Každému, co jeho jest

Jičín - V minulém vydání Nových Noviny jsem si přečetl článek paní Zdeňky Petrové s názvem "Historie a současnost smíšeného pěveckého sboru Smetana" o historii, bohaté činnosti a uměleckém růstu tohoto sboru. Po jeho přečtení jsem si uvědomil, že není jednoduché zpracovávat historická fakta.

Proto považuji za vhodné jimi zaplnit některé mezery, které v uvedeném článku vznikly. Při Kulturním domě v Jičíně pracovala a v současné době pracuje celá řada souborů zájmové umělecké činnosti. Jedním z nich byl i pěvecký, tehdy ryze ženský sbor Smetana. Jeho působení obnovila po mnohaleté nečinnosti v roce 1977 paní Ivana Hanzlová. Zřizovatelem se mu stal tehdy Jednotný klub pracujících, později Sdružený klub, dnes Kulturní dům Jičín. Ten byl jeho zřizovatelem až do roku 1996. V roce 1992 převzala vedení sboru paní Jaroslava Komárková. Tolik stručná fakta. Nemyslím, že je důležité a nezbytné doplňovat uveřejněný článek výčtem úspěšných vystoupení sboru v opomenutém období, připomínat plodnou spolupráci s Komorním orchestrálním sdružením, které vedl PaedDr. Milan Roček (také soubor patřící ke Kulturnímu domu) nebo i takovou drobnost že, do souboru jezdilo i několik děvčat z Nové Paky. Jsem přesvědčen, že 19 let zřizovatelství, které Kulturní dům sboru poskytl, a také vedení sboru Ivanou Hanzlovou, nejsou v jedenadvacetileté činnosti zanedbatelné. Nešlo mně při psaní tohoto článku o uznání či slávu Kulturního domu, poklepání na ramena. Napsat jsem jej musel především pro neserióznost předešlého a také při vzpomínce na ty, které stály u zrodu nového sboru a které velkou měrou přispěly k jeho znovuobnovení, a které již bohužel nejsou mezi námi - paní Annu Mazáčkovou, Dagmar Peškovou, Zdenu Bradnovou.

Vážím si všech lidí, kteří se ve svém volném čase věnují jakékoliv smysluplné činnosti, zejména v zájmových uměleckých souborech. Není třeba zdůrazňovat, že tak nečiní jenom pro sebe. Odměnou jim bývá převážně vděk a potlesk diváků a posluchačů a těžko popsatelný pocit seberealizace. Sbor Smetana odešel v roce 1996 z Kulturního domu a vydal se na samostatnou uměleckou dráhu. To ovšem neznamená, že jej nebudu považovat stále za "náš sbor". I proto mu přeji hodně hezkých vystoupení, vděčné posluchače a stálé potěšení z krásné činnosti.

Jiří Zlatník, ředitel KD Jičín


Bibliografie Výtvarníci Novopacka

Nová Paka - Při příležitosti hudebního festivalu "Muzika Paka 98" vydala městská knihovna výběrovou bibliografii Výtvarníci Novopacka. Tento významný počin navazuje na předcházející bibliografii věnovanou spisovatelům a autorům, kteří se buď narodili nebo nějakou dobu žili v našem regionu, eventuálně jejich tvorba je úzce spjata s životem lidí a přírodou Novopacka.

Tentokrát se dostalo na výtvarníky, malíře, grafiky, sochaře, fotografy, řezbáře a skláře spojené s Novou Pakou a okolím. V soupisu autoři citují prameny, které mají ve fondu knihovny a nabízejí je k dispozici všem badatelům a uživatelům. Ze studijních důvodů jsou uvedeny i encyklopedie a sborníky.

Více než šest desítek jmen dokazuje, že okolní krajina je zdrojem výtvarné tvorby nejrůznějších žánrů, zdrojem inspirace a dokladem vztahu autora k rodnému či blízkému kraji. Není smyslem mého článku uvádět všechna jména, ale přece jen si některá neodpustím. S Novou Pakou je nerozlučně spjato jméno akademického malíře Cyrila Boudy, malířů z rodu Čílů, akademického malíře grafika Františka Grosse, uměleckého fotografa Miroslava Háka, akademického sochaře Bohumila Kafky, všestranně nadaných umělců z rodiny Suchardů, grafika, ilustrátora a pedagoga Karla Štiky či sochaře Ladislava Zívra a celé řady dalších neméně významných výtvarníků.

Bibliografie Výtvarníci Novopacka je výbornou pomůckou a neměla by chybět v žádné knihovničce kulturních pracovníků, učitelů a všech zájemců o historii našeho okresu. Lze ji opatřit v Městské knihovně v Nové Pace.

MUDr. Václav Franc


Koncert Věry Martinové se vyvedl

Jičín - Roztleskat a rozezpívat celý jičínský Kulturní dům se druhé červnové úterý podařilo známé folkové zpěvačce Věře Martinové.

Během koncertu zazněly hity starší i takzvané "nové boty". Věra Martinová zpívá již téměř 20 let a za tuto dobu prošla orchestrem Gustava Broma, skupinou Schovanky a několika vlastními kapelami, ať již to byly Gram a Přátelé, nebo další bezejmenná muzikantská sdružení. Ještě před koncertem se nám podařilo položit jí několik otázek.

Proč jste si vybrala právě folkovou muziku?

"Country muzika se mně líbila už od dětství. Připadala mi romantická a patřila k táborákům. Jezdila jsem na trempy a jako dítě chodila do Skautu, takže pro mně to byla muzika velice blízká. Je pravda, že tehdy se však moc nerozlišovalo, jestli se u ohně hrajou Olympici nebo něco jiného."

Jakých ocenění jste dosáhla a kterého si ceníte nejvíc?

"Zpívám dvacet let, a to už je ocenění samo o sobě docela veliký a všechny metály... To vám pak visí na stěně a v podstatě to k ničemu není. Myslím si, že je důležitý, když to člověku jde co nejdýl. To, že choděj lidi, že bejvaj vyprodaný koncerty, to je pro mně největší ocenění. Takže jsem spokojená a miluji country, ale i přesto je mojí největší láskou naše pětiletá Anežka."

V jaké branži byste v budoucnu svoji dceru viděla nejraději?

"To je předčasný! Hlavně ji nebudu do ničeho manipulovat. Přeju si jenom, aby neskončila někde u drog nebo něčeho podobnýho, ale jinak cokoli, co bude poctivý a co bude mít smysl, tak ať dělá. Nechám ji jít svou vlastní cestou, tak, jak s určitou pomocí nechali naši jít mně."

Více jak dvouhodinový koncert se vyvedl do nejmenšího detailu a my přejeme Věře Martinové, aby ještě hodně dlouho u zpívání vydržela a doufáme, že ji budeme moci u nás v Jičíně opět brzy uvítat.

(hali)


Divadelní soubor J.K. Tyl hodnotil

Jičín - Před nedávnem se místní ochotníci sešli na výroční schůzi svého souboru. Principál Petr Krupka zde připomenul, že činnost divadelního spolku Tyl byla po mnohaleté odmlce obnovena v roce 1980.

Do roku 1990 byla aktivita ochotníků velmi široká. Dokonce vedle sebe pracovaly dvě skupiny herců a vzniklo i konkurenční dramatické studio, spolupracující s profesionálními režiséry. Poslední významnou inscenací souboru Tyl v 80. letech byla hra "Neviděli jste Jiříka" v režii Radka Sála. Je smutné, že tato hra se zpěvy nebyla doceněna a nedočkala se více repríz. Následně se divadelníci rozhodli pro nastudování Jiráskovy "Lucerny", od čehož však v roce 1991 ustoupili. Režisér Theodor Petryšín začal připravovat inscenaci "Černí baroni", avšak i tato hra byla posléze z repertoáru stažena. V září 1992 se rozhodl principál a režisér Petr Krupka nastudovat Drdovy "Hrátky s čertem". V říjnu byla první zkouška a v dubnu 1993 slavnostní premiéra, po které následovalo celkem 12 repríz. V roce 1994 soubor stále hledal svoji novou tvář, kterou posléze našel v nastudování frašky "Taková ženská na krku" v režii Theodora Petryšína. Hra měla premiéru v prosinci 1996, ale současně v témže měsíci měla v podstatě i svoji derniéru. V roce 1997 soubor nenalezl vhodnou inscenaci a především chuť navrátit se na jeviště jičínského divadla. Z těchto důvodů apeloval principál k urychlenému obnovení divadelní činnosti tak, aby odmlka nevedla k zániku souboru. Divadelníci se pak dohodli na přípravě Goldoniho hry "Náměstíčko" v režii Theodora Petryšína. Zároveň byl vysloven požadavek, aby soubor našel vhodnou pohádku, kterou by uvedl pro žáky jičínských škol. V neposlední řadě principál vyzval soubor k tomu, aby společnými silami a za pomoci městského úřadu, případně i dalších spolků a institucí, obnovili život přírodního divadla na Čeřovce. Soubor by zde měl v roce 2000 vystoupit s nastudováním klasické Jiráskovy "Lucerny". Doufejme, že jičínští ochotníci své plány a vize uskuteční.

(Pka)


Srdíčko ukončilo divadelní sezonu

Jičín - Loutkové divadlo Srdíčko ukončilo svoji 45. pravidelnou sezonu tradičním generálním úklidem divadla. Tato tradice vychází z toho, že již mnoho let se o celý prostor a chod divadélka starají nezištně sami členové souboru.

V uplynulé divadelní sezoně jičínští loutkáři uskutečnili celkem 28 představení pro veřejnost. Soubor nastudoval 6 premiér nových pohádek, a to "Začarovaný les", "Ostrov splněných přání", "Aladinova kouzelná lampa", "Perníková chaloupka", "Oklamaný hastrman", a "Honza a drak". Pravidelně jednou za čtrnáct dní hraje loutkové divadlo pro jičínské malé diváky. Mimoto se soubor zúčastnil loutkářských přehlídek v Libáňi a v Turnově.

Vrcholem sezony bylo slavnostní představení u příležitosti 45. výročí založení LD Srdíčko.

Soubor se též pokusil obnovit představení pro důchodce a dospělé ojedinělou inscenací "Ostrov splněných přání", vhodnou i pro větší diváky, ale u jičínské veřejnosti nenašla odezvu. Je zajímavé, že v minulosti byla vždy představení pro nejstarší občany velmi oblíbená a hojně navštěvována. Otázkou je, zda tato byla v současné době dostatečně propagována. Třeba konstatovat, že i zájem dětských diváků o loutkové divadlo v letošní sezoně výrazně opadl.

(PKa)


42. ročník Šrámkovy Sobotky

Sobotka - Od 1. do 7. července probíhá ve městě pod Humprechtem celá řada kulturních, společenských i sportovních akcí, připravených v rámci bohatého programu 42. Šrámkovy Sobotky.

Slavnostního zahájení festivalu, nesoucího podtitul "Mateřština a historie", se zúčastnil předseda Senátu Petr Pithart.

Středa 1. července 1998

V 19.30 byla úvodním slovem prom. historika Karola Bílka oficiálně zahájena 42. Šrámkova Sobotka, následoval koncert komorní hudby. Předtím však v sále zdravotnického střediska proběhla vernisáž výstav Vladimíra Hendrycha a Vladimíra Říhy.

Čtvrtek 2. července 1998

Na 9.00 hodinu je v sále spořitelny připravena přednáška prof. PhDr. Alexandera Sticha CSc. "Staré paměti Kutnohorské J. Kořínka". Od 11.00 hod. se zde uskuteční prezentace SPN, pedagogického nakladatelství, a.s Praha. Ve 14.00 hod. bude v sále spořitelny vyhodnocena literární soutěž Šrámkovy Sobotky. Pohovořit si s Mgr. Marií Nýdrovou na téma "Můj život s poezií" máte možnost ve Šrámkově domě od 16.00 hod. V 19.30 se pak v chrámu sv. Maří Magdaleny můžete zúčastnit pořadu "Jan z Teplé - Oráč a smrt", mimo jiné v podání Jitky Molavcové a Alfréda Strejčka. Večerní nokturno na Šolcově statku je věnováno památce Václava Šolce - účinkují Hana Kofránková a její přátelé.

Pátek 3. července 1998

Program zahájí v 9.00 hod. v sále spořitelny přednáška PhDr. Marie Ryantové CSc. "Pekařova Kniha o Kosti". Následuje vernisáž 11. svazku Knihovničky Českého ráje - PhDr. Josef Hanzal "Pekařovo mládí a zrání". Od 14.00 hodin pak bude na zahradě Šrámkova domu "Knižní trh" (lehkovážné povídání s majitelem Arbesova knihkupectví Vratislavem Ebrem a jeho hosty). Hudebně spolupracuje skupina Triquetrum. Na 16.30 hod. je do Šolcova statku plánována vernisáž výstavy Vladimíra Komárka. V 17.00 hod. se ve Šrámkově domě představí jeho stejnojmenné "studio". Od 19.30 se můžete zúčastnit výletu do počátků češtiny tělovýchovné "Chrabrý borec", při kterém zazní sálem spořitelny i písně sokolské v podání Hany Kofránkové a Milana Dvořáka.

Sobota 4. července 1998

Na 9.00 hod. je do sálu spořitelny připravena přednáška prof. PhDr. Jaroslavy Janáčkové na téma "Mateřština a historie v Jiráskově pojetí". A v 11.00 hod. se zde prezentuje nakladatelství Atlantis z Brna. Ve 13.30 bude odstartován "Běh Václava Šolce na Samšinu a zpět" a v 19.30 se na zahradě Šrámkova domu představí Volné herecké sdružení z Jičína - "Tři Marie a mastičkář".

Neděle 5. července 1998

Vernisáž výstavy Pavla Charouska "100 Čechů Českého ráje" bude na Humprechtě v 10.00 hod. Ve 13.30 hod. začne "Poetické odpoledne" na soboteckých prostranstvích. Koncert duchovní hudby Dětské sborové školy "Slavíček" z Jakutska rozezvučí chrám sv. Maří Magdaleny v 16.30 hod. V 19.30 odstartuje v sále spořitelny "Večer pedagogických a filozofických fakult", jehož druhou částí je soutěž "O poklad Humprechta Černína z Chudenic" (z dějin města Sobotky).

Pondělí 6. července 1998

Po celý den budou probíhat výlety EXODU a účastníků VI. Knihovnického týdne. V 19.30 se v sále spořitelny představí Divadlo Drak z Hradce Králové hrou H. CH. Andersena "Malý Klaus a Velký Klaus".

Úterý 7. července 1998

Program zahájí v 9.00 hod. v sále spořitelny přednáška Doc. PhDr. Zdeňka Beneše CSc. - "Václav Hájek z Libočan a české historické vědomí" a ve 14.00 hod. bude na zahradě Šrámkova domu zakončen "Kovářskou pohádkou" od Boženy Šimkové.

(red)


Spisovatel Antal Stašek

Jičín - Ze starší generace studentů jičínského gymnázia vzešla řada významných českých literátů. Mezi ně právem náleží Antonín Zeman, v literatuře známý pod pseudonymem Antal Stašek, který na zdejším ústavě studoval v letech 1854 až 59. Jeho křestní jméno často luštíme v křížovkách, občas v některé soutěži zazní otázka na jméno jeho syna - spisovatele Ivana Olbrachta. Zdá se, že v dnešní uspěchané době nenacházíme (ke své škodě) čas na čtení děl starších českých romanopisců.

Antal Stašek se narodil 22.7.1843 ve Stanovém u Vysokého nad Jizerou jako nejstarší z deseti dětí selské písmácké rodiny. Po studiích v Jičíně pokračoval ještě v Krakově a Praze, kde studoval práva. Advokátní praxi získával v Kolíně, Praze a Roudnici. Také působil jako vychovatel v letech 1874-75 v Petrohradě. Podstatnou část života však prožil v Semilech, kde působil jako advokát. Věnoval se veřejné a politické činnosti, v letech 1889-95 se stal dokonce poslancem za staročeskou stranu a v roce 1918 členem revolučního Národního shromáždění. Od roku 1913 žil v Praze-Krči společně se synem Ivanem Olbrachtem a jeho ženou, spisovatelkou Helenou Malířovou. Ani ve stáří se nepřestal zajímat o politický život a nejednou projevil svůj demokratický postoj. Zemřel v Praze 9.10.1931.

Staškova literární činnost se rozvíjela téměř sedm desetiletí. Svým způsobem zobrazila dobu od konce 60. let až do období první republiky. Začínal poezií, která v jeho díle převládala po dvě desetiletí. Nejbližší mu byla veršovaná epika, která měla spíše dobový význam a když Stašek pořizoval její výbor, nazval jej "Co minulo a nevrátí se víc" (1928).

Proslavil se až realistickým románem "Nedokončený obraz" (1878), oceňovaný jako jeden z počátků české vesnické sociální prózy. Jeho vrcholným dílem však zůstává cyklus povídek "Blouznivci našich hor" (1895). S pronikavou a bystrou psychologií v nich zobrazil život krkonošských spiritistů. Duchaření se začalo do Čech šířit z Německa ve druhé polovině 19. století, ale podle Staška se stalo pro český lid jakousi novou náboženskou reformací, oživením českobratrských tradic, protože podpíralo v lidech smysl pro mravní řád. Směs reality a mysticismu působila zvláštním půvabem a měla značný čtenářský ohlas.

Vyostřené konflikty sociální a národnostní ztvárnil Stašek v románu "V temných vírech" (1900), podobnými problémy se zabýval i v další knize "Na rozhraní" (1908). Mezi jeho dalšími pracemi zaujme memoárové dílo "Vzpomínky" (1925), poctěné státní cenou, které je vlastně souhrnem národního vývoje a obrazem českého života od let 1848 až po rok 1918.

Nakonec se vrátil k látce již jednou zpracovávané a znovu Staška přitahující, tentokrát v podobě románu "O ševci Matoušovi a jeho přátelích" (1932), rebelantské historce ze svého rodiště. Připravoval ještě román "Dozvuky", ale ten již nedokončil.

V nekrologu o něm F. X. Šalda napsal: "Byl to sukovitý horský kmen, šlehaný vichřicemi i mrazy, zkřivený a zohýbaný, ale pevné jadrné skladby vnitřní."

V letošním červenci si připomínáme 155. výročí narození tohoto významného spisovatele.

Hana Trojanová


index