněž ze 4. třídy (cenu předal starosta Libáně Jan Šesták), na 3. místě byla Michaela Linková z 8. třídy, výborná byla i Lenka Trmalová ze Starých Hradů, zaujal Pavel Ježek s Voskovcovou a Werichovou písní Život je jen náhoda. A onu vzpomínanou národní písničku Ó, řebíčku... zazpívala velmi hezky Ivetka Horynová z 1. třídy.
Televizní soutěž historických znalostí O poklad Anežky České natáčel štáb režiséra Antonína Vomáčky 8. a 9. dubna na zámku Dětenice. Pořad byl vysílán v podvečer 2. června. Autor scénáře Pavel Cmíral vytvořil zajímavý pohled na historii zámku, některé otázky se týkaly i Starých Hradů, Humprechta, Pecky a dalších památek v okolí. Marka Ebena a jeho soutěžící doplňovali v rolích historických i fiktivních osobností Simona Postlerová, Václav Knop, Bára Munzarová a další přední herci.
Sjezd rodáků, přátel a školáků obcí Dětenice, Brodek a Osenice proběhl ve dnech 11. a 12. května. Bohatý program byl beze zbytku naplněn, rodáků se sešlo opravdu hodně, výstavy, besedy, kulturní vystoupení zvláště dětí byly vysoce hodnoceny, počasí přálo – a tak všichni organizátoři mohli být spokojeni.
K letošním Valdštejnským dnům, které se konaly v Jičíně ve dnech 17. – 19. května, zorganizovala skupina nadšenců z jičínského muzea, starohradského literárního archivu a z řad učitelů projekt Terra felix – terra desolata, v němž si děti měly přiblížit život v době Albrechta z Valdštejna. A tak se kopidlenské děti více seznámily s rodem Schliků, sobotecké se věnovaly osudům Kosti a Černínů, peckovská škola žila osobností Kryštofa Haranta, Novopačtí se věnovali Kumburku, Železničtí Libosadu a loggii, Jičínské zajímal Veliš a mincovna, malovali a zpívali atd., atd. Tercie gymnázia si dokonce napsala vlastní hru a předvedla vyučování v jezuitském gymnáziu. Projektem žily celé školy, pochopení měli ředitelé i učitelé, žákům se líbil tento způsob výuky dějepisu, zapojilo se i mnoho rodičů. Škoda, že mezi školy, které se odmítly projektu zúčastnit, patřila i škola v Libáni.
Chráněná krajinná oblast Český ráj, nejstarší v Čechách, vyhlášená v roce 1955, se měla podstatně rozšířit. Záměr ochranářů podporovaný ministrem Milošem Kužvartem i vládou však narazil na nepochopitelný odpor některých obcí (Mladějov, Samšina, Újezd pod Troskami aj.), jejichž občanům je lhostejný význam ochrany krásné přírody a trpí raději těžbu písku ve Střelči a podobné ekonomické aktivity. Jisté je, že rozšíření chráněné oblasti bude podstatně menší a že nás budoucí generace za podobný přístup nepochválí.
Cena Karla Čapka byla letos 20. května udělena v Trenčianských Teplicích významnému čapkovskému badateli a našemu spolupracovníkovi prof. Aleši Fettersovi za jeho dlouholeté zásluhy o poznání života a díla Karla Čapka. Blahopřejeme!
Zámeckou galerii ve Starých Hradech obohatili svými dary malíři Václav Kabát (dvě grafiky) a Petr Probst (obraz). Děkujeme!
Video z průběhu loňského 2. ročníku hudebně literárního festivalu ve Starých Hradech natočil Milan Reichhelm z Libáně. Krátký šot o Starých Hradech pro turnovskou regionální televizi je dílem pana režiséra Eisnera.
Úsek starohradské opěrné zdi bývalého pivovaru, který stál za bývalou váhou a nemohl být proto opraven, se letos v zimě sesul. Opravu provedla v květnu a červnu firma Svoboda z Dolního Bousova.
O veřejný pořádek v Sedlištích dbá většina občanů. Mnozí se zúčastnili i dalších obecních brigád na údržbu veřejných prostranství 13. 4. a 1. 6. Také hasiči přispěli provedením sběru železa. Ten provedli 20. 4. i členové Sboru dobrovolných hasičů ve Starých Hradech.
Plynofikace Libáňska se blíží. Již se zpracovává projekt úseku od Libáně přes Staré Hrady a Sedliště do Bystřice s odbočkou na Hřmenín.
Orientační soutěž historických vozidel uspořádal 8. června Veteran car club AMK Jičín. Trasa vedla i Libáňskem.
Rodinný sraz Plíškových, nejrozšířenějšího příjmení ve Starých Hradech, se konal v zámecké restauraci 25. května. Během května a června zde proběhlo i několik srazů spolužáků z libáňské školy.
Okrsková hasičská soutěž proběhla na Libáňsku letos 18. května v Kozodírkách. Z osmi soutěžících družstev zvítězila Libáň, Sedliště byly na 4. místě. Starohradští získali v poslední době řadu mladých členů a 1. června se zúčastnili i soutěže v sousedním okrsku na Zelenecké Lhotě. V obou soutěžích však bylo jejich družstvo diskvalifikováno.
Sochu z pomníku padlých ve Starých Hradech se 13. dubna pokusili ukrást zloději. Díky příslušníkům České policie byli brzy dopadeni.
Lidové zvyky na Libáňsku jsou stále udržovány – alespoň některé. Patří k nim zvláště pálení čarodějnic 30. dubna a stavění májek děvčatům 1. května. Největší oheň byl letos asi u Kozodírek – jinak se rozmáhá pálení malých ohňů u některých obydlí místo společné velké celoobecní hranice.
Ochrannou síť, která měla žabám zabránit v přechodu silnice, instalovali letos na jaře v zatáčce u Dubských ve Starých Hradech pracovníci jičínského okresního muzea. Zachránilo se tak mnoho žab, které by zahynuly pod koly aut.
Český rozhlas, stanice Vltava, vysílala již po několikáté zamyšlení Karola Bílka Neznámí-neznámé o zapomínaných spisovatelích a osudech jejich písemností. V režii Hany Kofránkové četl Josef Somr.
Oběťmi bouřky a vichru 21. června večer se staly další velké větve zámeckého kaštanu a lípy před starohradským zámkem. Řádění živlu podlehly i další stromy v Libáni a okolí, chvíli nešel elektrický proud atd.
Vzácnými návštěvníky starohradského zámku byli v posledních týdnech např. americký historik prof. Stanley B. Winters s chotí Zdenkou, spisovatelé Marie Kubátová a Pavel Kosatík, politolog doc. Fedor Gál, historik doc. Ivo Barteček z Olomouce atd.
Marek Grosman ze Starých Hradů získal 9. června na mistrovství České republiky v tradičním karate fudukon v Praze v kategorii do deseti let krásné 2. místo.
Blahopřejeme přátelům Starých Hradů. 80 let se dožil 25. 5. královéhradecký malíř a grafik Jiří Šindler. 75. narozeniny oslavili 30. 4. královéhradecký novinář Josef Rodr a 9. 5. spisovatelka Ludmila Vaňková. 70 let bylo 10. 4. panu Josefu Slavíkovi z Bukoviny, který řadu let zajišťoval tisk LSK a dodnes nám časopis vozí z tiskárny. 65 let se dožili 20. 4. politik Jiří Dienstbier a libáňský starosta Jan Šesták, 27. 4. kdysi dětenická botanička Lada Chalupová, 10. 5. spisovatel a literární vědec Jan Dvořák a 13. 5. chemička a vysokoškolská pedagožka Ludmila Rybaříková z Prahy, libáňská rodačka. Všem hodně zdraví a úspěchů do dalších let – a na shledanou ve Starých Hradech.
Naši jubilanti: Krásné 90. narozeniny oslavily 17. 4. paní Růžena Svobodová a 21. 4. paní Anna Michálková ze Starých Hradů. 65 let bylo 26. 5. panu Josefu Ulmanovi ze Starých Hradů. 60 let se dožila 28. 5. paní Jaroslava Hrdá ze Sedlišť. 55 let bylo 23. 4. paní Marii Rohlíčkové ze Sedlišť. Padesátiny oslavil 7. 4. pan Jiří Havlík ze Střevače, rodák ze Sedlišť. Všem upřímně blahopřejeme!
Kulturní kalendář: 2. 4. 1992 zemřel lékař a malíř našeho kraje Milan Tomášek. 5. 4. 1997 zemřel spisovatel a obdivovatel Starých Hradů František Kožík. 7. 4. 1942 zemřel dětenický řídící učitel Josef Kovářík. 11. 4. 1947 se narodila pracovnice LA PNP Staré Hrady Ivana Macková. 14. 4. 1912 se narodila recitátorka Julie Charvátová. 16. 4. 1812 zemřel autor rytiny starohradského zámku Fidelis Weibl. 17. 4. 1807 se narodil malíř Josef Vojtěch Hellich, autor oltářního obrazu sv. Jiří v kostele ve Psinicích. 18. 4. 1862 se ve Zlivi narodil redaktor Mladoboleslavských listů František Novák. 25. 4. 1877 se narodil sběratel pověstí z Libáňska Jiří Mrštík. 29. 4. 1977 zemřel spisovatel našeho kraje Jan Knob.
9. 5. 1862 se narodil libáňský učitel Alois Hoch. 15. 5. 1902 se narodil v Libáni hudební skladatel, dirigent a spisovatel, učitel Karel Chvalovský. 15. 5. se narodil učitel Jan V. Šolc, hudební skladatel, který působil i ve Střevači. 16. 5. 1887 zemřel učitel a odborný spisovatel Josef Bukvička, který působil i na Zelenecké Lhotě. 17. 5. 1987 zemřel spisovatel a přítel Starých Hradů Ota Dub. 18. 5. 1997 zemřela starohradská rodačka, pěvkyně Božena Břízová. 28. 5. 1857 se narodil učitel Bohumil Letovský, který působil řadu let ve Střevači. 30. 5. 1942 byl popraven odbojový pracovník Miloš Krásný, rodově spjatý s Libáňskem.
2. 6. 1812 se narodil libáňský obrozenecký kněz Antonín Novák. 2. 6. 1867 zemřel obrozenecký dramatik Josef Hukal, rodák z Bystřice. 4. 6. 1882 se narodil dětenický bibliofil, hospodářský správce Josef Jindřich Jech. 5. 6. 1872 se narodil sedlišťský starosta a muzikant Jan Linhart. 8. 6. 1932 zemřel učitel a publicista Josef Bureš, který působil také v Psinicích. 12. 6. 1842 se v Libáni narodil jazykovědec Vilém Appelt. 16. 6. 1827 se v Libáni narodil odborný spisovatel Josef Balda. 16. 6. 1832 se v Libáni narodil filolog František Leo Saska. 18. 6. 1842 se narodil střevačský lidový léčitel Václav Nedvídek. 21. 6. 1947 zemřel pedagogický spisovatel Jaroslav Mánek, který svou učitelskou dráhu začínal na Ličně.
Úmrtí: 28. dubna zemřela naše dlouholetá čtenářka, paní Blažena Dovolová z Bystřice, ve věku 81 let. 2. června zemřel ve věku 72 let pan František Hynek z Libáně, dlouholetý funkcionář Sboru dobrovolných hasičů ve Starých Hradech. Budeme vzpomínat.
Letní výstavy ve Starých Hradech započaly výstavou obrazů Světlany Žalmánkové a Světlany Hartové (gotika 16. 6. – 11. 7.) a keramickou expozicí Stanislava Daiče (v arkádách 29. 6. – 25. 7.). Další výstavy budou otevřeny bez vernisáže – ty se uskuteční až ve dnech hudebně-literárního festivalu. Jsou to v gotice plastiky Dagmar Koverdynské a grafiky Jitky Stojanové od 13. 7. do 8. 8., v arkádách keramika Marcely Kořínkové od 27. 7. do 22. 8. a ve dnech festivalu ještě keramika manželů Kosových v přízemí gotiky ve dnech 1. – 4. 8.
Potom budou v gotice následovat fotografie Pavla Bucharta (10. 8. – 5. 9.), plakáty a obrazy Magdaleny Kalistové a Tomáše Procházky (7. 9. – 3. 10.) a keramika Pavla Rajdla (5. – 31. 10.). Ve výstavní síni v arkádách se představí svými obrazy Květoslav Šolle (24. 8. – 19. 9.), následovat bude expozice hraček Hany Švecové (21. 9. – 17. 10.) a sezónu zakončí výstava keramiky a betlémů Jiřiny Stupkové (od 19. 10.)