V posledních jedenácti letech se podle policejních statistik ztratily v České republice cenné umělecké památky včetně drobných kusů a různých detailů výzdoby interiérů i exteriérů už za více jak tři čtvrtě miliardy korun. Skutečná hodnota ukradených věcí je ale penězi nevyčíslitelná.

Odborníci se shodují, že v naprosté většině končí za hranicemi. Nelegální výprodej začal hned zkraje devadesátých let právě po otevření hranic, kdy se o starožitnosti v zahraničí nastartoval obrovský zájem. Poptávka byla především v sousedním Německu a Holandsku, ale nejen tam.

Celkovou bilanci a výši škod vzniklých v souvislosti s touto trestnou činností jičínské okresní policejní ředitelství k dispozici nemá. Zpracování rozsáhlé evidence by prý trvalo i několik dnů. "Škody jdou do desítek milionů korun, a podílejí se na nich různí jedinci i organizované skupiny, které operují na území několika okresů. Vyšetřování této trestné činnosti není otázkou týdnů či měsíců, ale někdy i několika let," říká kriminalista, který si nepřál být jmenován. Objasněnost těchto případů se blíží padesáti procentům, ale zpět na původní místo se vrací asi deset procent předmětů. Problém je, že se věci daří málokdy dohledat.

Největší boom vykrádání kostelů byl v první polovině devadesátých let. Přesto policisté na okrese ročně řeší desítky nových případů. Například z loňských dvanácti na okrese nahlášených kostelů bylo pět objasněno. Poptávka dnes už nejen zahraničních zájemců a překupníků totiž nadále trvá. Poslední čtyři roky se jejich pozornost soustředila na pískovcové předměty a vyhledávaným artiklem jsou například barokní sošky andílků. Potvrzují to kriminalisté i památkáři, podle nichž se dnes krade většinou už na objednávku.

Podle Milana Smolíka, vedoucího oddělení kultury Okresního úřadu Jičín, se krádeže památek obvykle řídí poptávkou na trhu. "Nevím, zda jde o módní záležitost, ale na začátku byly terčem zlodějů hlavně mobiliáře kostelů, potom začalo docházet na pískovcové plastiky, ztráceli se například klasičtí kamenní lvi z vjezdů do dvorů a ze sousoší figurky beránků a andílků. Dokonce zmizelo třeba i pískovcové koryto s vysázenými květinami," přiblížil Smolík.

I když plundrování sakrálních staveb pokračuje, lze jen smutně konstatovat, že důsledky už často nejsou tak tragické. Mnohé kostely byly totiž zloději navštíveny opakovaně, a dnes už v nich prostě není co ukrást. Na druhou stranu se zlepšila také ochrana, správci a majitelé objektů nakoupili dokonalejší zabezpečovací zařízení a církev úzce spolupracuje s policií. "Část památek, které se nacházejí někde na samotě mimo centrum dění, je bohužel už pryč. Škody vzniklé nájezdy zlodějů a vandalů se nějakou cifrou vyjádřit nedají. Každá socha, obraz, každý předmět vypovídá o době svého vzniku, o lidech, kteří se na stavbě podíleli, jak žili a co cítili," dodává s trpkostí Smolík.

Zatímco možná mírně ubylo deliktů typu vloupání do objektů, přibylo naopak krádeží ve volném terénu. K takovým ztrátám došlo například na Libáňsku. "Ve Zlivi někdo ukradl dva andělíčky za sedmdesát tisíc korun, v Psinicích zase zmizela socha světce a dvě plastiky z oltářů," líčí rozhořčeně libáňský starosta Jan Šesták. Trvalá ochrana těchto míst je nemožná. "Aby u každé sochy nebo u každého hřbitova stál nepřetržitě jeden policista nebo obecní strážník je nesmysl. Důležitá je prevence, především fotodokumentace s podrobným popisem. Pak je mnohem větší naděje, že se podaří věci vypátrat a ztotožnit," zdůraznil kriminalista.

Některé farnosti mají podle památkářů dokumentaci "perfektní", jiné disponují jen strohým soupisem předmětů. "Nezávisle na sobě pořizují památkový ústav a policie videozáznam interiérů kostelů, a okresní úřad provádí fotodokumentaci všech plastik podle jednotlivých katastrů. V současnosti jsou zmapovány asi tři čtvrtiny okresu," doplnil Milan Smolík. V druhé etapě, která na objíždění terénu navazuje, je vytváření jejich soupisu a digitalizace fotografií.

Ztracené sochy někdy končí jako dekorativní předměty v zahradách movitých spoluobčanů. Například u podnikatele na Pardubicku vypátrali policisté plastiky, které pocházely z Jičínska. "Sochy byly rozestavěny na terase a kolem bazénu," vzpomíná na jeden z řady takových případů kriminalista. Ten lidem doporučuje, aby nebyli lhostejní vůči svému nejbližšímu okolí. "Když zaregistrují něco podezřelého, například pohyb neznámých lidí kolem nějakého sousoší, stačí zavolat hlídku. A i když nic nezjistí, stále je to lepší, než když se něco ztratí," vzkazuje.

(jn)

Průvodním jevem uplynulých let je snaha pachatelů zpeněžit vše, co se dá. Honbě za starožitnostmi nezůstal ušetřen žádný okres v republice. Kde hledat příčinu takového jevu? Podle mínění některých policistů je to i důsledek nově nabyté svobody se všemi jejími negativními atributy. "Demokracie bohužel nahrává lidem bez skrupulí a jestliže je poptávka, je samozřejmě i nabídka. Je to i vina soudů a současného trestního řádu, protože na páchání této trestné činnosti se často podílí recidivisté. Sazby nejsou nijak odstrašující a poté, co si odsedí pár let ve vězení, tak se ke krádežím památek vrací. Pro řadu z nich je to totiž jediný způsob obživy, oni to berou jako své povolání," říká kriminalista z policejního ředitelství v Jičíně.

Na morálce lidí se každopádně minulá desetiletí totality podepsala. Zpřetrhaly se tradiční vazby, lidé přestali mít úctu k dříve všeobecně sdíleným hodnotám. Současný venkov už zdaleka není takový, jaký býval v minulosti, upozorňuje na jeden z dalších důvodů Milan Smolík z okresního úřadu. "Za první republiky měla církev obsazenou farnost skoro v každé obci a věřících bylo mnohem více než dnes. Náboženství bylo jedním z předmětů ve škole a člověk měl v sobě víru a svým způsobem i určitou bázeň. I tehdy se samozřejmě kradlo, ale kostely zůstávaly tabu," připojuje Smolík.

Sochy světců, boží muka, kapličky a křížky naplňoval v minulosti i jistý význam. Jičínsko je podle památkářů specifické, nachází se na rozhraní mezi krkonošským podhůřím a polabskou rovinou. "Lze říct, že jižní část okresu je co do počtu plastik o něco chudší, než severní. Zde se jednak projevuje vliv mentality lidí a jejich náboženského cítění, a také vliv geomorfologický, protože kapličky nebo boží muka napomáhaly zřejmě při orientaci v terénu. Když vezmete do ruky staré mapy, tak zjistíte, že se zpravidla nacházely na určité trase. Silniční síť nebyla taková jako dnes, existovaly různé úvozové a polní cesty, lidé se tehdy mezi vesnicemi pohybovali a pro ně bylo důležité vědět, že cesta vede třeba od Matičky k svatému Václavovi. Ve zvlněné a členité krajině bylo potřeba takových bodů víc," vyslovil svůj názor Smolík.

Některé plastiky mají i svou vlastní historii a smutné na současném drancování památek je právě vytržení těchto předmětů z kontextu, z místa, pro které byly stvořeny.

(jn)

Stát dal zhruba 68 milionů

FOTO: jn

Vedle prohlášených nemovitých památek se však v regionu nacházejí tisíce dalších historických objektů a plastik, které tento statut nemají. Milionové částky do záchrany dědictví předešlých generací investovaly také obce, církev a soukromí vlastníci. Ani to mnohdy nestačí a zdevastované objekty chátrají dál, některým dokonce vinou narušené statiky hrozí zřícení. V České republice se stávají případy, kdy památky kvůli přístupu jejich majitelů zaniknou, protože se jim je nevyplatí opravovat.

Na Jičínsku je například už několik let v katastrofálním stavu unikátní stavení na křižovatce U Špice blízko Dřevěnice, kde ani urgence památkářů či tretní oznámení nic nezmohly. Vyloženě havarijních staveb je na Jičínsku podle vyjádření pracovníků Okresního úřadu Jičín necelé jedno procento z celkového počtu. "Jsou tu samozřejmě takové případy, ale tento problém není na okrese nijak dramatický," říká vedoucí oddělení kultury referátu regionálního rozvoje Milan Smolík.

"Pokud objekt za kulturní památku prohlášen není, tak je na vlastníkovi, co s ním hodlá provést. Případně osvícený stavební úřad může majitele usměrnit při některých stavebních úpravách, ale z hlediska památkového zákona zde žádnou pravomoc nemáme. Do řízení můžeme vstoupit, jen pokud jsme vyzváni, abychom dali například doporučující či metodický výklad," doplnil Smolík. Určité regulativy se vztahují na nemovitosti, které sice nejsou evidovány, ale nacházejí se v památkově chráněném území. Zde se odborníci vyjadřují jednak k čistotě stylu stavby, a také k materiálům, jako je například střešní krytina, okna a podobně.

Památkářům se většinou daří s vlastníky budov dohodnout a také je motivovat. Problém je většinou u staveb, které nemají vyřešen vlastnický vztah, jsou to především nevyjasněná dědictví a restituce. Problém je i finančního rázu. Majitelé památkově chráněných objektů ale mohou žádat o finanční příspěvek na opravy, pokud jim vzniknou vícenáklady. Byť nejde o velké peníze, někteří této možnosti využívají.

Příspěvky na opravu památek plynou z několika zdrojů: z okresních úřadů, památkových ústavů, Programu městských památkových rezervací a zón, Programu záchrany architektonického dědictví a z Programu záchrany vesnických památkových rezervací. Pokaždé je přitom nutná spoluúčast vlastníka památky. "Od roku 1991 do roku 2000 bylo z těchto zdrojů pro okres Jičín vyčleněno zhruba 68 milionů korun. Požadavky za uplynulých deset se ovšem pohybovaly kolem 150 milionů a skutečné potřeby by byly ještě vyšší," připouští Milan Smolík. Peníze v objemu necelých sedmdesáti milionů korun byly rozděleny mezi obce, církev a soukromé vlastníky.

(jn)

Obrat Jednoty by měl přesáhnout půl miliardy

FOTO: pe

Podle předsedy spotřebního družstva Miroslava Chudoby se podařilo za poslední čtyři roky celkový obrat zvýšit o sto procent, a to i přes velký nárůst zahraničních obchodních řetězců. "Také my jsme vytvořili vlastní obchodní řetězce a můžeme tak konkurovat těm zahraničním. To nám umožňuje razantní snížení cen i na malých vesnických prodejnách a následně tak podpořit prodej," sdělil Chudoba. Novopacká Jednota má v současné době vytvořeny tři řetězce, a to Coop Diskont, řetězec Tuty a poslední z nich nazývá Síť nezařazených prodejen. "Rozdíl mezi řetězci Jednoty je především v nabídce zboží a v kultuře prodeje. U diskontních prodejen je například zaveden paletový prodej. Nejvíce obchodů vedeme v nezařazené síti, kde jde především o všechny vesnické prodejny. V rámci Coop Diskontu pak máme prodejny tři a v Tuty dvanáct," vypočítává.

Největší počet obchodů provozuje SD Jednota nadále právě v menších obcích a na vesnicích. "Vesnické prodejny snad nemůžeme posuzovat ani z ekonomického hlediska. Jde nám spíše o otázku morálky, kdy chceme jejich provoz udržet. Lidé by bez těchto prodejen museli pro vše dojíždět do města. Naše náklady na jejich zachování mnohdy převyšují získané příjmy. Přesto se i do menších obcí snažíme v rámci možností investovat, a to nejen do oprav budov, ale také do nového a moderního vybavení," konstatuje Chudoba.

Novopacká Jednota patří zároveň k významným odběratelům zboží od místních výrobců. Podle předsedy například více jak padesát procent rychloobrátkového zboží pochází právě od firem, působících v regionu. "Odběrem zboží od místních producentů se lišíme právě od nadnárodních řetězců. Zboží tak mimo jiné nakupujeme od místních pekáren, Krkonošských sýráren a mlékáren, regionálních masokombinátů a samozřejmě i z packého pivovaru. Lidé si bohužel neuvědomují, že svými nákupy v nadnárodních řetězcích si vlastně podkopávají ekonomiku ve vlastním regionu. Pokud by Jednota přestala zboží od lokálních výrobců odebírat, hrozilo by až uzavření některých podniků nebo podstatné omezení jejich činnosti. S tím by bylo ohroženo i několik stovek pracovních míst," dodal Chudoba.

(max)

Nehodovka se přestěhovala

Veškerá pracoviště širokou veřejností spojovaná především s hlášením a následným vyšetřováním dopravních nehod tak ponovu najdete v přízemí, v chodbě vedoucí vlevo od recepce okresního ředitelství.

Policisté skupiny dopravních nehod se z Letné přestěhovali do zrekonstruovaných prostor, které před nedávnem opustili odborní pracovníci správních agend, dnes sídlících v budově Okresního úřadu v Jičíně.

"Osobně jsem velmi potěšen, že se nám podařilo bez větších problémů a za neomezeného provozu přestěhovat celé pracoviště, které dnes veřejnost nachází v kulturnějších a zároveň bezbariérově přístupných prostorách okresního ředitelství. Vila na Letné však zůstává i nadále naším, respektive státním majetkem a co s ní bude výhledově, je otázkou příštích jednání s našimi nadřízenými orgány. Policie již nemá důvod tyto prostory nadále užívat, proto by byl zřejmě nejefektivnější jejich prodej," připustil okresní policejní ředitel mjr. Ladislav Ivančík.

V případě potřeby můžete policisty dopravního inspektorátu volat přes telefonní číslo ústředny okresního ředitelství 0433/584 111 anebo na stálou telefonní linku 0433/584 700. V nutných případech lze samozřejmě využít i telefonní číslo 158, tedy linku bezplatného tísňového volání.

(mar)

Jičín - Nová metoda prodeje bytů v Jičíně bude pokračovat. Vedení města totiž upustilo od dřívější obálkové metody a prodej bytů schválilo nadále provádět nabídkovým řízením s výběrem vítěze formou dražby. Při prvním výběrovém řízení se tímto způsobem prodal byt 3+1 za 770 tisíc korun. Při další dražbě, kterou bude opět provádět realitní kancelář Didaktik, která má koncesi na pořádání aukcí, se bude dražit byt 3+1 v ulici Přátelství. Jeho vyvolávací cena byla stanovena na 650 tisíc korun.

(max)