1. část

Optimistka a vlastenka

Elegantní "venkovanku", paní Marii Chaloupkovou z Važic, už příznivci starohradského zámku nikdy neuvidí. Vzdělanou, optimistickou a obětavou kulturní pracovnici, která své aktivity zaměřila na děti a dospívající mládež v Bystřici a okolí. A to i v nejtěžších chvílích našeho národa, za německé okupace, po válce, ale i později, v době komunistického útlaku.

Měla za sebou pestrou kulturní činnost. Organizovala, režírovala, radila, pomáhala, pekla dobroty na různé společenské akce, nabádala k lásce k domovu a vlasti, burcovala sebevědomí mladých lidí. A v pokročilém věku? Kulturu sledovala a byla častým návštěvníkem a vítaným příznivcem dění na zámku ve Starých Hradech. Při vernisáži mé výstavy fotografií mne objímala, tiskla v ruce mou knížku veršů a vyznávala se, jak je hrdá, když vidí nebo čte díla lidí, kteří se narodili v našem kraji nebo těch, kteří něco v životě dokázali.

Jako vzpomínku cituji některé pasáže z dopisu, který mi v roce 2002 napsala: "...Děkuji, že jsi mne navštívil, ani nevíš, co pro mne znamená, když mne osamocenou někdo známý navštíví nebo mi napíše, děkuji také za fotku, ptám se v duchu, ale ano, je to přesný obrázek stařenky, která již 87 roků šlape po české zemi. Prošla jsem kousek světa, ale věř mi, milý Jiří, nejkrásnější kousek země je Tvoje rodná vlast a v ní chaloupka, kde jsi se narodil... Vzpomínky z dřívějšího života přinášejí ulehčení a nalézáme v nich uspokojení, abychom na konci životní dráhy mohli říci: "Ať byl život někdy těžký, přece jsem ho nežil darmo a žil pro lidi a je dobré, že jsem ho takto dokonal!"

Zavzpomínal

Jiří Tobiáš


Jitka Lukášková

Bohumír Bradáč

Kapitoly z diplomové práce (pokračování)

předchozí část

4. Ministrem zemědělství

Jmenování Bohumíra Bradáče do funkce ministra zemědělství , ve které měl vystřídat dosavadního ministra Otakara Srdínka, neproběhlo zcela bez obtíží. Udržal se snažil Bradáče prosadit do čela ministerstva za každou cenu. Oceňoval jeho práci v dřívější vládní Osmě a Bradáč mu byl politicky i lidsky blízký. Potřeboval ve vládě takové "blízké" osobnosti, a zvláště v resortu zemědělství. Tentokrát našel podporu i v Masarykovi. 99) Také konečně ocenil Bradáče z Osmy, navíc chtěl co nejvíc vyhovět Udržalovi, kterého za politicky silného nepovažoval. Udržal zřejmě jednal na vlastní pěst, a sice v rozporu s usnesením předsednictva agrární strany, jehož moravští zástupci navrhovali na tento post Františka Staňka. Udržal ale toto rozhodnutí vůbec neakceptoval a "jmenoval Bradáče přesto, že mu Bradáč prohlásil, že za žádných okolností nechce býti ministrem." 100) Ani tisk neměl žádné bližší zprávy: "Jmenování poslance Bradáče bylo pro politické kruhy překvapením, o němž se i v parlamentě živě mluvilo tím spíše, ježto za oficiálního kandidáta republikánské strany byl do poslední chvíle pokládán předseda jejího klubu, poslanec Staněk. Není divu, že o příčinách vyskytla se řada verzí, jejichž správnost těžko bylo kontrolovati. V kruzích blízkých vládě vysvětluje se věc nutností řešení zemědělské krize, postihnuvší zejména řepařství a cukrovarnictví, ve kterémžto odvětví poslanec Bradáč požívá pověsti odborníka." 101)

František Staněk byl považován v tak kritické době pro ministerstvo zemědělství za nevyhovujícího. Sekretář agrárního poslaneckého klubu Krbec shrnul obecné mínění většiny poslanců: "Staněk by býval svedl ještě méně než Srdínko, který se také zlobí, že už není ministrem. Ale co vlastně ti pánové chtějí?", ptá se dále Krbec. "Cožpak si ministerstvo spachtovali? A což Srdínko za ta tři léta něco dokázal? Celou práci konal Bradáč s Osmou – člověk se vlastně diví, že to nedošlo tak daleko, že by bývala Osma svolávala schůze ministerské rady." 102) Podle sociálně demokratického poslance Siegfrieda Tauba tento "znamenitý tah Udržalův a Benešův že se Bradáč stal ministrem", 103) byl mimo jiné vykládán "tak, že Bradáč byl převzat do vlády jako osvědčený kompromisník už proto, že nebude žádné osmičky nebo podobného výboru, ale že přec jen někdo ve vládě musí tyto funkce převzít." 104)

Ačkoliv se názory na jmenování Bradáče ministrem zemědělství různily, byl tento krok nakonec přijat kladně a nový ministr si záhy získával sympatie. Bradáč převzal ministerstvo v době, kdy nastupující krize začala postupně ovládat všechny oblasti zemědělské výroby. Celkový stav zemědělství byl kritický, proto bylo třeba do čela ministerstva postavit člověka, který tomuto resortu rozuměl, který znal problémy zemědělců, člověka energického a přitom nanejvýš taktního. Tyto vlastnosti bezesporu splňoval Bohumír Bradáč ve větší míře než místopředseda strany František Staněk, aspoň, a zřejmě právem, v hodnocení Udržalově.

Agrární krize procházející v Československu složitým vývojem zahrnovala v sobě tři vzájemně se lišící fáze. V první etapě, období od podzimu 1928 do léta 1930, se prudce zhoršila situace v řepařství a v oblasti cukerní výroby, což se odrazilo jednak v citelném poklesu cen cukrovky, jednak v zmenšování osevních ploch cukrové řepy. Cukr měl ve dvacátých letech pro československé hospodářství mimořádný význam; byl důležitým vývozním artiklem a zaujímal význačné postavení v bilanci zahraničního obchodu. 105) Byli to také řepaři, které krize postihla ze všech skupin zemědělců asi nejvíce. Krizi v tomto odvětví současně doprovázela začínající krize obilní. Kromě poklesu cen obilí začaly potíže s vývozem ječmene a chmele. Relativní konjunkturou procházela ještě živočišná výroba a pěstování brambor. Konzumace potravin v tomto období stále ještě rostla, důsledky hospodářské krize se v tomto ohledu plně projevily až na počátku třicátých let. 106)

Ve své druhé fázi, od léta 1930 až do roku 1933, zasáhla agrární krize už všechna odvětví zemědělské výroby. Cukr se přestal úplně vyvážet, rovněž pro živočišnou výrobu nebyl odbyt. Zásoby neprodaného obilí se po každých nových žních hrozivě zvětšovaly. Na řadu přišly různé státní zásahy, které měly dosáhnout když ne zastavení, tak alespoň zmírnění tohoto nežádoucího vývoje. Většinou však tyto změny, často nachvat připravené a navíc příliš radikální, neměly dlouhodobější ráz a nepřinášely uspokojující výsledky. Předáci agrární strany viděli řešení v přímém státním řízení a státním finančním zásahu. Prostředkem státního řízení se stala vládní nařízení vydávaná na základě zmocňovacího zákona z března 1933. Tento postup byl příznačným jevem třetí fáze zemědělské krize trvající až do konce roku 1934. Ačkoliv zatím nedošlo k oživení výroby, dalšímu prohlubování krize bylo alespoň zamezeno. 107)

Agrární krize měla za důsledek snížení příjmů mnohých rolníků pod hranici existenčního minima. Snížená koupěschopnost zemědělského obyvatelstva se projevila i ve značném poklesu spotřeby průmyslového zboží, čímž se krize automaticky přenášela i do průmyslu (otevřeně se ale tato tendence projevila až ve druhé polovině roku 1930). 108) Na toto nebezpečí upozorňoval Bradáč už krátce po nástupu do své funkce: "Jestliže dnes pohlížíme na krizi zemědělskou, která je a která nijak nedá se oddiskutovati, pak je nutno říci, že to není jenom krize zemědělců a že starati se o ni není jen povinností strany, která ve své organizaci zemědělce má, ale že je nutno pohlížeti na tuto krizi ze stanoviska celého národa a všech jeho vrstev proto, poněvadž by se mohlo státi, že tato krize mohla by se přelíti do druhých oborů lidské práce a že by nakonec zachvátila celé ústrojí našeho národního a státního hospodářství. Nynější stav nesnese odkladu, je nutno jej řešiti." 109)

Hospodářská krize měla na zemědělství poněkud odlišný účinek než na průmysl. Velká převaha nabídky nad poptávkou a nadbytek zboží v průmyslu měly za následek buď dočasné nebo úplné přerušení výroby. Ceny však zůstávaly, pokud to jen trochu šlo, na nejvyšší možné úrovni. V zemědělství byla situace jiná. Tam přebytky na trhu způsobily snížení cen, na což zemědělci odpovídali nikoliv omezením výroby, ale naopak jejím zvýšením, 110) aby tak alespoň částečně vyrovnali své příjmy, které snížením cen značně poklesly. Tím se ale přebytky zásob na zemědělském trhu zvětšovaly a neustále stlačovaly ceny směrem dolů. Krajním, ale častým řešením obtížné situace rolníků bylo omezit spotřební výdaje svých rodin na minimum. "Jedno je jisté – a často takto odpovídám v těchto krušných chvílích – zemědělec hlady nezemře," konstatoval Bradáč, ale vzápětí dodal: "Ovšem, nikomu nepovídá, jak žije, jaká je jeho životní úroveň. Jestli si bude moci koupit kabát, je jiná věc..." 111)

Za základní požadavky ministerstva zemědělství považoval Bradáč zvýšení celní ochrany proti laciné zahraniční konkurenci, potřebu uspořádat obchodní vztahy s Maďarskem, které dováželo do republiky nejvíce, nutnost nových železničních tarifů, možnost chránit se proti živelným katastrofám účinným pojištěním a najít řešení, jak organizovat odbyt zemědělských výrobků. 112) Hlavní příčiny krize viděl v existenci levné konkurence ze zahraničí. "...Musíme přihlížeti k ochraně původu domácího produktu... Dává-li konzument přednost kvalitnímu produktu domácímu před výrobkem ciziny, plní nejlépe svoji vlasteneckou povinnost a umožňuje udržení hospodářské rovnováhy ve svém státu," 113) vyzýval Bradáč širokou veřejnost.

Jednou z hlavních otázek zemědělské krize se pro agrárníky stal problém obilních cen a trhu s obilím. K tomuto se koncentrovala pozornost faktické politiky agrární strany i úvah o správě zemědělství. 114) Hlavní opatření mělo spočívat v dokonalejším systému celní ochrany. Jakmile ale začali agrárníci prosazovat ochranářskou politiku, dostali se okamžitě do rozporu s představiteli exportního průmyslu, který doplácel na protiakce ciziny. Počátkem roku 1930 byl po usilovném jednání v agrárním klubu projednán plán na zvýšení zemědělských cel a poté předložen parlamentu. Ve stejné době Bradáč podal podobný návrh, jehož podstatou bylo zavedení obilního monopolu. 115) O agrárních návrzích začala vláda vzápětí jednat, jenže stanoviska jednotlivých stran byla velmi odlišná. 116) Prosazovat v koalici agrární požadavky, jejichž přijetí by znamenalo zvýšení cen potravin, nebylo pro Bradáče vůbec snadné."Praxe koaliční spolupráce, metody vyjednávání ve vládě a celý dosavadní způsob fungování vrcholných institucí politického systému měly poměrně dlouhou praxí dvacátých let ustálené formy, jimž kladl základy sám A. Švehla. Bylo velmi obtížné prosadit stejnými metodami a způsoby stále rostoucí požadavky... Navíc se hospodářská krize začala v druhé polovině roku 1930 velmi silně projevovat i v průmyslu a obchodě. Chtěla-li vláda... za této situace přijmout jakékoliv opatření ve prospěch jedné skupiny, neměla... vlastně jinou možnost, než udělat to na úkor skupiny jiné." 117)

S návrhem na zavedení obilního monopolu nesouhlasila hlavně národní demokracie a živnostenská strana. 118) Proti agrárním požadavkům se postavila i sociální demokracie, a tak obilní cla i otázka obilního monopolu zůstala nevyřešena. To vyvolalo v koalici napjatou atmosféru. Agrární strana se dostala do určité politické izolace. 119) Dosažení dohody mezi jednotlivými stranami bylo nyní velmi obtížné. Ukázalo se, že vláda nebude natolik silná, aby zcela nahradila funkci bývalé parlamentní Osmičky. Proto bylo ve vládě rozhodnuto, že se z jejích členů utvoří výbory tzv. politických a hospodářských ministrů, které budou sjednávat jednotlivé koaliční kompromisy, přičemž zejména výbor politických ministrů postupně získával významnou roli v politickém systému Československa.

Dne 14. května 1930 došlo na zasedání předsednictva agrární strany k ostrému střetu mezi ministry a nespokojenci s vládní politikou, zosobněnými Staňkem, Vraným a Donátem. Žádali důrazné prosazování agrárních "protikrizových" požadavků, tvrdé vystupování ve vládě, které povede k realizaci stavovských žádostí. Agrární ministři včetně Bradáče dokonce pohrozili svou demisí. Už na začátku května si Bradáč stěžoval sociálně demokratickému poslanci Taubovi, "že už má ministrování po krk, zejména pro obtíže, které mu připravuje vlastní strana, a, pokud tak půjde dál, je rozhodnut podat demisi, byť Udržel nechce o jeho odchodu ani slyšet. Možná však strana donutí k odstoupení přímo premiéra. Staňkova skupina je dnes ve straně nejsilnější, podporuje ji ústřední tajemník Beran i hlavní tiskový orgán strany Venkov. Vůdce německých sociálních demokratů Spina se svěřil Taubovi, jak Bradáčovi už několikrát domlouval, aby vydržel, neboť svojí demisí... prohrál by všechno nejen ve straně, nýbrž i ve veřejnosti. Udržal je závislý na politicky daleko šikovnějším Bradáčovi, jehož odstoupení by mohlo rozvířit otázku přežití koalice, přičemž není naděje, že by za dané situace mohla vzniknout lepší." 120) Hrozba demisí, která snadno mohla způsobit pád celé vlády, byla tedy namířena především proti opozici ve straně. Oběma skupinám bylo jasné, že v této době jsou prioritní hospodářské otázky. Jejich společným cílem bylo prosazení agrárních požadavků a překonání hospodářské krize. Lišily se ovšem v postupu, způsobu a metodách, jak toho dosáhnout.

Koncem května 1930 se situace v koalici i uvnitř samotné agrární strany načas uklidnila. Ale jen nakrátko. O měsíc později, koncem června, byla dohoda ve vládě prakticky nemožná, a tak se řešení našlo v prázdninovém přerušení koaličních prací, aniž by parlament přistoupil k projednávání dalších agrárních požadavků. 121)

Krize nejvíce zasáhla nevýkonná malovýrobní rolnická hospodářství, která vydržela jen za cenu odříkání a uskrovnění se celé rolnické rodiny. Bradáč si tuto skutečnost dobře uvědomoval: "Snaha naše musí být obrácena především k malým zemědělským živnostem, které vznikly z revolučních zákonů a pozemkovou reformou. Je omylem, myslí-li se, že těchto malých existencí se nedotýká zemědělská krize. Otažte se jich, oni odpovědí se smutným výrazem v tváři, jak žijí a strádají. Snad tuto krizi překonají proto, že odepřou sobě a svým dětem i to nejpotřebnější, uskrovní se až do nemožnosti tak, že žádný jiný stav by to prostě nedovedl a ani nesnesl. Znám ony rozbrázděné ruce a rozryté tváře hlubokými vráskami, které vrylo tam odříkání a starost o existenci svoji, svojich dětí a celého národa." 122) Bradáč také jako jediný člen vlády zůstal i v době přerušení koaličních prací ve svém úřadě, aby pracoval.

Životní úroveň zemědělských vrstev se dále zhoršovala. Relativně dobrá sklizeň v roce 1930 krizi ještě prohloubila, což se odrazilo ve stálém poklesu cen zemědělských výrobků. Po zablokování koaličních prací nemohl Bradáč ani ostatní agrární ministři plnit sliby, které zemědělcům dali. Na venkově rostla nespokojenost, docházela trpělivost a žádala se rychlá náprava. Začaly se objevovat pochybnosti, zda-li agrární strana a vláda dělá vše pro to, aby agrární požadavky byly prosazeny a krize zmírněna. Pořádaly se schůze, manifestace a shromáždění, na nichž odpovědní činitelé včetně Bradáče přesvědčovali zemědělce o svém úsilí o zvládnutí kritických poměrů.

Bradáč míval obvykle při veřejných vystoupeních úspěch. Celkem snadno získával sympatie posluchačů. Vyplývalo to mimo jiné ze skutečnosti, že hovořil ze své vlastní zkušenosti. Pochopitelně, že jako ministr neměl čas se bezprostředně starat o svůj statek v Židovicích, tuto úlohu plnil najatý správce, přesto však znal dobře těžkosti zemědělské práce. Na správném chodu Bradáčova hospodářství měla nemalý podíl také jeho manželka, ačkoliv sama nepocházela ze selské rodiny. "Hospodařila přes telefon," vzpomíná jejich nejstarší dcera Libuše, "každý den otec zavolal, maminka mu vypověděla, co se všechno za celý den na statku udělalo, a on ji instruoval, jak se má pokračovat. Každý den na ten telefon čekala, i když zavolal třeba v jednu nebo ve dvě v noci, nešla si do té doby lehnout." 123)

Přestože měl Bradáč jako vysoký úředník jistě řadu příležitostí, nepokoušel se získávat nějaké zvláštní výhody či úlevy. "Zas znovu opakují sociální demokraté už v Lomnici mnou vyvrácené tvrzení, že jsem přijal 2400 Kč jako podporu za živelné pohromy. Přesto, že mám na to také týž nárok jako každý jiný, prohlašuji, že jsem nic nepřijal, o nic nežádal a nic nevzal,""bránil se Bradáč. ""Ihned, jakmile jsem se dověděl, že jsem byl pojat i já do seznamu žadatelů, dal jsem příkaz, aby na mne připadající částka byla dána obci, která provedla vodovod a postavila obecní barák. Vyvracení jim ale nestačí. Špiní dále. Nevyčítám nic nikomu, ale tolik snad mohu říci, že nemám jmění v celé chalupě jako někteří ze socialistických předáků mají jen v perských kobercích." 124) Bradáč se snažil bez ohledu na své postavení hospodařit na svém statku stejně jako všichni ostatní a nutno podotknout, že v tomto období ani jeho grunt příliš nevydělával. 125)

13. října 1930 vystoupil Bradáč ve vládě znovu se svým návrhem na úpravu dovozu obilí prostřednictvím syndikátu. Dovozní syndikát se měl nazývat "Obilní společnost v Praze," přičemž 51 procent kapitálu měl zajistit stát a zbylých 49 procent různá družstva a organizace. 126) Podstatné bylo, že k provedení tohoto návrhu chtěli agrární ministři dojít cestou zmocňovacího nařízení vlády a nikoliv schválením v parlamentu, kde by návrh nemusel projít. Úvaha o zmocňovacím zákonu, která se ve vládě už jednou vynořila v září téhož roku, získala konkrétní formu. "Bylo však zřejmé, že snaha agrárních ministrů eliminovat z důležitého koaličního jednání vliv parlamentu byla v tomto období namířena nejen proti nezemědělským stranám v koalici, ale také proti stavovsky radikálnímu křídlu ve vlastní straně." 127) Provedení takového zákona by ale ve svých důsledcích více méně ohrožovalo ostatní koaliční partnery, proto byl tento návrh už předem odsouzen k neúspěchu.

Celoroční bilance činnosti Udržalovy vlády nebyla uspokojivá. "Rok 1930 končí neutěšeně pro zemědělce všech národů," přiznával Bradáč. "Jeví se značná netrpělivost a stísněná nálada zemědělského obyvatelstva. Situace líčí se jako beznadějná, zoufalá, a ztrácí se důvěra, že z krize vůbec vyjdeme." 128) Poměry v zemi začínaly být kritické. Měna kolísala, snižovaly se platy, kupní síla obyvatelstva klesala a vzrůstala nezaměstnanost. Vláda byla kritizována, že není dostatečně pružná při řešení nejpalčivějších hospodářských otázek. Na tak silný průběh krize, ke kterému došlo koncem roku 1930, nebyla vláda ani koalice připravena.

V důsledku toho, že agrárníci nekompromisně prosazovali ochranářskou politiku, se také zhoršily vztahy mezi Československem a jeho malodohodovými spojenci. Na jaře 1931, v souvislosti s myšlenkou možného uzavření nové celní unie mezi Československem, Jugoslávií, Rumunskem a Polskem, Bradáč pronesl řeč, která vyvolala v politických kruzích značné rozpaky a údiv: "Je tu ale něco, co nám brání v tomto kroku. Je to celková vysoká kulturní úroveň československého národa, jež téměř nesnese srovnání s poměry jak jugoslávskými, tak i rumunskými a i polskými. Těžko lze srovnávat život našeho zemědělce s životem zemědělce uvedených států. U nás pokrok technický i kulturní vnikl již i do té nejposlednější vesnické chaloupky. Tam? Téměř všude žije zemědělec ještě životem primitivním, než aby se dal jen přibližně srovnávat. Životní potřeby našeho zemědělce jsou několikrát vyšší než v Jugoslávii, Rumunsku nebo v Polsku. Náš zemědělec má své kulturní požadavky, o nichž v uvedených zemích se tamnímu zemědělci ani nezdá. Zde, u nás, je zemědělec i při dnešní krizi pánem, nelišícím se od ostatního obyvatelstva. Ale tam? Tam ještě zemědělec nevyspěl ani tak jak u nás bylo za roboty. Je svým pánem, ale dře se jen a jen na jiného. Jemu z toho nezbude nic a nikdo se o něj nestará. A to je něco, co nám brání v rozhodnutí: obavy, aby náš československý zemědělec neutrpěl škody v případném spojení uvedených států celní unií." 129) Obchodní styky s jihovýchodní Evropou, které už beztak měly vážné trhliny, by po oficiálním zveřejnění takového projevu, zcela určitě ještě více ochladly. Bradáč, který si vzápětí uvědomil svou chybu, rychle všechno dementoval a od celé záležitosti se distancoval. Napříště, jakmile komentoval otázky týkající se zahraniční politiky, dával si už větší pozor na volbu svých slov.

Na konci května 1931 dovršil Bohumír Bradáč padesáti let. Přestože se snažil vyhnout všem chystaným oslavám, byla uspořádána v rodných Židovicích na jeho počest slavnost. Při této příležitosti byly jeho zásluhy o rozvoj kraje oceněny také tím, že ho obce jičínského okresu spontánně zvolily svým čestným občanem.

V létě roku 1931 a opakovaně v roce 1932 postihly venkov živelné pohromy, které způsobily stamilionové škody. Bradáč viděl možnost nápravy v účinném pojištění. Obrátil se proto se žádostí o pomoc na zemědělský výbor poslanecké sněmovny. 130) Předloha tohoto zákona byla vypracována už před pěti lety. Situace ale vyžadovala rychlé řešení. Bradáčovou intervencí bylo dosaženo alespoň částečného úspěchu. Postižené obce dostaly finanční dotace, aby se vzpamatovaly z nejhoršího. Později také došlo ke schválení zákona o pojištění.

Rozsáhlá krize v průmyslu, zemědělství i finančnictví prohlubovala i nadále rozpory uvnitř agrární strany. Udržalovi jako předsedovi vlády se ve vlastní straně dostávalo stále prudší kritiky, že není důsledný a dostatečně pružný v prosazování agrárních požadavků a že jeho politická koncepce spočívající v přílišných koaličních ohledech je pro agrárníky neúčinná. 131) Udržal si byl vědom, že dříve nebo později bude muset abdikovat. Ve snaze zachovat si své pozice i v případné nové vládě se proti němu postavili navíc také sociální demokraté, národní socialisté a lidovci. 132) Za této situace nebyla koalice schopná dohodnout se na společném postupu. Vládní krize směřovala ke svému vrcholu.

Poté, co premiér Udržal ohlásil svou demisi, vyvstala otázka, kdo se stane jeho nástupcem. Vedení agrární strany navrhovalo za svého oficiálního kandidáta dosavadního předsedu poslanecké sněmovny Jana Malypetra. Masaryk s tímto návrhem souhlasil a pověřil ho sestavením nové vlády, jejíž struktura byla až na některé personální změny téměř zachována. Ministerstvo zemědělství měl nadále vést Milan Hodža. Bradáč se v čele tohoto resortu z hlediska agrárníků neosvědčil. Nenaplnil očekávání, které se od něho požadovalo, nezajistil prosperitu zemědělství. V době hospodářské krize byl ale tento úkol nanejvýš obtížný. Odchod z ministerstva zemědělství znamenal oslabení jeho pozice v agrární straně. Nejednalo se však o sestup z hlediska státnické důležitosti. Spíše naopak. V nové Malypetrově vládě totiž dostal na starost jiný, neméně významný resort – ministerstvo národní obrany.

Poznámky:

99) Klimek, A.: c.d., II. díl, s. 232.

100) AÚTGM, fond: BA, Věci zahraniční a vnitropolitické, f. 39, agrárníci, zpráva ze dne 10. 12. 1929.

101) Národní politika 10. 12. 1929.

102) AÚTGM, fond: BA, Věci zahraniční a vnitropolitické, f. 39, agrárníci, zpráva ze dne 10. 12. 1929.

103) Tamtéž.

104) Tamtéž.

105) Lacina, V.: Krize československého zemědělství 1928-1934, Praha 1974, s. 48.

106) Tamtéž.

107) Tamtéž.

108) Kvaček, R., Olivová, V.: c.d., s. 163.

109) Venkov 11. 2. 1930.

110) Lacina V.: c.d., s. 75.

111) Hlas našeho venkova 15. 5. 1930.

112) Čada, V.: Politika republikánské strany na počátku velké hospodářské krize. In: ČsČH, 1974, č.3, s. 334.

113) Československý zemědělec 9. 1. 1931.

114) Lacina, V.: c.d., s. 77.

115) Čada, V.: c.d., s.334.

116) Tamtéž.

117) Tamtéž, s. 351.

118) Tamtéž, s. 334-337.

119) Tamtéž, s. 335.

120) Klimek, A.: c.d., II. díl, s. 266-267.

121) Čada, V.: c.d., s. 344.

122) Československý zemědělec 9. 1. 1931.

123) Dle svědectví paní Libuše Žilkové, roz. Bradáčové, rozhovor dne 30. 5. 2000, osobní archiv autorky.

124) Hlas našeho venkova 24. 3. 1932.

125) Dle svědectví paní Libuše Žilkové, roz. Bradáčové, rozhovor dne 30. 5. 2000, osobní archiv autorky.

126) Čada, V.: c.d., s. 351.

127) Tamtéž.

128) Československý zemědělec 9. 1. 1931.

129) Hlas našeho venkova 9. 4. 1931.

130) APČR, fond PS III, kart. 109, inv. č. 1671, heslo: 35. schůze výboru zemědělského 23. 6. 1932.

131) Pasák, T.: K politickému pozadí krize vlády Františka Udržala roku 1932. In: ČsČH, 1963, č.2, s. 183.

132) Tamtéž, s. 185.

(pokračování)


Cesta za prací

(pokračování)

předchozí část

Josefa Masáka jsme opustili v Hamburku. Pro upřesnění: Tatínek v Hamburku pracoval asi dva měsíce, aby poznal přístav. Pak dvakrát vyplul jako lodní dělník – uklizeč. Poprvé do japonských vod, podruhé k Americe. Po návratu z druhé cesty opustil v Hamburku zámořskou loď, protože se obával, že sám nezvládne úklid na lodi. Rozhodl se, že třetí cestu za štěstím podnikne jako cestující pasažér, až si nastřádá peníze. Viděl, že posádka lodi od nastoupení v Hamburku nesmí loď v přístavech vůbec opustit. A tak o přístavech, kde kotvila loď, nerad vypravoval, neboť litoval, že si nemohl prohlédnout přístavní města. Zato nám upřesňoval zeměpisné znalosti: Lamanšský průplav, Gibraltar, nejvýznamnější světový průplav Suez, Indický a Atlantický oceán...

A tak Hamburk opustil a cestoval do Berlína, kde pracoval a naplno se věnoval pekařskému řemeslu. Uplatňoval všechny své znalosti. Chléb a rohlíky, to bylo samozřejmostí. Tatínek znal pekařské řemeslo dokonale z učení v Jablonci nad Nisou u mistra Posselta, kde se seznámil i s cukrářským uměním. A tak uměl i preclíky, sušenky, suchary, moučníky, velikonoční mazance, jidáše, vánočky, koláče a jiné cukroví, o což byl v Německu velký zájem. Nejmilejší tatínkovou prací ale byly české buchty a české vdolky.

I když si tatínek v dalším životě poradil s každou prací a několikrát dal přednost jinému zaměstnání a podnikání s větším honorářem, vždy měl názor, že řemeslo má zlaté dno. Nikdy také nezapomněl, že by chtěl pracovat v Americe. Sbíral výstřižky a fotografie zámořských lodí a sledoval hlavně lodě, které překonávaly severní Atlantik, aby získaly modrou stuhu.

Ale také ho to táhlo domů. Aby byl blíž, opustil Berlín a sehnal si práci v Drážďanech. Dostal ji v hotelu Belvedere jako sklepník. Majitelem byl pan Sendík, který vlastnil více hotelů. Před první světovou válkou museli v Německu muži na vojnu povinně. A tak když chyběli v největším drážďanském hotelu Europe muži, přemístili tatínka tam. Tam byla také zaměstnaná maminka, seznámili se, po válce se vzali, a tím skončil tatínkův sen pracovat v Americe.

Začali sami podnikat, zařídili si obchod s potravinami a jižním ovocem. Tatínek již vlastnil řidičský průkaz, mohl si půjčovat auto a svážel zboží, o které byl zájem, hlavně pekařské a cukrářské výrobky od jiných firem. Tím se obchod rozrůstal. A narozením dvou dcer se rozrostla i rodina.

Nevím již, v kterém roce napsal tatínkův otec, že je v Bystřici ke koupi domek paní Urbanové. Dědeček že by ho koupil, ať mu tatínek pošle peníze. Stalo se. V Německu začínalo být krušno, a tak rodiče uvažovali o přestěhování do Československa. Bylo to pro ně těžké rozhodování – opustit prosperující prodejnu. Ale tatínka to táhlo domů do Bystřice.

pokračování

Adéla Masáková-Kykalová


Jak se ztratil Olda

Našemu Oldříškovi byly tři roky a byl krásný letní den. Běhal po dvoře a zvláště se mu zalíbil dřevěný škopíček, který zrovna maminka opravila. Pracně ho nasadila do obručí s tím, že si do něj dá vyprané prádlo. V nestřeženém okamžiku se do něj Olda posadil a škopíček se rozsypal. Maminka ho znovu opravila, ale Oldík, pořádně buclatý klučina, se opět do škopíčku vecpal a zase se rozsypal. To už ale od maminky dostal proutkem. Neplakal, ale měl vzdorovitou tvář a náhle se nepozorovaně ze dvorka vytratil.

Teprve za delší dobu byl postrádán a začalo horečné hledání a volání. Kluk nebyl nikde k nalezení. Dokonce se hledalo i v rybníčku za plotem, jestli náhodou nespadl do vody. Nebyl ani tam, tak se začal prohledávat les. Až pan Knížek, který měl pole za dubem, řekl, že viděl, jak po cestě šel malý chlapec a volal tatínka. Byla povolána i policejní posila, hledali všichni sousedé, ale po chlapci ani památky. Až pozdě odpoledne se ho podařilo najít. Byl ve starohradské hájovně a spokojeně se živil namazaným chlebem, který mu dala paní hajná. Když ho přinesli domů, byli všichni tak zmáčení, jako kdyby venku pršelo, ale bylo to od slz z radosti nad jeho nalezením.

Po letech Olda vystudoval vojenskou hudební školu v Praze, potom sloužil mnoho let u letecké dechové hudby v Hradci Králové. Nyní je již v důchodu, ale i nadále učí na konzervatoři v Pardubicích. Je dlouholetým kapelníkem dechové hudby mladých v Hradci Králové i dalších tamních orchestrů. Pro soubory dechových hudeb složil řadu skladeb. Získal i několik ocenění při soutěžích dechových hudeb doma i v zahraničí.

Marie Korbelová-Kůželová


Údolí devíti mlýnů

Proč chci přispět článkem do Listů starohradské kroniky? Přivedl mne k tomu rozhovor s bývalou spolužačkou z našeho kraje. Udivila jsem se, že jí název Údolí devíti mlýnů skoro nic neříká. Na rozdíl ode mne. Proto chci všem čtenářům připomenout tento krásný kout přírody jménem Dola, který se nachází mezi Hřmenínem a Važicemi.

Pověst říká, že se zde před dávnými lety dolovalo stříbro. Od toho vznikl název samoty Dola. Ve vedlejších Važicích se stříbro vážilo. Tak vzniklo pojmenování této vsi. Název obce Hřmenín vznikl dle majetných Heřmanů z rodu Markvartů.

Přístup je sem jen polní cestou, která odbočuje ze silnice vedoucí ze Sobotky do Libáně. Kouzelně je zde na jaře, když se tato panenská příroda probouzí ze zimního spánku. Stromy se zelenají, stráně jsou obsypány barevnými květy jarních rostlin – prvosenkou jarní, orsejem, plicníkem lékařským, sasankou hajní i pryskyřníkovou, violkou vonnou, křivatcem žlutým a mnoha dalšími. Protéká zde malý potůček, který je lemován velkými květy blatouchu bahenního.

Na tomto úseku potoka kdysi klapalo 9 mlýnů. Sedláci z okolních vesnic sem vozili fůry pytlovaného obilí a odváželi si mouku a otruby. První mlýn byl pod Rakovem. Druhému se říkalo U Svěráků a bylo to rodiště mé matky Vlasty Límanové, která se provdala za Zdeňka Šudu do Hřmenína. Další mlýny byly u Procházků, Bobků, Brožů, Jílků, Janďourků, u Říhů a u Rohlíčků. Dva z těchto mlýnů již do základů zmizely, a to mlýn Svěráků čp. 43 a Jílků čp.25. Jílkův mlýn dříve vlastnili Límanovi, prarodiče mé matky. Mlýny později sloužily jako hospodářské usedlosti, dnes již většinou jen k rekreaci.

Za zmínku stojí jediný doposud zařízený mlýn, a to Bobkův. Je v dobrém stavu, veškeré zařízení je udržováno, proto historická hodnota tohoto objektu stoupá.

Miluji tento kout v našem kraji. Nejen proto, že odtud pochází moje matka a její rodiče, ba i prarodiče z otcovy i matčiny strany a příbuzné rodiny Procházkových, ale také proto, že jsem obdivovatelka a milovnice přírody a tady opravdu krása lahodí lidskému oku.

Jako dítě jsem na Dola chodívala se sestrou a s rodiči k prababičce Svěrákové přes pole z Hřmenína. Později, již jako školačka, jsem chodívala sama a donášela jsem prababičce nákup. Odměnou mi byly zázvorky a vařená vajíčka barvená ve slupkách z cibule. V pozdějším věku Dola pro mne znamenala nedělní víkendové procházky s budoucím manželem, návštěvy tetiček Emilky Procházkové a Marie Bartoňové. Jejich vlídné přivítání a pohoštění. Tety vařily z dobré pramenité vody výborný čaj. Tamní pramen již po mnoho let nepřetržitým tokem zásobuje majitele domu vodou.

Zastavení u paní Bobkové bylo vždy též velmi milé. Žena, která stále žila na samotě, měla přehled o dění nejen v jejím okolí, ale zajímala se o politiku ve státě i ve světě. Žádná situace jí nebyla cizí. Měla vrozenou inteligenci a dalo se s ní povídat o všem.

Ani když jsem se stala matkou, na Dola jsem nezapomněla. Mé děti tam znají každý kout. Čas rychle a nezadržitelně utíká a já na rodiště mé matky a mých předků se opět ráda vracím, již se svými vnoučaty.

Je to pro mne taková hezká vzpomínka – na Dola, na celý tento kraj. Jen škoda, že dva z dolských mlýnů už nejsou. Čas se nezastaví, nic se nedá vzít zpět. I hodnotné historické památky odcházejí. Ale z Dol zůstala naší rodině i velká hodnota lidského života, života matky Vlasty Límanové. Usměvavá, vždy přívětivá, skromná, s kladným radostným myšlením...

Ano, taková jsou pro mne Dola a taková byla moje maminka z Dol.

Vlasta Tykvová


Paměť stromů

Dne 16. února jsem jako obvykle sledovala televizní pořad Paměť stromů, uváděný panem Luďkem Munzarem. Mimo jiné vzpomněl Žižkova buku u Libáně. Byla jsem ráda, že se zmínil o pravé příčině zániku stromu, tj. o hnojišti v blízkosti této přírodní památky. Buk zničila lidská nesvědomitost, lhostejnost a hloupost. Pokud vím, nikdo nebyl pohnán k zodpovědnosti.

Před mnoha lety, když jsem se poprvé setkala s touto ekologickou katastrofou, napsala jsem o tom příspěvek do Listů starohradské kroniky. Doporučovala jsem v něm výletníkům, aby tam raději nechodili, protože kdo znal toto místo v plné kráse, tak se mu raději vyhne.

Byla jsem tam v létě po několika letech s obavou se podívat a dnes svůj názor opravuji a říkám: "Běžte tam, je tam opět krásně, buk už sice nestojí, ale místo po něm milosrdně zarůstá mladou zelení. Po jedné straně les, po druhé rybník a pár kroků v lese hned od kraje stojí skupina starších už, krásných buků, radost se podívat!" Takže život za život, jak to správně řekl pan Munzar, a já dodávám: Příroda nás přežije.

Takže krásnou procházku!

Hana Mařanová, Litoměřice


Staré Hrady v tisku

– O Jindřichovi Schlikovi psal Jiří Frajdl v Novinách Jičínska 14. 12. 2002

– Práci libáňských dětí na projektu Zmizelí sousedé zhodnotily Noviny Jičínska 11. 1. 2003, o jičínských psaly Noviny Lepařova gymnázia 5. 3. 2003 .

– Schůzku starostů ve Starých Hradech o dění v libáňské škole zaregistrovaly Noviny Jičínska 15. 3.2003.

– Nové přírůstky literárního archivu Památníku národního písemnictví ve Starých Hradech zaznamenaly Noviny Jičínska12. 12. 2002 a Místní kultura 3/2003 (Jaroslav Strnad) a Noviny Jičínska 23. 1. 2003 (Jan Vladislav). Na osobní fondy J. Knapa, F. Křeliny a V. Prokůpka upozornila H. Fajstaureová v Nových novinách 21. 2. 2003. O písemnostech L. Mašínové se zmínila A. Součková v časopise U nás 4/2002. Edici dopisů P. Mocové a J. Glazarové otiskli J. Bílek a J. Bártová ve svorníku Paginae historiae 10/2002. Rozsáhlou studii Sto let českého encyklopedismu, vycházející i z materiálů Ottova nakladatelství, publikoval S. B. Winters v Časopise Matice moravské 2/2002. Studii Mezi literaturou a politikou (z písemností Svazu československých spisovatelů) napsala Kateřina Bláhová pro sborník Soudobé dějiny 3-4/2002. Absenci internetu v archivu kritizovaly Prochoroviny 9. 12. 2002. Práci archivu zaznamenala i L. N. Budagovová v ruském časopise Slavjanovedenie 6/2000.

– Ke starším kulturním akcím ve Starých Hradech se vrátily Nové noviny 27. 12. 2002 (koncert japonského sboru) a Noviny Jičínska 4. 1. 2003 (výstavy A. Papáčka a J. Krenna).

– Liberecké Véčko č.4/2002 a 1/2003 uveřejnilo rozhovor se sklářským výtvarníkem Jiřím Rybou.

– Jivínskému Štefanu se věnovaly Noviny Jičínska mj. 21. 1. a 14. a 20. 2. 2003 a Prochoroviny 15. 1. 2003.

– Možnost konat část programu Valdštejnských dnů 2004 ve Starých Hradech uvítaly Noviny Jičínska 3. a 11. 3. 2003.

– Lidové noviny 15. 3. 2003 přinesly fotografii bývalého bystřického faráře P. Jiřího Hladíka, který v Karlových Varech sloužil mši za oběti dopravní nehody.

– Osobní fond Věry Vostřebalové zhodnotila ve sborníku Literární archiv č. 34 Magdaléna Šrůtová. Najdeme zde i nekrolog dr. Maryny Krulichové z pera Miloše Sládka.

– Projekt Terra felix – terra desolata představila v Informačním listu ASUDu č.20 Eva Bílková.

– Knížku Evy Bílkové Okolo Řáholce recenzovaly časopisy Ladění 3/2002, U nás 4/2002, Jičínský čtvrtletník 4/2002 a Místní kultura 12/2002.

– Pohlednice Libáňska ze sbírky Karla Čermáka, vystavené v jičínském muzeu, zaujaly Noviny Jičínska 22. 1. 2003.

– V anketě Kniha roku 2002 otiskly Lidové noviny 28. 12. 2002 názor Karola Bílka.

– O výstavě ze sbírek rodu Gonzaga v Mantově informovala čtenáře časopisu Dějiny a současnost č. 1/2003 Eva Bílková ml.

– K návštěvě Starých Hradů pozval pražský studentský historický občasník Čelem vzad č. 11/2003.

– V článku V lodžii straší oznámily Nové noviny 21. 3., že starohradský Buchala má nové kolegy v Jičíně.

– O své práci manažerky hovořila Věra Myšková-Toboříková na stránkách časopisu Health & Success 2/2002.

– Ke čtvrtstoletí gratulovaly našemu časopisu Noviny Jičínska 15. a 24. 1. 2003.

– Blahopřání k 75. narozeninám Josefa Havlíka ze Sedlišť jsme nalezli v Novinách Jičínska 7. 3. 2003.

– Velké rozhovory se Standou Pencem přinesly Literární a výtvarná příloha časopisu Babylon 2/XII/2002 a Noviny Jičínska 11. 12. 2002.

– Obsáhlý článek o dětenickém zámku uveřejnil Respekt 1/2003.

– O procesním oltáři u Osenic i o starohradském zámku se rozepsal J. Duchoň v Novinách Jičínska 8. 3. 2003.

– Úspěchům libáňských děvčat oddílu aerobiku se věnovaly Noviny Jičínska 27. 12. 2002.

– Nové noviny informovaly o startech starohradských boxerů J. Meiszára a T. Toboříka 13. 12. 2002 a 7. a 14. 2. 2003. Zaznamenaly i zápasy kuželkářů Kůrany Sedliště.

– Případ z černé kroniky ze Starých Hradů otiskly Noviny Jičínska 27. 2. 2003.

Jindřich Francek: Dějiny loupežnictva (Rybka Praha 2002). Další z knih, které ředitel Státního okresního archivu v Jičíně věnuje zkoumání hrdelního práva a všeho, co s tím souvisí. Je zde vypsán i příběh Jiříka Kopidlenského (včetně odkazu na článek J. Prokopa v LSK 1993), příběh krádeže na soboteckém děkanství r. 1716, příběh zemského "lotra" Václava Babinského atd.

Stanislav Kasík, Petr Mašek, Marie Mžyková: Lobkowiczové. Dějiny a genealogie rodu (Veduta České Budějovice 2002). Kniha přináší podrobné informace o významném českém šlechtickém rodu, jeho genealogii, znaku, jednotlivých osobnostech i odrazu v umění. Jsou tu i údaje o starohradských pánech Kryštofovi, Uršule (provdané za Jiříka Pruskovského), Ludmile Eusebii (manželce Oldřicha Desideria Pruskovského), Vilémovi a jeho manželce Kateřině Benigně), kteří ovlivňovali život Libáňska v letech 1567-1628.

Pater familias. Sborník příspěvků k životnímu jubileu prof. dr. Ivana Hlaváčka. K sedmdesátinám tohoto významného vědce vydali jeho žáci a přátelé sborník cenných studií (redigoval ho Jan Hrdina). Je mezi nimi i příspěvek Radka Lungy Takzvaná Pachlova sbírka nápisů na zvonech v Archivu Národního muzea, v němž autor hodnotí podíl velišského kaplana Antonína Pacovského a kopidlenského děkana Františka Aloise Vacka na soupisu nápisů na zvonech na panství Kopidlno a Vokšice kolem roku 1817.

Zmizelí sousedé. Osudy židovského obyvatelstva v Libáni. Zpracoval kolektiv žákyň ZŠ Libáň pod vedením Ireny Škodové, foto Josef Machač. Sborníček obsahuje dokumenty, fotografie a záznamy besed týkající se osudů židovské komunity v Libáni, židovské modlitebny atd. Děvčata Michaela Linková, Daniela Malá, Denisa a Tereza Maštálkovy, Eva Rampasová, Michaela Stránská, Barbora Veleková a Kateřina Vrablová navštívily i okresní archiv, byly na místním hřbitově, prostudovaly regionální publikace a zaznamenaly řadu vzpomínek, takže vznikl zajímavý sborník, z něhož otiskneme některé ukázky.

Potomci slavných (žijí mezi námi) 2. Kniha přináší i kapitolu o Jaroslavu Haškovi, kde je zaznamenán příběh jeho lásky k Jarmile Mayerové včetně fotografie libáňské Mackovy hospody.

Marie Hrušková – Jaroslav Turek: Památné stromy II. (Praha 2001, 192 s.). Knížka s četnými ilustracemi obsahuje i oddíl Habr a láska o známém habru v Bažantnici u Starých Hradů.

Jiří Pořízka: Maltézští rytíři v Čechách a na Moravě 1870 – 1998 (Olomouc 2002, 208 s.). Obsáhlá kniha s drobnými chybami přináší podrobnosti i o činnosti řádu v Dětenicích, zvláště o Otheniu Lichnowském. Nechybí ani údaje o současném velkopřevoru Jindřichu Schlikovi.

Zora Dvořáková: Navzdory nenávisti a mstě (Třebíč 2002, 306 s.). Vynikající dílo o politických procesech padesátých let. Věnuje se i osudům spisovatelů J. Knapa, F. Křeliny a V. Prokůpka, o nichž našla prameny ve starohradském archivu. Z nich čerpala i Hana Fajstauerová v katalogu k výstavě Jménem pracujícího lidu..., Jičínsko 1948-1989. (Jičín, Okresní muzeum a galerie 2003).

Bohumil Jiroušek: Antonín Rezek (JU České Budějovice 2002, 224 s.). Vzorná monografie předního českého historika a politika konce 19. století. Autor při jejím psaní prostudoval i mnoho archiválií uložených ve Starých Hradech.

Hrady a zámky, region Český ráj (Jakoubě Turnov 2002). Ve spolupráci s hrady a zámky Českého ráje vydalo město Turnov hezkou barevnou skládačku s texty ve 3 jazykových verzích. Po dlouhé době zahrnuje i fotografie a stručné údaje o Dětenicích a Starých Hradech, které podobné tisky obvykle vynechávají s odůvodněním, že jsou za hranicemi Českého ráje.

Zámek a pivovar Dětenice. Barevný plakát s 12 fotografiemi zámku a jeho interiérů má i text o expozici a o akcích chystaných na rok 2003.

Jarmila Glazarová 1901–2001 (Osvětová beseda Staré Hrady 2002, 88 s.). Útlý sborník přináší materiály z vědecké konference, která se konala ve Starých Hradech v roce 2001 ke stému výročí narození spisovatelky Jarmily Glazarové. Můžete si ho objednat na adrese naší redakce.

Eva Bílková: Okolo Řáholce. Povídání o Jičíně, Václavu Čtvrtkovi a jeho díle (Jičín 2002, 68 s.). V zajímavém a zřejmě zcela nedostatečném nákladu 270 výtisků vydala Městská knihovna Jičín zajímavou publikaci, jejíž obsah vystihuje uvedený podtitul. Obsahuje cenná fakta o spisovateli a jeho vztahu k Jičínu, o vzniku a osudech pojmenování lesa Řáholce, o Rumcajsovi a dalších Čtvrtkových postavičkách v knižní, rozhlasové a televizní podobě.


Místo pozvánky

Turistická sezóna začíná 1. dubna, zámek Staré Hrady je otevřen denně od 9 do 17 hodin.

Hlavní kulturní akcí první poloviny roku bude jako vždy prvomájové recitační odpoledne Hany Kofránkové.

Výstavní sezónu zahájíme v malé výstavní síni v arkádách 12. 4. vernisáží výstavy fotografií Karla Neckaře. Potom zde bude od 17. 5. expozice keramiky Pavla Rajdla a od 14. 6. se tu budeme moci podívat na fotografie Jany Husákové.

Výstavy v gotických prostorách zahájí 1. 5. česko-kanadský malíř Pavel Skalník svými obrazy, následovat bude 31. 5. vernisáž výstavy obrazů Karla Stránského z Jičína a první půli roku zakončí 28. 6. skupinová expozice tapiserií a textilní tvorby Ludmily Kaprasové, Marie Tomášové a dalších.

Vernisáže začínají ve 14 hodin a jste srdečně zváni!

Sbor dobrovolných hasičů Staré Hrady pořádá 10. 5. 2003 v 8 hodin ve Starých Hradech hasičskou soutěž.


Drobné zprávy

Výsledky komunálních voleb jsme vám oznámili v minulém čísle. Nyní doplňujeme seznam starostů a jejich zástupců na Libáňsku, minule ještě nebyl úplný.

Bačalky: starosta Miroslav Šoltys, zástupce ing. Václav Dvořák
Kopidlno: starostka Hana Slavíková, zástupce ing. Josef Táborský
Markvartice: starostka Dagmar Karlová, zástupce Břetislav Kůžel
Rokytňany: zástupce: Jana Gobyová
Zelenecká Lhota: starosta Václav Bartoň, zástupce Eva Havlová
V Libáni se vzdal mandátu poslanec ing. Josef Průša, místo něho postoupil M. Valnoha.

Jičínský okresní úřad skončil svou činnost k 31. 12. 2002. Všichni starostové si pochvalovali velmi dobrou spolupráci se všemi jeho pracovníky. Zvláště děkujeme oběma jeho přednostům, ing. Luďkovi Pušovi a ing. Jiřímu Vitvarovi. Reforma státní správy se i nám jeví jako nedomyšlená, neboť okresy byly nejlépe fungujícím článkem státní správy zvláště pro malé obce, které nemají uvolněné funkcionáře.

Mladý historik Mgr. Marek Junek obhájil dne 27. ledna 2003 na filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci doktorskou disertační práci na téma Anton Štefánek a Slovensko 1898-1938. Ve své práci užil i archivních fondů LA PNP ve Starých Hradech. Blahopřejeme! (vw)

Sbírky LA PNP ve Starých Hradech byly v poslední době obohaceny o písemnosti jičínské literární historičky Jany Hofmanové (dar Davida Hofmana) a divadelního dramaturga, jičínského rodáka Vojtěcha Kabeláče (dar prof. Josefa Kabeláče). Paní Anna Šimůnková z Prahy věnovala několik desítek fotografií Václava Čtvrtka. Děkujeme! Z Prahy sem byly převezeny mj. osobní archivní fondy českých spisovatelů Jaroslava Strnada (ze Švýcarska) a Jana Vladislava (z Francie).

Dr. Mojmír Otruba, významný český literární vědec, rodák z Mladé Boleslavi, spolupracovník našeho časopisu, převzal 12. listopadu 2002 vysoké ocenění své celoživotní práce - Medaili Josefa Dobrovského, kterou mu k nastávajícímu životnímu jubileu udělila Akademie věd České republiky. Blahopřejeme!

Český rozhlas Hradec Králové vysílal v únoru několikrát rozhovory redaktorky Vlaďky Matějkové s archivářem Karolem Bílkem o starohradské pracovně Jaroslava Foglara a o 25 letech existence Listů starohradské kroniky.

Starohradský zámek navštívila 7. 1. ředitelka PNP dr. Eva Wolfová. 10. 3. přivezli Jitka Molavcová a Alfred Strejček přesný program letošního, již IV. ročníku Hudebně literárního festivalu – přichystejte si návštěvu Starých Hradů na dny 31. 7. – 3. 8. 2003. Program uveřejníme příště. Zámek navštívilo v roce 2002 celkem 4733 turistů.

Novým ředitelem libáňské školy se stal od 1. 1. 2003 PhDr. Jan Havlík z Libuně. Ten jmenoval svými zástupci Mgr. P. Stránského a Mgr. M. Valnohu. V důsledku špatné komunikace nebyla o tomto kroku informována veřejnost ani okolní obce a rodiče, takže díky starostům B. Císařovi a J. Miclíkovi došlo k mnoha jednáním, která měla uklidnit rozbouřené veřejné mínění. Nespokojenost vzbudil zvláště odchod dosavadního oblíbeného zástupce ředitele Mgr. Jiřího Žďánského na školu do Dolního Bousova.

V dětenickém zámku je od letošního roku přístupný i obnovený pivovar s historickou výrobou piva. Nový rok uvítali v Dětenicích zámeckým ohňostrojem, jinde různou zábavní pyrotechnikou.

Jičínské regionální muzeum nabízí každým rokem mnoho zajímavých akcí. Letos v březnu to byla např. výstava Jménem pracujícího lidu... Jičínsko 1948-1989. Připravila ji mladá historička Hana Fajstauerová. Podařilo se jí vytvořit obsahově i výtvarně výtečnou expozici, která ukázala všechny stránky života v té době – od zatýkání a věznění údajných i skutečných odpůrců režimu až po radostné prvomájové oslavy, od školní třídy a obývacího pokoje té doby po práci na polích a v závodech, od združstevňování a likvidace živností po velkovýrobu. Autorka shromáždila tolik materiálu (i ze starohradského archivu), že plánuje ještě několik dílčích tematických výstav. – Také na muzejní chodbě se konají pěkné výstavy, letos počátkem roku např. výstava starých pohlednic z Jičínska ze sbírky ing. Karla Čermáka.

Další ročník Valdštejnských dnů se bude konat v Jičíně v květnu 2004. Pořadatelé hodlají některé akce situovat i do starohradského zámku.

Když nás nikdo neocení, musíme se ocenit sami, řeklo si před lety několik kulturních pracovníků z Jičínska. A tak vznikla tradice udělování Jivínského Štefana (dřevěné plastiky výtvarníka Martina Lhotáka) za dlouhodobé kulturní zásluhy a za kulturní počin roku. Letos proběhl již 7. ročník a mezi navrženými byli i Irena Škodová a Jan Šesták z Libáně, Václav Hájek z Milkovic, Milena Bretová a manželé Vališkovi z Dětenic, manželé Bílkovi ze Starých Hradů a jičínští přátelé Starých Hradů Josef Hlaváč a in memoriam Jana Hofmanová. Výsledky byly vyhlášeny 25. února v Hořicích.

Prosinec byl i ve Starých Hradech obdobím výročních schůzí. Sešli se tu sedlišťští i starohradští hasiči (13. 12.), libáňští myslivci (14. 12.) atd.

Povodeň postihla 3. ledna 2003 Libáň. Bylo zatopeno několik domů v Dukelské ulici, takže museli pomáhat hasiči z Libáně i z okolních obcí se svou technikou.

Řada kulturních akcí se uskutečnila na Libáňsku na přelomu roku. Dostali jsme pozvání na koncert libáňské dechovky v Bystřici 21. 12., na ples markvartických myslivců ve Starých Hradech 17. 1., na loutkové představení libáňských loutkářů ve Střevači 8. 2., na hasičský ples na Zelenecké Lhotě 8. 2., na dětský karneval v Bystřici 15. 2. atd.

První obecní ples uspořádalo starohradské obecní zastupitelstvo v kulturním sále 18. ledna 2002. Hrála oblíbená libáňská skupina MAVIS, byla bohatá tombola (lístků by se prodalo ještě daleko víc), hojná účast, dobré jídlo i pití – a tak jsme slyšeli jedinou výtku: že pan starosta netančil.

Kulturní kalendář: 2. 1. 1848 se narodil libáňský učitel a spisovatel Čeněk Kalandra, zemřel 29. 2. 1928. 19. 1. 1913 se narodila naše spolupracovnice Jiřina Straková z Libáně, zemřela 7. 4. 1993. Počátkem ledna 1943 zahynuli v koncentračním táboře i naši židovští spoluobčané z Libáňska, mj. básník Jiří Heller a jičínský lékař Arnošt Lustig, rodák ze Střevače. 2. 2. 1873 zemřel osenický farář Jan Kořínek. 13. 2. 1798 se narodil dlouholetý libáňský farář Václav Černohouz. 16. 2. 1618 zemřel starohradský pán Oldřich Desiderius Pruskovský z Pruskova. 25. 2. 1923 zemřel lidový léčitel Václav Nedvídek ze Střevače. 26. 2. 1918 se narodil náš spolupracovník, novinář a spisovatel Vladimír Mikolášek. 2. 3. 1978 zemřel libáňský učitel a pedagogický spisovatel Pravoslav Hykeš. 4. 3. 1873 se v Psinicích narodil romanista Adolf Holk. 4. 3. 1923 zemřel hřmenínský učitel Josef Šabaka. 5. 3. 1908 se v Ledcích narodil redaktor a vydavatel Besedy Josef V. Kučera. 6. 3. 1908 se narodila dětenická učitelka a kronikářka Vlasta Ryklová. 13. 3. 1993 zemřel básník Jaroslav Moucha z Bystřice. 22. 3. 1833 se narodil učitel a hudebník Josef Foerster z Osenic. 18. 4. 1883 se narodil ředitel libáňského cukrovaru Vilém Schulmann. 21. 4. 1978 zemřel slepý libáňský učitel hudby Josef Škoda. 25. 4. 1883 se ve Hřmeníně narodil romanista, univ. prof. Josef Kopal. 29. 4. 1863 zemřel přírodovědec František K. Prach, rodem z Libáně.

Před sto lety, 9. 4. 1903, se narodil zedník Jan Joukl. Vzpomínáme vděčně jeho dlouholeté záslužné práce na záchraně starohradského zámku, kdy si dovedl bez problémů poradit i s těmi nesložitějšími úkoly, jakými byla třeba oprava renesančních komínů. Snad 15 roků života věnoval této práci a podle jeho příchodů se každý den daly řídit hodinky. Pracoval za minimální odměnu, věčně usměvavý, i když se dovedl i rozzlobit. A když začal vzpomínat na mladá léta, třeba jak hrál ve starohradském ochotnickém divadle, zazněl z jeho úst po letech i nejeden kuplet, který si bezpečně pamatoval. Mnoho času věnoval i starohradskému kostelíčku a zvonění. Byl opravdovou osobností a není divu, že hold mu ve svém díle vzdali i básník Jiří M. Palát, spisovatelka Marie Kubátová a mnoho novinářů. Není divu, že jeho zásluhy připomínáme turistům při výkladu o záchraně zámku i v expozici. Prostě nezapomínáme.

Blahopřejeme: 1. ledna 1968 se narodil známý judista a fotbalista Radek Kyzivát z Libáně. 17. ledna oslavil šedesátiny náš dlouholetý spolupracovník dr. Jan Šťovíček. Keramička, paní Eva Tesařová z Jablonce nad Nisou slavila 26. února 75. narozeniny. Patří k nejvěrnějším přátelům Starých Hradů, mnohokrát je navštívila, dvakrát u nás svá díla vystavovala (1981 a 1986), její Madonka a džbánek jsou ozdobami našich sbírek. 14. března oslavil šedesátiny známý novinář a příznivec Starých Hradů Rudolf Křesťan. K 30. narozeninám blahopřejeme 15. března naší spolupracovnici, překladatelce Elišce Neckařové z Jičína. 55 let se dožívá 31. března malíř našeho kraje Jiří Valter z Jičína. 1. dubna slaví stejné životní jubileum rokytňanský starosta, učitel Jiří Žďánský. Oslavencem je i prof. Aleš Fetters z Náchoda, který se sedmdesátky dožívá 4. dubna. I když se naskýtá otázka, zda v tomto případě matriky nelžou, neboť kdo Aleše poznal na Šrámkově Sobotce před 30 – 40 lety, ví, že je stále stejný. Výborný kantor (asi proto za normalizace nesměl učit a dělal v teplárně), výborný zpěvák (opora náchodského Hronu), výborný znalec literatury (zvláště K. Čapka) a regionu, výborný člověk. A dávný přítel Starých Hradů, kde nám zahajoval výstavy, přednášel o K. Čapkovi, zpíval s Hronem, studoval v archivu, jezdíval na naše kulturní pořady atd. Aleši, živijó! O deset let mladší je ing. Václav Hrdina z Bystřice, který své životní jubileum slaví 10. dubna. Výborný zemědělský odborník, stojí už dlouho v čele bystřického zemědělského podniku a hlavně zásluhou jeho odbornosti a náročnosti se tento podnik jako jeden z mála dobře vyrovnává s nelehkou situací v současné zemědělské výrobě.

Diamantovou svatbu slaví 7. června Květa a Jaroslav Čubanovi ze Zelenecké Lhoty. Často se s nimi setkáváme i ve Starých Hradech, kde pan Čuban vytvořil mnoho klik, kování, svítidel a dalších uměleckých děl ze své kovářské dílny, kde měl i svou výstavu atd. Ale je i dlouholetým spolupracovníkem našeho časopisu jako pečlivý kronikář obce. Blahopřejeme!

Naši jubilanti: Nejstarší občance Starých Hradů, paní Růženě Svobodové, bude 17. 4. 2003 už 91 let. 80. narozeniny oslavily 3. 2. paní Blažena Burešová ze Starých Hradů a 16. 3. paní Františka Plíšková ze Sedlišť. 75 let bylo 4. 3. paní Pavle Svobodové, 7. 3. paní Emilii Čapkové a 8. 3. panu Josefu Havlíkovi ze Sedlišť. 70 let se dožila 3. 1. paní Anna Hájková ze Starých Hradů. 65. narozeniny oslavily 14. 4. paní Alena Zumrová ze Starých Hradů a 23. 4. paní Marie Táborská ze Sedlišť. 60 let se dožil 4. 1. pan Jiří Pospíšil ze Starých Hradů . 55. narozeniny oslavil 11. 1. pan František Svoboda ze Sedlišť. Všem srdečně blahopřejeme!

Narození: 5. 1. 2003 se narodil Lukáš Podlipný ze Starých Hradů. Přejeme hodně zdraví a spokojenosti!

Ze sportu: Kuželkáři Kůrany Sedliště si i letos vedli dobře v okresní soutěži neregistrovaných, kde bojovali ve 4.A lize. Za BC Build Jičín úspěšně boxují Jan Meiszár a Tomáš Tobořík ze Starých Hradů. Na mezinárodních závodech ve sportovním aerobiku v holandském městě Hertogenbosch zazářilo osm děvčat libáňského oddílu, mezi nimiž byly i starohradské dívky a naše průvodkyně Pavlína Maštálková, Dita Vašíčková a Hana Rieplová. Přivezly celkem 6 medailí. Blahopřejeme!

Úmrtí: v posledních měsících nás opustily naše dlouholeté čtenářky: 19. 9. 2002 zemřela v Kopidlně ve věku 85 let paní Božena Folprechtová z Rokytňan. 25. 12. 2002 zemřela v Mladé Boleslavi ve věku 80 let paní Růžena Dubská. 7. 3. 2003 zemřela paní Růžena Stejskalová ze Starých Hradů ve věku 73 let. – 26. 1. zemřel pan Jaroslav Plíšek z Jičína ve věku 56 let. 27. 1. zemřel pan Libor Grossman ze Starých Hradů ve věku 42 let. 29. 1. zemřel pan Vladimír Kyzivát z Bystřice ve věku 68 let. 24. 3. zemřel pan Václav Trnka ze Starých Hradů ve věku 73 let. Budeme vzpomínat.

Redakční: Milí přátelé, do druhého čtvrtstoletí našeho časopisu se nám vyjde zvesela. Především už víme, že nejméně 11 z vás má uschovány Listy starohradské kroniky od počátku. A to jistě musíme připočítat ještě některé archivy, muzea a knihovny. Jistě příjemné překvapení. Děkujeme! A další velké poděkování směřuje ke všem, kdo již poslali předplatné. Je vás velká většina a my musíme zase jednou poděkovat jmenovitě hlavně těm, kdo předplatné hodně zvýšili. Snad se na nás za to nebudete moc zlobit. Takže nejvíce na vydávání našeho časopisu letos přispěli (abecedně podle obcí): A. Varhanová z Bačalek, V. Myšková z Brandýsa n/L., Hrdinovi z Bystřice, M. Maštálková z Drštěkryje, Palátovi a V. Pokorný z Jablonce n/N., V. Kopalová a A. Tvrzská z Jičína, L. Krejčí z Kopidlna, Hlubučkovi a Šestákovi z Libáně, P. Hodboďová, L. Kopecký a M. Ledvina z Mladé Boleslavi, M. Palát z Neratovic, I. Solnica z Nitry, M. Košťáková z Oldřichova, Souškovi z Pelhřimova, K. Mlíková z Plzně, Boschkovi, S. Daníčková, F. Dudek, L. Kesl, J. Mareček, V. Mencl, M. Pažout, Sůvovi, T. Svatoň, Špačkovi, V. Turek a L. Žilková z Prahy, P.Chalupa z Pustiny, Z. Svoboda ze Sedlišť, V. Heřman ze Semil, Faměrovi ze Sobotky, Matasovi ze Starých Hradů, M. Bartůněk z Turnova, L. Tomanová z Týniště n/O a B. Ujková z Vlašimi. Zároveň prosíme ty, kteří ještě předplatné nevyrovnali, aby tak učinili co nejdříve.




Menu