(to)
Homo ludens - člověk hrající (si)
Nátisk karet Samsona Brunera z konce 16. století. Strahov.
Římský historik Tacitus napsal ve svém díle o Germánech, že jejich hráčská vášeň přivedla některé z nich dokonce do otroctví. Hrací kostky jsou nacházeny mezi milodary v bohatých germánských hrobech. Na sídlištích jsou nacházeny jen ojediněle. Nálezů postupně přibývá v mladší době římské (3.- 4. století n.l.), kdy se objevují společně s hracími kameny a dřevěnými deskami s naznačenými hracími poli. Pravidla her nebyla však zatím zjištěna.
V Hošticích nedaleko Prahy byl odkryt objekt, který byl pravděpodobně dílnou na výrobu hracích kostek v 1. století n.l. V chatě byly nalezeny dvě celé kostěné hrací tyčinky. Obě ležely na podlaze chaty. Na jejich výrobu byla použita kost tura domácího. Dále byly nalezeny polotovary a zlomky dalších kostek či polotovarů. Výroba hracích kostek je velmi dobře doložena na nejdůležitějším keltském oppidu na Stradonicích u Berouna, na oppidu Staré Hradisko u Kroměříže a na významném keltském oppidu v Manchingu. Ve stejné době byly hrací kameny vyráběny i v Křenovicích, Mistříně a v Drnholci u Břeclavi.V chatě byly kromě běžného vybavení (malovaná keramika, bronzová spona, závaží, rydlo) polotovary hracích kostek z kosti a opracované kosti tura domácího, prasete a ovce či kozy. Byly nalezeny i kosti zajíce polního a želvy bahenní. Lze uzavřít, že výroba hracích kamenů byla od závěru mladší doby železné specializovaným řemeslem v rovinných osadách i na výšinných opevněných polohách - oppidech.
Středověký protějšek uvedeným nálezům hracích kamenů tvoří několik souborů kostek z mnoha lokalit v Čechách i na Moravě. I v Jičíně jsou v muzejní expozici vystaveny hrací kameny. Jedna poněkud kosodélná velká kostka nese naznačené důlky, devět malých rovněž. Těžko říci, zda tento soubor je úplný. Vysoustružené důlky mají kostky nalezené ve studni z 12. století nedaleko Bílé věže na Pražském hradě.
Hra zvaná "vrchcáby" je i námětem plastického reliéfu na čelních stěnách komorových kachlů. Vrchcáby byly velmi rozšířenou hrou již ve
14. století. Je to složitá hra hráčů s hracími kameny, které jsou při určitém postavení na hrací desce vyřazovány. Nejpodobnější je této hře naše "Člověče, nezlob se". Hru vyhrál ten, kdo přes hrací desku přešel dříve na její protilehlý konec. Napínavosti hra nabývala při vysokých sázkách v penězích i dalších věcech. Je znám případ klerika, který v Rakovníku prohrál vůz a tři koně. Důsledkem vysokých sázek byly i četné "bojové střety" mezi hráči končící často zraněními a někdy dokonce smrtí. V Praze byly nalezeny i podvodně upravené kostky.
Zákazy této hry českými králi, kritika a veřejné odsuzování hry, vše bylo marné. Téma se dostalo i na kamnové kachle.
Velmi vzácné jsou neúplné soubory papírových hracích karet objevených v knihovně strahovského kláštera v Praze. Byly jako tištěný karton použity při vazbě několika knih nejdéle v 16. století. Všechny tři soubory hracích karet jsou tištěny na kvalitním papíru, spodní stranu nemají potištěnou.
Nejúplnější soubor hracích karet byl nalezen roku 1872 v bývalém vězení v černé věži na Hradě. Karta srdcová devítka (rozlišení na čtyři barvy bylo již všeobecně rozšířené) nese označení IOHANES FLETZEL a data 1606 a 1616 na dvou různých kusech. Podle značné podobnosti těchto karet s výrobky saského města Freiberku z roku 1584 se soudí, že Fletzel přišel do Prahy ze Saska a přinesl si s sebou i štočky na tisk karet.
Původ karetní hry, kterou si i naši předkové krátili volnou chvíli a často jí zcela propadali za cenu ztráty cti nebo i jmění, je třeba hledat v arabském světě. Do Evropy ji přinesli Saracéni. Obraz na jejich kartách vycházel především z číselných údajů a symbolů než z figurálních obrazů. Ty jsou až na kartách pozdněstředověkých a raněnovověkých. Před zavedením barev byly na kartách zobrazeny zlaté mince, červené poháry, zelené hole a meče. Jak veliká byla obliba karetních her v jagellonských Čechách si lze představit ze záznamů o dovozu karetních her do Čech z Lince a českých Budějovic. Jedná se o tisíce souborů karet. I před veškeré zákazy byla karetní hra velmi rozšířena a nepodařilo se ji vymýtit. V 15. století používali Čechové karty tištěné v Německu, "kartéři" v Praze jsou jako specializované řemeslo doloženi až v polovině 16. století. Byli jimi ovšem Němci usazení v Praze.
Eva Ulrychová, OMaG Jičín
Člověk proti nemocem aneb Hippokrates...
O výstavě v galerii jičínského muzea se již psalo, ale přesto si neodpustím svůj názor na expozici, kterou jsem v polovině února navštívil.
Jako člověk pracující ve zdravotnictví jsem tam objevil řadu zajímavých věcí, počínaje nálezy na kostrách našich prapředků nebo informace o šíření epidemií moru ve středověku. Zaujala mě i část expozice věnovaná prapůvodu zubního lékařství. Při pohledu na kleště, kterými se v minulých stoletích trhaly zuby, jsem neměl nejlepší pocit a navíc jeden známý prohlásil, že se od té doby příliš nezměnilo. Skutečně kleště, i když funkčně přece jenom trochu přizpůsobené tvarem, zůstávají kleštěmi i dnes. Ale když jsem si přečetl, že nešťastník šel přímo od zubaře-kováře do kostela, aby se tam pomodlil a vytažený zub uložil za rám obrazu svaté Apoleny, patronky zubařů, v přesvědčení, že jej světice ochrání od dalších bolestí dutiny ústní, řekl jsem si, že se přece jenom něco v našem oboru změnilo. Když jsem ale uviděl ve vitrině zubní páku, tzv. srnčí nožku, která prezentuje dobu druhé poloviny 19. století, uvědomil jsem si, že i já mám v ordinaci nástroj stejného názvu a opět jsem znejistěl.
Inspirativní byly i modlitební léčebné známky, které nemocný spolkl a byl tak ochráněn před veškerými nemocemi. Že by návod pro dnešní pojišťovny? Co kdyby každý pojištěnec spolkl jednu známku od praktického lékaře a jednu od svého zubaře...?
Pochopitelně, že přeháním. Při pohledu na gynekologické nástroje minulosti jsem si oddechl, že žijeme na počátku 21. století a ne o dvě stě let dříve.
Velmi zajímavá výstava z historie medicíny se blíží ke svému závěru, potrvá do 4. března, a je tedy nejvyšší čas jičínskou galerii navštívit. Určitě nebudete litovat.
Václav Franc
Publikace "Semtínská lípa"
Turnov - Základní organizace Českého svazu ochránců přírody Křižánky připravuje ve spolupráci se Správou CHKO Český ráj a dalšími institucemi u příležitosti smutného prvního výročí padnutí památného stromu Semtínská lípa k vydání publikaci "Semtínská lípa". Cílem tohoto záměru je zkompletovat veškerou známou dokumentaci, získat především neznámé fotografie a připomenout význam potřeby ochrany starých stromů. Případné fotografie a publikované i nepublikované texty se zasílají na adresu SCHKO Český ráj, Dvořákova 294, 511 01 Turnov. Uzávěrka je 15. března.
Lenka Šoltysová
Varhaník Jan Křtitel Kuchař
Před 250 lety, 5. března 1751, se v Chotči v rodině hostinského a sedláka narodil Jan Křtitel Kuchař.
Studoval na jezuitském gymnáziu v Hradci Králové a Jičíně, později filozofii v Praze a skladbu u Josefa Segera. Stal se jedním z jeho nejlepších žáků. Po studiích zůstal v Praze a od roku 1772 byl osmnáct let varhaníkem u sv. Jindřicha a od roku 1790 na Strahově. Při své varhanické činnosti byl devět let ještě kapelníkem italské opery ve Stavovském divadle. V letech 1791 a 1792 dirigoval při korunovačních slavnostech. Přátelil se s Haydnem a Mozartem, jehož opery překládal z italštiny do němčiny a upravoval z nich klavírní výtahy. Jedinou jeho rozsáhlejší skladbou je třídílná Fantasie d moll. Napsal však řadu jednoduchých skladeb. Ve světovém měřítku je jedním z mála skladatelů své doby, kteří dovedli ve svých dílech uplatnit varhany jako plnokrevný sólový nástroj. Jan Křtitel Kuchař zemřel 18. února 1829.
(jv)
VÝROČÍ: Václav Martínek
V lednovém čísle uveřejnil časopis Atletika rozhovor s Václavem Martínkem. Mnohým ze čtenářů toto jméno nic neřekne, ale myslím si, že by právě jméno atleta pocházejícího z Jičínska nemělo zůstat opomíjeno, neboť tento československý atlet překonal jako první dálkař u nás hranici sedmi a půl metru. V letech 1954 až 1956 držel nejlepší československý výkon roku (v roce 1956 751 cm spolu s Martinem Řehákem).
Narodil se v Rožďalovicích 3. března 1931, kde byl jeho otec náčelníkem Sokola, což malého Václava vedlo ke sportu. Vyzkoušel řadu disciplín, ale nakonec se z něj stal dálkař, ačkoliv dosahoval kvalitních výkonů i ve skoku vysokém. Další cesta jej zavedla do jediného atletického oddílu na okrese, do Jičína. Vystudoval jičínskou obchodní akademii a v roce 1952 putoval do vojenského oddílu ATK Praha, kde zúročil svůj talent.
Největšího úspěchu dosáhl na mistrovství Evropy v roce 1954 ve švýcarském Bernu, kde po dvou přešlapech v kvalifikaci skočil nakonec 736 cm a probojoval se do finále. V něm se druhým skokem dělil o druhé místo, ale nakonec skončil šestý, když jeho poslední skok s milimetrovým přešlapem by stačil na výrazně lepší umístění. Jeho výkon zapadl v množství úspěchů našich atletů, neboť právě v Bernu získalo Československo celkem 11 medailí. Dalších mezinárodních úspěchů dosáhl na mítincích v Bruselu a Paříži, kde vyhrál svoje závody. Skvělou formu měl i v olympijském roce 1956 a cesta do Melbourne by jej jistě neminula, kdyby se nenaboural na motorce při cestě na besedu do Hradce Králové.
Na počátku března oslaví odchovanec jičínské atletiky Václav Martínek sedmdesátiny.
Václav Franc
Beseda v jičínské knihovně
Jičín - Ve středu 14. února se v Městské knihovně v Jičíně konala beseda s autory řady knih ze života filmových hvězd, zvířat a zvířátek všeho druhu, manželskou dvojicí Olgou Nytrovou a Václavem Strachotou.
Nejenom, že oba hosté uvedli, jak se k zaznamenávání příhod ze života slavných dostali, ale protože spolupracují s rozhlasem a řadou nakladatelství, mohli i začínajícím autorům z místního literárního spolku poskytnout informace o tom, jak postupovat na nelehké cestě od rukopisu k vydání knihy. Hlavní však byly filmové historky z natáčení slavných pohádek, které jsou už nerozlučně spjaty s vánočními svátky, jako jsou například Pyšná princezna, Princezna se zlatou hvězdou na čele či Tři oříšky pro Popelku.
Mnohem smutnější bylo poslouchat příhody ze psích útulků, kam se dostávají naši čtyřnozí přátelé mnohdy v zuboženém stavu. O to radostněji se poslouchaly příhody o tom, jak nejeden psík našel nového páníčka nebo o tom, jak se u nás žije exotickým zvířatům. Například historka pražského aligátora, který se chodil koupat do Vltavy, měla u posluchačů velký úspěch. Olga Nytrová a Václav Strachota vyprávěli i tom, jak se Karel Gott stal kmotrem zvířat v zoologické zahradě.
Škoda jen, že se večera se zajímavými hosty zúčastnilo tak málo diváků.
Václav Franc
Loutkové představení pro dospělé
Jičín - Loutkové divadlo Srdíčko Kulturního domu v Jičíně si dovoluje pozvat širokou jičínskou veřejnost na klasické loutkové představení pro dospělé, inscenaci hry Radovana Sála Ježibaba Helena. Tato pohádka je v podstatě zdramatizovaná a pro loutkové divadlo upravená verze lidové pověsti o vzniku kopce Zebína. Možná, že i pro mnohé návštěvníky bude tato pověst poučná, neboť ne každý ví, jak kopec Zebín vznikl.
Představení se uskuteční ve středu 7. března od 18.00 hodin v sále loutkového divadla Srdíčko na Husově třídě.
(pka)
Zajímavé knihy U Pašků
Hrabal Schizofrenické evangelium
Šest kratších próz, které patří k raným autorovým textům.
Brána Kč 187,-
Průvodce přírodou
Co tu kvete?
Barevný, bohatě ilustrovaný průvodce přírodou, s jehož pomocí dokážeme určit více než 600 druhů rostlin.
Ikar Kč 229,-
NABÍZÍME:
Video- Muž s cejchem smrti * Video - Pláž
Nabídku nových knih pro vás připravuje Knihkupectví U Pašků, Valdštejnovo nám. 61, Jičín (tel.:0433/532 267).
