Nové Noviny č. 6/9912. února 1999strana 2

Turisté pod Železným vrchem

Železnice - Před několika dny se v restauraci "Ranče na Kamenici" sešli na valné hromadě aktivní členové Klubu českých turistů ze Železnice, aby zhodnotili uplynulé období a zároveň aby do svého čela zvolili nového předsedu, kterým se nakonec stal Jiří Rybář. S ním jsme měli možnost krátce hovořit o minulosti, současnosti i budoucnosti železnického klubu turistů.

"22. ledna 1999 uplynulo 58 let od založení KČT v Železnici a 27. března 1999 to bude 8 let od obnovení jeho činnosti jako právně samostatného subjektu.

Posledních osm let jsme naplnili velkou organizátorskou aktivitou, která posílila členskou základnu ze 16 zakládajících na současných 75 členů. Faktem je, že početně převažují senioři, kteří svým vstupem do KČT uvítali možnost aktivního kontaktu s jinými lidmi společných zájmů, zejména o zdravý pohyb v přírodě, o historii, o cestování a poznávání nejen krásných koutů naší země, ale i blízkých a vzdálenějších zemí evropských.

Během hodnoceného období se většina našich členů měla možnost zúčastnit 94 tuzemských vycházek a výletů, směřujících do Českého ráje, Podkrkonoší, Jizerských hor, Krkonoš, severních, západních a jižních Čech, do Polabí a na Moravu.

Do zahraničí jsme zorganizovali 22 poznávacích zájezdů spojených s méně náročnou pěší turistikou, při kterých jsme navštívili Německo, Rakousko, Švýcarsko, Lichtenštejnsko, Itálii, San Marino, Francii, Monako, Nizozemí, Belgii, Dánsko, Švédsko, Slovinsko a Slovensko. Poznali jsme většinu metropolí těchto zemí, mnoho jejich přírodních krás, desítky kulturních památek, památných míst a řadu dalších zajímavostí.

V tomto roce plánujeme výlety a zájezdy do oblastí Jičínska, Polabí, Jizerských, Orlických, Lužických a Žitavských hor, Českého ráje a Podkrkonoší. Cíle zahraničních zájezdů navrhneme až po upřesnění cen dopravy a dalších služeb.

Všechny naše turistické aktivity prokázaly, že mezilidské vztahy lze osvěžovat vzájemnou a sdílenou radostí, prožíváním hezkých zážitků s druhými a vytvářet tak chvíle pohody, jež pomáhají překonávat stresující situace naší moderní doby. Troufám si tvrdit, že všechny uvedené skutečnosti byly přínosem pro naše aktivní členy a ozřejmovaly jim celý smysl členství v Klubu českých turistů." Děkujeme za rozhovor.

(red)


Výsledkem bude redukce sanitek

Hořice - Dopravní zdravotní služba WaSt s deseti sanitními vozy, která pro hořickou nemocnici a její spádovou oblast zajišťuje Lékařskou službu první pomoci, s navýšením finanční dotace nemůže počítat. "Shodli jsme se na tom, že pan Valášek musí najít rezervy uvnitř své firmy," na základě nedávného jednání Josefa Valáška se zástupci Všeobecné zdravotní pojišťovny, OkÚ Jičín a hořické radnice to oznámil starosta Hořic Ladislav Vrba. Valášek svůj požadavek odůvodňoval tím, že dotace, kterou na LSPP dostává, nestačí pokrýt všechny náklady. "Za současné situace nezbyde nic jiného, než že budu muset snížit počet zaměstnanců a zredukovat vozový park," naznačil majitel firmy WaSt.

(jn)


Muzeum: místo inspirace i poznání

Jičín - Jsou muzea přežitkem nebo mají i v současné době co nabídnout? Jaké je jejich poslání pro příští tisíciletí? Nejen na tyto otázky odpovídal Jaromír Gottlieb (41), ředitel Okresního muzea a galerie v Jičíně.

Zhruba před rokem a půl jste usedl do křesla ředitele. Nastupoval jste do muzea s konkrétními představami či nějakými vizemi?

Chtěl bych předeslat, že to není křeslo, ale židle s červenou koženkou. Neusedl jsem na ni s tím, abych na prostředí, které jsem do té doby zevnitř neznal, násilně implantoval své myšlenky nebo někoho poučoval. Představy jsem však samozřejmě měl, z nich také vychází kroky dlouhodobějšího charakteru. Důležité je, aby změny nepůsobily nějakou újmu, ale aby se navazovalo na to, co už bylo započato, co dobře funguje. Jsem toho názoru, že by se jičínské muzeum mělo také profilovat, být specializované, zkrátka být muzeum něčeho. Přitom je nutné působit i jako okresní instituce, to znamená zastávat mnohočetnou odbornou muzejní práci na ploše celého okresu, a být platný i těm nejmenším obcím.

Hovořil jste o změnách, co konkrétního máte na mysli?

Loňské zpřístupnění oratoře předznamenalo naši snahu rozšířit prohlídkový okruh. Nyní hledáme řešení, jak všechny jeho části vhodně propojit. Vlastivědná expozice zatím představuje jednu uzavřenou větev. Na ni navazuje výstavní chodba, která aspiruje na to, aby se lidé do stejného muzea vraceli i vícekrát do roka. Výstavy, které se tu pořádají, by měly přinášet zajímavá témata. Třetí celek jsou zámecké sály, kde je dnes stálá Pilařova expozice a konferenční síň, kde ještě letos otevřeme k výročí založení Lepařova gymnazia výstavu Valdštejn a jezuité. Ta by měla více než samotné muzeum prezentovat zámek s jeho dobovými místnostmi. Do budoucna chceme připravovanými expozicemi více připomenout Jičín doby valdštejnské a vévodu představit nikoli jako válečníka, ale jako ekonoma, organizátora a správce. Prvním krokem bylo právě nedávné zpřístupnění oratoře, která poukazuje i na duchovní rozměr snah této významné evropské osobnosti.

Jak do tohoto kontextu zapadá galerie?

Muzeum a galerie bývaly kdysi dvě samostatné instituce. To, že jsou vzájemně propojeny, je výhodné. Vloni jsme se snažili, aby byla programová náplň muzea a galerie řešena v souladu, aby se dramaturgie výstavní chodby a galerie vzájemně doplňovala. To svým dílem přispívá k tomu, aby byl zámek využíván jako kulturní a společenské centrum. Z pohledu návštěvníků města jsou ale zajímavá také všechna tři nádvoří, zejména to arkádové. Mít uprostřed města rozlehlou a přitom architektonicky hodnotnou stavbu se třemi nádvořími, je úžasná možnost. Najdete něco podobného například na Staroměstském nebo Václavském náměstí v Praze...? V tomto směru máme ještě rezervy, měli bychom toho mnohem více využít.

Mění se zároveň s dobou i poslání muzeí, v čem vy osobně spatřujete jejich hlavní význam?

Jejich poslání je dáno ze zákona, to znamená péče o sbírky a jejich vhodné zpřístupnění. Mohou se také měnit způsoby, jak hodnoty, které v muzeu jsou, co nejúčiněji prezentovat a nabízet. A tady by měla podle mého soudu muzea proti jiným kulturním institucím využívat své jedinečnosti. Nabízet poučení - ale jinak než škola, nabízet zážitek - ale jinak než divadlo, nabízet informace - ale jinak než informační centrum, nabízet stále otevřené prostředí, kde návštěvníky města někdo přivítá a pohostí - ale jinak než hospoda U anděla.

Pokud vím, chystáte také personální změnu, z muzea má odejít fotografka Bohuslava Jelínková.

Ano, je to pravda. Změna vychází výhradně z funkčních potřeb. Muzeum od svého otevření v roce 1989 nemá historika a přitom ho nutně potřebuje. Práci fotografa si můžeme najímat, ale ne práci historika. Chtěl bych, aby s námi paní Jelínková v jiném pracovním vztahu nadále spolupracovala a mohli jsme tak využívat jejích dovedností. V muzeu zůstane do konce července, po tyto měsíce bude pokračovat ve zpracovávání fotoarchivu, který se převádí do počítače. Poté ji vystřídá slečna Hana Petříková, která uspěla v konkurzu na funkci historika. Jičínské muzeum má 16 zaměstnanců, o jejich navýšení zatím nelze uvažovat.

Jiří Němeček


Vojenský objekt v ohrožení

Jičín - Sotva armáda opustila kasárna v lipách a přilehlé prostory směrem k Čeřovce, kde postavila masivní kryty, odvaha "vetřelců" rychle vzrostla. V plotě z tabulí vlnitého hliníkového plechu se brzy objevily pootevřené vstupy a do vojenského prostoru se otevřely cestičky "průzkumníků" - asi hlavně mladých.

V posledním měsíci se začínají ztrácet jednotlivé tabule plechu. Lidé plot rozebírají. Jde spíše o dospělé nenechavce. Končí plech na střechách králíkáren, anebo ve sběrnách? Tam by mohli a měli zlodějíčky poznat podle červeného nátěru jedné strany vlnitého plechu. Zcela nedávno se na plotě objevily asi tři žluté tabulky oznamující, že jde o vojenský prostor a že ho spravuje VUUS v Pardubicích. Ty devastaci objektu nezabrání. Cesta je jen ta, o které mluvil ministr Vetchý: objekt rychle prodat nebo převést na nového majitele. Peníze, které armáda takovými převody ušetří na údržbě opuštěných chátrajících objektů, chce ministerstvo obrany věnovat na zakoupení bytů pro vojáky.

Když už jsme u bytů: Proč se proboha nechaly zpustnout vojenské byty v poměrně nové budově v zadním traktu kasáren směrem k Soudné? To je má otázka pro únorové "hovory s radnicí".

(Ú)


Starohradský archiv otevře pracovnu Jaroslava Foglara

Staré Hrady - Jaroslav Foglar (1907 - 1999) se už za svého života stal legendou pro nejednu generaci chlapců, toužících po velkém dobrodružství a opravdovém kamarádství. Knihy s příběhy jeho hrdinů patří mezit ty, které se čtou jedním dechem. Jaroslav Foglar, svými přáteli zvaný Jestřáb, nás před pár týdny opustil.

Avšak každý, kdo si příběhy plné lidskosti, v nichž zlo nezůstává nepotrestáno, oblíbil, se za "Jestřábem a jeho hochy" bude moci ještě letos vypravit do zámku ve Starých Hradech. Památník národního písemnictví (PNP), kterému Foglar v minulém roce takřka celý svůj literární fond osobně předal, totiž chystá otevření spisovatelovy pracovny.

"O zřízení stálé expozice se uvažovalo už v loňském roce a pan Foglar s tim souhlasil," potvrdil NN Karol Bílek, vedoucí starohradského depozitáře Literárního archivu PNP, kde se má letos pracovna instalovat. "Mezi vystavenými exponáty bude i část z jeho věcí, které měl u sebe pokaždé, když někde tábořil," poznamenal Bílek. V těchto dnech se v Praze provádí soupis autorových rukopisů, deníků, fotografií, korespondence a dalších materiálů z jeho pozůstalosti, která je soustředěna do zhruba dvou set archivářských kartonů. K jejich převozu do Starých Hradů dojde zřejmě až poté, co bude dořešeno pozůstalostní řízení, což může trvat i několik týdnů, naznačil vedoucí zdejšího depozitáře PNP s tím, že pro pracovnu Jaroslava Foglara byla vybrána místnost v prvním patře zámku.

Autor Rychlých šípů, novinář a celoživotní propagátor skautingu se tak ocitne ve společnosti dalších mistrů psaného slova - Jaroslava Vrchlického, Aloise Jiráska a Elišky Krásnohorské, neboť jmenovaná trojice literárních osobností z přelomu devatenáctého a dvacátého století už má svou pracovnu v prostorách starohradském zámku zpřístupněnu.

Místní pobočka PNP Praha, která se nachází v jeho z části gotických a renezančních zdech, je pro badatele hotovou pokladnicí. Ti zde naleznou písemnosti jak nežijících autorů, tak i těch, s nimiž se dnes běžně vídáme na ulici. Jaroslav Foglar nebyl jediný, kdo ještě za svého života předal svůj fond do opatrování archivářů. "Učinili tak i Jan Werich či František Kožík. Materiály se od majitelů kupují, zejména v době normalizace se tak některým lidem mohlo alespoň částečně finančně pomoci," připouští Karol Bílek. Závěrem zmínil jména lidí, mezi jinými například Jiřího Suchého, Jaromíra Tomečka, Jindřišku Smetanovou, Adolfa Branáta, jejichž spisy jsou ve starohradském depozitáři založeny a průběžně doplňovány.

(jn)


Nové Noviny