Nové Noviny č. 51/0029. prosince 2000str. 10

1964 Naše dobrá práce ničí reakci a zrádce! Ten, kdo stojí na chodníku, nemiluje republiku! Desítky a desítky nápisů a hesel patřily ke koloritu oslav 1. májů. Ne, že by ten jičínský v roce 1964 byl něčím výjimečný. Byla to stejně nakašírovaná Potěmkinova vesnice jako ty ostatní. Bůh ví, na co myslí kluci schovaní za velkým transparentem. Vsadím se však, že důsledné plnění úkolů XII. sjezdu, či pevná jednota strany a lidu, natož pak plamenná slova poslance NS soudruha Krajčíra, jsou jim více než lhostejná.

1968 Dva nápisy hovořící za vše: Proletáři všech zemí, spojte se! a Počemu vy zděs? Idite domoj! Nějak se těm českým proletářům nechtělo spojovat se s proletáři sovětskými a polskými, kteří na přátelskou návštěvu přijeli v tancích. Vojska Varšavské smlouvy vpadla 21. srpna 1968 na území Československa a učinila konec blouznivému snu o socialismu s lidskou tváří. Národ v tu chvíli držel pohromadě a odpor vůči okupantům byl zcela zjevný. Bohužel transparenty nepomohly a sovětská armáda na území ČSSR pro jistotu "dočasně" zůstala. Československý proletář pochopil, že je to tak správně, a již za rok se vesele se sovětskými vojáky bratřil u samovaru. A když za další rok, v prosinci 1970, ÚV KSČ přijal Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti, měla normalizace svoji bibli, která se na dlouhá léta stala zaklínadlem stranických schůzí a školení.

 1969 Několik dnů po smrti dlouholeté družky, malířky a grafičky, Anny Mackové, se 10. května 1969 uzavřela životní pouť Josefa Váchala. Váchal s Mackovou žil od roku 1940 na jejím rodném statku ve Studeňanech. Na vynikajícího grafika, malíře, řezbáře a spisovatele si nedlouho před jeho smrtí vzpomněli i mocipáni, kteří mu udělili titul zasloužilého umělce. Bylo to však prázdné gesto, které nemohlo nahradit dlouhá léta společenského a uměleckého zneuznání tohoto jedinečného výtvarníka. Na poslední cestě se s Josefem Váchalem přišel rozloučit i malíř Jan Zrzavý. Za ním stojí sochař Ladislav Zívr s chotí.

 1973 Rumcajs, Manka a Cipísek. Asi těžko bychom hledali někoho, kdo by tyto pohádkové postavy neznal. Jejich duchovní otec spisovatel Václav Čtvrtek spolu s Radkem Pilařem nesmazatelně vryli Jičín a blízké okolí do paměti snad všech dětí. Autor románů a povídek pro mládež a mnoha dalších pohádkových hrdinů, Křemílka, Vochomůrky, Makové panenky aj., byl spolu s manželkou vzácným hostem 7. ročníku turistického pochodu Putování za Rumcajsem nebo, chcete-li, Pochodu Českým rájem, kterého se zúčastnilo 1258 platících pochodníků.

1976 Lidové milice vznikly během únorové krize v roce 1948 jako Dělnické milice a komunistická strana je později změnila v trvalou polovojenskou organizaci, která měla bránit socialistické vymoženosti a chránit zájmy pracujícího lidu. Podléhaly výlučně komunistickým institucím, které rozhodovaly o jejich výcviku i použití. Dokonce i proti dělníkům, samozřejmě těm špatně smýšlejícím. 26. června 1948 bylo rozhodnuto zvýšit jejich počet na závodech z 30 na 50 tisíc. V říjnu bylo uloženo zvýšit počet milicionářů na 150-200 tisíc. V padesátých letech se jejich stav snížil a ustálil kolem 70-80 tisíc příslušníků. Svoji věrnost a oddanost straně prokázaly Lidové milice i v letech 1968-1969, kdy svou angažovaností napomohly "konsolidaci" nejen státu, ale i matičky strany. Na snímku je zachyceno zahájení závěrečného ročního cvičení v roce 1976.

 1977 60. výročí VŘSR, to byla v "pokrokové" socialistické části světa událost velkého významu. Vernisáž výstavy věnovaná této události se v galerii muzea konala 28. října 1977. Bolševický převrat z roku 1917 byl skutečně událostí prvořadého významu, který zcela zásadně poznamenal dějiny 20. století. Bohužel, ne k lepšímu, jak to vykládali řečníci určitě i při této příležitosti. Zcela jistě se také nezmiňovali o úloze říšského zlata, které Německo poskytlo Leninovi na podvratnou činnost proti Prozatímní vládě. Ne, že by Němcům záleželo na úspěchu revoluce. Potřebovali pouze vyřadit Rusko ze spojeneckého tábora a uvolněné vojáky použít na západní frontě. To se jim nakonec povedlo, ale od definitivní porážky je to nezachránilo. Při výčtu úspěchů socialismu se jistě nemluvilo ani o milionech obětí, které zahynuly v táborech nucených prací na Sibiři nebo během hladomoru v průběhu násilné kolektivizace. To vše se do obrazu hodného Lenina a ráje dělníků a rolníků nehodilo.

 1986 Ustrnutí a neschopnost reagovat na změny, tak by se dal nejlépe charakterizovat vývoj v Československu v 80. letech. Éra stability Sovětského svazu i celého východního bloku za vlády Leonida Iljiče Brežněva byla ta tam. Hospodářské možnosti komunistického systému se v podstatě vyčerpaly a po stagnaci životní úrovně docházelo postupně k jejímu poklesu. Nástup Michaila Gorbačova v roce 1985 pootevřel vrátka demokratizačnímu procesu, který po několika letech smetl přežilé komunistické režimy. Celý pozdější vývoj zcela jistě překvapil i samotného Gorbačova, který se původně chtěl pouze pokusit reformovat a zvýšit výkonnost sovětského hospodářství. Soudruzi, kteří se sešli na Okresní konferenci KSČ, ještě netuší, že konec socialistického zřízení je tak blízko. Vždyť všechno je stejné jako před deseti lety - hesla, výzdoba i nezbytní pionýři. I závěrečné usnesení bude stejně dlouhé a stejně nesrozumitelné jako obvykle.

 1989 Přestože režim v Československu spolu s Honeckerovým východoněmeckým představoval centrum odporu proti perestrojce, nebylo to ani jednomu z nich nic platné. Odpor a občanská nespokojenost se strnulým a nereformovatelným režimem stále sílily. Od poloviny roku se začal hroutit východoněmecký stát a 17. listopad odstartoval nevratné změny i v Československu. Do konce roku ze svých funkcí odstoupili jak Jakeš, tak Husák. V červnu následujícího roku se konaly první svobodné volby po 44 letech, v nichž přesvědčivě zvítězily demokratické síly. Po letech téměř stoprocentních úspěchů jednotných kandidátek NF získali komunisté pouhých 13,6 % hlasů. Snímek zachycuje atmosféru generální stávky na hořickém náměstí.

 2000 Průkopníkem létání Františkem Tschachermeyerem jsme na Sobotecku přílohu o 20. století začali a na Sobotecku i končíme. V sobotu 27. května odpoledne se nad krajem přehnala prudká vichřice a krupobití. Za oběť jí padla Semtínská lípa, která střežila Kostecko téměř 300 let. Zmizela stejně nenávratně jako pozítří zmizí i dvacáté století, ale v žádném případě nepodléhejte nostalgii. Vedle mohutného pahýlu již roste nová lipka, kterou tu Sobotečtí zasadili. A možná, že tu, stejně jako ta původní, bude držet stráž dalších 300 let.

Století, kterému pozítří budeme ...

Obrazová příloha, kterou jsme pro vás připravili v žádném případě není vyčerpávajícím přehledem událostí 20. století. Je mnoho význačných letopočtů, které v ní chybí. Jejím cílem bylo vybrat alespoň některá důležitá data a přiblížit je prostřednictvím snímků, které byly pořízeny v našem regionu.

Běh času svými aparáty zachytili fotografové Bukač, Čejka, Čurda, Knopp, Ledabyl, Rudl, Vraný a mnoho dalších, které se nám nepodařilo identifikovat. Ne, že bychom se o to nesnažili, ale dostupné informace jsou často neúplné a mnohdy i nepřesné.

Za laskavou spolupráci a zapůjčení jedinečných fotografií a pohlednic děkujeme především Okresnímu muzeu a galerii v Jičíně a dále pak Městskému muzeu v Hořicích, Podkrkonošskému muzeu v Nové Pace, Vlastivědnému muzeu v Železnici a sběratelům Karlu Čermákovi a Josefu Krennovi.

(to)

Nové Noviny