Jičín - Čili do dejvického kina na lednovou předpremiéru letošního filmového mega - hitu pozvali organizátoři zajímavou směsici televizních štábů, renomovaných novinářů (Spáčilová, Baldýnský a spol.), ještě renomovanějších tuzemských filmových hvězd, kinoprovozovatelů, zubyskřípající konkurence, studentů nebo jakostudentů, tvářících se, že mají také pozvánku.
"Je to obrovskej biják" - utrousil uznale Jiří Bartoška směrem k velkým černým brýlím Věry Chytilové, když se po více než třech hodinách přesouval z vydýchaného přeplněného sálu směrem k chlebíčkům. A měl pravdu. Titanik je podívaná, jaká v kinech už dlouho nebyla. Titanik je nejdražší film všech dob a je to na něm vidět. Titanik je opravdu pro všechny - pro romantiky i "katastrofisty - akčňáky", pro ženy a dívky (DiCapiro - co dodat), pro muže (kaskadérské i trikové kousky - a o křivkách Kate Winsletové nemluvě) a nezklame ani starší publikum, ba ani notorické hledače nedostatků (zejména faktografických "nepřesností" najde požehnaně).
"Je to dobrej potapěč" - ohodnotil herecké a lidské přednosti hlavního hrdiny Leonarda Di Capira jeden z našich dvanácti kaskadérů, kteří byli tak dobří, že si je pedantský režisér Cameron ponechal místo plánovaného měsíce půl roku.
Filmový Titanic mnozí bezmezně obdivují, jiní kategoricky haní. Ale vidět ho chtějí, alespoň podle světových i tuzemských výsledků, všichni.
Jak tomu bude v Jičíně, zjistíme od 5. do 7. března. Začátky promítání jsou v neobvyklých, ale z časových důvodů nutných, 19 hodin. V sobotu se hraje i ve tři odpoledne. Podle zkušeností odjinud, nenechávejte nákup vstupenek na poslední chvíli a využijte předprodeje. A prosba na závěr: pro tentokrát porušte jičínský zlozvyk a přijďte na představení opravdu včas.
Jičín - Před 110 lety (11.3.1888) se v domě Na poště v Šafaříkově ulici narodila jako páté dítě okresního soudce Malinského dcera Lidmila. Říkali jí Mílo nebo Mileno a tak jméno Milena později figurovalo na stránkách časopisů a titulních listech jejích próz.
Přitahovala ji dráha herečky, nakonec se však rozhodla pro hudbu. Studovala klavírní hru u Jindřicha Kaana a kompozici na konzervatoři u J. Novotného a prof. K.B. Jiráka. V r. 1915 složila státní zkoušku pro učitelku hudby. O rok později se provdala za Vojtu Nováka, režiséra pražského Švandova divadla. Seznámila se s ním při prázdninových pobytech v Jičíně, kam jezdil za svou matkou Marií Novákovou, rozenou Videmannovou.
Milena Nováková v té době publikovala články v Času, Právu lidu, později v Národním osvobození a v literárních časopisech. Když se její manžel stal režisérem Národního divadla, věnovala se již výhradně literatuře. V r. 1924 vyšel její první román "Bez kotvy" a kniha vzpomínek na maminku "Tělem a duší". Snad nejsilnějším prožitkem z mládí se pro ni stalo setkání s T.G. Masarykem, který tehdy v Jičíně přednášel za nechutného odporu jičínské měšťácké reprezentace. Na pozadí předválečného myšlenkového i politického života, podala v románě "Muž a boj" obraz města (Jičín), kde se mladá generace pod Masarykovým vlivem obrací proti konzervativnímu maloměšťáctví. Hrdinou románu je opatrnický advokát, který jde za kariérou a vyhýbá se veřejným projevům svých názorů. Autorka zde realisticky ztvárnila poměry, v nichž kvetlo pletichaření, udavačství a korupce. Když román v r. 1932 vyšel knižně, pozval T.G.M. autorku k sobě na Hrad k rozpravě o knize, o vztazích mezi mužem a ženou, a o problémech, které se román snažil řešit. Toto pozvání znamenalo pro spisovatelku velmi mnoho. Také tehdejší ministr zahraničí E. Beneš pochválil knihu osobním dopisem autorce. Naproti tomu se román nevyhnul i ostřejším literárním kritikám.
Válečný úsek života mladé generace popsala Nováková ve druhé části zamýšlené trilogie "Teď nebo nikdy" (1936). Její snaha beletristicky vylíčit první rok války (od září 1914 do září 1915), respektovat historická fakta a souvislosti na bohaté dějové osnově, nebyl rozhodně jednoduchý záměr. Kniha třinácti próz "Muži nemilují andělů" vyšla v r. 1939. Titulní povídku Nováková zdramatizovala a E.F. Burian ji uvedl na scénu D 41 jako poslední premiéru před svým zatčením. Autorka sama unikla, ale na její rodinu dopadla německá perzekuce velmi krutě, když její nejstarší bratr dr. Karel Malinský, rada min. zemědělství, byl zatčen a 3.7.1942 popraven.
Ženy a jejich osudy se staly nosným tématem její další tvorby. Napsala monografii o Růženě Svobodové "Básnířka života a snu" (1940) a knihu třiceti rozhovorů a vzpomínkových zpovědí soudobých českých mladých hereček pražských scén "Ohnivý žebřík" (1944). Koncem r. 1946 vydala knihu dvou novel "Kolébka na vlnách" o tragice matky a dcery v těžké době druhé světové války. Ještě v r. 1948 pokračovala na třetím dílu trilogie, v níž chtěla zachytit dobu okupace.
Další zprávy o životě a díle Mileny Novákové nejsou obecně známé. Její jméno zmizelo z novodobých literárních slovníků a pro veřejnost zapadlo v propadlišti neznámých autorů. Zdá se pravděpodobné, že se novému režimu stala nepohodlnou, patrně pro obdiv i osobní kontakt s T.G. Masarykem. Zemřela v Praze ve věku 82 let 25. června 1970.
Jičín - Přiznávám, že numismatiku považoval jsem vždy za obor nudný, vhodný pro brýlaté tlusté pány ve věku, kdy zájem o ženy je bezpředmětný. Ten názor změnil jsem na výstavě Mince v okresním muzeu. Může za to také výklad Evy Ulrychové, která jest archeoložkou, ale tady mluvila tuze odborně a přitom srozumitelně, hlavně poutavě.
Fond numismatiky jičínského muzea obsahuje i mince 2 000 let staré a je jejich probírání tuze poučné. Vždyť kupříkladu vzhled některých historických postav je zachován pouze na mincích. Bylo pochopitelně snahou každého, kdo ve světě něco znamenal, aby razil mince. Neboť toto privilégium nebylo ani tak výdělečnou, jako spíš prestižní záležitostí. Mince razil v Jičíně i generalissimus Valdštejn. Ale zatímco stavitele měl perfektní, rytci a raziči se mu nevyvedli, a tak jeho výrobky měly spoustu nedostatků. Není pak divu, že vévoda se po tři roky bránil plnit svou povinnost, předkládat výrobky ke schválení pražskému prubéřovi.
Na cesty se nosily mince v měšcích, ale doma měli majetní truhly. Byly kované, rozdělené na spoustu zavíratelných přihrádek. Úsloví "spát na penězích" mělo své praktické opodstatnění, neboť na větší truhle se opravdu dalo i ustlat. Takže o eventuální krádeži musel majitel zajisté vědět. Pokud loupež přežil. Grešle je jedna třetina krejcaru, tedy zlomek, snad proto se hovoří o zlámané grešli. Sto monů japonských je oválná mince s čtvercovým otvorem uprostřed. Vystavená čínská platidla jsou z mořských mušlí... Ostatně platívalo se v minulosti vším: solí, kožešinami, kdo ví, zda ne i ženami.
Většina vystavených mincí má hodnotu danou cenou drahého kovu, ze kterého jsou odlity. Zatímco za socialismu jsme se ve škole učili, že peníze jsou podloženy prací, jsou ty současné podloženy čímsi reálnějším, tedy aktivy České národní banky. Sem patří i zlatý poklad, ale kupříkladu i veškeré pohledávky, které banka má.
Snad jednu malou výtku, spíš rázu didaktického: výstava by získala na větší poutavosti, kdyby se podařilo citlivě zakomponovat i některé trojrozměrné předměty.
Za pochvalu pak naopak stojí skutečnost, že muzeum pojalo záležitost mincí komplexně. Výstavu, která potrvá do 29.3.1998, doprovodí 12. března odborná přednáška a 26. března setkání přátel numismatiky.
Jičín - Pocity frustrace, rozuměj pocit zmaření nějaké touhy, se dostavily po oznámení, že dokončený zámek bude nutné znovu opravovat. Zatížení podlah pod Finančním úřadem způsobilo nebezpečné průhyby a trhliny v konstrukci stropů, a to znamená pro muzeum podepřít stropy v několika sálech vlastivědné expozice.
Návštěvníci této části zámku se setkají s nutnou bezpečnostní konstrukcí, která díky dovednosti M. Novohradského, J. Miláčka, M. Vavřicha a O. Snopka vůbec neomezuje přístup k exponátům. Je to situace dočasná, neboť musí dojít k celkové rekonstrukci těchto stropů. Je nutné věřit, že Městský úřad Jičín, na který dopadla tíže financování této opravy, provede s podporou Ministerstva kultury ČR veškeré práce co nejdříve. Okresní muzeum a galerie se při té příležitosti pokusí na termín dokončení připravit i obohacení vlastivědné expozice.
Nová Paka - Před několika dny se malém sále Městského kuturního střediska uskutečnilo představení loutkového souboru Rolnička, pracujícího pod patronací MKS.
Pohádka o vdavekchtivé princezně, kterou z moci pekelné vysvobodil princ a jeho kamarádi v čele s Kašpárkem, přilákala do kulturního střediska téměř dvojnásobný počet diváků, než je kapacita sálu. Pořadatelé situaci vyřešili ke spokojenosti všech. Děti sa bavily v sále, rodiče - převážně tatínkové, na své ratolesti čekali venku, odvážnější si stihli skočit do nedaleké hospůdky na jedno pivko.
Že se pohádka líbila, bylo zřejmé z reakce dětí, které svoji spokojenost daly najevo hlasitým potleskem. Dostatečně velká motivace pro novopacké loutkoherce, aby novou pohádku připravili co nejdříve. Již teď je zřejmé, že představení budou dvě, aby se dostalo na všechny, kterým není líno jít za "živou" kulturou do méně pohodlných křesel, než jaká mají doma před televizní obrazovkou.
Jičín - V nejbližších číslech Nových Novin chtěli bychom představit vybraná kulturní zařízení ve městě. Začínáme v městské knihovně v bývalém Studentském domově.
Fakta: 12 zaměstnanců (i s 2 pobočkami), 89 000 knih, loni 2 450 nových knih, zápisné na rok 100 Kč, děti polovic, 2 454 čtenářů, 125 000 výpůjček za rok, prac. doba PO, ÚT, ČT, PÁ 12 - 18, ST 8 - 11, 12 - 18, SO 9 - 11 hod., průměrná mzda knihovnice 7 600 Kč, sortiment - knihy, časopisy, CD disky, kazety, desky.
O práci knihovny rozmlouvali jsme s paní ředitelkou Lidmilou Košťálovou. Od letošního roku totiž bývalá okresní knihovna přešla do správy města. Směřoval tedy první dotaz na změny, které v knihovně nastaly. Došlo k úpravě půjčovní doby, která se výrazně posunula do podvečerních hodin. Prý se bude tato úprava vyhodnocovat. Zatím čtenáři večerních hodin příliš nevyužívají. Kupodivu i navzdory zvýšenému zápisnému zdá se, že počet čtenářů neklesl, spíše naopak.
Třeba připomenout, že práce knihovny nespočívá jen ve vlastním půjčování, doplňování fondu knih a hudebnin a jeho zpracování. Pod označením referenční služby skrývá se zodpovídání dotazů ze všech oborů a pomoc při vyhledávání literatury, včetně rešerší. Knihovna se vybavuje databázemi z jednotlivých oborů, které jsou tu na počítači k dispozici. Včetně pasivního používání Internetu. Pomocí meziknihovní výpůjční služby je možno sehnat za 25 Kč takovou knížku, která v Jičíně není. I když knihovna je města, určité regionální funkce, to jest určitý kontakt s ostatními knihovnami, stále zůstává.
Přibližně polovina knižního fondu je už zpracovaná na počítači, čož znamená rychlejší vyhledávání a možnost propojení do sítě knihoven pomocí disket, později s využitím Internetu. A tak si jednou budou moci čtenáři v Jičíně listovat kupříkladu v katalogu vědecké knihovny v Hradci Králové.
Před započetím rozhovoru udělali jsme test. V anketě Lidových novin o nejzajímavější knihu roku bylo seřazeno 13 knih. Městská knihovna v Jičíně z nich má jedinou a jedna další byla objednána. V novoroční anketě týdeníku Nové Knihy bylo vyhodnoceno 9 knih, v knihovně nebyla nalezena žádná. Pravda, žebříčky sestavovali většinou odborníci. Ne vždycky se vkus běžného čtenáře kryje s vyjádřením literárních kritiků. Ale není to trochu otázka nabídky, eventuálně určitá výchova čtenářů?
Jak vlastně jsou vybírány knihy? Přichází nabídka z knihkupectví, někdy od nakladetelů, patrně jen ve výjimečných případech shání se knihy na přání úzkého okruhu čtenářů. V důsledku stoupající ceny knih a určitého přiškrcení rozpočtu se v roce 1997 koupilo jen 2 450 publikací, bývávalo i okolo 4 000. Problém s penězi má samozřejmě nejen knihovna. Když porovnáme průměrné platy ve státě s platem knihovnic, ktré mají poměrně vysoké vzdělání, nejsou závěry příliš radostné. Paní knihovnice do třiceti let, která musí být v práci 3 x týdně do 18 hodin, má 7 400 hrubého.
Kupodivu hodně se půjčuje naučná litaratura a spíš klesá čtení beletrie. Příčinu vidí paní ředitelka v tom, že od každé knížky mají jeden exemplář a na vybrané knihy se musí dlouho čekat. Nebo nevycházejí kvalitní díla? "Zřizovatel by si měl uvědomit, že to, co vložíme dnes do knih, zúročí se až po letech - vzestupem kulturnosti lidí. Nabídneme-li mladým dobrou knihu, dají jí přednost kupříkladu před hraním na automatech," uzavírá naše povídání paní Košťálová.
Jičín - Konečně se dočkali i místní čtenáři. Na pulty knihkupectví v našem městě se před nedávnem dostala vzpomínková kniha "Bez poslední kapitoly" od Josefa Knapa, našeho předního spisovatele - ruralisty, rodáka z Podůlší u Jičína (1900 - 1973).
Vyšla v pražském nakladatelství Torst s vročením 1997 v půvabné úpravě, doplněna snímky z rodinného archivu.
Josef Knap ji psal v posledních letech života. Vyšla nejprve v 80. letech v Itálii a v samizdatu. Autor v díle poutavě líčí život v rodné vesnici, osudy členů své rodiny, příbuzných a sousedů na počátku století. Z celého vyprávění vyzařuje láska a úcta k rodinným tradicím, k prostému životu venkovských lidí naplněnému těžkou prací i vírou. Ožívá tu celý kraj Jičínska tak, jak si ho ve své paměti spisovatel uchoval až do svého stáří.
Ve druhé části knihy vzpomíná v samostatných kapitolách na své přátele a druhy z mladých let i pozdějšího těžkého období (Šrámka, Křelinu, Prokůpka, Zahradníčka, Seiferta).
Téměř souběžně s touto knihou vyšla i útlá publikace s 10 básněmi Josefa Knapa a s názvem "Zaslechnutý hlas". Vznikly v 50. letech ve vězení. Vydalo ji Karmelitánské nakladatelství v Kostelním Vydří. Český významný katolický literát, který měl být minulým režimem zcela umlčen, se tak v posledních letech znovu vrací ke svým čtenářům.
Jičín - V okresním městě je po tomto významném pedagogovi nazvána ulice. Spojuje ulici Smiřických s náměstím Svobody (Rynečkem). G.A. Lindner se narodil 11. března 1828 v Rožďalovicích.
Gymnázium studoval v Mladé Boleslavi, Praze a v Jičíně, kde se stal jeho oblíbeným učitelem František Šír. V roce 1848 vstoupil na pražskou univerzitu a po získání doktorátu z filozofie nastoupil jako pedagog v Rychnově nad Kněžnou. Na jičínském gymnáziu působil v letech 1853-55.
Lindner se nikdy neomezoval na pouhý výklad z učebnic a brzy si vysloužil obvinění z pronášení "nebezpečných řečí". Při vyučování logiky byl osočován, že používá příkladů týkajících se církve. Byl vyšetřován a nakonec přemístěn až na gymnázium v Celje v jižním Štýrsku. Jen vynikající pedagogické schopnosti a znalosti zachránily Lindnera před úplným propuštěním ze školství. Po návratu do Čech učil na několika místech, než byl povolán na pražskou univerzitu, kde působil jako první profesor pedagogiky. Navázal na dílo J.A. Komenského, zejména v koncepci teorie a práce, školy a života. Po pražském učitelském sjezdu v roce 1880 se stal vůdcem českého učitelstva. Za hlavní Lindnerovo dílo je považována "Pedagogika na základě nauky o vývoji přirozeném, kulturním a mravním".
Význačné práce o životě a díle G.A. Lindnera napsal sociolog a filozof UK Josef král (nar. 1882), který v odborných pojednáních o dějinách filozofie, pedagogiky a sociologie první plně postihl Lindnerův význam.
Gustav Adolf Lindner zemřel v Praze 10. října 1887. Jedenáctého března vzpomeneme 170. výročí jeho narození.