Nejenom o krachu České banky

Nová Paka - Úvodem si připomeňme skutečnost, která se stala před 30 měsíci, 20. října 1995. Ze dne na den byl ohlášen krach České banky, čímž se 15 tisíc klientů dostalo do prekérní situace. I když o dva měsíce později byla některým vyplacena 80 % částka vkladů (max. ve výši 100 tisíc Kč), přesto mnozí nedostali nic. Především ti, kteří uložili peníze na nepojištěné vkladové listy.

Třicet měsíců je dostatečná doba k tomu, aby byly pohledávky vyrovnány. Jistě, byly zde i dluhy dlužníků vůči zkrachovalému finančnímu ústavu, ale věřitelů bylo mnohem více. Jednou z poboček ČB byla i novopacká filiálka, kam uložili své úspory občané nejen z města, ale také z celého okresu i z okresů sousedních - Trutnovska a Semilska.

A právě z Nové Paky vyšel bezprostředně po vyhlášení likvidace banky impulz k finančnímu vyrovnání vůči věřitelům. Jedním z iniciátorů byl Jaroslav Kugler. I on byl mezi postiženými, ale nikdy nekladl osobní zájmy nad zoufalství ostatních. Několik schůzí spojilo lidi natolik, že iniciativa nabrala nebývalých rozměrů. Dopisy vládním činitelům, masmédiím, pořízení videodokumentu ze všech jednání, osobní návštěvy u poslanců a senátorů - to bylo jediné, čím mohli klienti bývalé ČB na sebe upozornit. Ale jako by hrách na stěnu házel...

Oficiální místa zůstávala němá, přicházely pouze omluvné dopisy. Mnozí rezignovali, jiní své pohledávky prodávali "překupníkům" za 30 % původního zůstatku. Skepse a letargie byly průvodními jevy mnoha jednání. Skupinka iniciátorů se však nevzdala a vytrvale obhajovala své nároky více než dva roky. Obrat k lepšímu nastal letos v lednu po předložení návrhu zákona, který byl odsouhlasen oběma komorami parlamentu a ratifikován prezidentem republiky. S oficiálním zákonem svitla naděje.

Ani zasedání městského zastupitelstva nebývá tak navštěvované, jako tomu bylo při setkání klientů výše zmíněného finančního ústavu. Iniciativa vzešla opět od Jaroslava Kuglera, který ve vlastní režii dal vytisknout letáčky, zvoucí na schůzi, která měla poskytnout jediné a poslední informace ohledně návratnosti uložených peněz.

Novopacká jídelna "praskala ve švech", mnozí stáli i na chodbě, jen aby jim neuplavalo záchranné lano. A tak se lidé, kteří předchozí schůze v Junácké klubovně ignorovali, dozvěděli mnoho podstatného. Jaké kroky byly pro vyrovnání pohledávek učiněny, padala i slova o úspěšnosti videodokumentu pod názvem "Defraudace", který byl promítán na mnoha amatérských soutěžích (ale také úředníkům ČB v likvidaci), mluvilo se i o očekávané náhradě přes Krajský obchodní soud, kam neváhaví poslali své požadavky před téměř dvěma roky. Mnoho lidí o této možnosti - jak sami přiznali - nevědělo.

A pak se horečně rozběhly propisovačky po papírech a lidé zaznamenávali adresu a telefonní číslo, kde jim zbývala poslední naděje. Jistě jsou i tací, kterým unikla poslední schůze, takže zbývá i jim pomoci, pokud ovšem uvedených dat využijí. Závazný termín odeslání svých dokumentů je totiž "šibeniční" - 5. květen 1998 - a prodlení je mizivou nadějí na vyrovnání pohledávek.

Veškeré informace, doklady a dokumenty jsou v řízení Krajského obchodního soudu v Praze 2, Slezská ul. 9. Pokud se vyskytnou nejasnosti, pak dávám k dispozici telefonní číslo: 02/24171111. Upozorňuji však, že tato linka byla po jednání v Novopacké jídelně doslova "zavařena" po několik dnů a není jisté ani teď, že se okamžitě spojíte s příslušnými referenty či soudci.

Nakonec i jistota těch, kteří budou mít své pohledávky vyrovnány v nejbližších týdnech, je nadějí pro ostatní. Ti však vzhledem k pozdějšímu odeslání dokumentů budou moci jásat za rok či ještě později. Naděje však umírá poslední...

Karel Pokorný


Výprodej obkladů a dlažeb v Ohavči

Ohaveč - Firma Obklady a dlažba Jičín otevřela v nedávné době výprodejní středisko některých položek ze svého sortimentu v Ohavči. V tomto středisku jsou soustředěny zásoby ze všech maloprodejen firmy Obklady a dlažba Jičín, rozmístěných po celé České republice. Zákazníkům jsou zde nabízeny výrobky firem RKZ Rakovník, CHKZ Chlumčany, ale i firem zahraničních. Jedná se většinou o zbytky prodaných vzorků, přebytky ze zakázek pro velkoodběratele, o zboží nižší kvality nebo o různé odstíny. V nabízeném zboží naleznete i prvojakostní materiály za ceny výrazně příznivější než u běžných obchodníků. Kutil, který potřebuje sem tam doma či na chatě obložit nějaký ten kousek a zajímá ho v prvním případě cena obkladových materiálů, přijde si v Ohavči na své. Navíc je zde prodej rozšířen i o doplňkové materiály, jako různé těsnící materiály, tmely a lepidla. Nezanedbatelnou výhodou je pro zákazníka možnost smlouvat s prodejcem. Toto středisko je jediné svého druhu v republice a tato akce potrvá až do konce roku. Pokud tedy chcete šetřit především svoji peněženku, vzhůru do Ohavče!

(V.A.D.)


Vzpomínka na jaro 1968 a Zdeňka Šolce

Jičín - V pátek 17.4.1998 zemřel ing. Zdeněk Šolc. Jeho odchod nám připomíná pražské jaro roku 1968, kdy v naší zemi probíhal pokus obrodit a demokratizovat socialismus sovětského typu.

Zdeněk Šolc, tehdy ještě ne inženýr, se v Jičíně stal nejradikálnějším veřejným kritikem totalitního socialismu a bojovníkem proti konzervativním protidubčekovským silám. Lidovým mluvčím podobně smýšlejících lidí.

V duchu obrodného procesu se na jaře 1968 lidem po letech dává opět možnost, aby se vyslovovali k problémům města a celé země. Pořádají se veřejné schůze, na nichž se mluvívá otevřeněji a kritičtěji než dříve. Jičín byl zpožděn za Hořicemi, kde už v dubnu 1968 proběhly tři bouřlivé veřejné schůze a kde v nabitém sále Koruny vyrostla textilní dělnice Aloisie Černá v kritickou tribunku lidu.

Jičínské radnici demokratické novoty a reformní politika dubčekovského vedení sympatická a blízká nebyla. Večer otázek a odpovědí věnovaný 26.3.1968 problematice města zastihl jičínské občany ještě zakřiknuté, nesmělé a nevěřící. Když pak se demokratický proces v dubnu rozběhl, městský národní výbor už veřejnou schůzi nesvolal. Teprve v červnu 1968 se občanům dostalo možnosti veřejně se ozvat a objevil se i radikální kritik totalitní praxe - Zdeněk Šolc. Poprvé vystoupil na okresním aktivu inteligence, který pořádala 4.6.1968 Socialistická akademie (za účasti Věnka Šilhana a doc. Slámy). Tehdy to "do něho vjelo" podobně jako do paní Černé v Hořicích, šel k mikrofonu a mluvil o tom, co měl na srdci. Podruhé, už promyšleněji, vystoupil o deset dní později na Večeru otázek a odpovědí Čsl. strany socialistické (za účasti jejího předsedy JUDr. Bohuslava Kučery, jičínského rodáka). Po obakrát sklidil bouřlivý potlesk. O čem mluvil? Jičín podle něho nikdy nešel zlatou střední cestou. V pronásledování nevinných lidí byl na špici, ale v obrodném procesu na posledním místě. MěNV za posledních dvacet let v Jičíně nic kloudného nevykonal a vůbec se nepostaral o bytovou výstavbu. O funkcionářích prohlásil, že kdyby k nám přišli Číňané, již druhý den budou mít všichni copánky a vyholené lebky. Ale my občané jsme byli dvacet let jako stádo ovcí! MěNV se kritice bránil a zval dopisem pana Šolce na jednání, co ve městě zlepšit. Ale ten trvá na veřejné polemice: dopisy obou stran ať se vyvěšují na veřejné tabuli MěNV! Když se do toho vedení města nechce, vychází v Zemědělských novinách 19.7.1968 článek "O vysoké politice v Jičíně s Zdeňkem Šolcem". Zveřejňují tu jeho radikální názory včetně důrazu na to, že je třeba vyměňovat vedoucí kádry, pokud se ukázaly neschopné a nepodporují Dubčeka. "Když v závodní kuchyni vaří blemty, ...nezbývá než vyměnit kuchaře."

Zdeněk Šolc neměl život šťastný. Už v padesátých letech nesměl z politických důvodů dokončit studia na Vysoké škole zemědělské, byl "vyakčněn". Uvolnění let 1968-69 se mu podařilo využít: dálkově dostudoval a získal titul inženýra. Ale v Jičíně v době nastupující normalizace nevydržel. Především ne v Melioračním družstvu ve Valdicích, kde pracoval a kde proti jeho vedení vystupoval v roce 1968 stejně radikálně jako na veřejných schůzích v Jičíně proti radnici. Odstěhoval se do Prahy a pracoval manuálně - převážně jako řidič na stavbě dálnice z Prahy do Brna. Zdraví mu to - když už jako mladý dlouho stonal s tuberkulózou - nepřidalo.

Listopadový převrat a pád komunismu přivítal nadšeně. Ale spokojen ani po listopadu 1989 nebyl. Vrátil se se synem do Jičína (manželka mu předtím nešťastně zemřela) a dostal zpět rodinný majetek - výrobnu umělých květin Florea v Denisově ulici. Ale byl přesvědčen, že staré komunistické kádry, které sedí na úřadech, mu dále házejí klacky pod nohy. Byl pravičák, ale pravičák zdůrazňující morálku, čest, pravdivost, takže mnohé z polistopadového směřování společnosti mu nebylo po chuti. Pokusil se angažovat v DEU, ale dar získávat lidi pro své názory neměl. A tak ani posledních osm let po návratu do Jičína pro ing. Zdeňka Šolce nebylo šťastnými lety. Snad až na věčnosti, v niž uvěřil, ho čeká klid a smír.

Vladimír Úlehla


Změna půjčovní doby

Jičín - Od 4. května 1998 dochází ke změně půjčovní doby v městské knihovně v Denisově ulici.

Pondělí
od 12.00 do 17.00 hodin

Úterý
od 12.00 do 17.00 hodin

Středa
od 8.00 do 17.00 hodin

Čtvrtek
zavřeno

Pátek
od 12.00 do 17.00 hodin

Sobota
od 8.00 do 11.00 hodin


Přenechte účetnictví odborníkům

Jičín - Od roku 1991 je v provozu Ekonomická informační kancelář paní inženýrky Jany Kousalové. Naleznete ji na Husově ulici v čísle popisném 152, naproti bývalému hotelu Praha. Hlavním předmětem činnosti této firmy je zpracovávání jednoduchého a podvojného účetnictví, zpracování mezd, vypracování podnikatelských záměrů a daňových přiznání a ekonomické poradenství. Jednou z nejvyužívanějších služeb je právě zmíněné ekonomické poradenství. V naší společnosti je nepřeberné množství drobných a středních podnikatelů, a právě těm je tato služba určena. Je zřejmé, že každý z nich potřebuje čas od času nějakou tu radu nebo i pomocnou ruku. Rekonstrukce a opravy účetnictví jsou dnes na běžném pořádku a záleží na vás, zda se svěříte do rukou odborníků, nebo napřesrok budete daňové přiznání podávat opět natřikrát. O kvalitách Ekonomické informační kanceláře svědčí i to, že její majitelka paní inženýrka Jana Kousalová vede odborné semináře při jičínské Akademii Jana Amose Komenského, na nichž vnáší světlo do různých problémů ekonomiky a finančnictví.

Pokud tedy patříte k těm, kteří už nechtějí tápat, zkuste vytočit telefonní číslo Ekonomické informační kanceláře 0433 24907 a zeptat se na radu.

(V.A.D.)


Jičínské proměny - díl I.

Jičín - Každá doba, každý čas přináší různé změny. Otázkou je, zda jsou tyto přínosem, či naopak. V posledních čtyřiceti letech se v Jičíně měnilo mnohé.

Jen namátkou: z pekařství rodiny Ulrychových vznikla masna, z advokátních kanceláří JUDr. Kloučka komunální podnik - holičství a kadeřnictví, z hostince U chudých Žďárských učebna autoškoly, z hotelu U Němců dům Svazarmu, z pekárny U Halířů kanceláře domovní správy a konečně například z krásného hotelu Slavie ubytovny armády SSSR.

S příchodem listopadu 1989 postupně dochází k narovnání majetkových poměrů a napravení různých nesmyslností a křivd. Proto se ve dvou dílech "Jičínských proměn" podíváme na změny, ke kterým ve městě došlo v posledních letech.

Na Husově třídě z kanceláří Socialistické akademie vzniká malý krámek s obuví paní Šolcové a v sousedství i nové krámky Velomat, Sklo-porcelán a drogerie. Na místě OV NF byla otevřena velmi vyhledávaná mlékárna a potraviny "Áčko" - dnes papírnictví. Z původních polotovarů se stává pěkné řeznictví U Kuliků. Pekařství naproti sokolovně začalo kupodivu opět fungovat již koncem 80. let. Krámek akvaristiky doplnila drogerie a ze značkové prodejny VD Vkus vzniklo zlatnictví Granát Turnov a z čistírny postupně potraviny Kašpar a nyní Boty Petr.

Na místě holičství a kadeřnictví OPS se nachází útulná restaurace Albrecht. Z Čedoku a letité cukrárny se stala po úpravách lékárna ZEA. Původně květinářství se proměnilo v luxusní prodejnu potravin Eso a dnes v butik s textilem. Sklad prodejny Sport je v současnosti vyhledávaným obchodem nosičů CD, kazet a dalších hudebnin. V domě U Krénnů byl vybudován malý krámek se starožitnostmi a opravnou hodin. U Pašků byl vedle zeleniny Fruco přestavěn byt na nový obchod s dámskou obuví. Klenoty, posléze vinárna, květinářství, pak pedikura, holičství a následně bazar, toto vše zaniklo v domě U Kloboučků. Nyní zde najdeme pobočku IP banky. Z klasické mlékárny vznikla galanterie U Chramostů a z provozovny Rozvoje (kožichy, klobouky), cukrárna. Na místě fotoateliéru pana Podlipného najdeme exkluzivní prodejnu Sklo-porcelán. První jičínský butik AB se přeměnil na prodejnu sportovních oděvů Ivaso. Sagita, obchod s veškerým sportovním sortimentem nahradil zde mnoho let vedenou mototechnu. V domě pana Stránského, kde bývala prodejna s textilem, je nyní železářství. Vedlejší papírnictví se rozšířilo i na hračkářství.

V prostoru Žižkova náměstí se z cukrárny U Dobiášů stala prodejna mražených výrobků. Rodina Volfova ve svém domě mimo prodejnu hudebnin a gril-bar vybudovala malé cukrářství, prodejnu Sony - TV Video a z bývalého holičství a posléze klubu důchodců vkusnou restauraci, na kterou navazuje ve dvorním traktu zahradní restaurace a vinárna.

K zásadní změně došlo v bufetu Astra, kde vznikla nová prodejna potravin Trefa a naopak z restaurace hotelového typu nová samoobslužná jídelna. Snad jen v Jičíně se drží klasická mléčná jídelna. Pekařství vystřídal tabák a časopisy a po rekonstrukci expozitura AG banky. Na místě prodejny Sklo-porcelán se objevila pěkná cukrárna U Cipíska, kterou však brzy nahradil obchod s oděvy a obuví Pelletteria. Prodejna chléb-pečivo pod podloubíčkem se změnila na další prodejnu se sportovním zbožím. V místech, kde mnozí pamatují kadeřnictví pana Matyáše a posléze prodejnu suvenýrů Rozvoje, byla vybudována herna s barem Las Vegas a zelinářství.

A již se dostáváme za bránu, kde bývala provozovna VD Sněžka. Ta zanikla a byla zde zřízena soukromá galerie AR studio, nyní žel jen zlatnictví. Frekventované lahůdkářství na rohu náměstí se proměnilo ve fotoateliér firmy Ullrych Foto a z denní vinárny vznikl butik oděvů. Z jedné drogerie vznikly dvě, a to U Maštalířů a Bílá růže. Krásný krámek - zlatnictví Kleopatra, byl upraven z ošklivého skládku potravin. Stejně tak z nevyužitého skládku kina vedle vznikla klasická trafika.

O dalších změnách na Valdštejnově náměstí a jeho okolí si povíme zase v příštím čísle Nových Novin.

Dr. Petr Krupka



index