Slovo a obrazy Karla Hnyka

Jičín - Výstavní chodba jičínského muzea není veliká. Však 58 pastelů, uhlů a jinými technikami vytvořených obrázků se sem, do druhé scény okresní galerie, vejde ideálně.

Ty obrázky krajin z Krkonoš, Českého ráje, Pojizeří, Jeseníků a Tater namaloval moudrý sedmaosmdesátiletý pán Karel Hnyk. V pozvánce na výstavu bývá zvykem rozebírat techniku obrazů a popisovat spatřené. Vernisáž 16. dubna byla však událostí, která stojí za slovo.

Nejen pro meditační hudbu z Východu přivezenou, kterou za pomocí svého hlasu a neobvyklých nástrojů předvedl Jiří Mazánek. Nejen pro vonné čaje, které tu podávala firma Bellis. To byl jen doprovod ke slovu. Slovu umělcovu. Karek Hnyk byl totiž v pozvánce uveden jako malíř a myslitel. "Dostat se do stavu dobrého vnímání sebe sama. Slovo není všechno. Důležitá je modulace toho, co slyší a přijímá dítě od matky. Většina lidstva se plouží v depresi. Vzkříšení přichází z přírody..."

Karel Hnyk mluví, plynule přechází mezi tématy. Jeho slova mohou pomoci léčit ducha, jeho energie, jeho ruce tělo. Když mluvil, byla slyšet hudba,i když pan Mazánek nehrál. Ano, mohla procházet přes oratoř z kostela, mohla mít úplně reálný základ. Ale byla tu patřičná. Myslitel? Vizionář? Prorok?

Muzeum chce pozvat Karla Hnyka na přednášku. Jeho obrazy jsou k vidění hned a budou tu do 25. května.

(prochor)


Nové tituly na pultech Knihkupectví U Pašků

Frýbort - Karneval trpaslíků - humoristický román se odehrává v malém českém městečku. Šulc a spol. - 109 Kč

Francis - Noční můry - Sport královen - dosud nepublikované detektivní povídky. Olympia - 99 Kč

Sagan - Kosmos - průvodce po patnácti miliardách let let kosmického vývoje. Eminent - 599 Kč

Janča - Herbář 6. Eminent - 139 Kč

Zápisník zahraničních zpravodajů - reportážní črty a fejetony z let 1996 a 1997. Radioservis - 135 Kč

Deveraux - Dědička - romantický příběh ze staré Anglie. Baronet - 149 Kč


Odvrácená tvář transformace

Jičín - Tvář města dokresluje i knihovna, která by měla být centrem kultury, vzdělávání a společenského života, poskytující informační služby dnes už moderním způsobem.

Změny, ke kterým v systému veřejných knihoven u nás v poslední době došlo, jsou nazvány transformací. Stalo se tak od 1. ledna letošního roku i v případě Okresní - dnes Městské knihovny v Jičíně a se změnou zřizovatele, mění se i náhled na funkce, činnosti a služby bývalé Okresní knihovny. Důsledkem bývá v některých případech i snížení rozpočtu, pracovních sil či nedostatečné doplňování knihovního fondu. Jak je to v Městské knihovně v Jičíně?

Z dopisu ředitelky MKJ se radní mohli dozvědět, že v nákladech na chod knihovny, které vycházejí ze skutečnosti loňského roku, zbývá na nákup literatury a ostatních médií pouhých 19 tisíc korun na rok, a to ještě pouze v případě, pokud budou naplněny plánované příjmy ve výši 300 tisíc korun. Radek Sál, šéf odboru školství a kultury MěÚ v Jičíně, k tomu říká.

"Peníze, které knihovna dostala na tento rok, plně zabezpečují její funkci a dokonce jsem si spočítal, že mají skoro čtvrt milionu korun na nákup knih. Takže žádná tichá likvidace knihovny. Naopak, vzhledem k tomu, že město našlo pro K-klub jiné prostory v centru města v bývalé radnici, tak se uvolní další prostory knihovně, aby se mohla rozšířit, s čímž už se dá v příštím rozpočtu počítat. Čili ne útlum, ale naopak rozšíření knihovny. A to, že není tolik peněz na knihy... bude se muset dělat zodpovědnější výběr a není třeba, abychom měli všechny odborné encyklopedie, protože knihovny jsou navzájem počítačově propojeny, takže lze tu knihu ve velmi krátké době vypůjčit."

V průběhu pátrání po skutečné částce na nákup knih v letošním roce bylo možné několikrát zaslechnout názor, že peníze na takzvané regionální funkce lze použít i na nákup knih pro MK v Jičíně. Ředitelka Mgr. Lidmila Košťálová však k tomu zcela jednoznačně říká:

"Městská knihovna v okresním městě plní regionální funkce. To znamená, že zabezpečuje rozvoj veřejné sítě knihoven na okrese. Tak získává další částku do rozpočtu, a to ve výši jednoho milionu korun. Je to ovšem částka, která je nám dávána účelově. Přesně se vymezuje, na co se ty peníze použijí a v žádném případě je nemůže MKJ použít na služby a nákup literatury pro samotnou městskou knihovnu!"

Zatímco Radek Sál vidí transformaci jako pozitivní krok, díky němuž se knihovna vrací do lůna jičínské kultury, tak oslovení radní - Jiří Drška a Josef Horáček na něj přihlížejí opačně.

"Já osobně to vidím jako krok negativní", říká Jiří Drška a dodává: "Funkce okresního úřadu v tomto byla dobrá, knihovny fungovaly. Myslím, že transformace bude klást větší nároky na ředitele knihoven. Budou muset hospodařit s trochu jinými čísly. Myslím si, že když knihovna ukáže, že jsou tyto peníze skutečně nedostatečné, že se v příštím roce může uvolnit víc."

Příští rozpočet však zřejmě budou tvořit i jiní lidé, kteří vyjdou z čísel roku letošního. A to by situaci knihovny příliš nezlepšilo. Jaký názor má radní Josef Horáček?

"Já, když budu vycházet pouze z účetnictví, které jsem měl možnost vidět, tak mně vychází naprosto stejná částka jako paní ředitelce.Je to částka velice nízká a pro nákup nových knih, tak, jak chceme pojmout městskou knihovnu s tím, co by měla splňovat, je nedostatečná, až směšná. Já jsem ale v jádru optimista a věřím, že nezůstane pouze u zmíněných devatenácti tisíc. Věřím, že v našem nabitém rozpočtu, kde je prioritou sportovní areál, najdeme nějakou rezervu a že se nám podaří prostředky už pro letošní rok sehnat."

Za mírně optimistickým závěrem je třeba zatím udělat otazník. Jak to dopadne, o tom vás budeme opět informovat.

(VAMA)


Loutky manželů Chalupových

Staré Hrady - V zámku je do 21. května otevřena výstava loutek Lady a Aloise Chalupových. Jedenapadesát figur je umně instalováno v sále a arkádách, jsou tu i scény a truhlářský ponk, při vernisáži tu byl i mistr řezbář v kožené zástěře.

Jakýpak mistr řezbář! Vědec v oboru šlechtění technických plodin a luskovin. Jeho žena stejného povolání loutky oblékala. Viděli jste někdy loutku bez šatů? Jakési nic - hlava, tělo jen taktak, kousky rukou a nohou. Loutka je klam. Kouzelný klam, dobře vyvedena a dobře vedena na scéně, nesmírně poetický klam.

Alois Chalupa pracoval do roku 1977 v Dětenicích. Už tady stačil být zasloužilým mistrem turistiky a úspěšným orientačním běžcem. V době počátku sportu, kdy se ještě běhávalo v hlídkách. Pak byl ještě sběratelem kamenů, samorostů, obálek prvního dne, malířem, básníkem. Teď je důchodcem a řezbářem. Nespokojeným důchodcem, neboť se, jako mnoho důchodců, cítí odstrčen v době, kdy by ještě mnoho zvládl. Řezbářem je, podle výstavy, dobrým. Lidovým řezbářem, který sedí doma v bačkorách a na koberec vyřezává z lipového dřeva loutkovou hlavu. Přiznal, že mu dlouho nešly nosy. Hlava je špalek, šikovně tvarovaný. I naše člověčí hlava je špalek. Taky se nemusí vždycky povést. Jen vodící drát nahoře nemáme. Některým spoluobčanům by slušel. Moc vlastního moudra nemají, nechávají se vést. To nemluvím já, tak pravil řezbář.

Když skončila vernisáž, hrálo libáňské divadlo Martínek starý kus Začarovaný les. Při vstupním monologu princezny šel oblohou měsíc. Její řeč byla krásně česká, rytmicky veršovaná. Opravdu je loutkové divadlo malý zázrak. Ale veškerá řeč byla přes rádio. Když balil pan režisér Řezníček scénu po představení do auta, vysvětlil, že celý dialog byl z pásku. Pro živé vodění a mluvení loutek nejsou prý lidi. Škoda. V době, kdy ještě nebyl náš svět tak televizně a počítačově pokrokový, hrávali jsme v Libáni "naživo". A v Libáni se hrávalo a hraje nějaké divadlo!

(prochor)


Výhledy auly Lepařova gymnázia

Jičín - Budova Lepařova gymnázia se dnes nehonosí jenom navenek. Většina bývalých studentů, i těch nejmladších absolventů, by po proměnách školy v posledních letech nepoznala ani její interiér.

Snad za nejpozoruhodnější počin v úpravách budovy školy bylo zrekonstruování auly, která byla do předloňského roku nevábnou, studenou posluchárnou, kam se muselo vždy, když nebylo tříd, nebo když se psaly maturitní písemky z jazyků. Jediné, co tuto neopopulární místnost zdobilo, byl namalovaný strom, v jehož koruně "visela" jména bývalých absolventů, kteří v různých oborech tuto školu proslavili. Ale ani tento košatý strom aule na popularitě nepřidal. Dokonce v posledních letech ta jména jako uschlé listí popadala. Tak se i stalo, že list se jménem jazykovědce a autora historické mluvnice Jana Gebauera se válel po zemi.

Zásluhou všech změn a hlavně zásluhou nápadu architekta Beneše, který vypracoval projekt na obnovu auly, se tato během krátké doby změnila k nepoznání. Kdysi kaple se tato místnost znovu stala "svatyní", která nabízí přesně to, co skýtala v minulosti, totiž ohromný prostor k setkávání studentů školy nejen mezi sebou, ale i s řadou zajímavých lidí.

Proměnou auly získala škola ale i něco, čím se zatím žádná jiná jičínská škola pochlubit nemůže. Od letošního roku byla na místě původního kúru otevřena studovna s čítárnou pod odborným vedením prof. Blanky Urbancové.

V loňském roce se v aule konala celá řada pozoruhodných kulturních a společenských akcí. Snad za nejzajímavější považujeme několikadenní konferenci o lodžii, která přerostla nejen rámec školy, města a okresu, ale i celé země. Vy všichni, kdo se o dění ve škole zajímáte, jste jistě zaznamenali zprávy o ní. Právě valdštejnská konference nám potvrdila, že o naši školu a o aulu jako prostor pro kulturní dění v regionu je a mohl by být ještě větší zájem. Máme s aulou své plány. Kulturní pořady zatím připravujeme především pro studenty. Letos jsme přišli s dalším nápadem, že totiž nejen umělec a pedagog umí oslovit naše studenty, ale že by mohlo být zajímavé setkat se i s někým méně známým, méně mediálně populárním, než jsou třeba někteří herci nebo zpěváci, s někým, kdo má studentům co sdělit. Zjišťujeme, že kupodivu mnohdy právě ten méně známý, ale upřímnější a zapálenější, třeba bývalý student, zde nachází pozornější posluchače než třeba profesionální řečník či politik.

S vizí blízkých oslav významného výročí naší školy chceme tímto článkem oslovit všechny ty, kteří mají k naší škole nějaký vztah, aby nám o sobě dali vědět, aby přišli mezi naše studenty a aby zavzpomínali na staré studentské nebo pedagogické časy. Věříme, že svou návštěvou mohou v dnešních mladých studentech podpořit vědomí příslušnosti ke škole a svým vztahem k ní některé i přesvědčit, že doba, kterou zde student strávil - v současné době nejen čtyři roky, ale dokonce i sedm nebo teď osm let - znamená pořádný kus života. A jaký kus života znamená pro pedagoga, který se může těšit z toho, na jakém stromě jeho úspěšný plod kvetl! Pro pedagoga musí být toto ovoce v současné době tou největší odměnou.

Soňa Machová


Dva význační absolventi jičínského gymnázia

Jičín - Jedno jediné desetiletí od sebe věkově dělí dva vynikající studenty jičínského gymnázia.

Starším z nich byl Ferdinand Menčík (29.5.1853 až 10.7.1916), rodák z blízké Vitiněvsi. Svá gymnazijní studia ukončil v roce 1872 a pokračoval ve studiích filozofie v Praze a ve Vídni. Po jejich ukončení se stal v roce 1900 kustodem dvorní víděňské knihovny. Kromě toho působil již od roku 1884 jako lektor české řeči a literatury na vídeňské univerzitě a stal se dopisujícím členem Královské vědecké společnosti nauk.

Náležel k nejpilnějším sběratelům a vydavatelům pramenů naší kulturní historie, mnohé z nich vydával ve vlastních nákladech. Publikoval v Hlasu národa, Slovanském sborníku, Filosofických listech, v časopise Ruch apod.

Vedle nejrůznějších historických pramenů vydal knihy, zabývající se historií města Jičína: Soudní kniha města Jičína od roku 1362 - 1407 a Dějiny města Jičína (Díl I. - od založení Jičína až do roku 1620). V roce 1902 byly Menšíkovy dějiny města vydány nákladem obce jičínské a jejich druhé rozšířené vydání v roce 1906. Obě díla jsou z historického hlediska velmi cenná a zklamání badatelů a zájemců o historii Jičína je značné při zjištění, že druhý díl dějin města Jičína již nikdy vydán nebyl.

Ferdinand Menčík zemřel v Praze ve věku 63 let. Od jeho narození uplyne v květnu 145 let.

Druhým vynikajícím studentem jičínského gymnázia a později i jeho pedagogem se stal Gotthard Smolař (4.5.1863 až 21.6.1926). Narodil se v Jičíně a po studiích na gymnáziu se mu posléze podařilo působit na tomto ústavu jako pedagogovi v letech 1895 až 1913, tedy v době, kdy už mělo jičínské gymnázium postavenu novou budovu v Jiráskově ulici.

Věnoval se zejména botanice a mineralogii a byl mezi prvními, kteří zaváděli při vyučování přírodopisná praktika. Znal velmi dobře Prachovské skály a v Korberově Průvodci po Čechách vyšel proto právě od Smolaře zasvěcený průvodce po těchto známých místech. Vedle článků obsažených ve výročních školních zprávách vydal Rostlinopis pro nižší třídy středních škol, spis O obzorech květních a Ilustrovaný botanický klíč.

Není bez zajímavosti, že zemřel v Praze rovněž jako Ferdinand Menčík a že mu osud vyměřil, stejně jako Menčíkovi, jen 63 roky života. Výročí 135 let od narození Gottharda Smolaře vzpomeneme také v tomto měsíci.

Hana Trojanová


index