S Janem Slabákem o Moravance

Valdice - V sobotu 7. února se v místním kulturním domě uskuteční Ples cestovatelů a Nových novin, na který vás srdečně zvou pořadatelé - Cestovní kancelář TOMTOUR spolu s naší redakcí.

Největším "táhlem" k účasti na této kulturní události bude celovečerní vystoupení Moravanky Jana Slabáka, která právě v tento večer oslaví 26 let svého trvání.

V krátkém rozhovoru s Janem Slabákem jsme se pro vás dozvěděli několik zajímavostí o této dechovce složené z bývalých členů Státní filharmonie, Janáčkovy opery a absolventů JAMU v Brně.

Již v roce 1995 byla oceněna Zlatým štítem hudebního vydavatelství Panton za objevnou interpretaci stylizované lidové písně. Za šestadvacet let existence absolvovala více než 6 500 koncertů v ČSR, v celé Evropě a také v Americe. Zahraniční novináři nazvali Moravanku "Královnou české dechovky" - "The Queen of Brass Bands". Je stálým hostem České televize, Českého rozhlasu a stejných médií v celé Evropě. Kromě televizních pořadů a videokazet byl s Moravankou natočen i celovečerní film "Únos Moravnky". Natočila 30 zvukových nosičů LP, MC a CD, přičemž v různých obměnách a cizojazyčných verzích jich bylo vydáno téměř jednou tolik.

Za tuto činnost obdržela tři zlaté, jednu platinovou a jednu diamantovou desku. Celkový počet prodaných nosičů v ČSR dosahuje 4 milionů. Moravanka vyhrála mnoho soutěží, festivalů a hitparád, na nichž obdržela mnoho různých ocenění.

Jan Slabák nám pak v závěru rozhovoru řekl: "Do Valdic nejedeme poprvé, hrajeme zde rádi, zvláště když máme jistotu, že nám pořadatel zaplatí. V Jičíně máme neplatiče, který nám dluží za vystoupení z 10.5.1997 částku 36 985 Kč. Je jím Oldřich Kuruc, bytem U stadionu 832, zaměstnanec Železniční stanice Jičín. Donedávna byl i funkcionářem ZO Federace vlakových čet, pod jejíž hlavičkou taneční zábavu objednal, avšak ukázalo se, že tuto pořádal sám. Podezření, že by za účinkování nezaplatil jsme neměli, protože v roce 1996 objednal a také zaplatil za účinkování Moravanky na plesech FO FVČ ŽST Jičín a Republikánské strany. Úhradu faktury jsme několikrát urgovali, poslal nám však jenom falzifikát ústřižku složenky. Nezbude nám tedy něž zahájit vůči jeho osobě trestní stíhání."

(mar)

Vánoce u Lodžie

Sedličky - Od vstupu do Libosadu vede řada světýlek, ponořených do zavařovací láhve. Kdo po ní půjde, přijde k betlému, též osvětlenému svíčkami. Svatý Josef má vousy nápadně podobné vousům svého tvůrce - Martina Lhotáka. Martin má ženu Renatu, Josef Marii.

Okolo betlému lidé, poznávají se ve špatném světle jen po hlase. Ale všichni jsou stejně naladěni. Mají velké papíry - zpěvníčky, na nich koledy, zpívají. Mrholí, housle Jana Křtitele neposlouchají zkřehlé prsty. Nevadí, všechno se vyzpívá. Nakonec Narodil se Kristus Pán. Lidé si podávají ruce se známými i neznámými. Jdou pomalu lipami domů, děti s lucerničkami se vedou s tátou, či mámou za ruce.

To bylo v čase adventním, v pátek 19. prosince léta Páně 1997.

(prochor)

Marxista odborníkem v erotické kultuře

V polovině listopadu proběhl na pražském Výstavišti Mezinárodní veletrh erotické kultury EROTICA SEX 97.

V čele organizátorů stál předseda Svazu obchodníků s erotickým zbožím JUDr. Miroslav Mitlohner, který podle ČTK podotkl: "Kdybychom byli tento veletrh připravovali před 10 lety, tak jsme všichni ve vazbě."

Nevím jak před deseti lety, ale před 20 lety JUDr. Mitlohnerovi vazba rozhodně nehrozila. Stál v čele Okresního soudu v Jičíně /v letech 1973-78/ a se sekretariátem OV KSČ vycházel velmi dobře. Vedl tehdy i politické školení nestraníků z marxismu.

Byl školitelem vcelku velkorysým a půvabným mladším účastnicím povinného školení věnoval větší pozornost.

(Ú)

Domovní znamení na Valdštejnově náměstí I.

"U anděla" točila pivo paní Andělová

Nejen pražská Malá strana či historická sídla se mohou pyšnit domovními znameními z dob, kdy jiný způsob značení domů nebyl. Jičínské Valdštejnovo náměstí má takto označeno hned několik budov a my si je v první části našeho dvoudílného příspěvku připomeneme.

Na jižní straně náměstí stojí dům čp. 3 "U zlatého lva" na jehož průčelí dodnes leží kamenný lev. Připomíná, že zde byla hospoda "U zlatého lva". Domu se tak říká od roku 1810, kdy jej zřídil František Urfus.

Hned vedlejší dům čp. 4 se jmenuje "U zlaté hvězdy". I on získal své domovní znamení od hospody "U zlaté hvězdy", připomínané již roku 1764. Dům čp. má v domovním znaku orla. Dvouhlavý orel má ve štítě postavu svatého. Znak je tak trochu záhadou, protože dodnes není jeho původ vysvětlen. Sám dům připomíná počátky působení firmy Knotek v Jičíně. Bratři Knotkové ho totiž v roce 1906 pro svůj podnik zakoupili.

Další dům čp. 6 je nazývaný "U zlatého hroznu". I jeho znak má původ v hostinci stejného jména. Dům je význačný tím, že k němu patřila budova (dnes již neexistující) v zadním traktu směrem do Lindnerovy ulice, kde byl v patře sál. Tam byla pořádána v polovině minulého století divadelní představení a zde vystupoval se svou divadelní společností Josef Kajetán Tyl. Byl to nejlepší sál ve městě v té době.

Dům "U zlaté koruny", čp. 9 je nárožní a ještě v polovině devatenáctého století míval nad patrem štít. Říkalo se tu "U zlaté koruny" a po přestavbě v druhé polovině 19. století, kdy byl dům zvednut o jedno patro, bylo domovní znamení ponecháno. Mnozí zde pamatují knihkupectví Otakara Klose, jedno ze dvou na Valdštejnově náměstí. Původně "Starý rathouz", později dům "U slunce". čp. 33 na západní straně náměstí. V 16. století zde byla radnice. A jako takřka ve všech již zmíněných případech i tento dům získal své znamení od hostince jmenovaného "U slunce".

Slunce zůstalo do dnešních dob zdobným prvkem fasády, když staré domovní znamení při opravách domu se již zpět nevrátilo. Věčná škoda této necitlivosti.

Dům "U anděla", čp. 34 má bohatou historii. I on svůj název odvozuje od hostince "U anděla", který je zde dodnes. Pikantní na názvu je to, že jednou z hostinských byla i paní Andělová, jak jistě mnozí jičíňáci pamatují.

Druhou část příspěvku Domovní znamení, tentokrát pod názvem Návrat zlatého bažanta, přineseme opět za měsíc.

(ras)

Několik slov k jičínskému občasníku

Jičínský občasník vydávaný radnicí je určen těm, kteří nečtou Noviny Jičínska a nemají možnost sledovat jičínskou kabelovou televizi. Na rozdíl od dr. Krupky, který asi vyslechl mínění občanů informovaných o dění ve městě, si mně dva jičínští občané pochvalovali, co všechno nového se z Občasníku dověděli.

Tři jiné hlasy, starší generace, se pozastavovaly nad množstvím pravopisných chyb a malou péči o jazyk v této publikaci.

(Ú)

Vánoční zpráva Občanského sdružení Lodžie

Sedličky - Ve víru života, a to i v čase politické metelice, stále existují hezké chvíle a hezké skutečnosti. Stálice, které nás naplňují nadějí, že není úplně všechno postaveno na hlavu.

Patří k nim Vánoce. Svátky, které mají být prodechnuty láskou k bližnímu. Ano, právě láska existuje, chceme-li nebo ne. A Vánoce děláme hezké hlavně z lásky k dětem. V tomto smyslu má Občanské sdružení Lodžie Vánoce po celý rok. Již druhým rokem se snaží posunout projekt Čestného dvora jako centra pro dítě, hru a poučení dopředu, aby toto zařízení mělo význam, a aby se tam dětem líbilo. Věřte, těžký to úkol. Ale když všichni i v tomo roce napíšeme Ježíškovi o sponzorské dary...

A nejnovější zprávy? Dr. Lenka Šoltysová zařídila zaměření objektu Čestného dvora a poslala ho do Mantovy italskému architektovi Nosarimu, který nám přislíbil zdarma projekt, že by z lásky? Dostal i překlad námětu na projekt (dar od italské překladatelky) od Lhotáků, kteří na podzim předvedli v Okresní galerii v Jičíně svou orientaci na práci pro děti formou výstavy.

Byla také výroční schůze a potom se pan Chrást ujal vánočního zpívání u Lodžie za přechodně indisponovaného ing. Bohumíra Procházku.

A kdybyste si i po svátcích udělali chvilku, běžte se k Lodžii projít, aby jí nebylo smutno. Věřte tomu, pracuje se tam. Vyráběly se tam s dětmi větrníky, pokračuje se i na obnově budovy Lodžie a v parku dělaly pořádek Technické služby města Jičína.

Nezapomeňte zajít až ke grottě, jeden dřevěný poustevník zkouší, jak tam dlouho vydrží sedět a vůbec, dějou se tam věci! Padly tam plevelné stromy - prostě, tam zase čaruje - s penězi, které se na opravu scházejí, pan prof. Vladimír Úlehla. Držte, prosím, palce nejen jemu, ale i nám všem! Další zprávy si můžete v roce 1998 přečíst v okénku vedle vchodu do muzea, které poskytl laskavý ředitel Jaromír Gottlieb a bude je tam vyvěšovat neméně laskavá paní Šejnová, naše nová pokladní.

Mnoho zdraví a spokojenosti vám přeje vaše

Renata Lhotáková

SOUDNIČKA

"Byl to úplně škaredý den" Byl to škaredý den pro pana XY již od samého rána. Nejen že počasí nestálo za nic, ale ten den jej stíhala jedna nepříjemná zpráva za druhou. Ať již to však bylo kvůli počasí, či těm nepříjemnostem, rozhodl se vše vyřetřit rychlým zapomenutím.

A tak nejdříve doma s kamarádem, začal v alkoholu utápět svůj bol. Když se trochu přibumbal, podlehl svodům přítele, aby pokračovali ve vypalování "červů" v restauraci. Naopak nepodlehl svodům své ženy, která jej před návštěvou pohostinského zařízení varovala slovy "ach, nechoď, nechoď dneska ven, já měla zlý v noci sen".

V restauraci, kdy pro samé pití zapoměl se najíst, dostal hlad. Jídlo si však začal objednávat svérázným způsobem. Vytáhl bubínkový, byť plynový revolver a trval na své objednávce, smaženém kuřeti. Když mu toto bylo dmítnuto se slovy, že k dispozici je pouze kuchyň studená, tvrdošíjně opakoval svůj požadavek, míře na personál s tím, "že to tady vystřílí". Naštěstí výhružku neuskutečnil. Cítíc nutkání, musel zamířit urychleně na toaletu. Pistoli zanechal na stole, kde se jí zmocnila servírka a zavolala policii.

U soudu se pan XY hájil tím, že pistoli sice měl, ale pouze ji ukazoval kamarádovi. Na nikoho nemířil, nevyhrožoval a žádné jídlo si tímto způsobem nevynucoval. Jeho manželka, kterou soud vyslechl jako svědkyni, dokonce uvedla, že její manžel pečené kuře až k smrti nerad. Dokonce i jeho kamarád z mokré čtvrti u soudu cosi brumlal, že pro požitý alkohol si na nic nepamatuje, i když policii původně uváděl úplně něco jiného. Soud však uvěřil personálu restaurace, obžalovaného uznal vinným trestným činem vydírání se zbraní dle § 235, ods. 1,2 tr.z. A protože pan XY byl doposud bezúhonným, trest odnětí svobody v trvání dvou roků podmíněně mu byl odložen na zkušební dobu tří let.

Takže, když máte splín na duši, svěřte se raději tetě Miluši, ale rozhodně jej nechoďte řešit do restaurace.

(ryši)