Malování hlaviček loutek patřilo k poslednímu tvůrčímu zastavení. Edukativní keramika manželů Hedrlínových z Prahy již několikrát upoutala malé i velké svoji jednoduchostí, s jakou si lze vlastnoručně ozdobit drobný šperk. Na stejném principu, za použití temperových barev, houbičky na nádobí a patřičné dávky fantazie si děti minulý čtvrtek odpoledne zdobily v tvůrčí dílně knihovny hlavičky loutek.
Svěřencům učitelek Jany Nevrlé a Johany Veselé, za odborné asistence zkušenějších dětí z oddělení Lídy Tmějové, se pod rukama rodily malé zázraky. Z fádních, nevzhledných masek vystupovaly oživlé obličeje čertů, klaunů, šašků či paní a pánů. Než se zvedne opona, loutky budou obléknuty a život jim vdechne mluvené slovo. Přejeme dětem hodně radosti při vymýšlení kostýmů a rolí pro loutky, které si tak šikovně samy vymalovaly.
Domácí loutkové divadlo patřívalo k výbavě mnoha domácností. Místo pasivního sledování televize mohla tak celá rodina prožít nezapomenutelné společné chvíle. Nestál by, vážení rodiče, návrat k této tradici za zkoušku? Včerejší svátek dětí, nadcházející vysvědčení, prázdniny a dovolené jsou tou nejlepší příležitostí.
(ap) FOTO: mar
Významné životní jubileum
Devadesáti let se 3. června dožívá doc. ing. arch. Bohuš Häckl. Narodil se v Českých Budějovicích, v roce 1928 maturoval na jičínské reálce a studia ukončil roku 1934 na Vysoké škole architektury při ČVUT v Praze. Od poloviny 30. let do znárodnění vedl propagaci firmy JAWA, potom působil v Československé obchodní komoře, kde se také věnoval zastoupení naší země na mezinárodních výstavách (v Izmíru, Montevideu, Tokiu, byl předsedou propagační komise na EXPO 58 v Bruselu). V roce 1958 musel z politických důvodů Československou obchodní komoru opustit - nebyl členem KSČ. Šest let pak pracoval v Reklamním podniku státního obchodu. Tehdy byl také jmenován členem redakční rady časopisu Reklama-Propagace a zůstal jím po třicet let. Od roku 1964 byl generálním ředitelem Agentury MADE IN ... (Publicity).
Patřil i k zakladatelům akcí, které významně přispěly k propagaci republiky v zahraničí - Coneco, Pragotherm, Interkamera aj., byl členem a předsedou mnoha uměleckých komisí (Brněnské výstavy a veletrhy, pražské Výstavnictví, Země živitelka v Českých Budějovicích atd.) a porot (ARBIEN v Brně, soutěže na podnikové značky a ochranné známky - Tesla, Železnobrodské sklo atd.). V šedesátých letech vyučoval v Praze na Střední uměleckoprůmyslové škole na Vysoké škole ekonomické, v letech 1972-1977 přednášel na Fakultě žurnalistiky Univerzity Karlovy.
I po odchodu do důchodu zůstal členem Rady Asociace výstavní tvorby při Unii výtvarných umělců ČR, členem redakční rady revue EXPOFORUM. Je také čestným členem Sdružení Bienale Brno, Propagační společnosti MOSPRA a Česko-japonské společnosti.
Ve svém archivu uchovává doc. Häckl i tisky, které propagovaly jičínské firmy, pozvánky a plakáty, které vytvořil pro různé zdejší spolky (mj. také pro AČJ, na jejíž činnosti se aktivně podílel). Není snadné je reprodukovat v novinách, neboť důležitá je barevnost a promyšlenost výtvarného řešení vyžaduje uchopit je jako postupně rozložitelný celek. Zájemci je ale budou moci zhlédnout na výstavě, kterou Městská knihovna plánuje na podzim spolu s besedou s autorem.
K významnému životnímu jubileu popřejme panu docentu Häcklovi vše nejlepší, hlavně pevné zdraví.
Eva Bílková
Zajímavé knihy U Pašků
Jirsa Vůz hrůzy, smrti
Strašidelné pověsti Českého ráje, Podkrkonoší a Krkonoš
Volvox Kč 149,-
Frýbová Otcem i matkou proti své vůli
Román přináší humor, komické a groteskní situace, kriminální zápletku a téměř romantický příběh.
Šulc a spol. Kč 149,-
NABÍZÍME:
Video - Star Wars I Skrytá hrozba, Nejmilejší večerníčky, Krtkova dobrodružství
Nabídku nových knih pro vás připravuje Knihkupectví U Pašků, Valdštejnovo nám. 61, Jičín (tel.:0433/222 67).
Dětský flétnový koncert
Jičín - Dne 15. května se na 2. ZŠ uskutečnil Flétnový koncert II.A. pod vedením třídní učitelky Renaty Floriánové. Děti předvedly své umění ve hře na flétnu a některé z nich recitovaly básničky určené především přítomným maminkám. Rodiče i prarodiče byli vystoupením dětí nadšeni. Koncert je pohladil po duši a mnozí byli mile překvapeni zjištěním, jakého vlastně mají doma "velkého umělce".
Touto cestou bych chtěla poděkovat za všechny rodiče naší učitelce, která děti na vystoupení výborně připravila a doufám, že se i v příštím školním roce dočkáme dalších krásných vystoupení.
Monika Stránská, maminka ze II.A.
Alois Jilemnický: Muž slavný kamenem
28. května letošního roku jsme si připomněli 90. výročí narození středoškolského profesora, literárního historika, kronikáře, archiváře a spisovatele Aloise Jilemnického. Tento výjimečný člověk zasvětil celý život svému rodnému kraji, svému domovu, kulturnímu, sociálnímu a hospodářskému životu Hořicka a kraje pod Zvičinou, jeho dávné minulosti i jeho současnosti. Byl neobyčejně pracovitý a vytrvalý, neúprosný ve svém předsevzetí, ve snaze splnit svůj vytčený cíl, který kdysi sám charakterizoval slovy: "Vydat o svém domovu spravedlivé svědectví před světem.
Alois Jilemnický nebyl svým profesním vzděláním historik, ale vystudoval hořickou střední a pražskou vysokou obchodní školu a poté se stal středoškolským učitelem. Historické bádání bylo pro něho zpočátku pouhou zálibou, která se postupně rozrostla až v jeho životní poslání.
Byl také velkým znalcem sochařské výzdoby kraje počínaje barokními díly Matyáše Brauna v Kuksu a konče novodobými monumenty a plastikami Ladislava Šalouna, Quido Kociana či Jana Štursy. K jeho nejoblíbenějším místům patřila obec Mlázovice. Velmi dobře znal jejich bohatou historii a miloval okolní přírodu. Často Mlázovice navštěvoval a býval i pravidelným účastníkem mlázovických sjezdů rodáků a přátel.
Z Jilemnického literární dílny patří k nejzajímavějším kniha oslavující Podzvičinsko a Hořicko příznačně pojmenovaná Kraj slavný kamenem (1961) doprovázená perokresbami hořického malíře Karla Vika. Jeho literární tvorba je však mnohem širší. K dalším vydaným knihám patří Podhorští tkalci (1970), Sto Bašnických kampaní (1971), Tradice z kamene (1973), Kámen jako chleba (1980) a jiné. Jako poslední vyšla v loňském roce, s podtitulem Kulturně historický místopis - průvodce Hořic v Podkrkonoší, práce s názvem O krajině, lidech a věcech.
Dílo hořického rodáka Aloise Jilemnického svým rozsahem, šíří a uměleckou hodnotou znamenalo velký přínos pro celý kraj. I proto by si jeho práce, které dosud zůstaly pouze v rukopisech, zasloužily knižní vydání.
Zpracováno podle článku ing. Aleše Kutnara otištěného v novinách Pod Zvičinou č.2/2000
Suchardův dům patří Martinu Mainerovi
Nová Paka - Poslední sobota v květnu byla v novopackém Suchardově domě ve znamení dopolední vernisáže výstavy obrazů Martina Mainera "Vlek lesa lesů." Za přítomnosti nejen packých příznivců umění, ale i dostatečného počtu návštěvníků Festivalu Muzika Paka, zahájila klavírním preludiem c-dur J.S. Bacha nedávná absolventka Akademie muzických umění v Praze, Monika Kyttlerová. Pro výstavu obrazů, která tak dokonale zapadla do rámce Muzika Paka, by pořadatelé asi těžko našli vhodnějšího autora než je Martin Mainer. Tento čtyřicetiletý výtvarník dostal nedávno prostor k samostatné výstavě v pražské Galerii Rudolfinum, a proto i návštěvníci Festivalu Muzika Paka byli zvědaví na jeho tvorbu. Martin Mainer, který se po vystudování Akademie muzických umění stal před polovinou osmdesátých let jedním z prvých protagonistů postmoderní malby vykazující určité mystické znaky, které jako by byly úchvatně spontánní ilustrací fantastických snů, dal v posledních dvou letech průchod nejrůznějším uvolňujícím i vnímání prohlubujícím psychickým stavům a tyhle zážitky zúročil v automatických kresbách. O umění Mainer nijak nespekuluje. Pro něho je podstatné vlastní vnitřní vidění a otevřené srdce, ať už to může vypadat v současné hektické době absurdně.
Sám protagonista výstavy při svém úvodním slově k vystavované tvorbě řekl: "Jsem médiem sám sobě. Je pro mne dobrodružstvím, jakým způsobem kresbami pokrývám papír. Mé myšlenky nesouvisí s tím, co kreslí moje ruka. I pro mne je jednodušší něco nakreslit, než to potom dešifrovat." Vystavované obrazy malíře Mainera uvedené pod názvem "Vlek lesa lesů" jsou jeho jednoletou výtvarnou tvorbou v období roku 1998 a 1999 a v Suchardově domě budou k vidění do 25. června. Mimo pondělí se mohou zájemci na tuto tvorbu přijít podívat každý den.
(ur)
Zápis ke studiu
Jičín - V Základní umělecké škole J.B.Foerstera se od 7.-8. června bude mezi 14.00 a 16.30 hod. konat zápis ke studiu do hudebního, výtvarného, tanečního a literárně dramatického oboru. Hudební obor je rozdělen dle věku na dva stupně. Studium pro děti od 7 let trvá sedm let a je ukončeno absolutoriem, studium obsahuje výuku hlavního nástroje, hudební nauky a později hru komorní či souborovou. Vyučuje se zde hra na klavír, housle, violoncello, zobcovou flétnu, kytaru, akordeon, ale i zpěv. Studium pro děti od 7 let trvá čtyři roky a je také ukončeno absolutoriem. Studuje se hlavní nástroj, nauka, komorní či souborová hra. Vyučuje se zde hra na flétnu, klarinet, fagot, saxofon, trubku, lesní roh, pozoun, baryton, tubu, bicí nástroje a kontrabas. Druhý stupeň je určen pro žáky od 14 let a je veden jako příprava ke studiu na vysokých školách uměleckého směru, pedagogických a filozofických fakultách. Délka studia je 4 roky a vyučuje se zde hra na klávesové, strunné, dechové nástroje a akordeon.
Ve výtvarném oboru, který je členěn pro děti od 6, 8 a 14 let se například vyučuje kresba, malba, grafika, dekorativní činnost, modelování. V tanečním oboru určeném pro žáky od 7 let jsou předměty jako taneční průprava, základy klasického, lidového a moderního tance. Pro žáky od 14 let je navíc určen ještě historický tanec, tance jiných národů a pantomima.
Poslední obor literárně dramatický je pro děti 7 leté, dále pro žáky od 8 a 14 let. V tomto oboru jsou předměty studia například dramatická průprava a slovesnost, pro žáky od 14 let ještě sólový dramatický projev a umělecký přednes, ale nechybí zde již ani práce v souboru.
(red)
Atentát na Heydricha a rodina Vojtíškova
V těchto dnech si připomínáme výročí atentátu na Reinharda Heydricha, následné vypálení obcí Lidice, Ležáky a další oběti fašistické perzekuce. Mezi občany, kteří byli popraveni, patří i peckovský rodák Josef Štemberka, farář v Lidicích, zastřelený společně s lidickými muži 10. června 1942.
Tragický osud potkal rodinu tiskaře Jana Vojtíška z Lázní Bělohradu. Jan Vojtíšek mladší (narozen 22. února 1912) se zapojil do odboje již v roce 1939, a to především tiskem ilegálních materiálů a jejich šířením. Do styku s prvním parašutistou se dostal prostřednictvím bývalého aktivního důstojníka Jelínka, snoubence své sestry Boženy, tehdy úředníka okresního úřadu v Mnichově Hradišti. Od ledna 1942 byl ve spojení s paraskupinou Silver v Pardubicích, jejímž velitelem byl nadporučík Alfréd Bartoš, kam byly prostřednictvím kurýrky Hany Krupkové dodávány zprávy od Josefa Lánského a šly přes Jana Vojtíška.
Osudným se celé rodině stalo přespání Karla Čurdy, zrádce parašutistů, na jehož udání došlo k zatčení celé rodiny 17. června 1942. Jan Vojtíšek mladší byl následně ubit v Praze a celou rodinu čekalo zatčení a deportace přes Terezín do Mauthausenu. Dne 24. října 1942 byli popraveni všichni členové rodiny, a to: Jan Vojtíšek starší (narozen 6.května 1885), majitel tiskárny a pomocník při všech akcích svého syna Jana. Božena Vojtíšková (20. listopadu 1888) - manželka Jana Vojtíška staršího, Kristina Vojtíšková (22. června 1913) - manželka Jana Vojtíška mladšího. Zajímavé je, že byla zatčena až 17. srpna 1942, protože měla malé dítě, pro něž měla opatřit opatrovnici. Malou Janičku odvezla ke své známé do Nových Benátek. Dcera Vojtíškových byla později odvezena do německého dětského útulku v Praze-Krči, kde se dočkala konce války. Adolf Vojtíšek (6. září 1914) - úředník ve spořitelně na Horkách, syn Jana Vojtíška staršího, Božena Vojtíšková (10. října 1920) - dcera Jana Vojtíška staršího, Jaroslav Trojánek (19. června 1911), zřízenec tiskárny a snoubenec Boženy Vojtíškové, který byl zatčen 17. srpna 1942 pro úkryt zbraně Jana Vojtíška mladšího. Byl popraven stejně jako ostatní 24. října 1942.
Většina členů rodiny patřila mezi hudebníky, například Jan Vojtíšek byl znamenitý houslista a Adolf Vojtíšek hrál na saxofon. Oba vystupovali se smíšeným sborem Malát. Právě toto hudební sdružení uctilo jejich památku 9. června 1946, kdy při odhalení pamětní desky na jejich domě jim zazpíval sbor píseň Našim padlým.
Václav Franc
Muzika na okraji
MUZIKA PAKA OPĚT JEDINEČNÁ Co vystoupení, to vrchol festivalu. Taková je Muzika Paka v podání novopackého sdružení Open Art. Třídenní maratón nabitý nespočtem akcí leckdy žánrově jen stěží zařaditelných potvrdil minulý víkend svou skvělou úroveň z předešlých čtyř ročníků. Jedním z účinkujících byl i japonský tanečník a performer KenMai (na fotografii) s představením Zapomenutá láska. Letošní ročník festivalu alternativní a okrajové kultury navštívilo během tří dnů na 1300 návštěvníků, tedy zhruba o dvě stě více jak před rokem. O jejich zážitek a prožitek se postarali Iva Bittová, soubor C- Dance, Filip Topol, duo Kotov - Dobeš, rómská folklorní skupina Gargamel, duo Pavel Fajt (bicí) a Igor Barboi (kytara) a další. Muzika Paka přitom není ani v nejmenším podbízivá, svědčí o tom třeba i zvolený termín, který koliduje s podobně raženým pražským festivalem Mezi ploty.
FOTO: jn
Festival, říkejme raději setkání, Muzika Paka (26.-28. května), liší se od mnohých dalších kulturních událostí nejenom tím, že neviděl jsem tu nikoho v kravatě či motýlu, což je míněno samozřejmě jako příměr neoficiálnosti, uvolněnosti. Další podstatnou odlišností jest výběr hostů a jejich programy.
Kdybych měl vyjmenovat všechny Ivy Bitové, Filipy Topoly a další, nezbylo by místo povědět o oné odlišnosti. Připomenu tedy jen, že ke kumštýřům významu "celostátního" řadí se tu místní, jako Jakub Hlavatý - fotograf, Kateřina Jirásková - malířka, flétnistka Monika Devátá a ostatní. Řadí důstojně - v tom je jeden z kladů.
Povím tedy na dokreslení několik zážitků prvního odpoledne. Na fotografické výstavě Hlavatého (prádlová šňůra, fotky upevněné kolíčky) v knihovně leželo na stolku asi pět aparátů s nápisem - vezmi si a fotografuj sám, já to vyvolám, uvidíme, co z toho bude. Pan fotograf poté vysvětlil, že fotografova smůla, když se ve fotokomoře omylem rozsvítí, může mít i své příjemné stránky. Vznikl tak nezvyklý odstín šedi, který následně vylepšen bublinkami ve vývojce přináší zajímavé efekty. Viz poslední dva obrázky.
Kateřina z Desatera (příjmení Jirásková) byla na popředí svých obrázků při Typltově zahajovacím projevu vyloženě nesvá, jsouc zvyklá vyjadřovat se spíš barvou a tvarem, než ukazovat dívčí půvab. Taky reagovala po svém. Kytku rozdala a mašli uvázala pejskovi. Její obrázky nejsou jednoduchým sdělením, jejich bohatý svět se vychutná nejlépe o samotě. Nevím, zda se příliš nepletu kritikům do díla, ale ve mne vyvolaly dojem, že Váchalův duch, přetvořený časem a upravený vlněním terénním i duchovním nakukuje na Desateru oknem. Neboť Kateřina je jedním z mála, kdo Mistrovi stojí za to...
Abych potěšil čtenáře, půjčím si něco ze stylu Haliny Pawlovské. Ivo Chocholáč, jeden z pořadatelů, se neustále šklíbil a bylo okolo něho spousta děvčat, nejspíš pořadatelek. Další, český básník Jaromír Typlt, měl stejnou černou košili jako loni a copánek mu o něco povyrostl. Nechci jen chválit, proto musím poznamenat, že, ač Topolův klavír byl něco úžasného, slovům nebylo příliš rozumět.
Promiňte, že jen málo, opravdu málo nakoukli jsme poslední víkend do Paky. Pokud vzbudili jsme zvědavost pro léta příští, tak o to právě šlo. Může se objevit otázka, co říká Muzika Paka průměrnému panu Novákovi z Prahy. Mnohým Novákům nic, což vůbec není na závadu. Jest jenom potěšením, že máme tu široký výběr, kam volně a svobodně jít, odloživše pytlík brambůrků, které patří k televizním Labyrintům vášně. Dík Novopackým, že nám jej nabízejí a že ho nabízejí právě takhle.
(prochor)
