Jičín - Za podpory Městského úřadu v Jičíně a Ministerstva kultury ČR se pracovníkům Okresního muzea a galerie v čele s ředitelem Jaroslavem Gottliebem podařilo něco mimořádného. Ve spolupráci s arciděkanstvím církve římskokatolické v Jičíně došlo v sobotu 25.dubna ke slavnostnímu zpřístupnění oratoře kostela sv. Jakuba Většího a otevření expozice nazvané Katedrála uprostřed krajiny. Je součástí projektu Valdštejn a podoby baroka na Jičínsku.
Zážitek ze slavnostního večera byl ojedinělý. Davy návštěvníků proudily nasvíceným zámkem do prostor muzea, aby je už působivá hra světel a stínů provázela po celou dobu. Plamínky svíček vrhaly kouzelné stíny pod baroknímy sochami, mihotaly se na ochozech zámku, plály ve starobylých svícnech na zešeřených zámeckých chodbách s připraveným občerstvením za zvuků tiché barokní hudby. Konečně i po slavnostních proslovech se rozhořelo světlo sedmi svic v rukou předních osobností města a představitele církve děkana Němce a neslo se do prostor dosud neznámých a tajemných po úzkém schodišti do oratoře s barokními sochami světic a světců. Z kostela sem pronikaly zvuky varhanního koncertu, oratoř po vysvěcení byla pak zaplněna desítkami zvědavců, kteří se těšili nezvyklými průhledy z oválných oken chodby a zejména pohledy shora do prostor chrámové lodě.
Město Jičín dostalo novou, turisticky přitažlivou expozici - zpřístupněnou panskou oratoř, ležící přesně na Valdštejnem promyšlené komponované krajinné ose Veliš - katedrála sv.Jakuba - lipová alej - Libosad - kartouzský klášter (s jeho tehdy plánovanou hrobkou).
V sobotu večer jsme byli svědky malého zázraku.
Nová Paka - Jméno Josefa Tauchmana bude jistě čtenářům okresních novin a novopackého Achátu dostatečně známé. Tento "písmák" totiž patří k pravidelným přispěvatelům zmiňovaných tiskovin. Proto nepřekvapí, že se rozhodl vydat vlastním nákladem, za pomoci sponzorů, v tisku Jiřího Čejky v březnu 1998 knížečku vzpomínek zasloužilého hasiče.
Jak již název napovídá, jde především o vzpomínky spojené s hasičským hnutím, kterému Josef Tauchman zasvětil celý život, nejprve jako dobrovolný hasič, později jako předseda hasičského sboru Nová Paka II. a funkcionář vyšších hasičských orgánů. Jeho vyprávění není kronikou, ale popsané historky dokazují, jak bohatý může být život člověka, kterému se stala práce koníčkem, člověka vnímajícího detaily každodenních starostí a radostí.
Vedle povinností se školením a výcvikem hasičského potěru ukazuje autor, kam až jej profese zavedla. Tak například popisuje zařízení atomové elektrárny v německém Gundremmingenu, přírodu v okolí slovenských lázní Vyšné Ružbachy nebo požár na ostrově Hvar.
Jednou z nejpoutavějších částí knížky je líčení počátků a dětské choroby hasičského sboru ve Vidochově po druhé světové válce, stejně tak i vznik ochotnického divadla. Tyto vzpomínky jsou s chvátajícím časem cenným zdrojem informací o lidové zábavě a zvyklostech těch dob. O vypravěčském umu svědčí autorovo Povídání požárníka Pepy, příběh psaný tak, aby každé slovo povídky začínalo písmenem P. Líbilo se mně natolik, že jsem si dovolil volně parafrázovaný název použít do titulku mého příspěvku.
V závěru líčí Josef Tauchman, jak byl za celoživotní práci vyznamenán titulem Zasloužilý hasič. Stejně tak by si zasloužil uznání za knížečku a celou dopisovatelskou činnost pro oblastní noviny. Od jeho prvního uveřejněného příspěvku,líčícím, jak kočka zavinila požár, uplynulo hodně vody, ale i po letech přináší články Josefa Tauchmana zdroj poučení a zábavy, ale především postřehy pro budoucí generece o životě jeho současníků. A tak lze popřát Josefu Tauchmanovi mnoho nápadů a zdraví do práce kronikáře hasičského sboru, a hasičskému sboru zase hodně takových hasičů Pepů, aby se naplnila "modlitba" hasičstva z přelomu století: "Nechť kdekoliv oheň vzplane, já splním svoji povinnost..."
Jičín - Příchod letošního jara jsme mohli zaznamenat spíše pohledem do kalendáře než z okna. Počasí příliš nepřálo probouzející se přírodě. Zima si ale nakonec přece jen dá pauzu a nastane čas teplejších jarních a letních měsíců.
Bohužel ne vše, co se s přírodou probouzí, přináší krásné pokoukání a zážitky. Tak jako každý rok začala i letos sezóna klíšťat poměrně záhy. Již koncem února, díky letošnímu teplému počasí v tomto měsíci, si majitelé psů a koček začali stěžovat na výskyt těchto nepříjemných parazitů v kožíšcích svých chovanců. Klíšťata jsou paraziti nejen nepříjemní, ale především nebezpeční. Při napadení klíštětem dojde obvykle k větší či menší lokální reakci na výměšky slinných žláz klíštěte, následné svědění a vznik infekce v místě uchycení klíštěte. Po včasném odstranění parazita může přetrvávat na kůži napadeného zvířete zduřenina, často s projevy zánětu (zarudnutí, hnis), jež vymizí někdy až po několika měsících. Daleko závažnějším problémem při napadení klíštětem je však možnost přenosu některých infekčních onemocnění, v našich podmínkách především boreliózy. Výzkumy posledních let ukázaly, že až 25 % klíšťat je přenašečem tohoto onemocnění. Připočteme-li k této skutečnosti plíživý charakter, velmi neurčité příznaky a poměrně obtížnou diagnózu, zjistíme, že se jedná o chorobu velmi nepříjemnou.
Ošetření zvířete napadeného klíšťaty není vždy jednoduché, jak by se mohlo zdát. Největším problémem je parazita vůbec najít, neboť by měl být z kůže odstraněn do 24 hodin po napadení. Nejlépe se klíště odstraňuje pomocí kvalitní pinzety, přičemž umělohmotné pinzety inzerované jako vhodné pro odstranění klíšťat jsou často pro tento účel nepoužitelné. Klíště není nutno předtím natírat mastí nebo olejem ani s ním otáčet proti či po směru hodinových ručiček. Je třeba ho pouze uchopit co nejblíže k povrchu kůže a plynulým tahem ho z kůže odstranit pokud možno i s ústním ústrojím. Lokální příznaky zánětu ošetříme antiseptickou mastí. S přetrvávající zduřeninou v místě zachycení klíštěte se musíme smířit, odstranit by se musela jedině chirurgicky, což není až na výjimky nutné (mechanické dráždění obojkem, postrojem, košíkem apod.).
Podstatně méně pracné než hledání klíšťat v srsti svého psa či kočky je aplikace účinných látek jako prevence proti napadení klíšťaty. Na trhu již dnes máme mnoho preparátů v nejrůznějších aplikačních formách (obojky, koupele, zásypy, spreje), bohužel ne každý z nich je stejně účinný u všech jedinců a je nutné někdy i delší čas experimentovat, než najdeme ten nejvhodnější pro svého psa či kočku. Z domácí lékárny lze s určitým úspěchem použít olej ze lněného semínka podávaného denně.
Proti nebezpečí nákazy boreliózou se lze bránit aplikací zahraniční vakcíny, jejíž použití bude pravděpodobně limitováno její vyšší cenou.