Svátkem sv. Tří králů se 6. ledna skončí cyklus vánočních svátků. Toho dne se obvykle odstrojoval vánoční stromeček, v některých krajích ho však nechávali spolu s betlémem až do Hromnic (2. února).
Liturgické knihy označují již od 4. století tento den jako svátek Zjevení Páně. Jeho spojení se Třemi krály je pozdějšího původu a je svou podstatou lidové. V evangeliu sv. Matouše čteme: "Když se narodil Ježíš v judském Betlémě za dnů krále Herolda, hle, mudrci (mágové) od východu se objevili v Jeruzalémě...
Vešli do domu: padli na zem, klaněli se mu a obětovali přinesené dary - zlato, kadidlo a myrhu." Nikde se v písmu neuvádí počet mudrců , natož jejich jména. - Ve výkladu starokřesťanského prostředí kolísal jejich počet od dvou až po dvanáct. Teprve později se ustálil na třech, počtu odvozeném pravděpodobně ze tří darů. K záměně mudrců za krále došlo ve středověku v souvislosti s rozšířením úcty v ně poté, co roku 1194 družina římského císaře přinesla z milánského kostela sv. Eusrogia do chrámu v Kolíně nad Rýnem ostatky, považované za ostatky sv. Tří králů. - První autor, který uváděl jejich jména, byl kancléř pařížské Sorbonny Petr Comestor ve 12. století. Jména Kašpar, Melichar a Baltazar jsou známa za zkratky "C+M+B", psané spolu s datem svěcenou křídou na dveře. Podle některých badatelů však může být její původní význam jiný, zřejmě šlo o požehnání "Christis mansionem benedicat", česky "Kristus ať požehná příbytek". Několik autorů jde v interpretaci ještě dále. Letopočet u písmen C+M+B znamená počátek roku, neboť v době před zavedením juliánského kalendáře začínal rok i 5. nebo 6. ledna a spojován byl se svátkem boha Aiona. Jde tedy o ohlas pohanského obřadu, který měl chránit dům před démony.
Obchůzka duchovního, doprovázeného ministranty, často i kostelníkem, učitelem a žáky, měla nejméně od třicetileté války stejnou podobu. S motlitbou a zpěvem se dům vykuřoval kadidlem a vykropoval svěcenou vodou, na dveře či rám nad nimi se psala písmena K(C)+M+B a datum. Později se v některých vsích ujal této povinnosti kantor, který za ni dostával výslužku, jak je zaznamenáno již roku 1668 ze zaječické tvrze. - Pamětníci vzpomínají, že prý přání často jen oddrmolil a písmena zběžně načrtl, neboť věděl, že mu hospodář velkou výslužku nedá: zato tam, kde předpokládal dobrou odměnu, písmena pečlivě kreslil, i křížek, větvičky a jiné ozdoby přimaloval.
Při koledě se někdy rozdávaly "tříkrálovské lístky". Šlo o poutní svaté obrázky zobrazující sv. Tři krále. O jejich rozdávání se píše koncem 18. století v pamětech rytíře Jana Jeníka z Bratřic.
Divadelní hry o narození Krista a příchodu Tří králů hráli v barokní době žáci jezuitských kolejí. Tyto hry byly pro svou výpravnost mezi prostým lidem oblíbené. Některé verše převzali malí koledníci, kteří obcházeli domy a recitovali různá přání. Proto měla tříkrálová koleda i herecké prvky.
"My tři králové jdeme k vám, - štěstí, zdraví přejeme vám. - Štěstí, zdraví, dlouhá léta, - my jsme k vám přišli zdaleka. - Daleko-li cesta vaše? - Do Betlema mysl naše. - Copak ty tam černej vzadu - vystrkuješ na nás bradu? - Aj, já nejsem černej, - jsem jen od slunce opálenej. - Slunce jest toho příčina, - že je má tvář opálena. - Kdybys na slunce nechodil, - nebyl by ses tak opálil. - Slunce je drahé kamení - a to od Kristova narození."
Tři králové chodívali sami, původně je představovali mladíci, později děti. Masky byly jednoduché - papírová koruna, vousy z koudele nebo vaty, místo vzácného roucha dlouhá bílá košile přepásaná provazem, červeným šátkem nebo stuhou. A pochopitelně začerněné tváře třetího krále. Na severní Moravě, v kopcovitých krajinách, kde se choval dobytek, chodívali se Třemi králi ještě "pastýři", "pastuchové". V Orlických horách je doprovázeli dva sluhové, zvaní laufři.
V předvečer sv. Tří králů zapalovali v některých krajích všichni členové domácnosti stejně velké svíce a věřili, že prvý zemře tem, komu nejdříve dohoří. Pokud kouř svíčky stoupal vzhůru, duše člověka se dostala do nebe, pokud klesal k zemi, měla přijít do pekla. I další praktiky měly pomoci určit budoucnost: byly podobné jako Štědrý den (lití olova, pouštění skořápek s malými svíčkami apod.). Ráno ještě před východem slunce se mladé dívky omývaly sněhem, což prý zaručovalo bělostnou pleť. Pokud se někdo dokázal ponořit celý do ledové vody, měl během roku zajištěno pevné zdraví. Napití svěcené tříkrálové vody chránilo podle lidové víry před nemocemi.
Silvestrovská zábava Sokola zdařila se, jak se dalo již na základě výborně sestaveného programu předpokládati, úplně.
Záhy z večera naplnily, ba takřka přeplnily se místnosti zábavní, takže, jak se říká, "by bylo jablko nepropadlo". A nelitoval nikdo, že navštívil Sokolovnu v poslední den v roce. Program, dík všem účinkujícím bez výminky, proveden byl pečlivě, namnoze skoro bezvadně. Novinkou byly produkce tří akrobatů - Sokolíků našich, jež vzbuzovaly úžas mezi přítomnými.
Velikou veselost způsobila veškerá čísla oblíbené dvojice komiků Hytl - Vodseďálek, bez nichž nelze si skoro ani žádnou zábavu Sokolskou mysliti, tak zapsala se vděčně dvojice tato svojí neúnavnou vynalézavostí v obveselování obecenstva tomuto v paměť.
Korunou všeho byla ku konci provedená tříaktová opera "Panna Eufrosina" a to členy Akademické čtenářské jednoty zdejší za přispění ochotníků. Provedení nelze nám nejmenšího vytknouti. Všem účinkujícím budiž vzdána čest! Nelze se nezmíniti však o výkonu páně Seidlově (Eufrosina), který podivuhodnou svojí fistulí způsobil, že byl mnohými považován za dámu, k čemuž ovšem též nemálo přispěl vhodný kostým a dobře volené pohyby. Pana MUC. J. Macouna lze bez pochlebování nazvati za jeho výkony Jičínským Mošnou.
O půl noci před živým obrazem (nový rok Sokolstva) promluvil k přítomným krátce zemský poslanec p. Dr. Fr. Klouček. - Čilá jednota naše chystá svým příznivcům opět nové překvapení: v úterý dne 1. února pořádá šibřinky, k nimž právě se zvaním započato. Budou letos sice bez zvláštního rázu, tím však spíše zajímavějšími a pestřejšími. Přejeme mnoho zdaru všem podnikům bujarých našich Sokolíků!
Jičín - Pokud by se byl býval splnil původní záměr (a slib), mělo se v nových třídách novoměstské základní školy učit již 1. září 1997. Termín se však stále posouval a posouval, zbývá se těšit, že se v nových třídách usadí děti od druhého pololetí tohoto školního roku. Možná.
Ostatně žijeme v převratné době. Zbývající peníze kdysi při své návštěvě přislíbil ministr Kočárník, jenže za pár týdnů už nebyl ve své funkci. V době balíčků, které se objevují i mimo vánoce, nelze na některé sliby příliš spoléhat.
Inu, škola to bude pěkná. Jídelna v přízemí už byla kolaudována, po doplnění nedodělků a odstranění závad se tu bude vařit až 1000 obědů, samozřejmě nejen pro žáky 3. ZŠ. V moderní stavbě, která je hezky osluněna od jihu, budou 4 učebny, z toho dvě odborné, jedna univerzální učebna ve funkci jakési auly, kde budou moci být i kulturní akce. Jsou tu dílny, šatny, kanceláře, i další potřebné prostory.
Stavba velké moderní tělocvičny (30 x 18 m) byla Pozistavem dotažena jen do úrovně monolitické základové desky, na víc zatím nejsou peníze. Škoda, v téhle části města cvičebna chybí a byla by jistě využita i v odpoledních a večerních hodinách nejen pro školu. Velké hřiště, které by mělo jednou sahat až k obchvatu je zatím jen na výkrese a ve fantazii novoměstských, kteří nemají kam s míčem.
Jičín - Nějak nás život v našem stáří nutí pořád bilancovat a hodnotit a klást otázky a ješitně si na ně sám odpovídat. S koncem roku jest toto nutkání silnější. Pojďme si společně odpovědět na otázku v titulu tím, že se projdeme městem a pozastavíme v některých místech, které v kulturním dění cosi znamenají. Záměrně říkám některých a předem se omlouvám přátelům i nepřátelům, pokud některé neúmyslně opomenu.
Z nádraží je nejblíže do domu, který kdysi patřil studentům, však i teď je jimi náležitě využíván. V dobré symbioze sídlí tu knihovna a K - klub. Záměrně se vyhnu vyjádření k tomu, jak vybírají v bibliotéce knihy do fondů, byl bych protivný. Na moje gusto jsou přírůstky příliš poplatné komerci a spíš průměrnému, než vytříbenému čtenářskému vkusu. Chválím knihovnu za mnoho dalších aktivit. Například literární kroužek tu léta fungující vydal již třetí almanach z díla svých členů. Jmenuje se Mýma očima a povídky, básně, či jiné útvary prezentuje tu 10 autorů nejen z Jičína. Nechci mluvit o spoustě kroužků, které mají v K - klubu. Jen s potěšením připomenu "infekci", kterou Martin Zajíček a jeho lidi nakazili spoustu jičínské mládeže. "Infekci" divadelní. Kolik studentů jsouce tu "infikováni", studuje na herce, kolik hraje své vlastní divadlo?
Poněkud do kopce, pak sejdeme do suterénu a zíráme, jaké že si Srdíčko vytvořilo krásné prostředí nejen pro hraní, ale i pro posezení, kde věru jakýkoli obsah skleničky zachutná a nové nápady přicházejí. Však tu festivaloví pohádkoví vejboři schůzují i kvůli inspiraci. Pozor - Srdíčko už slaví své pětačtařicátiny.
Kulturní dům, který sídlí nahoře v Masarykově divadle, žije. Od Jičíňáčku až po jazykové kurzy. Jejich záslužná práce vydala by na samostatný článek.
Pěší zóna, jistým architektem zvaná kandelábrštráse, je možná právem pro své některé estetické prohřešky kritizována. Ale je tu, je naše, jičínská. Kousek doprava a jsme v nové galerii Holan. Nezvyklá, ale bohulibá kombinace jednatelství České pojišťovny manželů Rejlkových využívá volných stěn k vernisážím. Pokud se ty další povedou jako ta první, Anny Hofmanové, je se na co těšit.
Valdická brána není zdaleka jen vyhlídkový bod. Ponocný se odtud odstěhoval už dávno, ale výstavy a hlavně divadlo zůstalo. A to výborné divadlo. Připomínám Play Strindberg F. Durenmatta, jež tu hrálo v létě Volné herecké sdružení. Kéž by se jednou vyplnila Zajíčkova vize o vytvoření opravdového divadelního prostředí v mezipatří věže!
Někdejší idea, že by zámek sloužil jen a jen kulturním institucím, naplnila se částečně. Ale vyjmenujeme-li fungující instituce, není to málo. Základní umělecká škola, Okresní muzeum a galerie, porotní sál pro koncerty. Však více potěšitelný je rozsah jejich práce. Za všechny připomenu jen úžasnou výstavu Miloše Šejna, kde na svých 1818 mističkách a mnoha plátnech předvedl co je konceptuální tvorba a jak umění čerpá z přírody. V porotním sále pak na koncertech zvaných Jičínská divertimenta dokázali organizátoři Sál a Borovička, že i na vážnou hudbu jičíňáci přijdou.
Nesmíme zapomenout na Galeriettu pana doktora Volfa pod Čeřovkou a Heberovu galerii v bývalé vodárně na hrázi rybníka Kníže. Výstava k 90 letům horolezectví spojuje tu počin kulturní a sportovní.
Je jenom na nás, zda oželíme Savanah, či jiný překrásný seriál a vydáme se do svého města.
Jičín - Ve svém průvodci Itálie [vydal Obzina r. 1925] má Jaroslav Maria, kdysi populární český spisovatel, mezi praktickými poznámkami také zajímavé upozornění.
"Že prý nelze spoléhat na to, že dopis z Prahy do Milána dojde druhý den, že je třeba počítat s dvěma dny."
Nevím, co by autor současného průvodce poradil dnes tomu, kdo by si chtěl dát dopis z Prahy poslat do Milána. Patrně aby počítal se třemi až čtyřmi dny. A to by pro Jičín musil navíc připomenout, že dopis musí být vhozen do schránky ne do 17.00 jak platívalo dlouhá léta, ale už do 12.00. Důvod: mezi 14.00 a 15.00 se odváží pošta autem do Hradce Králové a odtud pak jde různými směry tak, že u nás v Čechách většinou dojde druhý den.
Zlaté časy poštovních vagónů v nočních vlacích! Tehdy jsme v Jičíně mohli večer, tuším ještě kolem 19.00 hodiny zaběhnout na nádraží a poslat dopis do Prahy, který došel druhý den. A téměř jisti jsme si mohli být, že za dva dny je dopis v Miláně.
Nová Paka - Kladným hlasováním městského zastupitelstva se prvním lednovým dnem město Nová Paka stalo zřizovatelem Základní umělecké školy.
ZUŠ navštěvuje přes 400 žáků a její pedagogové zajíždějí učit i do sousedních Lázní Bělohradu a Pecky. Není výjimkou, že absolventi novopacké Základní umělecké školy úspěšně studují na uměleckých školách vyššího typu.
Jičín - Ke konci roku víc než kdykoli jindy objevuje se množství rozličných brožur, účelových nákladů, které vydávají skupiny jakési volbou spřízněné. Mám na mysli ročenky, výčet to činnosti za uplynulý rok. Jedna taková tuze se povedla jičínským horolezcům. Jsouť lezci většinou povahy drsné, jako ostatně i prachovský kámen. Stávajíce se však literáty, objevují v sobě úžasný talent. Zážitky z kopců ostatně ve vzpomínkách jsou umocněny a sděleny a posléze čteny, dostávají další rozměr. Nechce se věřit, že kromě "lezby" ve staré evropě dostávají se jičíňáci i na africké Kilimanžáro a do amerických terénů. Velkým dílem literárním (zvící 170 stran) s unikátními fotkami jest pak sborník Z Prachova po Himaláj, vydaný k devadesátiletému výročí lezení na Prachově. Je k mání v Sagitě na Husovce.