Nové Noviny č. 38/015. října 2001str. 7

Kopidlenský kvítek po osmé

chybí

Zajímavé tituly U Pašků

Smith Řeka bohů III - Čaroděj

Mistrný vypravěč se vrací v tomto románu do Egypta.

Klokan Kč 229,-

Chvojka Severní Amerikou s děravou kapsou

Cestopis plný praktických rad.

Laguna Kč 259,-

Lentzová Ovoce a zelenina jako lék

Strava, která léčí.

Fortunaprint Kč 599,-

NABÍZÍME:

MC - Maxim Turbulenc - Maxici na Divokém západě

MC - Holki - S láskou

Nabídku nových knih pro vás připravuje Knihkupectví U Pašků, Valdštejnovo nám. 61, Jičín (tel.:0433/532 267).


Daňový kalendář na říjen

Pondělí 1.října

Daň z nemovitostí: Třetí splátka na daň roku 2001 u ostatních poplatníků.

Pondělí 8.října

Pojistné: Záloha na pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na (dobrovolné) nemocenské pojištění OSVČ za měsíc září 2001. Záloha na pojistné na zdravotní pojištění OSVČ za měsíc září 2001.

Pondělí 15.října

Silniční daň: Záloha na daň za 3. čtvrtletí 2001.

Čtvrtek 25. října

Daň z přidané hodnoty: Daň a daňové přiznání za měsíc září nebo za 3. čtvrtletí 2001. Spotřební daň: Daň a daňové přiznání za měsíc září 2001.

Ing. Jana Kavková, daňový poradce (tel.: 0433/523 320)


Neplaťte víc, než musíte

Nemovitost je ve spoluvlastnictví dvou osob (podnikatel a důchodce - nepodnikatel). Důchodce umožnil podnikateli užívat nemovitost nad rámec jeho spoluvlastnického podílu na základě dohody o užívání společné věci. Podnikatel na základě roční závěrky vyplatí důchodci úplatu, která je ve výši jeho spoluvlastnického podílu podle § 11 zák. č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. Příjem důchodce bude zdaněn dle § 9 téhož zákona, kde si jako výdaj uplatní odpisy z nemovitosti ve výši jeho spoluvlastnického podílu. Úplata důchodci u podnikatele bude daňově uznatelný výdaj?

Spoluvlastnictví je upraveno ust. § 136 a násled. občanského zákoníku. Podíl v případě podílového spoluvlastnictví vyjadřuje míru, jakou se spoluvlastníci podílejí na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví ke společné věci. O hospodaření se společnou věcí rozhodují spoluvlastníci většinou, počítanou podle velikosti svých podílů. U spoluvlastnictví se jedná o vymezení ideálního podílu společné nemovitosti, nikoli o reálné vymezení jednotlivých částí společné věci, které by výlučně patřily jednomu vlastníku.

Podniká-li jeden ze spoluvlastníků na společné nemovitosti, je vhodné uzavřít dohodu mezi spoluvlastníky o reálném užívání jednotlivých částí nemovitosti ve spoluvlastnictví, která má povahu nájemní smlouvy podle občanského zákoníku. Je-li toto užívání nad rámec jeho spoluvlastnického podílu, znamená to, že jeden spoluvlastník - podnikatel, má ze svého podílu vyšší majetkový prospěch, a tudíž jejich majetkové požitky neodpovídají výši jejich spoluvlastnických podílů.

Důchodci náleží úplata za to, že umožnil podnikateli užívat nemovitost nad rámec jeho spoluvlastnického podílu. Tato úplata bude u podnikatele daňovým výdajem a naopak důchodce uvedený příjem zdaní jako příjem z pronájmu dle ust. § 9 zák. č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů s možností uplatnění výdajů dle ust. § 24 téhož zákona, tedy i odpisy části nemovitosti ve výši jeho spoluvlastnického podílu.

Ing. Jana Kavková, daňový poradce (tel.:0433/523 320)


Jezuitská kolej by se k prodeji nabízet neměla

Městské domy se prodávají a kupují. Během staletí k tomu dojde nesčíslněkrát a pro celkový charakter města jsou důsledky jednotlivých kupních smluv jenom zašustěním papíru. Jezuitská kolej není takový dům. Její dvě historické epochy, jezuitská 1627 - 1773 a vojenská 1776 - 2001? ovlivnily pokaždé rozhodujícím způsobem tvář města; obě, a každá jinak, proměnily a spolutvořily specifický obraz Jičína mezi ostatními českými městy a samozřejmě se významně podílely na skladbě sociální struktury obyvatelstva. Je to pozoruhodné. Proč provoz koleje dlouhodobě působil na infrastrukturu a genia loci Jičína nesrovnatelně víc než jiné budovy, jičínský zámek v to počítaje? Způsobuje to značná rozloha tohoto v podstatě imigračního areálu vloženého do centra města; přitom areálu ve svých uzamykatelných nádvořích zcela suverénního a autonomního, který jako celek je dokonce urbanistickou protiváhou ústředního, zámeckého komplexu? Z takových hledisek vyplývá, že budoucímu vlastníku koleje budou vydány klíče mnohem cennější, než jsou klíče od budovy: sice od dominantní pozice v městském prostoru a od možnosti rozhodujícím způsobem ovlivňovat jeho charakter. Jezuité zkrátka věděli, co je to za místo a proč je musí na Valdštejnovi vyvzdorovat stůj co stůj. - Jinak řečeno, rovněž město Jičín mělo - spolu s kolejí - chtě nechtě svou epochu jezuitskou a epochu vojenskou. Jakou epochu tedy otevře nyní?

Článek Jezuitská kolej by se měla opět nabídnout k odprodeji (NN č.37) neobsahuje bohužel jiné pohnutky než získat finanční prostředky a přisuzuje tak objektu význam obtížně zpeněžitelné parcely někde za městem. Jezuitská kolej potřebuje nutně něco jiného, širokou diskusi představitelů města s odborníky i občany o jejím příštím využití, zvážení dějinné možnosti tvorby duchovního i ekonomického potenciálu města v horizontu několika příštích let. Cesta mladých lidí sdružených v "Koleji v jednom kole" se proto jeví jako Jičínu prospěšnější a významu stavby odpovídající. Na podzim chystají seminář tzv. akčního plánování na téma využití jezuitské koleje. Seminář je otevřen pro představitele města, občany, odbornou veřejnost. Zúčastněme se. Je to šance široce otevřít problematiku mezi všemi zainteresovanými a předcházet potížím, které následují za kvapnými řešeními. Příslibem je odpovědné stanovisko starosty města - lepší budoucnost kolej opravdu teprve čeká. Ve zbývajícím čase by bylo vhodné zkoumat, kolik faktů, objektivních i subjektivních vztahů a okolností spolutvoří cenu tohoto objektu. Ostatně o to se pak jeho cena napříště zvýší.

Jaromír Gottlieb


Výstava Přítelkyně kresba v Suchardově domě

Jaromír Zemina při vernisáži své výstavy v novopackém muzeu.

FOTO: jn

Nová Paka - Minulý pátek byla v novopackém Suchardově domě zahájena vernisáží výstava obrazů Jaromíra Zeminy, zajímavá tím, že tento historik umění sice velmi často v těchto výstavních prostorách uváděl svými slovy výstavy různých výtvarníků, ale tentokráte se poprvé představil svojí vlastní výtvarnou tvorbou.

"Čeká mě velice těžká úloha, abych v těchto místech nahradila svým úvodem k vernisáži Jaromíra Zeminu, který zde často zahajuje výstavy a je v tomto daleko erudovanější než já. Vzhledem k tomu, že se jedná o jeho výstavu, ujala jsem se této role," zahájila svůj proslov Jarmila Vacková. Návštěvníci vernisáže se od ní dozvěděli o životní cestě Jaromíra Zeminy od jeho zkoušek na fakultu dějin umění v roce 1949 na Masarykově univerzitě v Brně, kdy Jarmila Vacková Jaromíra Zeminu poznala. Dále seznámila přítomné s působením protagonisty výstavy v Ústavu dějin umění ČSAV a Národní galerie v Praze. Rovněž se zmínila o jeho význačných aktivitách při přípravě různých historických výstav známých i méně známých umělců. Mluvila o kořenech Jaromíra Zeminy, které jsou hluboko zapuštěny v tomto kraji, zmínila se o jeho dědečkovi hrnčíři a tatínkovi Otakarovi, akademickém malíři, ale i jeho starším bratranci Vladimíru Janouškovi, kteří velice ovlivnili jeho vztah k umění.

Obrazy ve výstavních prostorách jsou uspořádány do cyklů dle let, kdy je autor nakreslil, počínaje jeho dětstvím, jinošstvím, studiem v Brně, až po jeho vojenskou službu a několik let po ní. Každý dobový cyklus je doplněn slovním doprovodem, kde autor popisuje své pocity vedoucí k jeho náladám a uvedeným kresbám. "Příčinou mé lásky ke kresbě je skutečnost, že sám kreslím a že ten, kdo mě s uměním seznamoval jako prvý - můj otec, byl výborný kreslíř. Kreslení mi bylo od raného dětství nejen nejmilejší zábavou, nýbrž i prostředkem osvojování okolního světa, později také prostředkem sebevyjadřování a sebepoznávání. Kresba byla mou nejpozornější zpovědnicí, nejcitlivější spoluúčastnicí mých nadšení, nejúčinnější těšitelkou mých smutků a nejspolehlivější spolubojovnicí proti mým nejistotám," napsal ve svém komentáři k výstavě její autor.

Jaromír Zemina, který byl jmenován 3. července 1998 čestným občanem Nové Paky, je znám svojí láskou k tomuto kraji. K tomuto svému vztahu pověděl: "Není možné nemilovat tento krásný kraj, odkud pocházím, tato místa, odkud vzešlo tolik vynikajících umělců."

Vernisáž velmi emocionálně a zdařile obohatila klavírním vstupem Zora Kříčková interpretací čtyř cyklů z Ročních dob od Petra Iljiče Čajkovského. Výstava obrazů Jaromíra Zeminy potrvá až do 28. října a bude otevřena denně mimo pondělí od 8 do 12 a od 13 do 16.30 hod.

(ur)


Konference věnovaná životu a dílu Jarmily Glazarové ve Starých Hradech

Staré Hrady - Ve čtvrtek 20. září byla uspořádána v příjemném prostředí obřadní síně starohradského zámku zajímavá konference věnovaná životu a tvorbě rodačky z Malé Skály u Turnova, spisovatelky Jarmily Glazarové.

Řada literárních znalců z pedagogických a filozofických fakult z Plzně, Prahy, Liberce, Ústí nad Labem, Hradce Králové, Českých Budějovic a Olomouce se ve svých vystoupeních zabývala kvalitami i propady spisovatelčiny literární a publicistické tvorby, jejím dobovým kontextem a vývojovým zařazením, filmovou adaptací jejích děl, dramatickými životními osudy a názorovým vývojem této významné české autorky.

Bohaté vazby k lidem i místům a dnešní rozporuplný výklad jejího společenského postoje daly příležitost zajímavému a přínosnému jednání i k souhrnnému posouzení.

Významnou měrou k dané problematice přispěli i archivář starohradského památníku písemnictví, historik Karol Bílek, a v neposlední řadě Jan Bílek, autor publikace o Jarmile Glazarové, která vyšla v edici Knihovnička Českého ráje, a zároveň organizátor této konference.

Škoda, že pro nepřízeň počasí byla nakonec zrušena plánovaná exkurze na Malou Skálu a výlet Českým rájem s pietním zastavením u spisovatelčina hrobu.

Účastníci konference se měli možnost seznámit s pracovištěm literárního archivu PNP a rozsáhlým archivním osobním fondem spisovatelky, dále získat publikaci Milý a milostný český jazyk s projevy a pozdravy J.Glazarové při Šrámkových Sobotkách a další tisky.

(hof)


V Pace křtili historii

V Městské knihovně v Nové Pace byl minulý týden pokřtěn nový CD nosič s názvem Nová Paka historická, který zpracoval Bohuslav Benč (vpravo). S pomocí širšího kolektivu na zhotovení digitální monografie pracoval zhruba rok. Nosič obsahuje kromě textu i řadu dobových fotografií a další obrazovou dokumentaci. Zajímavostí této ojedinělé práce jsou například úryvky z řady nepublikovaných písemností, uložených v archivech. Benč už nyní chystá další CD, jistě půjde opět o historii, ale konkrétní téma zatím ponechává v tajnosti. Za průkopníka digitálního zpracování místní historie se nepovažuje, jak sám říká, toto prvenství patří Richardu Geislerovi, který se už delší dobu systematicky věnuje ukládání starých fotografií do digitální podoby. Slavnostního aktu křtu Nové Paky historické se na závěr ujaly Edita Adlerová a Monika Kytlerová, které spolu s Rostislavem Tvrdíkem doplnily středeční večer hudbou a zpěvem. V podání jejich tria zazněly v knihovně staré lidové písně a koledy převážně z regionu.

FOTO: jn


Zamyšlení nad Úsměvným vzpomínáním

Mirko Novák.

FOTO: archiv autora

Mirko Novák si psal paměti, i když v té době nebyla naděje na jejich vydání. Jen tu a tam se objevila některá z jejich kapitol. Až roku 1998 se nám dostal do ruky komplet, nazvaný Úsměvné vzpomínání, mapující nejen autorův život, ale i velmi zajímavé názory filozofa a estéta. Po řadě knih i drobných studií, v nichž se zabýval i různými aktualitami, ať už stoupající rychlostí, či chudobným vybavením vědců, které stát vysílal na různé konference, aby tam reprezentovali nejen naši vědu, ale i naši vlast, představuje Úsměvné vzpomínání souhrn jeho názorů.

Pocházel z rodiny s dlouhou tradicí. V knize ji připomíná nenásilně výčtem vysokoškolských diplomů, které mu po předcích zůstaly. Jeho otec, historik Jan Bedřich, byl ředitelem Archivu země České. Zasloužil se nejen o návrat Korunního archivu z Vídně, ale i o stavbu budovy archivu na Letné. Mirko dosáhl hodnosti univerzitního profesora estetiky na Karlově univerzitě, byl zvolen členem řady i zahraničních vědeckých společností, např. roku 1962 v Oxfordu Mezinárodního filozofického ústavu (zároveň s J.Patočkou). Přes tyto důstojnosti však zůstal člověkem. Byl demokrat. Toleroval vždy i názory těch druhých.

Z jeho vzpomínek vyplývá, že jako kluk nebyl ničím výjimečným. Dostal se s otcem, který studoval v papežských archivech prameny k českým dějinám, do Říma a na římských ulicích se kamarádil s kluky. Naučil se dokonale italsky včetně výrazů, které sotva najdeme v učebnicích. V přátelství se svými vrstevníky pak pokračoval na rodinné chalupě na Žďánku u Malechovic. Co všechno se dovídáme z jeho knihy o tehdejším životě na venkově! Vzpomíná i na Sobotku první čtvrti dvacátého století. Třeba na učitele hudby Pelce, k němuž posílali své děti i ti nejchudší, protože si hudby vážili a aktivní hudební vzdělání pokládali za nutnost. Zajímavá zmínka je tu o tom, jak zaslechl na Žďánku Beethovenovu Appassionatu, kterou tam hrála jeho babička na klavír, a jak na něho tato skladba zapůsobila. Snad už tehdy vznikl základ jeho první větší práce, kterou věnoval dílu Beethovenovu.

Vzpomíná na své studentské styky s literární klasikou, s díly latinských a řeckých autorů, které jsou spolu s Biblí základem evropské kultury. My všichni, kteří jsme takovou výchovou prošli, jsme ji sice pokládali za nudnou, ne-li zbytečnou. Dodnes se však nedokážeme zbavit z hloubi paměti znějících hexametrů, které se v krásném souzvuku slabik uložily do našeho vědomí a které teprve teď chápeme.

Novákové nebyli nudnými školomety. Otec Mirkův jezdil v letních měsících pravidelně v sobotu odpoledne z Prahy na Žďánek na kole a v pondělí časně ráno zpět. Mirko velmi rád jezdil na koni a dovedl o tom vyprávět zajímavé historky. Měl vychování spíše románské, své příběhy však kořenil spíše anglickým humorem.

Dvěma následnými sňatky se dostal do příbuzenství Maxe Švabinského a zajistil mu prázdninový pobyt na nedaleké samotě Písku. Odtud pocházejí četné Švabinského kresby Trosek i jiných partií Českého ráje. Vzpomínky na něho, mnohdy velmi rozmarné, obsahuje také Novákova kniha. Švabinský je však jen jednou z četných osobností, s kterými se Novák dostal do styku a které připomněl zajímavými historkami ve své knize.

V těchto dnech si připomínáme sté výročí (3.10.1901) jeho narození. Zemřel 16.9.1980 (nikoliv 1981) a odpočívá dle svého přání na soboteckém hřbitově. V říjnu 1981 ocenila konference, svolaná u příležitosti nedožitých osmdesátin do Brna, jeho dílo, které důkladně zhodnotil sborník po konferenci vydaný. Vyšel bohužel jen ineditně ve 150 výtiscích.

(S)


Nové Noviny