Nové Noviny č. 28/0120. července 2001str. 7

Jičín a okolí na dobových pohlednicích

Karel Čermák: Jičín a okolí na dobových pohlednicích. Vydalo vydavatelství Gentiana, Jilemnice 2001, 128 stran, doporučená cena 300 Kč. Publikace je k dostání v jičínských knihkupectvích a na dalších místech.

Dnešní překotná doba v mnohých z nás vyvolává touhu obracet se do minulosti a hledat klid alespoň na starých fotografiích a pohlednicích. A právě do doby, kdy automobil na ulicích byl vzácností a přítomnost fotografa vyvolávala u kolemjdoucích touhu nechat se zachytit v co nejdůstojnější póze, nás zavádí publikace Karla Čermáka Jičín a okolí na dobových pohlednicích.

Autor ze své, dnes již více jak osmnáctitisícové sbírky vybral přes 120 pohlednic Jičína a nejbližšího okolí. Nejvýznamnější část knihy je věnována Jičínu, poměrně rozsáhlý je soubor pohlednic Prachovských skal, ale nalezneme zde téměř sto let staré záběry i z Vokšic, Jičiněvsi, Veliše, Ostružna a dalších vesnic. Vedle záběrů "běžných" a poplatných dobové poptávce zde nalezneme i pohlednice s jedinečnou dokumentární hodnotou, na nichž jsou zachyceny dnes již neexistující budovy, či městské partie, které se během uplynulých desetiletí k nepoznání změnily. Například bývalý Grossův mlýn je na amatérské fotopohlednici zachycen ještě před výstavbou nové mlýnské budovy ve 30. letech. Zajímavý je pohled na nezalesněný vrch Brada nebo hotel Český ráj, který v 70. letech padl za oběť požáru. Nespornou dokumentární hodnotu mají i pohlednice parního mlýna Bohuslava Marečka z roku 1914, či záběr továrny na piana Františka Rouse ze 40. let.

Každá z publikovaných pohlednic je opatřena krátkým textem z Čermákova pera. V úvodu pak sběratel stručně nastiňuje historii vývoje pohlednic a krátce se věnuje i známým jičínským tiskařům. Kolekci doplňují reklamní pohlednice významných místních podnikatelů, futurologické představy našich předků o světě za sto let a propagační pohlednice Jičína a Prachovských skal z druhé poloviny 30. let.

Atraktivnost publikace nesporně zvyšuje i střídmá grafická úprava, která umožňuje pohlednicím vyniknout a soustředit na sebe čtenářovu pozornost. Dobrou práci odvedli tiskaři a reprodukce poměrně věrně vystihují barvu i dobovou patinu originálů. Předností je i německý překlad Čermákových textů, který je dílem Dagmar Králové. Český i německý text zcela jednoznačně koresponduje s každou pohlednicí a čtenář se nemusí rozptylovat hledáním textů a odpovídající pohlednice. Doprovodné texty nejsou nijak rozsáhlé a jsou psány svižnou a odlehčenou formou. Mnohým mohou připadat velmi málo podrobné, ale na druhou stanu si je jistě s chutí přečtou i ti, pro které historie není největším koníčkem. Knihu na závěr doplňuje i mapa centra Jičína, na které je u části pohlednic vyznačeno místo záběru. Bohužel, jak sám autor přiznává, došlo při číslování a vyznačování směru záběrů k několika drobným chybám.

Každopádně Čermákova publikace jistě obstojí v silné konkurenci podobných titulů, které jsou k dostání na knihkupeckých pultech.

(to)


Tisky jubilejní 45. Šrámkovy Sobotky

Již třetím rokem vyšel u příležitosti Šrámkovy Sobotky festivalový magazín Sobotecký Lehce Avantgardní Věstník SPLAV! "Nejsme ani učitelé, ani knihovníci, ani bohemisté. Jsme lidé milující Sobotku, která se stává na pár dní v roce městem mládí a poezie ...," charakterizují se autoři a zároveň i redaktoři a vydavatelé. A tak je SPLAV! velmi zajímavý časopis, který svými texty i úpravou vysoce převyšuje své předchůdce.

Texty jsou skutečně avantgardní, někde až příliš. A to mnohé nájezdy jsou vtipně kryty před nezasvěcenými dost složitou metaforou. Vymykají se i zvyku v Sobotce běžnému, totiž chválit všechno hlava nehlava. SPLAV! uvádí, že se rád popere s podněty čtenářů. Vyhradil dokonce stránku učitelkám a posléze i knihovnicím. Ty ji však využily málo, spíše ještě knihovnice. Jisté je, že články SPAV!u silně rozvířily hladinu obecného mínění, čili, že zabraly. Sám se hanbím, že jsem si v rušném týdnu nenašel chvilku, abych s některými články polemizoval. SPLAV! se vyznamenal i tím, že jako přílohu tří čísel vydal tři drobné brožurky: "Výbor z oceněných prací literární soutěže ŠS", "Tajemství kabinetu doktora Freuda" Zdeňka Kratochvíla a "Slabikář jičínské krajiny" Pavla Hájka.

Svou hřivnou přispěl festivalu Vladimír Komárek. Obohatil účastníky drobným tiskem, doplněným originálním dřevorytem: "Návrh odpovědí malíře Vladimíra Komárka na žádost Oldřicha Daňka o prodej jednoho obrazu". Tisk má jen čtyři stránky, je však brilantní ukázkou vtipu a znalostí Oldřicha Daňka, který stylizoval Komárkovy "odpovědi" podle čtyř významných dramatiků. Tuto skvělou drobnůstku v dopoledním pořadu zvýraznil svým přednesem a dokonalým odlišením Shakespeara, Moliera, Dürrenmata a Jiráska Tomáš Pavelka.

V době festivalu vyšla i drobná knížka Jana Bílka "Jarmila Glazarová a Šrámkova Sobotka". Spisovatelka se svého času zasloužila o úroveň festivalu svými znamenitými úvodními proslovy. Publikace je velmi čtivě a zajímavě napsána. Text svědčí o hlubokých znalostech a studiu autora, který popisuje vztahy Jarmily Glazarové k městu, festivalu i k některým osobnostem. Citované dokumenty jsou vhodně zařazeny do textu, takže nenarušují jeho plynulost. Knížka není úzce lokální a připomíná spisovatelku v roce stého výročí narození. Politickému vývoji autorky se autor vyhnul. Vzpomínám na potíže s diplomem čestného občanství z roku 1968, kdy dva známí a ke mně velmi přátelští výtvarníci odmítli velmi kategoricky cokoli pro paní Glazarovou vytvořit. Hořké zklamání, které jí rodná strana pak připravila, je již jiná kapitola. Dílo Jarmily Glazarové je však stále živé a zůstává trvalým a hodnotným vkladem naší literatury.

Knížku uzavírá velmi podrobný poznámkový aparát - jen jeho členění podle kapitol se mi zdá nepraktické. Údaje o literatuře a pramenech jsou poněkud neurovnané a bez vysvětlení zkratek místy málo srozumitelné. To však úroveň knížky nijak nesnižuje.

Škoda, že knihovnička Českého ráje touto publikací končí. Jan Bílek tu jasně ukázal, jak mohly některé z předcházejících svazečků vypadat.

(S)


HOFMANOVÁ A KUŽEL V ŽELEZNICI Počátkem července byla v železnickém muzeu zahájena výstava obrazů dvou podkrkonošských výtvarníků, Anny Hofmanové a Břetislava Kužela. Anna Hofmanová vystavuje své žensky citlivé a barevné obrazy květin, květinových zátiší a chalup v zahrádkách. Její doménou je, pro ni tak charakteristická, olejomalba se strukturami a tempera. Břetislav Kužel rozzářil výstavní prostory muzea barevně výraznými obrazy s krajinnými motivy, které doplnil citlivými a jemnými grafikami. Desítky obrazů a grafik, kterými se oba výtvarníci prezentují, můžete v železnickému muzeu spatřit do konce srpna. Výstava je otevřená denně kromě pondělí od 11 do 17 hodin. Fotografie zachycuje oba umělce během slavnostní vernisáže.

N.Kalousková


Příběh Komárkovy křížové cesty

Kostel sv. Petra a Pavla v Konecchlumí byl v nedávných dnech po generální rekonstrukci znovuvysvěcen a je opět přístupný veřejnosti.

V dohledné době má tento kostel mít v Čechách cosi ojedinělého, zobrazení čtrnácti zastavení Kristova strastiplného putování z Jeruzaléma na Kalvárii, které začal malovat současný známý malíř, Mistr Vladimír Komárek.

V prostorách konecchlumského kostela byla prozatím umístěna grafická podoba jeho křížové cesty, podle níž nyní vznikají v Komárkově atelieru velké deskové olejomalby. Grafiky s tímto námětem vytvořil Vladimír Komárek už před pětadvaceti lety, inspirován zmučeným Kristem umírajícím na kříži a jeho bolestným zvoláním: "Bože, proč jsi mě opustil?"

Každého z nás, lidí, provázejí v životě pocity beznaděje, smutku, opuštěnosti, kdy toužíme po duchovní opoře, po zdroji naděje, biblický námět tak nabývá symbolického významu. Když tyto grafické listy však tehdy spatřili teologové, farář ve Smržovce u Jablonce nad Nisou a bohoslovci v litoměřickém semináři, byli překvapeni nezvyklým výtvarným pojetím ikonografického celku Mistra Komárka a rezolutně jej odmítli. Pro zajímavost - jedním z nich byl tehdy i současný farář v Železnici, Jaroslav Kordík. Po řadě let, kdy se o mnoha věcech poučil a mnohé začal chápat v umění, se přišel osobně Mistru Komárkovi za své tehdejší odmítání jeho tvorby omluvit.

Svou křížovou cestou vytvořil malíř Komárek velké dílo. Nadčasový námět tragické Ježíšovy pouti vyjádřil mistrovskou zkratkou v celé její síle a dramatičnosti. Jeho výjevy Kristova utrpení s rozpitými konturami, goticky protáhlými postavami jakoby vznášejícími se v prostoru obrazu, souhra černobíle odstupňovaných tónů odhmotňuje tvary a vytváří atmosféru silné emocionální působivosti a symbolického podobenství, překlenující čas i vzdálenost. Už to není jen malba, ale stín lidské paměti, připomínající prastaré turinské plátno s náznakem otisku ukřižovaného Ježíše či malby dávných staletí.

Když malíř a přítel Vladimíra Komárka Michal Ščigol uviděl před lety tuto jeho křížovou cestu, byl jí nadšen. Po dlouhém zvažování různých možností jejího využití a po poradě s ředitelem okresního muzea v Jičíně Jaromírem Gottliebem a církevními činiteli byl pro budoucí umístění Komárkových olejomaleb vytvořených podle grafických prací vybrán právě kostel sv. Petra a Pavla v Konecchlumí. Jeho bývalé obrazy křížové cesty byly už značně poškozené a vyžadují delší dobu opravy. Konecchlumský kostel tak dostane od Mistra Komárka vzácný umělecký dar.

Jana Hofmanová


Nejstaršímu ubytovacímu zařízení na Prachově je sto let

Pohlednice ze sbírky Karla Čermáka.

Rozvoj turistiky a propagace Prachovských skal předpokládaly nejen vybudování řádných přístupových cest, vyznačení turistických tras a zbudování vyhlídek. Důležitá byla i možnost stravování a ubytování. V roce 1900 se ustavilo Společenstvo k zřizování letních bytů v okolí jičínském a jeho členové se upisují čtyřicetikorunovými podíly na stavbu penzionátu v Horním Lochově. Jednopatrovou budovu, dnes známou jako hotel Pod Šikmou věží, se podaří dokončit v následujícím roce a 30. června 1901 je slavnostně otevřena. Stává se tak nejstarším pohostinským zařízením na Prachově. "Restaurace s 10 pokoji hostinskými; studené lázně nádržkové, teplé vanové. Rozsáhlé procházky romantickými Prachov. skalami a jejich lesy...", vypočítává přednosti nového ubytovacího zařízení text na pohlednici z roku 1901. Později, jako pocta Dr. Jakubu Všetečkovi, se zařízení dostalo pojmenování Všetečkův pensionát. Dr.Jakub Všetečka byl mimo jiné významným propagátorem turistiky. Důležitou úlohu sehrál i v obhajobě venkovských odborů Klubu českých turistů, které nemohly finanční prostředky věnovat do rozvoje místní turistiky, ale většinu musely odvádět ústředí. To vedlo v roce 1903 k odtržení jičínského odboru KČT (založen 1892) a vytvoření samostatného Spolku turistů v Jičíně. Valná hromada se uskutečnila 5.ledna 1904. Odbor KČT se obnovil až na přelomu let 1918-19 a následující léta se nesla v duchu vzájemných třenic mezi oběma spolky. Ty definitivně vyřešilo až splynutí obou v roce 1926. V té době už Všetečkův pensionát zdaleka nebyl jediným ubytovacím a pohostinským zařízením v Prachovských skalách.

(to)


Odhalení Jiráskova pomníku

"V překrásném koutku české země, v zeleném údolí Javorky - Zlatnice mezi Ostroměří a Bělohradem, vypíná se od včerejška na stráni přímo pod vesničkou Mezihoří mohutné bílé Jiráskovo poprsí," popisuje odhalení Jiráskova pomníku v mezihořském údolí zvláštní dopisovatel Nár.Politiky. Odhalení spisovatelova pomníku se konalo v neděli 17. července 1921 v údolí pod Libínem, mezi Ostroměří a Lázněmi Bělohrad. Z hořického pískovce ho podle Štursova originálu vytesal sochař J.Kyselo a byl odhalen k poctě Jiráskových 70. narozenin. O významu akce a úctě k Jiráskovi svědčí o množství lidu, které se slavnosti zúčastnilo. Soudobý tisk odhadoval počet přítomných na dvacet tisíc. Na fotografii z archivu Ivo Johna je část Jiráskova pomníku od Jana Štursy.

(red)


Nové Noviny