29. června 1998 na den sv. Petra a Pavla si pietními akty opět připomeneme páteční ráno roku 1866, kdy se v okolí Jičína, ale i přímo v jeho ulicích, střetly oddíly rakouských, saských a pruských vojsk, aby se do dějin lidstva nechvalně zapsaly jednou z nejkrvavějších bitev onoho tragického roku.
Obrovskému neštěstí chtěl v té době zabránit císař Napoleon III., který po dohodě a Anglií a Pruskem nabídl znesvářeným mocnostem zorganizování konference, kde se měly spory v míru urovnat. Vídeňský kabinet se však spoléhal na pomoc menších německých států, a tak účast na schůzce odmítl.
Prusko v té době již několik roků intenzívně zbrojilo a uzavíralo válečné smlouvy s několika severoněmeckými státy. Rozhodujícím okamžikem ve vývoji tragédie bylo zrušení rakouských diplomatických styků s Pruskem a spolkovým shromážděním schválení jeho napadení. Prusko však tento krok předvídalo a 18. června vtrhlo do Drážďan. Saská armáda ustoupila do Čech, kde se spojila se severní armádou rakouskou.
Pruská vojska překročila české hranice 22. a 23. června a po třech dnech pochodů od Náchoda, Broumova a Trutnova, začaly Rakušany svírat do kleští. Od 26. do 30. června se pak strhla řada lokálních bitev, aby se pak armády setkaly na osudovém bojišti u Sadové a Chlumu u Hradce Králové.
29. června 1866, tedy před 132 lety, došlo u Jičína k jedné z rozhodujících bitev této kruté války.
Ve čtvrtek ráno táhlo městem malé oddělení myslivců a dvě škadrony husarů. V té době se objevili první Prusové na Bradech, odkud byli po 10. hodině zahnáni a saská vojska zaujala jejich postavení. V pátek 29. června ráno dorazil do Jičína sbor Clam Gallasův. Sasové obsadili Brada, část Prachova a silnice na Sobotku a Turnov. Vojska pak táhla v polokruhu od Ostružna, přes Horní Lochov, Brada, Dílce až k Železnici (brigáda barona Ludvíka Pireta). Clamův štáb stál u Jičína. Ve čtyři hodiny odpoledne se objevily první pruské voje, táhnoucí údolím od Turnova k Jičínu. Levým křídlem se opíraly o Tábor a Košov, pravým pak o Prachov. Později se Prusové nečekně objevili i na silnici od Sobotky. Začala krutá bitva.
Ještě v 19 hodin stála rakouská a saská vojska pevně na svých pozicích, avšak po 20. hodině začala na levém křídle couvat ve chvíli, kdy se nepřítel probil Prachovem a u Horního Lochova je napadl. Po 21. hodině se už nedá hovořit o organizovaném ústupu, ale spíše o nesmírné vřavě a úprku vojsk Jičínem, směrem na Hořice, Popovice, Čejkovice a Staré Místo. Poslední prchali Sasíci z pravého křídla ležícího u Dílců, kde vydrželi až do poslední chvíle. Padlo jich tam tenkrát asi 200 a jsou pochováni většinou ve vsi, jejich hroby jsou bez křížů a nápisů.
Okolo 23. hodiny vpadli Prusové do Jičína, kterým pořád ještě táhla saská vojska. Strhl se krutý boj v ulicích města. Sasíci se bili doslova jako lvi, a tak se jim podařilo z města ustoupit. Po půlnoci už byli Prusové pány města. Část jich přenocovala na náměstí, část v ležení před městem. Na dláždění ležely mrtvoly a červenaly se louže krve odnesených raněných.
30. června 1866 před polednem přitáhlo do města pruské vojsko. Přivedlo sebou mnoho zajatých Rakušanů a raněných, kteří byli uloženi ve dvou kostelích a soukromých domech.
2. července pak Prusové v ranních hodinách opustili město a pokračovali ve válečném tažení, aby se 3. července utkali s rakouskými vojsky v rozhodující bitvě u Hradce Králové.
Bitva u Jičína byla hned po hradecké nejkrvavější tragédií oněch jedenácti válečných dní v zemích Koruny české památného roku 1866. Od rána 29. června, kdy byly kruté boje zahájeny, do 0.30 hodin 30. června, kdy končily šarvátkami v ulicích Jičína, padlo 45 rakouských důstojníků a 1082 mužů. Spojenečtí Sasové přišli o 26 důstojníků a 566 mužů. Na straně Prusů zemřelo 71 důstojníků a 1 482 mužů. Rabování dobytého Jičína přišlo obecní pokladnu na 100 000 zlatých.
Rakouská a saská vojska byla 3. července na hlavu poražena na stráních v okolí Chlumu u Hradce Králové. Na bojišti zůstaly tisíce mrtvol a raněných vojáků. V období jedenácti válečných dní bylo na obou stranách zabito, těžce zraněno nebo pohřešováno 3 131 důstojníků a 87 539 vojáků.
Železnice - Program uctění památky padlých účastníků krvavých bojů rakousko - pruské války v roce 1866 bude zahájen v sobotu 27. června v 10.00 hodin v Železnici na Muzejním náměstí a před kostelem sv. Jiljí u pomníku věnovaného Piretově armádě. Ten zde byl odhalen 29.6.1996 u příležitosti 130. výročí bitvy u Jičína.
Pietní akt bude pokračovat ve 14.00 hodin u pomníku padlých vojínů v Jičíně na Letné za účasti starosty města Jiřího Lišky a dalších významných osobností.
Účastníci vzpomínkového aktu se pak přemístí do Lomnice nad Popelkou, kde se v 16.45 hodin shromáždí u muzea. Odtud společně s částí jednotky rakouské pěchoty 73. pěšího pluku Wurttenberg ze Železnice odejdou na hřbitov, kde vzpomínku na nesmyslné boje a jejich tragické oběti zahájí příslušníci historických jednotek čestnou salvou v 17.00 hodin.
Jičín - Demokratizace socialistické společnosti v letech 1968 a 1969 umožnila, aby se znovu začala vytvářet občanská společnost. Obnovují se spolky, které byly v padesátých letech shora zrušeny, jako byl Sokol, Junák, Spolek českých lékařů...
Zastavíme se u prvních dvou (na Junáku pak ukážeme, jak vypadal návrat k totalitní normálnosti).
Na počátku obnovení obou organizací na jaře 1968 stojí podobné nadšení a zaujetí starých skautů a sokolů pro svou organizaci a pro ideje, z nichž vyrostla. Skauti začínají se svými prvními schůzkami už na rozhraní března a dubna (v Jičíně 25.3.1968, na Pace 27.3.1968 a v Hořicích 4.4.1968), sokolové téměř o měsíc později: v Jičíně se poprvé scházejí 22.4.1968. Snad už ten časový předskok je výrazem větší energie skautů. Rozhodující pro další osudy obou organizací bylo myslím to, že Junák měl pro svou práci příznivější podmínky. Mohl začít s konkrétní činností v přírodě hned (v Žereticích už 7.4.1968) a také klubovny si dokázal brzy opatřit nebo vybudovat (v Žereticích z pronajaté staré chalupy, v Nové Pace na pozemku Sopka, v Jičíně jim MěNV propůjčuje přírodní divadlo na Čeřovce, v Lázních Bělohradu zbudují srub u Lva). Nepotřebovali jako sokolové tělocvičnu, hřiště, ani nářadí. A pak Sokol narážel od počátku na odpor dobře organizovaného, dobře fungujícího a ekonomicky silného Čsl. svazu tělesné výchovy. Ani mnozí staří sokolové, kteří v něm pracují, nejsou nakloněni jeho rozdělení ve více organizací (jako libáňský Vladimír Pavlíček, později školní inspektor). Naproti tomu pro práci Junáka se otevíral hned na jaře roku 1968 volný prostor. Jednotný Čsl. svaz mládeže se totiž se svou Pionýrskou organizací, která mívala kolem 6000 členů, rychle rozpadal, protože nikdy nestál při své masovosti na přirozených základech a vždy potřeboval podporu shora. A Junák tento uvolněný prostor přirozeně zaplnil.
Proto se srpnový vpád cizích vojsk Junáka nijak nedotkl. Pokračuje ve své práci zcela samozřejmě dál. Sedmé skautské středisko na okrese, středisko v Miletíně, se ustavuje teprve v září 1968 a 28. říjen 1968 je pro většinu středisek Junáka příležitostí ke skládání slavnostního slibu nových skautů, světlušek a vlčat. V Jičíně se slib konal v podvečer 27.10.1968 v přírodním divadle na Čeřovce a vedl ho bratr František Palas. V tajemně slavnostní atmosféře slibovaly děti na bibli a Palackého Dějiny. Ještě celý rok 1969 je rokem rozkvětu Junáka. V létě 1969 pořádají letní tábory jako přirozené vyvrcholení své činnosti všechna střediska.
Naproti tomu je pro Sokol srpen 1968 ranou, po níž, tváří v tvář mocnému protivníkovi ČSTV, ztrácí odvahu a víru ve svou budoucnost a rychle kapituluje. Podzimní dohoda o spojení Sokola se základní tělovýchovou ČSTV je očividným koncem sokolské myšlenky, i když si to někteří sokolové hned nepřiznávají.
Obdivuhodná byla přitažlivost Junáka pro dospělé. Jistě proto, že jim v mládí mnoho dal, a že je rozhodujícím způsobem utvářel. Proto v Junáku na rozhraní let 1969/70 pracuje s necelým tisícem dětí 230 dospělých, kdežto v Pionýru, který v tutéž dobu vykazuje 1100 členů (podle tajemníka OV KSČ s. Pecha je toto číslo nadsazené), pracuje jen 55 dospělých (uvedl s. Václav Fous na plénu OV KSČ 13.4.1970).
Zatímco stranické orgány, v tu dobu opět s malým úspěchem, získávají a přesvědčují dospělé komunisty, aby vedli Pionýr (dělají to většinou jen z musu), v Miletíně "bez jakéhokoliv přesvědčování... se v roce 1969 na 90 skautů okamžitě dobrovolně přihlásilo 20 dospělých za vedoucí" (s. Zámečník na plénu OV KSČ 13.4.1970).
Dospělí zaujatí skautskou věcí získávají už v roce 1968 podporu na závodech. Například u ředitele Tiby Miletín s. Vonky anebo v ZPA Nová Paka, jejichž závodní výbor ROH rozhodl o kolektivním členství odborové organizace závodu v Junáku. V Okresní odborové radě Jičín prosadili skauti v čele s pí. Pařízkovou, přes odpor předsedy, aby už v létě roku 1968 směly závodní výbory přispívat na rekreaci dětí svých zaměstnanců nejen v pionýrských, ale i ve skautských táborech.
Junák si počínal v letech 1968-70 ze všech dětských a mládežnických organizací nejsamostatněji. Přihlásil se sice k socialistické výchově dětí a uznal vedoucí úlohu KSČ, ale dělal jen to nejnutnější. Když se v prosinci 1969 vytváří místo Čsl. svazu mládeže, který se rozpadl, volná Federace dětských a mládežnických organizací, necítí Junák potřebu do ní vstoupit a teprve až v březnu 1969, jako poslední, podepisují skautští představitelé br. František Palas a Jaroslav Drozen vstup do FDMO. Junák ale i nadále pracoval zcela samostatně a také jednotlivá střediska se podle zaměření svého velitele navzájem lišila. Pokračování příště.
Jičín - Jaro roku 1968 bylo pro ty, co nevěřili v reformovatelnost socializmu sovětského typu přinejmenším zajímavým obdobím - hodně se toho dělo a tisk přicházel s novými senzačními odhaleními. Pro ty, co uvěřili v možnost socializmus zdemokratizovat a zlidštit, obdobím vzrušujícím, krásným, plným nadějí. Kronikář Dobré Vody mluví o "překotném mladistvém vzrušení", sobčický kronikář soudí, že "zmizela někdejší úzkost, nejistota a bezmocnost, opět mělo smysl se exponovat".
Pro straníky nebylo jaro 1968 obdobím snadným. Mnozí si uvědomují chyby a přehmaty minulosti a snaží se o nový otevřený styl práce: diskutovat, vysvětlovat, přesvědčovat, ne jen nařizovat. Ale není to snadné. Mnozí, zvláště "osvědčení" funkcionáři, si nedovedou představit jinou praxi než směrem nahoru poslouchat a směrem dolů vládnout - a cítí se vývojem ohroženi. Mnozí komunisté jsou odhalením soudních nezákonností, dnes bychom řekli zločinů, vnitřně otřeseni. "Leden mě šokoval, chodil jsem se sklopeným zrakem a cítil jsem se těžko mezi bezpartijními", říká hořický kantor Sezima na revizní komisi 12.12.1969. A předseda Okresní odborové rady Stanislav Kovář na předsednictvu OV KSČ 25.3.1968: "I když jsme nebyli tvůrci, byli jsme nositeli... Když člověk myslí poctivě, cítí svou vinu, proto se těžko vzpamatovává, když má jít do ofenzívy".
V tom byl problém komunistů. Měli se podle představ Dubčekova vedení postavit do čela obrodného procesu a řídit ho, ale mnozí nedokázali pracovat novým způsobem, mnozí byli vnitřně znejistělí jednak pocity viny, jednak z rozličnosti názorů v necenzurovaném tisku. "Čteme noviny, sledujeme televizi... zdá se, že vše je pravda, ale mnohdy si věci odporují." "Nevíme nakonec, co je pravda" (komunisté ve Starém Místě 26.4. a 29.4.1968). Společenský vývoj stranu předbíhá, všeteční novináři otevírají nové a nové otázky, aktivizují se i nestraníci, a to i ti, které socialistická společnost jako své nepřátele a odpůrce vytlačovala na okraj (například Zdeněk Šolc, na kterého jsme vzpomínali v minulém číste NN). Nebo bývalí političtí vězni, kteří zakládají svou organizaci K 231 (jádro bylo v Nové Pace).
Předseda Okresního národního výboru s. Šoltys, mírný člověk, na plénu ONV 1.4.1968 mluvil o příliš tuhé centralizaci a přílišné snaze po disciplinovanosti, z níž vyplynula "zbytečná snaha po dosažení pomyslné jednoty a snaha vše správně vysvětlit, i když jsme o tom nebyli přesvědčeni". Ale na plénu ONV 18.7.1968 sklesle konstatuje: "Dnes je všude destrukce".
Nejmocnější muž okresu, vedoucí tajemník OV KSČ Miroslav Štěpán, který je od počátku vnitřně přesvědčen o nutnosti demokratizovat socialismus, už 5.2.1968 říká na interní schůzi straníků OV KSČ: "Musíme začít sami od sebe, uvědomit si v celém rozsahu změny, ke kterým došlo... musíme respektovat osobnost člověka... stavět na aktivitě lidí... nemůžeme si nic vynucovat... svobody není nikdy dost... cílem je získat lidi pro samostatné rozhodování".
Když se v březnu objevuje ostřejší i nepřátelská kritika komunistů a strany a v předsednictvu okresního výboru se ozývají varovné hlasy, říká: "Uvědomte si, že 20 let nemohl nikdo nikoho kritizovat... dnes musíš počítat i s výstřelky. Pořád jsme do lidí lili rozum, pořád jsme jim kázali, pořád jsme měli pravdu... odnaučili jsme lidi myslet, dívají se na nás tak, jak jsme si zasloužili, to nás nesmí zas až tak strašně dráždit".
Na plénu OV KSČ 16.5.1968 už převládají obavy z vývoje a alarmující hlasy. Nová vedoucí tajemnice Věra Pilařová konstatuje, že vystupují pravicové síly s protisocialistickým zaměřením a útočí na stranu. A host zasedání, od dubna vedoucí krajský tajemník Miroslav Štěpán, vystupuje tentokrát ostře: "Dnes už jde o moc - a tu si vzít nedáme!".
V tom byl základní problém jara 1968. Demokratizace a moc jedné strany, to bylo v jádře neslučitelné.
Kolektiv - Tak pravil Václav Klaus. Rozhovory s osobností naší politiky. (Votobia Kč 139,-)
Bradfordová - Síla ženy. Poutavý román pro ženy. (Klokan Kč 149,-)
Rudolf- Na semaforu zelená. Příběh sedmnáctileté studentky gymnázia. (Parta Kč 98,-)
Encyklopedie sportovního rybářství. V knize je popsána rybářská výzbroj, náčiní a techniky pro určité druhy rybaření. (Fortuna Print)
Všeobecná encyklopedie 1.-4. díl (Encyklopedie Diderot)
Pohotovostní služba:
Po - Pá: 18.00 - 21.00 hod
Sobota : 12.00 - 17.00 hod
Neděle : 9.00 - 17.00 hod
Svátek : 9.00 - 13.00 hod
Lékárny:
T - lékárna Okr. nemocnice Tylova ulice tel. 21659
H - lékárna Husova ulice tel. 522073
A - lékárna Alfa autobusové nádraží tel. 24344
N - lékárna Nové Město tel. 24505
Po 1.6.98 A 8.6.98 A 15.6.98 A 22.6.98 A 29.6.98 H
Út 2.6.98 T 9.6.98 H 16.6.98 T 23.6.98 H 30.6.98 T
St 3.6.98 N 10.6.98 N 17.6.98 N 24.6.98 T
Čt 4.6.98 H 11.6.98 H 18.6.98 H 25.6.98 H
Pá 5.6.98 T 12.6.98 T 19.6.98 T 26.6.98 T
So 6.6.98 A 13.6.98 N 20.6.98 H 27.6.98 T
Ne 7.6.98 A 14.6.98 N 21.6.98 H 28.6.98 T