Jičín - V červnovém čísle Nových Novin jsme nahlédli do myšlení komunistů na jaře roku 1968. Ale co nestraníci? Vedle těch, kteří byli apatičtí, a těch, kteří ve změnu systému nevěřili, bylo hodně těch, kteří chtěli působit na společenské dění, plést se do politiky.
První oblastí, kde se nestraníci začali více uplatňovat a mít větší, a třeba i hlavní slovo, byly odbory, závodní odborové organizace na pracovištích. Dosavadní zásada, že i v odborech mají mít komunisté početní převahu, padla. Většina závodních výborů byla kritizována za dosavadní nesamostatnou práci a řada z nich odstoupila. V nových výborech získávají běžně převahu aktivní nestraníci. Tak je tomu například v ZPA Nová Paka, kde se závodní výbor ROH s převahou nestraníků stává nejvýznamnější politickou silou a autoritou v letech 1968-69. Nebo v Nářadí Lázně Bělohrad, kde v ZV zůstal jediný komunista, anebo v Plastimatu Libáň, kde vznikl ZV vůbec bez komunistů.
Druhou možností pro aktivní nestraníky bylo vstoupit do jedné ze dvou nekomunistických stran a snažit se jejich prostřednictvím o samostatnější politiku. Tato cesta moc neláká, protože obě strany jsou dosavadním přisluhováním komunistům zdiskreditovány. Jejich řady rostou pomalu. Čsl. strana lidová, která má v čele inteligentního, ale opatrného politika Josefa Valentu, respektuje představu Dubčekovy KSČ o oživení Národní fronty a působí převážně v ní. Tam obhajuje například zájmy věřících: aby jejich děti nebyly diskriminovány při přijímání na vyšší školy. A radikálnější osobnosti, například Němce a komunisty vězněného profesora Josefa Prokopa, starého lidovce, do svých řad nepřijme. V Čsl. straně socialistické je situace jiná, protože předseda okresní organizace pan Prokůpek je nevýrazná osobnost. A tak jednak v Libáni, jednak v ZPA Nová Paka vznikají náborem nových členů silné organizace. V ZPA získají socialisté řadu nových aktivních členů (např. pana Seiferta, Kobrleho, ing. Háze), a když mají asi 30 členů, prosadí na jednání s ředitelem závodu s. Brádlem, že povolí vedle ZO KSČ také vznik ZO ČSS! Ve výboru ROH voleném 11. listopadu 1968 mají prakticky rozhodující slovo. Strana socialistická také do svých řad přijala radikálnější osobnosti, bývalé politické vězně, jako byl v Hořicích pan Mareš (stal se předsedou hořické organizace) anebo v Jičíně p. Kubín (bratr učitelky Boženy Kubínové).
V Hořicích zvolili po pražském vzoru nestraníci další cestu. Založili tu Klub angažovaných nestraníků, v čele s Otou Hamplem a p. Kylarem. KAN, aniž byl Ministerstvem vnitra uznán, pracoval a získal zvláště v ZEZu velký vliv. Předseda jeho přípravného výboru Ota Hampl se zúčastňoval městských jednání Národní fronty a na závodě jednání ředitele se "složkami", jak se tehdy říkalo. KAN měl v Hořicích svou vývěsní skříňku a samostatně se zúčastnil i jednání s okupační polskou armádou v srpnu °68.
Nová Paka se stala zase centrem organizace bývalých politických vězňů, kterou nazvali podle paragrafu na ochranu republiky, na jehož základě bývali odsuzováni, K 231. V Pace se ustavilo okresní vedení v čele s pluk. Liškou z L. Bělohradu a tajemníkem R. Pavlovcem z Nové Paky. Tomuto sdružení jde ovšem hlavně o rehabilitaci nezákonně odsouzených.
Vidíte, že Jičín byl vlastně z větších měst okresu "nejkrotší a nejopatrnější".
Všechna tato aktivita nově vznikajících organizací a nestraníků, kteří zaujímají samostatnější, někdy i opoziční politické postoje, staví okresní organizaci KSČ před obtížný úkol: Jak reagovat, jak odlišit přijatelné od extrémního, jak vystupovat proti "extrémnímu" bez použití mocenských prostředků? A na tento nesnadný úkol nestačí.
Závěrem: jaký byl konec těchto aktivit nestraníků a jejich organizací? KAN a K 231 byly okamžitě po přijetí moskevských dohod na začátku září 1968 rozpuštěny. V závodních výborech byla v roce 1970 postupně obnovena nadvláda komunistů. A naše dvě strany? Z opatrné aktivity ČSL a z drzejší, průbojnější práce ČSS na okrese zůstane na konci roku 1970 jen zhruba dvojnásobná členská základna. Trapným epilogem za obdobím let 1968-70 u obou stran je vystoupení jejich předsedů na plénu okresní organizace Národní fronty 15.12.1970. Předseda ČSL br. Valenta si libuje, jak letošní Měsíc československo-sovětského přátelství ..."byl velkým nástupem za dovršení konsolidace... OV ČSL počítá s tím, že v lednu na svůj aktiv pozve na besedu sovětské vojáky."
A bratr Prokůpek za ČSS oznamuje, že "mezi členstvem se rozjelo získávání do Svazu československo-sovětského přátelství - už při okresní konferenci jsme získali 26 členů".
Jičín - Rok 1968 přinesl v ekonomické oblasti uvolnění centrálního řízení. Šikova nová ekonomická soustava chtěla využít aktivity a iniciativy podnikových vedení i pracujících, aby dohnala naše technologické a ekonomické zaostávání za Západem.
V podnicích se chystalo zřízení podnikových rad pracujících, které měly usměrňovat podnikatelskou aktivitu podniku a měly mít značná práva: např. i jmenovat ředitele podniku. Na Jičínsku se ustavení podnikových rad a volby do nich chystaly ve všech velkých průmyslových závodech kromě hořické Karosy.
V jičínském Agrostroji stál v čele přípravného výboru p. Šesták a volby do podnikové rady byly stanoveny na 5.6.1969. Na poslední chvíli však musely být odvolány, neboť federální vláda se rozhodla vrátit zpět k pevnému centrálnímu řízení.
Ekonomické výsledky roku 1968 na jičínském okrese pro reformu nesvědčily: růstu mezd (+ 6,7 %) neodpovídal růst produktivity práce (+ 2,1 %). Uvolnění využívaly závody i dělnictvo k prosazování svých zájmů, svého prospěchu. Značné ztráty způsobila ovšem i okupace. Zatím co dříve čekali pracující pokorně, až jim moudrá strana a vláda zvýší mzdy, volali v roce 1968 pracovníci potravinářských, textilních a nábytkářských závodů, kde byly mzdy nejnižší, hlasitě po zvýšení svých výdělků. A dosáhli ho. V jičínském Interiéru se na jaře roku 1968 za zvýšení mezd dokonce stávkovalo! To bylo ještě před půl rokem zločinem! Za své se brali také prodavači Jednoty. Chtěli také využívat dobrodiní volných sobot, které se na jaře °68 obecně zaváděly. Zákazníci prý si zvyknou (ZV ROH Jednoty 24.6.1968).
Jednu neocenitelnou možnost dala podnikům Šikova reforma: možnost navazovat na vlastní iniciativy kooperačně licenční vztahy se západními firmami, a tak zvyšovat technologickou úroveň své výroby a kvalitu svých výrobků.
Toho dovedli využít v jičínském Agrostroji. V situaci, kdy poptávka po velkých zemědělských strojích klesala, hledal Agrostroj výrobní náplň v malé zemědělské mechanizaci. Dík mimořádné obchodní zdatnosti ing. Tučka a odvaze ředitele Babáka, který tomu požehnal, navázal Agrostroj kontakty s francouzsko-německou firmou Gutbrod a dokázal dovést jednání se zahraničním partnerem ještě v roce 1968 do konce: ke kooperačně licenční smlouvě o výrobě horské žací lišty MF-70 a systému malé mechanizace Terra. Ten byl ještě v roce 1990, zbaven už licenčních závazků a modernizován, perspektivní částí výrobního programu podniku. Škoda, že toho nedokázal Agrostroj lépe využít v dalších letech. Legalizování smlouvy v normalizačním období se sice protáhlo a vedení podniku bylo leccos vytýkáno - hlavně, že nevybíralo z více uchazečů. Ale nebýt rychlého rozhodnutí po ověření technické kvality výrobku firmy Gutbrod, byla by celá ekonomicky výhodná spolupráce vzala za své.
To se stalo u n.p. Silniční stroje a zařízení Nová Paka. Zde za ředitele ing. Rosenberga a obchodního náměstka dr. Stuchlíka došlo k podobným jednáním se špičkovými západními výrobci v oboru silničních strojů - firmami Vogelle (Německo) a Peitel (Rakousko). V prvním případě už byla s f. Vogelle uzavřena za účasti PZO Pragoinvest smlouva. Podle ní se měly SSaZ podílet na výrobě jejich finišerů s dokonalou elektronikou a hydraulikou, které na rozdíl od finišerů z NDR spolehlivě zajišťovaly rovnost povrchu vozovky i s předepsaným sklonem. SSaZ měly vyrábět pro východní trhy strojírenskou část za výhodné ceny (19 Kč za 1 dolar) a nadto - a hlavně - měly zajišťovat pro Vogelleho stroje v Československu a socialistických státech technický servis s velmi výhodným dolarovým rabatem. V Nové Pace měly být centrální sklady náhradních dílů. Srpnové události však Západu východní trhy opět uzavřely a firma Vogelle od smlouvy ustoupila.