Bude to již letos devětapadesát let, co zahynul v boji s nepřítelem v Bitvě o Británii čs. voják, letec, štábní kapitán Stanislav Fejfar.

Stanislav Fejfar se narodil ve Štikově u Nové Paky 25. listopadu 1912. Po vychození obecné a měšťanské školy studoval na průmyslové škole v Pardubicích a po maturitě vstoupil na Vojenskou akademii v Hranicích, kterou absolvoval v letech 1933-35. Byl vyřazen jako poručík a vstoupil do čs.letectva. V roce 1939 po okupaci nacistickým Německem odchází ještě s dalšími kamarády do zahraničí, aby splnil svou povinnost vůči zrazené vlasti, aby dostál přísaze vojáka, tak, jak slíbil před svými kamarády a rodiči na nádvoří Vojenské akademie.

Jejich cesta směřovala do Polska a odtud odpluli do Francie, kde přistáli 20. června 1939. Veškeré zážitky a útrapy od začátku putování Polskem, Francií, čekání na výcvik, zařazení do cizinecké legie v Africe i pozdější přesuny do bojující Francie a po její porážce ústup do Anglie si Stanislav Fejfar zapisoval do svého vojenského deníčku, kterému svěřoval i chvíle své nostalgie: "Z dálky ke mně doléhá teskná melodie, nese se večerem, šumí a je nějak známá - to zpívají naši kluci Kde domov můj ... Nevím, neumím to popsat, co mi tu sevřelo srdce, nejsem básník, jsem voják, ale snad něco vyššího mi vehnalo vláhu do očí. Zde tisíce kilometrů od domova slyším tu nejdražší píseň, až sem nás zahnala expanze nacismu. Nemyslím však na sebe. Co dělají doma pod těmi našimi kopečky tam v Podkrkonoší? Co dělají naše hory, uvidím je ještě někdy? Domov, mamka, otecko a všichni ti, kteří jsou mi tak drazí. A je to tím horší, že nemohu poslat domů ani zprávu, že jsem zdráv, že mě teprve čeká povinnost. Zatímco tu ještě pálí slunce, procházím se po našich krajích s lehkými mlhami v údolích, s večery plnými kouře z ohňů malých kluků na polích, se zahradami a parky plnými žlutého listí, procházím se po krajích našeho podzimu. Pohled na Novou Paku stísněnou v údolí od altánku, kde jsem tak často stával a spřádal své plány. A je mi smutno."

Poslední zápis Stanislava Fejfara v jeho deníku byl 10. května 1942: "Tak dnes ve výroční den útoku na Francii, Belgii a Holandsko a založení čs. stíhací 313. perutě, jsem si udělal čtyřicátý výlet nad Francii a Belgii. Co psát v tomto roce 313. perutě? Někdy bezmocný vztek či lítost nad ztrátou svého kamaráda tebou zalomcuje, ale život jde dál. A tak jen té naší 313. peruti v dalším roce a hlavně tobě, Karle, hodně "Bošů"." To byla poslední psaná slova Stanislava Fejfara do deníku, v kterých oslovuje kamaráda a spolubojovníka, svého velitele kapitána Karla Mrázka.

Dne 17. května 1942 dostala 313. peruť úkol doprovázet dvanáct bombardérů na přístav Boulogne a zajišťovat je proti napadení německými stihači. Z tohoto operačního letu se Stanislav Fejfar již nevrátil a svůj mladý život položil za vlast v nedožitých třiceti letech. Jeho ostatky byly pohřbeny na vojenském hřbitově u městečka Pihen nedaleko Calais v severní Francii.

Padl v boji s německou luftwafe v hodnosti štábního kapitána čs.letectva. Po válce byl povýšen In memoriam na majora a roce 1991 na plukovníka. Za zásluhy o náš stát ho jmenovalo město Nová Paka, jehož je dnes Štikov součástí, čestným občanem In memoriam.

Stanislav Fejfar byl jedním z nejstatečnějších a nejvytrvalejších stihačů a jeho pilotní schopnosti byly vysoko ceněny jeho veliteli jak ve Velké Británii, tak již i v beznadějném boji francouzské armády proti nacistickému wehrmachtu. Ve Francii byl za svoji statečnost proti německé přesile vyznamenán řádem "Croix de Querre". V leteckých bojích nad Anglií byl třikrát dekorován Čs. válečným křížem 1939 a dvakrát Čs. medailí za chrabrost.

Občané Štikova jsou hrdi na svého statečného rodáka, který splnil svoji vlasteneckou povinnost jako voják i jako občan této země, která v dalších letech komunistického totalitního režimu dokázala pohrdat jeho obětí a znevažovat jeho i jeho spolubojovníky. Ti, kteří přežili, byli pronásledováni, perzekuováni a vězněni. Proto je nutné stále připomínat dnešní společnosti, hlavně mladým, osobnosti, které dokázaly obětovat to nejcennější, to je život, za svobodu svého národa. Za svobodu, které má většina dnešní společnosti plná ústa, aniž by si uvědomovala, co vše to slovo obnáší. Ne jenom výhody, ale když je to nutné, tak také sebeobětování. O tom dnes mnoho lidí nepřemýšlí a bere vše jako úplnou samozřejmost.

(V.U.-Vag)

Večer věnovaný Váchalovi

(red)

Rekordní počet houslistů na Muzikově soutěži

FOTO: jn

Zahájení pátého ročníku soutěže mladých houslistů mělo tentokráte ještě slavnostnější ráz než minulé ročníky, protože jeho součástí bylo udělení čestného občanství města, které z rukou starosty Petra Kuříka převzali profesor Antonín Moravec a syn Mistra Josefa Muziky - Rudolf Muzyka. Čestné občanství jim bylo uděleno za jejich velké přispění a nesmírnou starost s uvedením, ale i stálou starost o soutěž mladých houslových talentů v uplynulých ročnících. "Jsem šťasten a nesmírně poctěn tímto vyznamenáním, které jsem obdržel. S Novou Pakou mě spojuje množství zážitků s Mistrem Muzikou, ale i zážitků z poslední doby týkajících se této houslové soutěže," řekl profesor Antonín Moravec.

"Byl jsem velice překvapen a potěšen touto poctou, které se mně dostalo. Škoda, že se této významné soutěže, po mém otci pojmenované, a této slávy kolem, můj otec nedožil. K Nové Pace mám velice vřelý vztah," uvedl druhý oceněný Rudolf Muzyka (s jeho příjmením si zalaškovali při jeho narození, když ho zapsali do matriky s ypsilonem). Mezi členy odborné poroty zasedli Rudolf Muzyka z Prahy, syn zakladatele staropackého houslařského rodu, Karel Pilař - Vladimír Pilař z Hradce Králové a samozřejmě i novopacký Jiří Hendrych.

Prvé čtyři kategorie své soutěžení ukončily v sobotu koncertem vítězů, vybraní houslisté nejstarších dvou kategorií, na rozdíl proti předcházejícím ročníkům, pokračovali v neděli od 10 hodin povinnou skladbou Colombina tančí (Colombina dances) od Bohuslava Martinů, upravenou pouze pro housle prof. Antonínem Moravcem. Do tohoto nedělního klání postoupilo z obou kategorií celkem třináct mladých houslových talentů.

Prof. Antonín Moravec se pro NN svěřil se svými dojmy: " Moje předpověď z minulého roku se stoprocentně splnila. Musím říci, že zde byla celá řada vynikajících výkonů, které překonaly mé očekávání. Chtěli bychom v příštím ročníku opět pokročit dále. Znovu děkuji pořadatelům za perfektní uspořádání celé soutěže".

"Vynikající úroveň soutěžících, kteří byli seriozně připraveni. Gratuluji pořadatelům, že jsou schopni perfektně z organizovat soutěž takové úrovně a významu," řekl zahraniční člen odborné poroty Josef Stopko z bratislavské konzervatoře.

Jičínský okres měl mezi soutěžícími jediného zástupce v plejádě talentů z celé České republiky. Byl to v kategorii 10 - 11 let Tomáš Sezima ze ZUŠ Hořice.

(ur)