Ohlédnutí za pestrou novopackou výstavní činností v 20. století

S ukončením posledního roku 20. století je u každého určitá snaha bilancovat některé události tohoto století. Při této příležitosti chci vzpomenout celkem pestré činnosti výstavní v Nové Pace. Ta byla v minulosti ve výstavnictví, jak dokládají dnes již archivní dokumenty, velmi aktivní.

Z počátku minulého století bylo v Nové Pace pořádáno hned několik výstav. Z těch stojí za to uvést ty, které svým významem překročily hranice města a oslovily nejen blízké okolí, ale i vzdálené oblasti českých zemí.

Po dostavbě nové, dnes základní školy, v roce 1906 byla na místě nově zakládaného parku v jejím okolí a ve škole samé uspořádána ve dnech 21. července až 15. srpna velká "Výstava květin a výrobků s květinářstvím souvisejících". Hlavním pořadatelem byl tehdy velmi agilní Okrašlovací spolek. Do přípravy a organizace se zapojili mnozí novopačtí občané všech oborů a zaměstnání od tehdejšího starosty Dr. Ebenhoha, až po studenty. Nad výstavou mělo hlavní patronát Okresní zastupitelstvo v Nové Pace. Předsedou výstavního výboru byl lékárník Josef Geisler a jednatelem pan řídící Josef Jíra. Ve všech výstavních oborech pracovaly přední osobnosti města a jednalo se v podstatě o záležitost celého města. Byl vydán na svou dobu kvalitní výstavní katalog, který seznamoval návštěvníky s exponáty, ale i s Novou Pakou a okolím, jeho památkami, historií a přírodou. Květinová výstava z počátku století dala příležitost prezentovat se nejen Nové Pace, která se v té době začala bouřlivě rozvíjet, ale dala příležitost mnoha podnikatelům k prezentaci výstavní i reklamní. V každém případě to byl záslužný čin, který pozvedl společenský život tehdejší Nové Paky.

O pouhé čtyři roky později dochází k uspořádání další výstavy překračující rámec města i samotného Novopacka. Od 31. července do 28. srpna 1910 se konala v budově tehdejších Obecných a měšťanských škol "I. dělnická, živnostenská a hospodářská výstava". Byla zaměřena k prezentaci hospodářského života podhorského kraje a jeho výsledků. Výsledky své práce vystavovali zdejší ševci, tkalci, kováři, zámečníci a další drobní řemeslníci všech oborů. Svojí prací se zde prezentovali i zemědělci a zastoupen byl i rozvíjející se průmysl. Nechyběli ani výtvarní umělci a kultura všeobecně. Byla to výstava, která ukazovala tehdejší hospodářskou, průmyslovou i kulturní vyspělost. Zúčastnilo se jí 301 vystavovatelů z Jičínska, Hořicka, Bydžovska, Lomnicka, Semilska, Hradecka, ale také z Pardubicka, Prahy a vyskytli se i vystavovatelé z Moravy. Když se podíváme do zažloutlého výstavního katalogu, zjistíme, že jeho redaktorem byl známý básník Jan Opolský. Protektorát nad výstavou měla "slavná Městská rada", jak bylo napsáno v tomto katalogu. Na práci organizačního komitétu se podílely v převážné většině osobnosti reprezentující hospodářský i společenský život Nové Paky na počátku 20. století.

Pokračováním novopacké výstavní tradice bylo uspořádání "Krajinské výstavy" v roce 1935. Mezi tím uběhlo 25 let, během kterých došlo k zásadním změnám a událostem. První světová válka a vznik samostatného československého státu změnily od základu podmínky a způsob života společnosti, která se i přes vážnou celosvětovou hospodářskou krizi počátkem 30. let hospodářsky rozvíjela. V Nové Pace za toto čtvrtstoletí došlo k mnoha změnám a velkému rozvoji města, které zvětšovala nová výstavba a rozvíjel se i průmysl. V roce 1934 rozhodlo vedení města, že uspořádá hospodářskou a propagační výstavu s významem pro celé severovýchodní Čechy. Na tomto základě byly zahájeny veškeré přípravy. Bylo rozhodnuto, že tentokrát místem výstavy nebudou jenom prostory škol, ale že bude vytvořeno přírodní výstaviště na místě tvořícího se parku z bývalého tzv. "dobytčáku" a stávajícího sokolského cvičiště pod Střelnicí. Na upravené ploše výstaviště byl postaven centrální pavilon packého pivovaru a další pavilony a stánky jednotlivých vystavovatelů. Další expozice byly v prostorách všech novopackých škol. V čele výstavního výboru byl tehdejší starosta města Josef Zivr a funkcí ředitele výstavy byl pověřen novopacký zvěrolékař MVDr. Leopold Cikánek. Protektory Krajinské výstavy a v jeho čestném představenstvu byly převážně osoby veřejného a politického života v čele s většinou členů tehdejší čs. vlády. Výstava byla slavnostně zahájena 5. července, trvala do 11. srpna 1935 a těšila se velkému zájmu veřejnosti. Doprovázelo ji mnoho politických, kulturních, společenských a hospodářských akcí. Výstaviště bylo vkusně vyzdobeno a o velkou světelnou iluminaci se postaral tehdejší Elektrický podnik města. Výstava byla úspěšná a přinesla Nové Pace mnohá aktiva.

Po skončení se vedení města pod dojmem úspěšnosti celé akce rozhodlo pořádat výstavy v pětiletých cyklech. To ovšem ještě nikdo netušil, že dojde ke ztrátě samostatnosti našeho státu, k jeho okupaci a k druhé světové válce, která všechny plány samozřejmě zhatila. Přes tyto obtížné podmínky bylo rozhodnuto dodržet pětiletý termín a výstavu uspořádat, i když v omezeném rozsahu, pouze v budově gymnázia. Pořadateli byly zase novopacké osobnosti, které se zasloužily o výstavu předchozí a kteří opět dokázaly vyvolat o akci zájem u mnoha osobností tehdejšího veřejného života v celé okleštěné a okupované zemi, vedení radnic okolních měst, různých korporací a spolků v čele se Spolkem rodáků a přátel města Nové Paky v Praze.

A tak 30. června 1940 byla v budově gymnázia zahájena "Propagační výstava Novopacka a Podkrkonoší", která trvala do 18. srpna 1940. Expozice byla tentokrát omezena na prezentaci hlavně Nové Paky a okolí, jeho průmyslu, obchodu a živností, dále výtvarného umění, turistiky, drahých kamenů, místního muzea s přehlídkou významných osobností Novopacka. Záštitu nad výstavou přijal tehdejší ministr školství a osvěty protektorátní vlády Dr. Jan Kapras, dále Národní rada česká a Kulturní rada tzv. Národního souručenství. O výstavu byl velký zájem, který přispíval nepřímo ke skrytému protestu proti tomu, co se v této době dělo v naší zemi. Výstava přispívala v této těžké době také k národnímu uvědomění a vlastenectví.

Nastávající válka pak zastavila jakoukoliv činnost tohoto druhu. Teprve po jejím skončení v roce 1945, jakmile to poměry dovolily, se znovu Novopačtí začali zabývat myšlenkou uspořádat opět velkou výstavu s regionálním významem. Tehdejší nově vzniklé správní úřady Okresní a Místní národní výbory zahájily v srpnu 1946 jednání o možnosti uspořádat výstavu v roce 1947. Byla to velká odvaha tak brzo po válce se pustit do takového podniku. Po zjištění a zvážení všech podmínek bylo rozhodnuto o uspořádání výstavy, které by se zúčastnilo celkem osm tehdejších okresů Podkrkonoší a byl jí dán oficiální název "Výstava podkrkonošského kraje 1947" (VPK 47).

Složitou záležitostí, oproti výstavě z roku 1935, bylo zatrubnění Brdského potoka, jehož koryto procházelo středem plánovaného rozšíření výstaviště. A zde se projevilo poválečné nadšení Novopackých, kteří se spontánně zapojili do práce spojené s touto akcí. Nemluvě o tom, jaký zájem vzbudil příjezd tehdy pro lidi neznámého stroje, zvaného buldozer, který měl pomoci při zemních pracích a do města se dostal v souvislosti s americkou pomocnou akcí UNRRA. Přičiněním stovek, ba tisícovky dobrovolných pracovníků z řad novopackých občanů, zmizel Brdský potok velmi rychle v potrubí. Pracovní nadšení dnes už nepředstavitelné. Podle dokončených projektů byla u železniční zastávky postavena vstupní brána, postaven byl velký textilní pavilon, v čele výstavního náměstí byla do břehu postavena restaurační budova. Vedle toho, jako dominanta výstavy, bylo stupňovitě postaveno osm znaků okresů zúčastněných na výstavě: Dvora Králové, Hořic, Jičína, Jilemnice, Semil, Trutnova, Vrchlabí a Nové Paky, kterým vévodil státní znak. Dále zde byly pavilony podniků, podnikatelů, organizací i nakladatelství a tisku. Soukromý sektor převažoval a byl to právě on, který celý výstavní areál oživil pestrostí a nápady. Jako součást výstavy bylo vystavěno 13 vývojových bytových domů, které dodnes slouží k bydlení. Stejně jako při předešlých výstavách se expozice nacházely ve všech packých školách. Na práci výstavního přípravného výboru se podílely převážně známé novopacké osobnosti z oborů průmyslu, řemesel, živností, peněžnictví, kultury, školství, turistiky a dalších profesí. Předsedou výboru byl tehdejší předseda ONV Antonín Kubalík, úřadujícím místopředsedou Jan Burkrt. Ředitelem výstavy byl, stejně jako v roce 1935, MVDr. Leopold Cikánek a práci jeho zástupce vykonával tehdejší předseda MNV, to je starosta města, Stanislav Sucharda. Záštitu nad výstavou převzala v podstatě celá tehdejší vláda v čele s předsedou Klementem Gottwaldem.

Výstava byla zahájena 29. června a trvala do 17. srpna 1947. Po celou dobu byla provázena velkým množstvím různých slavností, srazů politických stran, odborů, společenstev, zemědělců, abiturientů, korporací a spolků. Na závěr pak byla uspořádána velká národní pouť. To vše přilákalo do města a na výstavu kolem 150 tisíc návštěvníků z celé země.

Pořadatelé odevzdali veliký kus práce pro zdar výstavy, která prezentovala Novou Paku a zdejší kraj. Byla to velká odvaha, ale i úspěch, že v tak krátké době po válce se Novopačtí odvážili něco podobného uspořádat. Měli zásluhu na tom, že se mohlo ukázat, co se v krátké době dvou let po válce vše udělalo, jakého jsme docílili hospodářského pokroku, co dokázal náš průmysl, řemeslo i zemědělství. Byl to výsledek svobodné práce a nadšení. Byla jenom škoda, že se v tom nemohlo pokračovat. Komunistickým "vítězným" únorem 1948 skončily v podstatě možnosti svobodného hospodářského života. Od té doby také k žádné podobné výstavě nedošlo.

Jaroslav Vágenknecht

Paní Marie Demuthová, kronikářka ze Starého Místa u Jičína, nalezla poblíž svého domu ve Starém Místě střep hrncovité nádoby a konický provrtaný hliněný "korál", tedy přeslen. Oba předměty darovala do archeologické sbírky muzea v Jičíně.

Zlomek dna nádoby je šedohnědý, přeslen je zdobený rytou dvojitou klikatkou. Oba předměty lze datovat do slovanského (hradištního) období, přesněji do 10.-12. století. Z této doby jsou ze Starého Místa k dispozici soubory stejně datované keramiky. Poslední byl nalezen při stavbě požární zbrojnice.

Přeslen je velmi pečlivě vyrobený a výjimečně pěkně zdobený. Spolu s tkalcovským závažím je nejčastějším nalézaným dokladem tkaní látek v pravěku a středověku. Na obrázku je zobrazena jeho funkce - byl setrvačníkem stabilizujícím komíhající vřetánko při navíjení nitě.

Zcela nedávno byly v odborném tisku publikovány doklady tkaní ze stanic lovců mamutů z jižní Moravy (Pavlov, Dolní Věstonice) z doby před 25 000 lety. Na hrudkách vypálené hlíny byly objeveny otisky rostlin, větviček a kroucených a tkaných - tj. vzájemně proplétaných vláken. Doložena je i výroba šňůr a košíků (otisky proutí a pletiva). Materiálem bylo lýko olše a tisu a dále i kopřiva. Uzlíky na šňůrách umožňují interpretovat zhotovovaný předmět jako síť, snad rybářskou nebo na odchyt ptáků. Mladopaleolitičtí lovci získávali množství znalostí o přírodních materiálech při trvalém pohybu v přírodě a tak zcela jistě zvládli i tkaní a pletení nádob či sítí.

Nejstarším dokladem o skutečné látce je otisk tkaniny na keramice z mladší doby kamenné z Lulče u Vyškova. Střep byl nalezen v peci na vypalování keramiky. Pocházel ze dna nádoby, která byla před vypálením postavena právě na tkaninu. Na dalším z neolitických sídlišť - v Mohelnici, byly při archeologickém výzkumu objeveny lněné provázky vyrobené ze tří kroucených nití. Další nálezy svědčící o výrobě tkanin byly objeveny na velkomoravském hradišti v Mikulčicích. Bylo zvykem pokládat čerstvě vytočené hliněné nádoby před jejich vypálením v peci na podložku z látky. Proto je většina dokladů o výrobě textilu tohoto období představována otisky tkanin na dnech nádob. Nádoby byly látkou podkládány i na hrnčířském kruhu, otisky pokrývají důlek v centru dna nádoby po nástavci pohyblivé hřídele pro udržení modelované nádoby na točícím se kruhu. Otisky látek z Mikulčic představují celkem dvacet druhů tkanin.

Většina látek se vyráběla z konopí nebo lnu. Tkanina z kopřivy je velmi jemná, ale dobře se barví. Ruský letopisec Nestor (12. století) uvádí na lodích plavících se po Volze plachty z kopřivových vláken.

Len je jednou z nejstarších užitkových plodin pěstovaných člověkem. Nejstarší nálezy semen pocházejí ze 7. tisíciletí př. n.l. Na našem území jsou zatím k dispozici nálezy pouze z pozdní doby kamenné a pak až z období slovanského. Vlákno je světlehnědé, látky ze lnu dobře sají vodu, brzy vysychají, jsou pružné, pevné, dobře se bělí. Zlomky lněného textilu se dobře zachovají ve vápenitém prostředí.

Konopí pochází ze Střední Asie, kde bylo objeveno a využíváno v mladší době kamenné. V témž období bylo již využíváno ve střední a západní Evropě nositeli prvních zemědělských kultur. Konopná vlákna se v antickém prostředí využívala k výrobě rybářských sítí a lodních lan. Surovina byla ovšem dovážena ze severní Evropy (četné nálezy tkaniny a semen v Porýní).

Ze živočišných vláken je nejdůležitější surovinou přírodní hedvábí. Bource morušového se podařilo z Číny do Byzance doslova propašovat v 6. století n.l. mnichu Ibasovi a Mikulášovi. V dutých holích donesli kokony bource morušového do Byzance, odkud se pak jeho pěstování rozšířilo po Evropě. Kokony bource byly nalezeny v Poznani ve vrstvě datované do 10. století. Zbytky hedvábí pocházejí z většiny velkomoravských hradišť. Jediný fragment tkaniny z mohéru (srst angorské kozy žijící v Malé Asii) pochází také z velkomoravského období, 9.století, ze Starého Města u Uherského Hradiště. Mohér velmi dobře tepelně izoluje a dobře se barví.

Eva Ulrychová, OMaG Jičín