Robousy - Jako každým rokem, tak i letos navštívili občany Robous zástupci MěÚ, vedeni starostou Jiřím Liškou s doprovodem, aby jim tváří v tvář oznámili výsledky celoroční bilance investic do Robous, Dvorců a Moravčic.
Průběh jednání se rok co rok podobá jako vejce vejci. Jsou přečtena velká čísla, která si stejně nikdo nezapamatuje, pánové objasní nesplněné sliby dané na tento rok s tím , že není dostatek peněz v rozpočtu MěÚ. Proto navíc požadované peníze jedné z územní části by se musely vzít z přerozdělované sumy jiné územní části. Nepadlo ani slovo o možnosti snížit o příslušnou sumu některou z investic přímo v Jičíně. Přerozdělování se děje přesně podle rčení, že "košile je bližší nežli kabát". Schůze pak pokračuje tím, že si pánové zapíší připomínky občanů vznešené v diskusi, která se posléze zvrtne v slovní guláš. Za této situace se pan starosta zeptá, zda jsou ještě nějaké další konkrétní dotazy a protože nejsou poděkuje přítomným za účast a delegace odchází.
Obecně vzato je zajímavé sledovat jakousi vnitřní jednotnost odpovědí. Všichni mluví tak, jak to z jejich funkcí vyplývá. Doslova zde platí staré moudré přísloví - koho chleba jíš, toho píseň zpívej. Shodou okolností jsem se zúčastnil stejného setkání MěÚ s občany v Popovicích jako před dvěma dny v Robousích, tudíž jsem měl vše v živé paměti. A můj pocit? To snad byl zlý sen. Zdálo se mi, že sedím na schůzi v Robousích. Až na specifické jednotlivosti vše ostatní bylo jako psané přes kopírák. Stereotypní odpovědi ústící do konstatování, že si musí občané také sami zajišťovat to či ono. Nerozuměl jsem panu starostovi, co myslel slovem "sami", když řízení a investice jsou podřízeny centru, to je MěÚ Jičín. Nechci mu vkládat do úst co neřekl, ale možná myslel. Nechtěl snad říci místo "sami" samostatně? Zde se však vnucuje otázka, zda jsme ochotni vzít si na bedra kus zodpovědnosti za samostatnou obec.
Nakonec musím konstatovat, že se převážně mluvilo o penězích na prvním místě, jakoby neexistovaly jiné hodnoty v demokraciích běžné - svoboda a právo na sebeurčení. Především však je třeba říkat lidem pravdu, ať je jakákoliv. A tak tomu vždy není.
Není to poprvé, co vedu polemiku s panem Papouškem na stránkách místního tisku. Přiznám se, že tentokrát panu Papouškovi příliš nerozumím a nevím vlastně co chce. Hlavní téma všech vystoupení pana Papouška je vždy podobné. Robousy trpí pod nadvládou Jičína a kdyby si Robousy samy vládly, tak by se v této obci žilo daleko lépe a již teď by byly vyřešeny téměř všechny problémy, které tato součást Jičína má. Na tyto a podobné stížnosti odpovídám vždy stejně. Nic a nikdo nebrání občanům Robous, aby žili samostatně, nezávisle na Jičínu. Pokud je většina občanů přesvědčena, že by si věci veřejné spravovali lépe a ku většímu prospěchu obce, stačí pouze splnit nezbytné formální záležitosti a Robousy mohou být samostatnou obcí. V Robousích toto všichni dobře vědí. Ví to samozřejmě i pan Papoušek. Je dobře, když se v obci najdou lidé, kterým není její osud lhostejný. Mohou pro svoji obec mnoho dobrého udělat. Pokud ale sami sebe pasují do pozice jediných spravedlivých a nemají zároveň obecnou podporu, výsledek může být opačný. I to je pravda, po které pan Papoušek volá. A na závěr ještě několik slov o zodpovědnosti, o které se v článku také píše. Je velmi snadné hovořit jménem občanů a nemít žádnou zodpovědnost. To se jednoduše žádá a radí. To ale není typické jen pro pana Papouška, to je snad náš národní sport. Ale to je již něco jiného a o tom možná někdy příště.
Jsem na návštěvě v Jičíně. Procházím ulicemi se svou věrnou kamarádkou holí - už nejsem mladá. Město se mi líbí, to staré i nová zástavba.
Výstavná nemocnice, velké i menší podniky s pracovní příležitostí. Je to město pohádek, dětských radovánek.
Děti i dospělí tu mají i své čtyřnohé kamarády - pejsky, od voříšků i velikosti narozeného telátka a dost jich běhá po ulicích bez vodítka. A tak tito chlupáči se zastaví, aby zvedli nožičku a zavlažili plot, který sice oschne. Ale horší je když se zastaví a na chodníku zanechají kopeček výkalu. Pohroma je, když vaše noha na tomto kopečku spočine.
Co kdybyste, majitelé těch chlupatých přátel nosili lopatičky a sášek na tyto poklady!
Do druhého roku vysílání vstoupila Jičínská Regionální Televize šířená společností Kabel Plus Východní Čechy, a.s. Jejím provozovatelem je pan Luděk Vondrouš, který si se svými spolupracovníky vzal velké břemeno. Zeptali jsme se ho na pár zajímavostí týkajících se JRT.
Kdy jste zahájili vysílání?
Vysílání jsme zahájili 18. října 1996 po předchozím dlouhém běhání po úřadech a různých firmách. Začátky byly samozřejmě složitější, ale úkol se nám snad podařil. Dnes mohu říci, že naše vysílání se stabilizovalo, snad i jeho úroveň malinko stoupá a my jsme rádi, že můžeme téměř 9 000 diváků přinášet zajímavosti z Jičína a okolí, prostřednictvím naší kamery jim dovolit nahlédnout tam, kam se oni sami asi nepodívají a samozřejmě je i pozvat za kulturou i sportem a říci jim, že tehdy a tehdy se v Jičíně koná něco zajímavého.
Jak vypadá programová skladba vašeho vysílání?
Nejdříve musím říci, že v současné době vytváříme zhruba dvacetiminutové bloky. Jejich premiéra je vždy v pátek v poledne a od této chvíle se vysílání opakuje po čtyřiadvacet hodin po celý týden. Výhodu vidíme v tom, že vlastně každý, kdo kdykoli usedne k televizní obrazovce, může naše vysílání vidět celé a kompletní a ledacoss z jeho okolí se dozvědět v kteroukoli denní hodinu. Výhodu to má i pro firmy a podnikatele, kteří si u nás zadávají reklamu. Ta vlastně běží každých dvacet minut po celý týden a šance, že ji uvidí téměř všichni naši diváci je tedy velmi pravděpodobná.
Co se týče samotné programové skladby. Jak jsem říkal, jde o dvacetiminutový blok složený ze zpráv, pokračujeme sportovními zprávami. Po sportovních zprávách máme rubriku nazvanou Co možná nevíte. Jsou to zajímavosti z různých oborů nebo informace o něčem, co v Jičíně a v okolí je, ale příliš se o tom neví. Následuje pak infoservis Městského úřadu, pozvánka do biografu,za kulturou a sportem.
Podařilo se Vám v roce 1997 něco zajímavého?
Ano, podařilo. Během měsíce listopadu jsme začali s odbavováním našeho vysílání jiným způsobem než doposud. Mnoho lidí, kteří měli doma starší televizor si stěžovalo, že jim obraz kmitá, ohýbá se či zrní. To by se dnes už dít nemělo. Dnes je totiž vysílání odbavováno z počítače a do sítě Kabelu běží vzdušnou cestou.
Připravujete něco nového v roce 1998?
Někdy od jara 98 bychom rádi najeli na jiný systém vysílání. Rádi bychom dělali dvě vysílání v týdnu s premiérami v úterý a v pátek. Bloky budou zhruba patnácti minutové, budou oblečeny do nového kabátu, tedy budou nové znělky a malinko se změní i skladba programu. Samozřejmě zůstane zpravodajství, sport, zůstanou i pozvánky za kulturou a sportem, přibyde spotřebitelský servis, tedy místo, kde se budou moci jičínské i mimojičínské firmy přiblížit divákům jinou formou než klasickou reklamou. Rádi bychom během roku vkládali mezi vysílání živé besedy, do kterých by se mohli telefonicky zapojit i naši diváci a reagovat na slova našich hostů.
Chtěl byste na závěr našeho povídání říci něco přímo Vašim divákům?
Chtěl bych našim divákům popřát hodně štěstí a úspěchů v roce 1998 a zároveň bych je rád vyzval, aby nám zasílali náměty na reportáže, protože naše vysílání je i jejich. Na druhou stranu bych je rád poprosil o pochopení, pokud se do vysílání nedostane vše, co by si oni přáli. Jsme jenom lidé a bohužel nemůžeme být všude. Ale budeme se snažit, abychom divákům vycházeli co nejvíce vstříc.
Děkujeme za rozhovor.
Jičín - Domov důchodců v okresním městě doposud schází a tak jsme nuceni trestuhodně "vyvážet" naše starší spoluobčany do sociálních zařízení daleko za hranicemi města. Vytržením z míst na která přivykli a ve kterých většinou celý život aktivně působili, necitlivě zasahujeme do jejich bytí, což se hrubě odráží zejména na jejich psychickém stavu.
To se však má v průběhu roku 1999 změnit. Díky aktivitám radnice vyrůstá na Novém Městě v ulici Přátelství sociální zařízení, které se má po dokončení stát samostatnou rozpočtovou organizací města Jičína.
Hrubá stavba domova důchodců přijde na 63 milionů korun a jeho vnitřní vybavení pak na dalších 25.
Areál se skládá ze dvou budov přičemž v přízemí dvoupodlažní bude umístěno 31 lůžek pro ležící a v prvním patře pak 23 lůžek pro chodící obyvatele. V druhé, třípatrové správní budově, je plánováno s umístěním pracovišť lékaře, vrchní sestry, rehabilitace, elektroterapie, magnetoterapie. Dále zde bude technické zázemí, kanceláře a kuchyň s jídelnou.
Vzhledem k tomu, že část péče o starší obyvatele převezmou s největší pravděpodobností řeholní sestry, buduje se v druhém poschodí modlitební kaple.
Stará Paka - Začátek nového roku je vždy důvodem k hodnocení toho minulého a k plánům do roku nového. Jak se dařilo v dosavadní činnosti staropacké tiskárně Fitos shrnul v krátkém rozhovoru její ředitel ing. Zdeněk Fidranský.
"Naše firma zahajuje již šestý rok své existence. Na začátku roku chceme poděkovat všem zákazníkům a obchodním partnerům za přízeň a spolupráci v uplynulém období. Zároveň přejeme všem do nového roku hodně zdraví a podnikatelských i osobních úspěchů.
Stejně jako v roce minulém i letos nabízíme zajištění polygrafických služeb a zakázkové polygrafické výroby. Nabízíme vám tisk vizitek, svatebních oznámení a podobné konfekce. Tisk obchodních a hospodářských tiskopisů, plakátů, brožur, etiket a pod.
Dále vám nabízíme výrobu malorozměrových krabiček a doplnění veškerých výrobků čárovými kódy. Na doplnění našich služeb jsme schopni zhotovit plnobarevné kopie a plnobarevný malonákladový tisk na barevném digitálním tiskovém zařízení. Následné knihařské zpracování tiskovin včetně laminace je samozřejmou službou našim zákazníkům. Pro zkvalitnění našich služeb plánujeme v letošním roce další rozšíření výrobní kapacity.
Podrobnější informace o naší nabídce můžte získat na adrese Nádražní 111, Stará Paka osobně nebo telefonicky na čísle 0434/8292, případně nás můžete kontaktovat přes internet na mailové adrese fitos@jicinet.cz.
Jičín - Pan Vilém Allan se s největší pravděpodobností stane prvním "Baťou" našeho okresního města.
Čech, žijící v současné době v Americe, získal restitucí zpět pozemky jičíňákům známé jako "Allanovy sady". Jedná se o rozsáhlé území po levé straně Hradecké ulice směrem ven z města, sousedící s areálem ČSAD a zahrádkářskou kolonií na Šibeňáku. V současnosti je zde 11 hektarů neudržovaných ovocných sadů a 4 haktary orné půdy.
Pan Allan předložil městskému úřadu žádost o změnu územního plánu sídelního útvaru města Jičína. Jako hlavní investor navrhuje využít zhruba dvě pětiny celkového území pro služby a lehký, nekonfliktní průmysl (podniká v cukrovinkách). Na těchto plochách se mimo jiné uvažuje také s umístěním komplexu administrativních pracovišť a nákupního centra typu širokosortimentní prodejny s parkovištěm.
Zbylé plochy směrem k zahrádkářské kolonii Šibeňák mají být podle návrhu zastavěny obytnými domy, přičemž jednotlivé objekty budou řešeny podle samostatné projektové dokumentace. Rodinné domky mají vyrůst maximálně do výše dvou nadzemních podlaží s využitím podkroví. Každý byt čtyřpatrových obytných domů pak má mít k dispozici alespoň jedno garážové stání přímo v objektu samém, nebo v samostatně stojících garážích.
Obytné sídliště je v návrhu dostatečně zakomponováno do zeleně doplněné veřejnými plochami pro hru či odpočinek.
Prvními obyvateli nového "Sídliště - Na Větrově" mají být zaměstnanci Viléma Allana, který se tak zřejmě stane prvním jičínským "Baťou".
Jičín - Otázka byla prostá: "Co se Ti líbí a co nelíbí na našem městě?"
Co se Ti na našem městě líbí?
"Staví se nové a opravují staré domy - historická část náměstí - vánoční stromečky - výzdoba a taky sváteční atmosféra - okolí Jičína, půvabná krajina - Lucka, Jana a Lenka - líbí se mi festival Jičín město pohádky - máme regionální televizi - v Jičíně najdem nyní větší výběr tiskovin, které souvisí s městem - rozmanitá škála obchodů, ač ne úplně dostatečných - máme docela čisté a určitě skvělé město."
Co se Ti na našm městě nelíbí?
"Město je šedivé - hodiny na bráně jdou špatně - chybí tu bazén - připadá mi to tu jako strašná drbárna - škoda tolika vykácených stromů pro vánoční výzdobu, které navíc nesvítí celý den - pro mě málo obchodů - městská policie - bezohlední řidiči - zimní stadion není krytý - hlavně paneláky na Novém městě - v obchodech často okrádají malé děti - někteří lidé se mi nelíbí - málo večerní zábavy, žádná diskotéka - kolem domu nám stále staví - schází mi tu kurzy méně používaných jazyků (švédština, japonština...) - myslím, že vietnamští a jiní trhovci dost narušují kšefty stálým obchodům, hlavně v sobotu. Kdyby se jim zamezilo, určitě by obchody lépe prosperovaly a spokojeni bychom byli i my."
Zdá se, že záporné odpovědi převládají nad kladnými. Nejspíš to bude tím, že se nám studentům ještě nepoštěstilo stanout na vedoucích místech města a zkusit jej chvíli ovládat, hospodařit s rozpočtem a starat se o to, aby se tu všichni občané i občánci cítili spokojeně a nic jim nechybělo. Možná, že s narůstajícím věkem a zkušenostmi a po další podobné anketě zvítězí naopak kladné odpovědi nad zápornými proto, že budeme na svět a naše město mžourat dospělejšíma očima.