Jak se vyvíjel přístup k rozvodům ze strany soudů a jaké změny prodělala na tomto poli legislativa?

Před rokem 1989 převládala obecná snaha řízení o rozvod manželství co nejvíce ztížit, aby rozvodovost nebyla v porovnání se světem příliš vysoká. Obvyklou praxí se stávalo plošné využití institutu přerušení řízení, nejméně na tři měsíce, aby účastníci řízení mohli lépe zvážit následky rozvodu. Tento postup někoho od rozvodu úplně odradil, někomu pomohl, někde byl zcela bez efektu. Po roce 1990 je přerušení řízení rovněž uplatňováno, nikoliv však popsaným alibistickým způsobem. Nastupuje tam, kde to účastníci navrhnou a kde to může být ještě účelné. Pokud ovšem z projevu účastníků vyplývá, že spolu dál žít nechtějí či nemohou a záležitosti s tím související řeší odpovědně, soud je nepřemlouvá.

Co stojí za uvedeným příklonem k postoji nerozmlouvat partnerům jejich rozvod?

Totiž představa, že manželství lze zachránit obstrukcemi řízení či psychologickým tlakem soudců na účastníky je lichá. Lidé k soudu s žalobou přicházejí ne proto, že hledají radu či pomoc při záchraně manželství, k tomu slouží jiné instituce. Přijdou, když jsou již rozhodnuti, že z různých důvodů v manželství pokračovat nechtějí a soud dle platného práva jako jediný může říct: Ano, to je vážný rozvrat, není naděje...

A která změna v legislativě byla nejdůležitější v posledních letech?

Posuzování rozvodů významně ovlivnila novela zákona o rodině, která vstoupila v platnost v roce 1998. Ta v mnohém přispěla ke změněnému pohledu na manželství a zavedla například tzv. zkrácené rozvodové řízení.

Mnoho lidí asi neví, čím se vyznačuje zkrácené rozvodové řízení. Můžete říci, jak se odlišuje od klasického postupu?

Jedná se o jednodušší a časově méně náročnější způsob řízení, který předpokládá, že otázky, jež by jinak mohly být předmětem dalších sporů, budou ještě před zahájením řízení u soudu z iniciativy manželů řešeny smluvně. Pokud se to účastníkům podaří, soud pak vůbec nezjišťuje příčiny manželského rozvratu. Jestliže jsou ve svazku nezletilé děti, musí pochopitelně být předem upravena práva a povinnosti rodičů k dětem pro dobu po rozvodu, a to rovněž dohodou, která musí být schválena opatrovnickým soudem. Další podmínkou pro tento způsob rozvodu je trvání manželství po dobu nejméně jednoho roku a fakt, že spolu nejméně šest měsíců nežijí. Odhaduji, že nyní probíhá tímto způsobem až čtvrtina rozvodových řízení. Myslím ale, že tento nejméně komplikovaný rozvod má i své zápory. Při klasickém rozvodovém řízení se totiž občas ukáže, že i nesmiřitelní lidé stále ještě mají společný prostor pro život nebo alespoň získají příležitost k formulaci svých postojů a výhrad k partnerovi, mohou odhalit příčiny jeho či svých selhání a vzít si pro příště ponaučení. Tomu, kdo nenese převážnou vinu na rozvratu vztahů, se dostává morální satisfakce. To ve zkráceném řízení nelze.

Co když jsou zde ale malé děti? A jak probíhá rozvodové řízení při nedohodě obou partnerů?

Podle platné právní úpravy manželství nelze rozvést, dokud nenabude právní moci rozhodnutí o úpravě poměrů nezletilých dětí pro dobu po rozvodu. Pokud jsou z manželství nezletilé děti, vyčká soud vždy na výrok opatrovnického soudu o tom, komu bude dítě po rozvodu svěřeno do výchovy a jak se druhý z rodičů bude podílet na výživě dítěte. Teprve pak může proběhnout rozvodové řízení, v němž je zvažováno, zda jsou zde zvláštní důvody, pro které by rozvod manželství rodičů byl v rozporu se zájmy jejich dětí. Novela zákona o rodině dává také ve specifických případech větší význam nesouhlasu jedné strany s rozvodem. Pokud takový nesouhlas vysloví manžel, který se na rozvratu převážně nepodílel a jemuž by rozvodem byla způsobena zvlášť závažná újma, soud žalobě nevyhoví, pokud mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství. Jestliže však spolu manželé nežijí po dobu delší než tři roky, nesouhlas takové důsledky nemá. Užití tohoto ustanovení je však zatím řídké.

Jak dlouhou dobu trvá vyřízení žádosti o rozvod?

Záleží vždy na zaneprázdněnosti každého senátu. U jičínského soudu nejsou vážnější problémy s dobou pro vyřízení běžných soudních záležitostí. Proto u zkrácených rozvodových řízení může jednání proběhnout i za jeden měsíc od podání žaloby a jsou-li zde nezletilé děti, od nabytí právní moci rozsudku opatrovnického soudu. Rozvodem však problémy partnerů nemusí končit, mohou následovat letité velmi komplikované majetkové spory. Platí zde jednoduchý vztah, čím je větší množství majetku v manželství, tím je komplikovanější a většinou i delší průběh takových řízení.

Liší se nějakým způsobem zkušenosti s rozvodovým řízením podle délky manželství?

Určitě. Krátkodobě sezdané páry se stavem mnohem lépe vyrovnávají, bývá mezi nimi méně nevraživosti a zlomyslnosti. To i proto, že mají nadějnou perspektivu, že ještě založí úspěšnější svazek, budou mít další děti. Mají také méně společných věcí, na jejichž rozdělení je třeba se dohodnout. Častěji volí cestu zkráceného rozvodového řízení. U déletrvajících manželství to zpravidla bývá komplikovanější a rozvod probíhá obvykle klasickou cestou. Pouze, když již mají zletilé děti, mají více zkušeností a snad i méně sil o něco bojovat, volí i tito manželé jednodušší způsob přes zkrácené řízení, pokud tu nejsou sporné majetkové otázky.

Mohla byste shrnout příčiny, kvůli kterým se manželské páry nejčastěji rozvádí?

Nejčastějším důvodem rozvodu je určitě povahová neslučitelnost obou manželů. To je samozřejmě široký pojem, který se projevuje někdy nesouladem v oblasti finančního hospodaření, některé manželské páry se například nikdy nenaučí společně hospodařit, jindy odlišný názorem na vedení domácnosti, na to, jak se má kdo do péče o domácnost a rodinu zapojit, nebo jsou odlišné názory na to, co s volným časem, jak vychovávat děti apod. I když názory a přístupy obou manželů jsou třeba reálné, stává se, že se nedokáží dohodnout, neumí se respektovat a tolerovat, vcítit se do pozice druhého. Raději než kompromis volí hádky, v nichž padají ničivé výroky či dokonce facky. Těžko pak vzít něco zpátky. K množství rozvodů dochází i pro závislosti na alkoholu či patologické hráčství jednoho z partnerů. Velkou kapitolou je agresivita, nevěra nebo kriminalita.

Úroveň rozvodovosti v České republice je ve srovnání s ostatními evropskými státy stále velmi vysoká. Čím si to vysvětlujete?

Myslím, že nás v této oblasti velice poznamenal poválečný ateismus a tak už dávno neplatí ono "Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj". Ještě si pamatuji doby, kdy dítě z rozvedeného manželství bylo ve třídě něco mimořádného. Dnes je to však zcela běžné a nikdo se nad tím příliš nepozastavuje. Padly náboženské i společenské zábrany a v našem podvědomí chybí rovnítko mezi "rozvod" a "neúspěch". Ale zeptejte se lidí, kteří opouštějí jednací síň s rozvodovým rozsudkem, zda mají pocit vítězství. A zeptejte se jich za tři, za pět let. Často se dozvíte, že kvalitnější svazek už nevybudovali a potíže předchozího manželství by dnes řešili jinak. Jiné než v dalších evropských zemích je i naše pojetí rodiny. Pro nás představuje mnohdy široké společenství, zahrnující rodiče, někdy i prarodiče a jiné příbuzné obou partnerů. Ti bývají vedení nejlepší snahou usnadnit mladým start a chránit je před různými nezdary, zejména ekonomickými, které třeba je samotné potkaly. Přispívají tedy materiálně, pomocí či radou, je-li třeba, svedou za dcerku či synka boj proti celému světu, zetě či snachu nevyjímaje. Zcela logicky mají za to, že pokud do dětí investují, mohou také rozhodovat. Právě ztráta nezávislosti bývá často důvodem prvých vážných neshod, které se mohou záhy nekontrolovaně množit. Jiní Evropané či Američané pokládají své děti za dospělé na prahu zletilosti, kdy je nechávají samostatně bydlet, starat se sami o sebe a svoji budoucnost. Nelomí rukama, že si "holka špatně vybrala", protože při řídkých kontaktech třeba na její chybu ani nepřijdou. Nepřijde na ni díky tomu třeba ani ona sama a prožije spokojený rodinný život.

Často se připomínají i specifické podmínky rozvodovosti v České republice s ohledem na strukturu sňatků.

Ano, i to je jeden z momentů, který významně ovlivnil vývoj rozvodovosti u nás. V minulosti se do manželství vstupovalo mnohem dříve, než je obvyklé dnes. Pokud se za socialismu žena neprovdala ve 20 letech, už se nad ní obrazně řečeno lámala hůl. Typické také bylo, že šlo o sňatek vynucený těhotenstvím. Manželé byli velmi mladí, většinou nepřipraveni a jejich odolnost byla ještě testována předčasným rodičovstvím. Rozvod byl často používaným řešením nutných nesnází. V současnosti se sňatky přesouvají do pozdějšího věku a manželství vyzrálejších partnerů pak má snad i větší šance. Aktuální stagnace či pokles rozvodovosti je však podle mého názoru spíše odrazem obecného poklesu sňatečnosti a nástupu slabších populačních ročníků.

(pe)

Rozvodovost na Jičínsku stagnuje

(pe)

Pramen: ČSÚ

Zajímavé knihy U Pašků

Španělsko a Nový svět v době objevů, dobrodružství a pirátů.

BBart Kč 179,-

Plzák Manželská tonutí

Spousta užitečných rad pro zdárný průběh manželství.

Motto Kč 149,-

Nová řada průvodců

Anglie, Norsko, Rumunsko, Austrálie, Jižní Afrika

NABÍZÍME:

CD - Průvodce Českým rájem * Video - Český ráj

Nabídku nových knih pro vás připravuje Knihkupectví U Pašků, Valdštejnovo nám. 61, Jičín (tel.:0433/532 267).