Z hlediska zvyků českého lidu bylo nejvýznamnějším dnem velikonočního cyklu Pondělí velikonoční, i když se k němu žádné významné liturgické úkony neváží. Toho dne se odbývala pomlázka, velikonoční hodování, mrskút (proto "mrskaný pondělek"). Zvyk sám je zřejmě velice starého původu, stejně jako zdobení vajíček - kraslic. Původně šlo zřejmě o magický obřad, jehož se účastnili dospělí, teprve časem se posunul do polohy zábavy.
Dům od domu chodívali mládenci za děvčaty, později hlavně děti, se spletenými pomlázkami (danovačkami, mrskačkami, šlehačkami, binovačkami, na Moravě též tatary) obyčejně z vrbového proutí, zdobenými stuhami. Jimi šlehali dívky i ženy v domácnosti, vinšovali a dostávali malovaná vajíčka. Toto základní schéma velikonoční pomlázky mělo řadu místních variant. I když dívky při mrskání křičely, na oko utíkaly a durdily se, byla by se velice hněvala ta, za níž by nějaký hoch nepřišel vymrskat ji. Na Slovácku je dokonce pomlázka znamením přátelství mezi rodinami: dítě nechodilo k těm sousedům, s nimiž se jeho rodiče hněvali. Mnohde bylo zvykem, že v úterý chodila na oplátku s pomlázkou děvčata, někde místo ní polévala chlapce vodou, aby byli svěží.
V mnoha vsích bylo prastarým obyčejem číhat na děvčata v pondělí zrána (obvykle když šla do kostela) a vyšlehat je, aby byla celý rok zdravá, veselá a pilná. Na Chodsku i na Boleslavsku vyšlehal hospodář všechnu čeládku i rodinu, aby nebyli líní.
Dynovačka se čepejří, ať mi má Andula nevěří: poženeme se do dveří, a ze dveří do kuchyně, a z kuchyně šup do síně: budeme šlehat upřímně.
O stáří velikonoční pomlázky a její po staletí nezměněné podobě svědčí vzpomínky pražského kazatele Konráda Waldhausera, žijícího ve 14. století, že se manželé a milenci v pondělí a úterý velikonoční šlehají metlami, tepají i rukou. Ospalé i lenivé prý časně zrána házejí do vody nebo alespoň polévají. Deník z doby vlády Rudolfa II. uvádí, že v Praze se před Velikonocemi prodávaly po ulicích pestrobarevné metly, s nimiž pak všichni venku pobíhali. Potkal-li prý kdo pannu, šlehal ji po ramenou i rukou, aby dostal velikonoční vejce. Této kratochvíli se oddávali i zemští úředníci.
Hody, hody do provody, dejte vajíčko malovaný. Nedáte-li malovaný, dejte aspoň bílý, slepička vám snese jiný.
Koledníci dostávali vajíčka namalovaná i jednobarevná (nejčastěji červená), stejně jako bohatě malované a i jinak zdobené kraslice. Od pohanských dob bylo vejce symbolem života, snad právě proto se spojovalo s oslavou jara.
Lidová legenda z Blešna u Hradce Králové vysvětluje vznik tradice malovat velokonoční vajíčka: Když Ježíš se svatým Petrem chodili po světě, přišli do jednoho statku a poprosili hospodyni o kousek chleba. Ta však neměla v celém stavení ani skývu. V tom uslyšela kdákání slepice, seběhla ke kurníku a našla vejce. Upekla ho v teplém popelu a jím nakrmila oba pocestné. Když odešli, chtěla smést koštětem pohozené skořápky. Jaké bylo její překvapení, když uviděla, že se proměnily ve zlato. Selka potom každého pocestného častovala vejci, ale žádná skořápka se ve zlato neproměnila. Časem začala vejce rozdávat na výroční den návštěvy oněch dvou pocestných.
S vajíčky provozovali o velikonočním pondělí a někdy i v následující dny dospělí i děti různé hry. Běžné bylo "sekání" do vyjec. Jeden chlapec uchopil vejce do dlaně, aby jen špička vykukovala mezi palcem a ukazovákem. Druhý hoch vzal krejcar a mrštil jím proti vejci. Pokud se krejcar zasekl, patřilo vejce házejícímu chlapci: pokud se svezl či se vůbec do vejce netrefil, zůstalo vejce tomu, kdo ho držel. Méně často se krejcar zasekával do vejce položeného na zem (do důlku).
Při "ťukání" dva hoši lehce udeřili špicí svých vajec proti sobě. Čí špice se rozbila, ten prohrál a musel dát vejce soupeři. Někteří chlapci podváděli a přinesli vejce vyfouknuté a naplněné smolou, které se nerozbilo. Pokud ostatní takový podvod zjistili, bylo pochopitelně s nepoctivcem zle.
"Koulení" mělo různé varianty. V jedné z nich se vajíčka dala do řady a chlapci k nim z větší dálky kutáleli "kudrnu" (kouli slepenou z volských chlupů). Kdo zasáhl vejce, mohl si ho vzít. Jiným způsobem koulení bylo spouštění vajec po nakloněném šindeli či dřevěným žlábkem na rovnou zem. Komu se podařilo zasáhnout jiné vejce, získal ho. Existovaly varianty, při nichž byl vítězem ten, jehož vejce se dokutálelo nejdále. V okolí Vamberka se pro tento účel připravovalo speciální "valbisko" s přesně stanovenými rozměry (6,5 m x 0,5 m), na němž se dalo soutěžit 10 vejci najednou. Stavitel valbiska dostával od hráčů zaplaceno za přípravu jeden nebo dva krejcary.
Na Chodsku se scházela mládež na návsi a házela vejce buď do výšky,nebo jím přehazovala střechu tak, aby dopadlo na měkký drn. Pokud se vejce od některého děvčete chlapci rozbilo, sklidila dívka posměch a hoši říkali, že bude nestálá.
Spojení obrázku zajíčka se svátkem Velikonoc nemá dlouhou tradici, ujalo se koncem 19. století a rychle se rozšířilo. Vychází z německého prostředí, v českém ji rozšířila povídka K. Schmidta "Kraslice", v níž vykládá, že kraslice snáší v poli pro mravné děti zajíček. Od té doby se začali zajíčci objevovat v cukrárnách, pekárnách, papírnictví na nejrozmanitějším zboží.
Kraslice s rostlinkami
Nevařené (syrové) vajíčko se poklade drobnými lístečky mladých rostlinek a ováže nití nebo velmi prodyšnou gázou. Pak se uvaří ve vodě,v níž jsou cibulové slupky. Po uvaření se nitě uvolní a rostlinky se odstraní. Místo nich zůstanou jejich otisky bílé, ostatní plochy budou podle množství cibulových slupek světle žluté až hnědé. Nověji se takto barvila již vajíčka uvařená a kladla se do požadované (průmyslově vyráběné) barvy - červené, zelené, modré atd.
Oblepování trávou "jezerní sítinou"
Vajíčko se nejprve obarví na požadovanou barvu, pak se z trávy vyřízne její dužina a vajíčko se jí polepí. Většinou se vytváří vzory horizontálně nebo vertikálně členěné, geometrizující.
Barvení vajíček - přírodní barvy
Šafrán - žlutá až oranžová, cibule - od světle okrové až po hnědočervenou, mladé žito - žlutá, obilí - zelená, olšové kůrky a šišky - černá, "cigorka" - červená, v kávě "logru" - tmavě hnědá, čaj, zázvor, kurkuma - zlatá žluť, jabloňová kůra, jetel, kopřivy, jmelí - světle zelená, listí jasanu, rozmarýn, petržel, myrta - tmavší zelená, ořechové listí nebo kůra - hnědá.
V mnoha rodinách se kraslice barvily jen těmito přírodními barvami a dále již nezdobily. "Obtisky" jsou již technikou velmi mladou a pro lidové prostředí netradiční.
Vosková batika
Je potřeba kahánek nebo "dušičková" kulatá svíčka a nádobka, do které se dá včelí vosk. Ten se rozehřívá nad plamínkem v takové vzdálenosti, aby se vosk nepálil, ale zůstal tekutý. Na dřívko se připevní špendlík (podle velikosti vzoru, který chceme vytvořit) nebo malá trubička, připevněná na držátko. Zdobit můžeme vařené vajíčko (pro pomlázku) nebo skořápku tzv. vejdumek. Začínáme voskem zdobit bílé vajíčko (ornament, který chceme, aby zůstal bílý), pak se vajíčko potře žlutou barvou a až oschne, opět se ozdobí voskem (ornament, který chceme, aby zůstal žlutý). Tak postupujeme dále, podle toho, kolikabarevný chceme mít ornament - vždy od nejsvětlejší po nejtmavší barvu. Nakonec se vajíčko nechá v mírně prohřáté troubě, aby se vosk s barvou sloučil a barva tak byla trvanlivá. Po vyndání z trouby se hadříkem vosk setře.
Vyškrabávání (hlavně v Podkrkonoší)
Používají se jen vajíčka vařená (větší tlak). Nejprve se celé vajíčko nabarví. Vlastní škrabání se provádí pomocí ostrého nožíku nebo pro ten účel speciálně vyrobeným nástrojem (dříve úzká čepel zasazená do držátka). Tak jako u batiky, vyškrabávají se různé motivy, geometrizující čárky, stébla, pásky, vlnovky...
Vajíčka se často dělí horizontálně i vertikálně a do plochy podle zručnosti výtvarnice se vyškrabávají i různé květinové motivy a různá přáníčka a texty. Objevují se i figurální motivy a budovy. Řídčeji se vyskytovaly i ornamenty zvířecí - především holubičky.
Jidáše
Na těsto: 1/2 kg nahřáté polohrubé mouky, 6 dkg rozpuštěného másla nebo jiného tuku, 6 dkg cukru, 1 žloutek, 1/4 l mléka, sůl, citronová kůra, kvásek ze 2 dkg droždí.
Z vykynutého těsta se vyválejí asi 20 cm dlouhé válečky, které se stáčejí jako šneci. Na pomaštěném plechu se nechají mírně vykynout, potřou se žloutkem, posypou rozsekanými mandlemi nebo ořechy a pečou do zlatova. Podávají se pokapané medem.
Piškotový beránek
Na těsto: 5 vajec, 8 lžic hrubé mouky, 5 lžic moučkového cukru, 2 lžíce horké vody, vanilkový cukr.
1) Utřeme do pěny žloutky s moučkovým cukrem. Přidáme horkou vodu a neustále třeme. 2) Opatrně vmícháme mouku, vanilkový cukr a nakonec zlehka vmícháme tuhý sníh z bílků. 3) Vlijeme do vymazané a moukou vysypané formy ve tvaru beránka a pečeme ve středně vyhřáté troubě přibližně 30 minut.
Bílý beránek
Na těsto: 140 g polohrubé mouky, 50 g hladké mouky, 60 g Hery, 130 g moučkového cukru, 1/2 balíčku prášku do pečiva, 80 g mletých oříšků, 1 žloutek, 1 vejce, 1/5 dl mléka.
Na polevu: 300 g moučkového cukru, asi 2 lžíce horkého mléka.
1) Ušleháme mléko, vejce, tuk a žloutek, vlijeme do prosáté mouky s moučkovým cukrem, práškem do pečiva, mletými oříšky a promícháme. 2) Vlijeme do vymazané a moukou vysypané formy a pečeme v mírně vyhřáté troubě. 3) Cukr prosijeme a třeme s horkým mlékem. 4) Vychladlého beránka potřeme bílou cukrovou polevou. Místo očí píchneme hřebíčky. Pro větší efekt můžeme beránka ozdobit i červenou pentličkou.
Velikonoční mazanec
Na těsto: 500 g polohrubé mouky, 120 g másla, 100 g cukru, 3 žloutky, 35 g droždí, 1/16 l mléka, sůl, 30 g mandlí, 40 g rozinek, vanilkový cukr, několik krájených mandlí na posypání, trochu rumu, tuk na plech.
Z tochy vlažného mléka, lžičky cukru a rozdrobeného droždí uděláme kvásek. V míse utřeme máslo s cukrem a žloutky, přidáme vanilkový cukr, sůl, rum, vykynutý kvásek a vlažné mléko. Po částech přimícháváme mouku a vypracujeme těsto. Na vále těsto dobře prohněteme a zapracujeme do něho spařené rozinky a oloupané, trochu opražené a rozsekané mandle. Těsto uhněteme do bochánku, dáme do mísy, přikryjeme a necháme kynout. Vykynuté těsto vyklopíme na vál, propracujeme a znovu z něho vypracujeme bochánek (mazanec). Mazanec položíme na pomaštěný plech, necháme dokynout, potřeme rozšlehaným vejcem, uprostřed křížem nařízneme a posypeme loupanými mandlemi rozkrájenými na tenké plátky. Vložíme jej do vyhřáté trouby a pečeme zpočátku při střední teplotě, později příkon tepla ještě zmírníme.
Kolednická vajíčka
Předem si připravíme vyfouknutá vajíčka - prázdné skořápky (vejce používaná při přípravě pokrmů nerozbíjíme, ale na obou stranách jim uděláme malou dírku, obsah vyfoukneme a skořápky povaříme aspoň 10 minut). Před přípravou zalepíme spodní dírku ve skořápce střídkou rohlíku, vajíčko "posadíme" do kalíšku a vrchním otvorem do něj nalijeme náplň. Vajíčka plníme rozehřátou čokoládou, ovocným rosolem nebo domácí čokoládou (viz recept). Horkou směs naléváme do vajíčka pomocí kornoutku vyrobeného z několika vrstev alobalu. Necháme ztuhnout a potom naplněná vajíčka ozdobíme - pomalujeme nebo polepíme obtisky. Dáváme koledníkům jako sladká překvapení.
Příprava domácí čokolády
250 g ztuženého tuku, 200 g moučkového cukru, 1 balíček vanilinového cukru, 50 g kakaa, 100 g sušeného mléka.
Všechny suroviny připravíme do kastrůlku, který postavíme do vodní lázně, zahříváme a umícháme dohladka. Nevaříme!