Městská knihovna prochází rekonstrukcí
Nově zrekonstruované oddělení městské knihovny pro dospělé čtenáře bylo poprvé zpřístupněno v rámci nedělního svátečního odpoledne. Kulturní program, během něhož spisovatelka Lenka Procházková představila svůj nový román Beránek, uváděl docent Ivo Brodský z Düsseldorfu. Autorské čtení z apokryfního románu o Ješuovi z Nazaretu bylo spojeno s autogramiádou autorky a otevřením výstavy regionálních výtvarníků Petra Hebera (artšrot) a jeho dcery Patricie Heberové - Machaté (obrazy). Zajímavá expozice v nové minigalerii Městské knihovny v Jičíně je veřejnosti přístupna až do června vždy v rámci běžných provozních hodin knihovny.
FOTO: mar
Jičín - Další etapa postupně probíhající rekonstrukce městské knihovny v Denisově ulici byla uskutečněna v průběhu minulého týdne. Tentokrát se týkala přemístění oddělení pro dospělé čtenáře z původních prostor do místností na zcela opačné straně vstupní chodby.
"Od doby uvolnění prvního patra budovy, kde v minulosti sídlil K-klub, provádíme plánované kroky, jejichž konečnou fází má být poskytnutí všech prostor objektu iniciativám našich čtenářů. Do rekonstrukce podlah, výměny nevyhovujícího osvětlení a do vymalování místností jsme tentokrát investovali přibližně sto osmdesát tisíc korun z fondu reprodukce městské knihovny, který je součástí městského příspěvku na její provoz," vysvětluje ředitelka knihovny Lidmila Košťálová.
Do čtenářského oddělení pro dospělé se vstupuje nově přes dvě bývalé kanceláře. První je zčásti šatnou a zároveň pracovištěm zajišťujícím kopírovací služby, drobnou údržbu knih, jejich balení, katalogizační záznamy a podobně. Každý návštěvník zde obdrží košík, ve kterém pak zapůjčené knihy z oddělení přináší.
"Toto opatření jsme byli nuceni realizovat z důvodu stále se množících krádeží knih. Ztrácí se nám snad všechny žánry od pedagogiky, psychologie, lékařství přes detektivní romány až po knihy s náboženskou tématikou, Bibli z tohoto výčtu nevyjímaje. Pro větší kontrolu zejména odchozích se bude tedy nejprve procházet touto místností. Z druhé bývalé kanceláře jsme zřídili minigalerii, ve které se budou mít možnost postupně představovat regionální výtvarníci," dodala k novým možnostem knihovny její ředitelka.
Z bývalého kulturního sálku v sousedství dnešního oddělení pro dospělé vznikla čítárna vybavená speciálním nábytkem pro klidný a pohodlný pobyt spojený například se studiem písemných materiálů.
(mar)
Přečtěte si
Spisovatelka Hana Pražáková (1930) je známá rozhlasová i nakladatelská redaktorka, překladatelka a autorka knih pro děti. Je ale také dcerou našeho krajana, spisovatele Františka Křeliny, nespravedlivě pronásledovaného a vězněného v padesátých letech pro své občanské a náboženské postoje.
A právě o této době napsala Hana Pražáková svůj autobiografický román. Je to vlastně její první kniha pro dospělé čtenáře. Téma v ní zrálo po desetiletí a definitivně ho zpracovala až koncem devadesátých let, kdy byla se svým manželem, v té době velvyslancem České republiky, v Budapešti.
Román se jmenuje Nadějí tu žijem. Název plně vystihuje jeho obsah - zachycuje totiž život Křelinovy rodiny v období jeho zatčení, odsouzení a věznění, čekání matky a dcer na jeho návrat. Jeho síla je ve skutečnosti, že je přísně autobiografický, zaznamenává pravdivě skutečné události. Navíc cituje autentické prameny: nehorázný rozsudek, Křelinovy dopisy z vězení a pod.
Jsme svědky nuceného vystěhování rodiny z pražského domku na Spořilově, prožíváme nezapomenutelně smutné chvilky návštěv ve věznicích, je ukázáno arogantní jednání představitelů tehdejší moci. Prožíváme každodenní obavy spisovatelovy manželky, aby neztratila možnost učit své prvňáčky, i jejích dcer, zda se jim podaří dostudovat. A na druhé straně autorka nezapomene zaznamenat soucitné jednání alespoň jednoho bachaře ani přátelskou podporu studentských kolegů či spolupracovníků v nakladatelstvích a redakcích, vyzvedá vzájemnou solidaritu rodin vězněných spisovatelů i pomoc členů rodiny.
Zde má román i velkou dokumentární hodnotu. Dějem se mihnou sympaticky jednající osobnosti literárních kritiků docenta Františka Buriánka a Václava Stejskala, spisovatele Bohumila Říhy - ale velká většina čtenářů bude marně hloubat, kdo se skrývá za křestními jmény spolužáků. Zasloužili si uvést i příjmení, když u jiných uvedeno je.
Právě tak by bylo užitečné objasnit některé dobové termíny, které jsou dnešní mladé generaci nesrozumitelné (např. na s.89 vékáesbé, manifest).
Román Hany Pražákové přispívá k poznání života v padesátých letech mezi pražskými vysokoškoláky a v ovzduší redakcí a nakladatelství, ale hlavně přibližuje čtenářům těžký osud Františka Křeliny, Josefa Knapa, Václava Prokůpka, Zdeňka Kalisty, jejich rodin a přátel. Stojí za to přečíst si ho! Vydala ho autorčina dcera Markéta v nakladatelství Hejkal v Havlíčkově Brodě.
Karol Bílek
Bluesový koncert
Jičín - 200 minut plně elektrifikovaného bluesu čeká návštěvníky dnešního koncertu skupiny Lady I and The Blues Birds, který se koná v jičínském K-klubu. Publiku se představí kapela, jejíž repertoár tvoří směs skladeb chicagských a texaských bluesových skupin doplněná autorskými díly s vynikající hrou na harmoniku v podání zpěvačky Ivany Konopáskové. Skupina, která mísí tradiční blues s moderním pojetím, sklidila v minulosti potlesk i na zahraničních pódiích a koncertovala například v Německu a Maďarsku. Koncert začíná od 19.30 hodin a organizátoři prohlašují, že nespokojeným návštěvníkům bude vráceno vstupné.
(red)
Litografie Jiřího Šalamouna
Nová Paka - Vernisáží bude dnes v 16 hodin zahájena ve výstavních prostorách novopackého Suchardova domu výstava pod názvem Litografie a litografie jednoho z nejznámějších našich ilustrátorů Jiřího Šalamouna,
Kreslíř a grafik Jiří Šalamoun vystudoval v roce 1961 obor volné grafiky na Akademii výtvarných umění v Praze. Věnuje se převážně oboru knižní, filmové a volné grafiky, ilustracím, plakátům a animovaným filmům jako kreslíř a grafik. Jak uvádí v charakteristice výtvarníka a jeho díla pod názvem Chvála, chvály bláznovství Jan Poš, Jiří Šalamoun ilustroval nebo graficky zpracoval přes sedmdesát knih, výtvarnou podobu dal čtyřiceti animovaným filmům a navrhl přes třicet, většinou filmových, divadelních a výstavních plakátů. Jeho volná grafická tvorba zahrnuje přes padesát barevných litografií velkého formátu i velkou řadu menších listů s různými cykly. Velice bohatá je jeho výstavní činnost. Uspořádal 26 samostatných výstav doma i v zahraničí, svými díly doplnil dalších více jak sto společných výstav. Jan Poš dále uvádí: "Kdybych měl dílo Jiřího Šalamouna nazvat jako celek, těžko bych našel přesnější a snad i současnější charakteristiku, než ono prastaré teatrum mondi - divadlo světa. A snad by se mi ještě vnutil podtitul Chvála bláznovství. Žádný umělec, jenž nejde v kolejích některé dneškem akceptovaných souřadnic, to nemá snadné a Šalamoun je osamělý běžec, i když už dnes za ním poklusává řada dalších."
Vernisáž v Suchardově domě zahájí úvodním slovem Vladimír Komárek. Nebude chybět ani hudba, Monika Kytlerová a Vilém Valkoun zahrají čtyřručně na klavír Rondo D dur Franze Schuberta. Výstava potrvá do 20. května.
(ur)
Kdo byl architekt Plečnik?
Dnes odpoledne bude v budově Okresního úřadu Jičín vernisáží zahájena výstava fotografií staveb významného slovinského architekta Josipa Plečnika. Výstava bude zahájena za osobní účasti slovinského velvyslance v ČR Dr. Damjana Prelovšeka. Kdo to tedy byl architekt Plečnik?
Slovinský architekt, urbanista, designer a pedagog Josip Plečnik je v Čechách znám jako profesor na pražském UMPRUM, kde působil v letech 1911-1921. Nejvýznamnější éra jeho tvorby nastala po roce 1918 a souvisela zejména s adaptací Pražského hradu. Nejprve se úspěšně zúčastnil konkurzu na úpravu jižních hradních zahrad a na počátku 20. let byl jmenován architektem Pražského hradu. Zde si získal velký respekt. Díky přátelství s rodinou prezidenta T. G. Masaryka získal postupně další významné úkoly na Hradě: rekonstrukce 1. a 3. nádvoří, zahrady Na baště, vybudování tzv. sloupové síně při Matyášově bráně, adaptace prostor při druhém patře tzv. Nového paláce pro byt prezidenta s proslulým spirálovým schodištěm z tunelu pro prezidentovo auto, impluviem, Hartovým a Zeleným salonem,, Lví síní, knihovnou a dalšími prostory dnes jen zčásti dochovanými. Snaha vytvořit z Pražského hradu důstojné sídlo ho vedly k inspiraci nejen architekturou minulých epoch Pražského hradu, ale i historickou architekturou středomořských oblastí (Řím, Řecko, Kréta, Mezopotámie). Každému prvku však dovedl vtisknout osobitou podobu, ať se již jedná o monolit, pyramidu, sloup, pavilon či vázu. Úspěšně kombinoval nově vytvořené prvky z ušlechtilých materiálů se staršími, kterým dal novým umístěním specifický akcent. Podobně u interiérů kombinoval starší mobiliář s nově navrženým nábytkem. Ve roce 1920 byl Plečnik jmenován profesorem na technické fakultě ljubljanské univerzity. Avšak až do 30. let konzultoval veškeré další kroky týkající se úpravy Pražského hradu a jeho okolí, např. úpravy Chotkovy silnice a Letenské pláně. V této době však sílí kritika jeho díla, která vedla až k jeho rezignaci na místo hradního architekta v roce 1935. V jeho duchu však bylo pokračováno v adaptacích až do poloviny 50. let, např. úpravou Tereziánského traktu. Plečnik je tedy z historického pohledu tvůrce současného vzhledu nejen Pražského hradu, nýbrž i spolutvůrce moderních českých dějin na poli architektonickém.
Ing. Milan Smolík, OkÚ Jičín
SKALNÍ OBYDLÍ NA KOSTI Když v roce 1892 spisovatel Karel Václav Rais trávil prázdniny u svého bratra v Sobotce, využíval volného času k toulkám po okolí. Nemohl přirozeně vynechat ani návštěvu Kosti. Poblíž hradu za Černým rybníkem potom vyhledal a navštívil i skalní obydlí, v němž tehdy bydlely dvě stařenky. Tyto své zážitky později otiskl v časopise Lumír a později v knize povídek Mezi lidmi (1898): "... Zadíval jsem se na kvádrovitou skálu na úpatí toho lesnatého vrchu. Z boku jejího jako křivé oko dívá se prodlabané okénko - v čele jsou dvéře, před nimi stupně, a na těch skrčena sedí ženština ...Po hrbolcovitých stupních šel jsem za ní a rozevřenými dvířky vstoupil jsem do šerého brlohu. Vlhký chlad s dechem sazí zavál mi do tváří. Světnice byla dosti prostranná; stěny, strop klenbovitě vydlabaný byly skoro černé, a tesy špičáku dosud na nich byly patrny; také nerovná půda pod nohama byla pouhopouhá skála. Dvě malá, příštipkovaná okénka vlévala sem světlo. Vzadu proti dveřím stála černá, zkřivená kachlová kamna s plotnou, a trouba šla z nich vzhůru do skály. Jedna stará postel s naditými kanafasovými peřinami byla v čele vlevo, druhá s hubenými polovičníkovými pelušinami vpravo vedle kamen. Byly tam i stolky, u každého po dvou židlích a nízké dvě almárky; u té levé postele stála i skříň. Úzko mi tam bylo, pořád se mi zdálo, že se ty skály svírají, příšerná klenba že se níží, půda zvyšuje." Chudobné stařenky užívaly obydlí ještě řadu let, pravděpodobně až do 1. světové války. Reprodukovaná pohlednice byla vyrobena kolem roku 1910. Teprve turistický průvodce z roku 1923 uvádí obydlí již jako prázdné. Nezvyklým námětem se nechali inspirovat i někteří výtvarníci, například A.Körber a K.Rašek, jejichž díla byla reprodukována na pohlednicích.
Karel Čermák
Lenka Procházková četla ze svého románu Beránek
Štíhlá, černě oblečená žena. Dlouhé vlasy, podélně rámující obličej, nemohou být jiné. Než předstoupila před lidi, věnovala jim krátkou pozornost. Bylo však zřejmé, že hlavním objektem jejího konání je silnější knížka v zeleném obalu. Má 622 stránek a jmenuje se Beránek.
Lenka Procházková stále žije pod dojmem práce na svém stěžejním románu. Dokonce, a vím že je to nadnesené, prohlásila, že už nic dalšího napsat nechce. Tak moc pro ní právě tato kniha znamená a kdo měl možnost poslouchat její vyprávění i čtené ukázky, pochopil. Pochopil, že nejen při psaní žila, rozmlouvala, přela se se svými postavami, z onoho náročného soužití nepodařilo se jí vymanit dosud. Úžasná posedlost prací, která není jen prací, je kouskem života, v současné době kusem velikým. Je úžasná, autorka, ve svém zanícení. Nejen pohledově, ale i nakažlivě. Pár ukázek stačilo k touze nejen knihu si přečíst, ale i dobu poznat. Však Beránek není jen čtení kratochvilné. Přináší otázky, otvírá problémy, konfrontuje nás s tím málem, co známe z historie.
Kolik se už vyskytlo autorů, kteří tak, či onak vyprávějí příběh Ježíše? Beránek je román, příběh živých lidí, s jejich slabostmi, pochybami, omyly a otazníky. Tak, jak je máme my, v dnešním světě. Beránek je i o nás. Záměrně autorka nepřipojila vysvětlivky, obrázky, mapu. Byť vyprávěla o tom, jak pečlivě musela studovat, aby nezkreslila základní historické skutečnosti a místní reálie. Přesto je Beránek kniha, ve které rozmlouvají a konají lidé tak, jak si autorka přeje. I v tom obtížnost tvorby. Autorka vyprávěla, jak očekává rozličné reakce rozličných lidí. Předčítání v židovské komunitě má za sebou. Úspěšně. Jak přijmou knihu lidé ostatních náboženství?
Netradičně, ale vhodně oslavila Městská knihovna v Jičíně Velikonoce tím, že Lenku Procházkovou na Velkou neděli pozvala.
(prochor)
V Sobotce znovu malířský plenér
Sobotka - Už po sedmé se v Sobotce uskuteční na přelomu dubna a května tradiční setkání výtvarných umělců - krajinářů. Plenér v Českém ráji, pořádaný Klubem přátel města Sobotky, bude zahájen 30. dubna a 5. května jej zakončí společná výstava účastníků v galerii Šolcova statku. V letošním roce se setkání zúčastní deset výtvarníků. Nižší počet v porovnání s předchozími ročníky souvisí především s omezenými možnostmi ubytování.
(jn)
Literárně dramatický podvečer
Nová Paka - Práce literárně dramatického kroužku novopacké 2.ZŠ je packé veřejnosti známa hlavně díky každoročním vystoupením. Letos žákyně a žáci pod režijním vedením Evy Kaprálové vystoupili v pátek 30. března v Městském kulturním středisku v Nové Pace s širším programem neomezujícím se pouze na jedno představení. A podle mého názoru, pokud srovnávám s loňskou dramatizací Martínkovy pohádky Pták Žal, udělali mladí herci dobře, neboť recitace poezie a dvě kratší dramatické ukázky daly všem aktérům větší možnost představit divákům svoje nadání.
Mezi recitátory mně zaujal především čtvrťák Ladislav Ducháček svým dramatickým přednesem básně Pavla Šruta Jak mě medvěd sněd. Za jeho vystoupením nezaostali ani ostatní s náročnějším textem: například Anna Bruková s básní Josefa Kainara Kocourek nebo Marek Šoun s básní Oldřicha Dudka Zrcadlení. V pohádce Tři medvědi a babka Chňapka vynikla svým "tanečním" pojetím představitelka babky Chňapky, ale i na ostatních dětech bylo vidět, že je pro ně dramaticky ztvárněná pohádka příjemnou hrou, vhodně doplněnou hudebními motivy.
Velmi jsem byl zvědav na dramatizaci Erbenova Vodníka. V kinech běžící Brabcův film mohl být vysoce nastavenou laťkou, ale mladí herci svoji úlohu zvládli. Zaujalo mě použití jednoduchých prostředků, modrá látka v rukou aktérek představující vlny, či použití svíček ke hře světel a stínů k vystupňování napětí. Snad jen ve finále zanikla slova hlavních představitelů v příliš hlasité hudbě.
Lze říci, že členové dramatického kroužku udělali od minulého vystoupení pokrok ve výrazových schopnostech a Eva Kaprálová měla šťastnou ruku při výběru básní, pohádky i balady.
Václav Franc
