435 let po posledním požáru novopackého pivovaru

Nová Paka - Roku 1563 za vlády Viléma Trčky z Lípy došlo k obrovskému požáru, při kterém vyhořelo město i pivovar se sladovnou.

I když požáry byly tehdy na denním pořádku, tento měl pro pivovarnictví v Nové Pace zásadní význam. Až do roku 1872 u nás svobodné pivovarnictví neexistovalo. Letos si tedy připomínáme 435. výročí této tragické zkušenosti a s potěšením můžeme konstatovat, že pivo má v Nové Pace hluboké kořeny, že jeho výroba nezanikla, naopak prožívá renesanci a upevňuje pozice.

Od 1.9.1996, kdy se pivovar stal akciovou společností, začala nová historie výroby piva již bez jakýchkoliv vnějších vlivů. V současné době je v Čechách a na Moravě evidováno asi 50 pivovarů z původních 72 v roce 1989. Jsou řazeny do 3 základních skupin. Velké pivovarské společnosti s ročním výstavem nad 1 milion hl., střední, pohybující se nad 200 000 hl. a pak malé, mezi které se řadí i pivovar novopacký, s ročním výstavem do 200 000 hl.

Z denních zpráv se dozvídáme o problémech, které pivovary musejí překonávat, aby obstály na současném trhu a také o tom, které pivovary již tento běh na dlouhé trati musely vzdát. Zvláště pro nás, kteří se v pivovarském světě pohybujeme každý den, je vždy smutné zjistit, že v obchodech a restauracích se již neobjeví určitá značka piva. Vůbec to neznamená, že by pivovar zkrachoval proto, že nedělá dobré pivo, ale je to spíše otázka čistě ekonomická. Způsoby privatizace pivovarů byly mnohdy natolik nešťastné, že vznikající společnosti automaticky zdědily dluhy bývalých státních podniků a ty je pak dokázaly potopit až ke dnu. Současně s tím zažíváme masivní reklamní kampaně pivovarských gigantů se zahraniční účastí, kterým v žádném případě nemůžeme čelit. Můžeme však dělat něco jiného. Vařit dobré pivo, chovat se korektně ke svým zákazníkům, dokázat rychle a operativně zásobovat a být všude tam, kde se něco děje. Možná i proto, že se snažíme výše uvedeným pravidlům alespoň přiblížit, můžeme konstatovat, že jsme ještě zde a z pivovarského komína se každý den kouří. Pivovaru se povedlo, jako jednomu z mála ve své velikosti, prodat v loňském roce stejné množství piva jako v roce 1996 a zároveň již tradičně obstát v odborných soutěžích na přehlídkách, které se každoročně konají.

V roce 1996 jsme získali 3. místo v soutěži O zlatý pohár pivex v kategorii 10 % piv, v roce 1997 to byla stříbrná medaile ze soutěže Pivo roku s 8 % Bohémem. Také v letošním roce se budeme účastnit všech prestižních soutěží. Konkurenční boj sílí a každý rok přichází jedna zásadní bitva. Loni se odehrála v oblasti přechodu ze starých EURO lahví na lahve nové. Jsme si vědomi toho, že nejvíce poškozeni byli nakonec spotřebitelé, kteří často ze dne na den přišli minimálně o 2 Kč na každé lahvi. Je nutno říci, čí zájem to byl a kdo tuto lavinu dokázal rozjet. Byly to právě velké pivovary, jako je Prazdroj a Radegast, které bez jakéhokoli ohlášení vytvořily z EURO lahví zcela zbytečně inflační zboží a vrhly na trh nové vysoké lahve, předpokládajíce, že malé pivovary nemají takové finanční zázemí a tento tlak nevydrží.

Změna lahví totiž nespočívá jen v nákupu nových lahví, ale ve změně technologie stáčecích strojů, které jsou většinou jednoúčelové a nepřestavitelné na jiný druh lahví. Čekalo nás okamžité jednání o nákupu technologie a zároveň o způsobu financování, protože nové zařízení stálo 8 milionů korun. Zavaleni starostmi, jak se vyrovnat s tímto problémem, jsme zapomněli na největší devízu, kterou v Čechách máme, a tou jsou zlaté české ruce. Pod tlakem času se našim pracovníkům podařilo upravit neupravitelný stroj a ušetřit tak společnosti velké finanční prostředky a hlavně se bez časové prodlevy vyrovnat se změnou obalů. V letošním roce jsme zaznamenali další ofenzívu, týkající se zavádění nových kompaktních přepravek. I tento problém se nám zatím daří řešit. Dnes není totiž umění vyrobit dobré pivo, republika je plná odborníků, kteří to umí, ale podstatné je dokázat toto pivo také prodat. Trh v ČR je natolik přesycen, že jedinou možností, jak obstát, je snížit výrobní náklady tak, abychom se mohli přizpůsobit konkurenčním cenám, ale hlavně pak s naším pivem prorazit za hranice republiky. Náš pivovar má sice krátkou, ale bohatou zkušenost s exportem od roku 1994 a získané kontakty se pomalu, ale jistě úročí. Dnes tedy můžeme novopacké pivo ochutnat v Berlíně, Hamburku, Lipsku, na Ukrajině i v Rusku. V zámoří se setkáte s lahvemi s naší etiketou v Kanadě, u Niagarských vodopádů, v Ontariu a Quebecku, nebo v USA v Chicagu či na Floridě. Zavítáte-li na východní pobřeží USA, najdete nás i v L.A. V Anglii máme zastoupení nejen v Londýně, ale i ve Skotsku. V loňském roce jsme vyvezli přibližně 10 % produkce, což je 6000 hl. piva a ještě přesněji 60 000 kartonů, tedy 1 200 000 ks lahví.

V celosvětovém měřítku je to sice kapka v moři, ale v domácím nám tento export získává v oboru vysokou prestiž a hlavně je pro nás podstatným finančním přínosem.

Jestliže tedy před 435 lety bylo vaření piva v Nové Pace díky nepřízni okolností zásadně ohroženo, dnes můžeme říci, že díky generacím lidí, kteří v našem pivovaru nechali kus svého života, pivovar v Nové Pace stojí, vaří, prodává a jménu svého města nedělá ostudu, ale je jeho chloubou.

Daniel Váša - sládek


I na hřbitově musí být pořádek

Jičín - Kolem roku 1880 došlo k velké úpravě novoměstského hřbitova. Kácely se přestárlé stromy, vytyčovaly nově cesty, přičemž bylo třeba po jednání s příbuznými některé hroby i "přešoupnout". Tehdy byl také poprvé vypracován hřbitovní řád a narýsován plán hřbitova jako podklad pro zadávání hřbitovních míst a pro vymáhání plateb za nezaplacené hroby. Pan starosta Václav Fejfar měl rád pořádek.

Dnes se děje něco podobného. Technické služby jako správce hřbitova se také snaží vnést do hřbitovních záležitostí pořádek. Paní Peregrinová, která má hřbitov na starosti, vychází z evidence plateb. Kde není místo zaplaceno - a je tomu často i deset, patnáct let - upomíná vlastníky.

Jenže často ten, kdo hřbitovní místo zaplatil před deseti lety, už nežije. Na koho se obrátit? Hledat dědice hrobky nebo náhrobku je velmi obtížné a zdaleka ne vždy úspěšné. Pak Technické služby vyvěšují na hřbitově oznámení, kterým se hledá nájemce toho a toho hřbitovního místa. Po promlčecí době, když se nikdo jako majitel náhrobku či hrobky nepřihlásí, mají TS v zastoupení města právo hrobku nebo náhrobek prodat. Dávají ceny náhrobků odhadnout soudnímu znalci a za odhadní ceny je pak nabízejí na prodej. Takovým způsobem získala například rodina po tragicky zemřelém JUDr. Kováčovi hrobku při severní zdi hřbitova.

Tento postup příliš neohrožuje umělecky cenné náhrobky, protože ten, kdo náhrobek koupí, nebude ho ničit. Může však náhrobek po svém upravit anebo ho odvézt na jiný hřbitov. Jen hrobka Hrubých od Františka Bílka je jako vyhlášená kulturní památka nedotknutelná. Nebezpečnější je tato praxe pro pozůstatky některých významných lidí, kteří mají své místo v dějinách Jičína. Pokud nemají potomky, kteří hrob opatrují a platí za něj poplatky, mohou jejich hroby nenávratně zmizet.

Odbor kultury Městského úřadu v Jičíně i sama rada města by měly rozhodnout, kteří zemřelí mají mít zajištěno své stálé místo na hřbitově a které umělecky hodnotné náhrobky nebo hrobky nesmí být prodány. Současně by se měly vyřešit finanční otázky, s tím související.

(Ú)


Růst nájmů zvýší počet neplatičů

Jičín - Prostřednictvím Městského bytového podniku obhospodařuje město v současné době přibližně 1750 bytů ve 157 domech. Ani jičínskému "byťáku" se však bohužel nevyhýbá dnes již běžně rozšířený celostátní problém neplacení nájemného, záloh na teplo a ohřev užitkové vody.

MěBP registruje měsíčně v půměru 45 neplatících nájemníků. Jejich počet je proměnlivý, přičemž se zvyšuje v období vyúčtování záloh. Mezi dlužníky se občas objeví nová jména, avšak převládají "chroničtí neplatiči". Někteří dluží za jeden nebo dva měsíce, ale jiní desítky tisíc korun i přes to, že jim město vychází vstříc a je ochotno přistoupit například k sepsání uznávacího prohlášení a umožňit tak platit dluh v přijatelných splátkách.

Právní oddělení MěBP neplatičům domlouvá, písemně napomíná, urguje a nakonec je žaluje. Vrátit městu zpět jeho pohledávky není mnohdy jednoduché a vyžaduje vysoké pracovní úsilí, pevné nervy (dlužník často jedná agresivně a vulgárně), a v mnoha případech i investici finančních prostředků z pokladny nás všech (soudní výlohy, poplatky apd.).

V příštích měsících dojde v České republice k dalšímu zvýšení nájemného v průměru až o 27 %. Město Jičín je již dnes pod tlakem soukromých vlastníků domů, volajících po maximálním navýšení nájemného. Může tedy dojít k tomu, že do kouta zatlačené zastupitelstvo využije platné vyhlášky a schválí maximální zvýšení jednoho ze tří koeficientů výpočtu výše nájemného (počet obyvatel). Pak by byl Jičín při výpočtu nájemného zcela paradoxně ve stejné kategorii s Hradcem Králové. V případě, že město takto rozhodne, zvýší se v Jičíně nájemné přibližně o 20 %.

Tímto opatřením, ruku v ruce s růstem cen energií apod., dojde i ke zvýšení počtu neplatičů nájemného. MěBP bude dál trpělivě domlouvat, napomínat... a konečná rozhodnutí soudů budou dál přivolovat k výpovědím z bytů s náhradou. Nebývá totiž zvykem, že soud vystěhuje neplatiče z bytu bez náhrady. V Jíčíně náhradní prostory k bydlení nejsou, a tak neplatiči budou dál užívat byty, ve kterých už teoreticky z rozhodnutí soudu nebydlí. Dál porostou jejich dluhy a městu se budou dál rozmnožovat nedobytné pohledávky...

Závěrem je nutné případné neplatiče upozornit, že se v poslední době objevují výjimky, kdy i pro vícečlennou rodinu přivolil soud k výpovědi z bytu pouze při poskytnutí přístřeší, což je obvykle hotelový pokoj nebo pokoj v ubytovně, pronajatý na náklady vyklizovaného neplatiče. Pakliže nebude mít peníze ani na ubytovnu, stane se bezdomovcem!

(mar)


Šance i pro krásky z našeho okresu

Liberec - Finále soutěže Miss Euroregionu NISA 1998 bude pořádat jablonecká agentura F-production koncem září. Přihlásit se však mohou nejen dívky bydlící v okresech Česká Lípa, Liberec, Jablonec n/N a Semily, tedy v české části ERN, ale i ty s trvalým pobytem mimo něj.

A právě tady by se mohlo potvrdit, že být nejlepší rozhodně nemusí znamenat zvítězit. Výběrová předkola, která se uskuteční v polovině června a začátkem července, budou sice neveřejná, ale na pozvání by se jich měli zúčastnit i majitelé a zástupci tuzemských i zahraničních modelingových agentur a ve smlouvách se soutěžícími bude zakotveno, že mohou být k dispozici sponzorům pro výrobu jejich propagačních a reklamních materiálů. Znamená to tedy, že i když zájemkyně neuspěje ve vlastní soutěži, právě casting může být počátkem její trvalé spolupráce s renomovanou agenturou.

Finálový večer, do něhož se probojují jen ty nejlepší, by měl být pojat nejen jako soutěž o udělení titulu s tím, že všechny finalistky obdrží hodnotné ceny, ale i jako setkání sponzorů a reprezentantů modelingových agentur. Závěrem večera bude banket a aukce uměleckých děl, jejíž výtěžek bude věnován na dobročinné účely.

Zájemkyně od šestnácti let se mohou přihlásit do soutěže krásy na tel. čísle 0428/312 924 nebo 0603/220 762, kde můžete získat i další informace.

Igor Činovec


index