Století, kterému pozítří budeme říkat minulé
1899 Pozorný čtenář namítne, že rok 1899 nepatří do dvacátého století. To je sice pravda, ale snímek létajícího stroje je více než symbolický. Koncem léta 1899 si novopacký rodák Frant. Tschachermeyer postavil na Bořenovách nad Sobotkou létací stroj, který měl vzlétnout máváním křídel. Stroj se při prvním náporu vynálezcovy síly na místě rozsypal. Pokus je však registrován i v zahraniční odborné literatuře a vyšel o něm první specielně letectví věnovaný časopis "Větrník", který je ve sbírkách Státního okresního archivu v Jičíně. Vynálezce stojí uprostřed snímku se zdviženou pravicí.
1902 Železnice, nejdůležitější dopravní prostředek, měla velký význam pro industriální rozvoj území, které protínala. Proto také stavbu lokální trati Jičín-Turnov provázely spory o to, kudy povede, a nakonec s ohledem na menší náklady zvítězila trasa přes Libuň. Stavba byla zadána české firmě J.Kruliš na Kr. Vinohradech a byla rozdělena na tři úseky, v Jičíně byl jeho vedoucím ing. Fr.Linhart, který na snímku dohlíží na přípravné práce prováděné ručním beranidlem (zcela vpravo). Koncem srpna 1903 byla stavba zhruba hotová a 18.října 1903 se konalo slavnostní otevření této místní dráhy, která byla zestátněna až v roce 1925.
1906 Riegrův obelisk v Hořicích je skutečný unikát a doklad řemeslné zručnosti našich předků. Vylomit ručně bezmála 13 metrů dlouhý a 340 q vážící blok pískovce, jako se to povedlo roku 1903 v lomu v Podhorním Újezdě, je malý zázrak. Stejným zázrakem, podloženým ovšem letitou zkušeností, byla jeho přeprava do Hořic a samotné vztyčení. Organizátorem celé této náročné operace byl specialista na přepravu továrních kotlů Václav Jandera. O tom, že byl skutečně mistrem ve svém oboru, svědčí to, že během obou náročných operací, přepravy i vztyčování, z monolitu neubyl ani centimetr. Obelisk, tento tvar pískovcovému bloku určil druhý ředitel sochařsko-kamenické školy Václav Weinzettl, byl vztyčen v roce 1906 na gothardském návrší na místě oblíbené vyhlídky F.L. Riegra, staročeského politika a poslance voleného za hořický okres. Vlastní vztyčování, které je zachyceno na snímku, trvalo dvacet dní. Teprve poté byl obelisk definitivně opracován a v září 1907 slavnostně předán veřejnosti. Ještě jedna zajímavost, obelisk s podstavcem není spojen čepem, ani průchodní tyčí a 94 let stojí podle přírodního zákona vyvážené hmoty.
1909 Dívky hrající kriket jsou studentkami dívčí průmyslové školy Vesna, která byla v Hořicích založena ženským zpěváckým spolkem stejného jména v roce 1908. Velký zájem o tuto školu, první v Podkrkonoší, způsobil, že v roce 1910 byla na místě původní budovy vystavěna v secesním stylu nová moderní škola. Její absolventky se v praxi velmi dobře osvědčovaly a hořická Vesna se stala vzorem pro řadu dalších škol, které vznikaly již za Rakouska. Během pěti desetiletí své existence poskytla škola kvalitní vzdělání tisícům dívek a možná, že i vaše babička často použila větu: "To jsem se naučila ve Vesně".
1912 Sokolové a jejich ideály hráli v našich dějinách významnou roli. V roce 1912 uplynulo půl století od doby, kdy Miroslav Tyrš spolu s Jindřichem Fügnerem založili Tělocvičnou jednotu pražskou, přejmenovanou později na Sokol pražský. Sokolové probouzeli národní uvědomění a stáli i v prvních řadách boje proti rakousko-uherské monarchii. Během 1. světové války se účastnili domácího i zahraničního odboje a po rozpadu monarchie byli jednou z významných opor mladé demokracie. Sokol, v duchu Tyršova odkazu harmonického rozvoje osobnosti, nerozvíjel cvičením jen tělo, ale osvětovou činností i ducha svých členů a vychovával je v duchu demokratických a vlasteneckých ideálů. Nelze se pak divit, že byl rozpuštěn v průběhu první i druhé světové války a v roce 1952 byla Československá obec sokolská zrušena. Na své tradice mohli sokolové navázat až po čtyřech desítkách let. Rok 1912 byl jubilejní i pro jičínské sokoly (na snímku), kteří také slavili padesátileté výročí a navíc to byl rok všesokolského sletu v Praze.
1914 Snímek by svojí spořádaností a poklidem mohl připomínat běžnou vojenskou přehlídku, kdyby se ovšem nepsalo datum 10. srpna 1914 a nejednalo se o odchod 1. pochodového praporu 74. pěšího pluku do pole. Pokud budeme brát ostřelování Bělehradu rakouským dělostřelectvem (29.7.1914) za symbolické gesto, tak se krvavá mašinerie první světové války roztáčela právě v prvních srpnových dnech. V té době ještě účastníci konfliktu netušili, že stojí na prahu první světové války, která se generálům vymkne z rukou, a všichni, včetně vojáků, věřili, že do zimy budou u svých blízkých. Podle německého císaře Viléma II. mělo to velké dobrodružství skončit "dříve, než listí spadne ze stromů". Hrůzy zákopové války si nikdo ani ve snu neuměl představit.
1916 Během první světové války bylo mobilizováno více jak 70 milionů vojáků, z nichž 10 milionů padlo a 20 milionů bylo raněno. Kolik dopisů, lístků a pohlednic vojáci z fronty odeslali svým nejbližším do zázemí, už nikdo nezjistí. Zvlášť hrůzně působí předtištěné lístky, na kterých bylo v několika jazycích natištěn text: v pořádku, lehce raněn, vážně raněn... Voják pak pouze zaškrtl odpovídající údaj, napsal adresu a nic víc. Pohlednice z 11. dubna 1916, na níž jsou zachyceni Fr. Kraus ze Železnice a Al. Antony z Radimě, byla odeslána v době, kdy probíhala druhá fáze verdunské bitvy, později se celé bitvě bude říkat "krvavý mlýnek na maso". Začátkem léta se pak rozhořela obrovská bitva na Sommě, která se svými ztrátami zcela vyrovnala verdunské. Za sedm měsíců nastane významná změna v Rakousko-Uhersku. 21. listopadu 1916 zemře po dlouholeté vládě František Josef I. a jeho nástupcem se stane Karel I.
1918 Snímek z jičínského náměstí pochází pravděpodobně z 29. října 1918. Den po vzniku samostatného státu se na náměstí sešly zástupy lidu z města i z venkova. Mládež mezitím očišťovala Jičín od znaků monarchie. Strhávala orlice a nápisy ze všech úřadů, škol a kasáren. Rozbíjela je, případně potupně věšela na kandelábry. 11. listopadu kapitulací Německa definitivně skončila první světová válka. Mapa Evropy se po skončení prvního celosvětového konfliktu výrazně změnila. Jedním z nově vzniklých států bylo i Československo, kterému, aniž to tehdy někdo tušil, byla vyměřena pouze dvacetiletá doba trvání. Přesto mladá republika prokázala svoji životaschopnost a ve střední Evropě byla vzorem demokracie.
1919 V letech 1919 a 1920 probíhala Pařížská mírová jednání, během nichž byla 28. června 1919 podepsána i Versailleská mírová smlouva s Německem, jejíž tvrdé podmínky vyvolaly odpor německé krajní levice i krajní pravice. Mírovou smlouvou bylo Německo označeno za viníka války a původně se předpokládalo, že původci války budou potrestání mezinárodním tribunálem. K jeho zřízení však nedošlo. Ještě před podpisem této smlouvy se mladý Československý stát spolu s Rumunskem zapletl do válečného konfliktu s Maďarskem, kde se dostala k moci bolševická republika rad. Sotva zformované a nezkušené jednotky dopadly velmi nešťastně a maďarský protiútok znamenal obsazení části Slovenska. Celý neslavně vedený konflikt nakonec musela urovnat Dohoda, kterou byla ČSR nucena požádat o pomoc. Snímek mobilizovaných je ze soboteckého náměstí.
