Zrození nového státu je zajisté událostí ohromnou a také ohromující, a proto právem považujeme 28. říjen 1918 za největší den českých dějin. Tento den naplnilo se proroctví Komenského: "Věřím i já v Bohu, že po přejití vichřice hněvu, vláda věcí Tvých navrátí se do rukou Tvých, ó lide český!"
Dne 28. října 1918 jsme byli plni nadšení a ideálů, měli jsme nejlepší úmysly do budoucna, a to bylo největší oslavou onoho svátku naší národní nezávislosti a státnosti. Výročí 28. října 1918 má v mnohém pohnuté osudy. V protektorátu Böhmen und Mähren státní svátek zrušili němečtí okupanté, pak v padesátých letech a znovu za tak zvané normalizace, svým rozhodnutím tak učinila vláda Československé socialistické republiky. Ve věku nedožitých sedmdesáti pěti let zanikla ČSFR a narodily se dva nové státy. Toto datum má tedy také funkci ukazatele osudů republiky.
Aby ČSR mohla vzniknout, musela dostát představám amerického prezidenta Wilsona o sebeurčení národů a aby tomu dostála, musel být vytvořen národ československý. Muži 28. října - Antonín Švehla, Alois Rašín, Jiří Stříbrný, František Soukup - provedli převrat obezřele. Všechno potřebné připravili a promysleli T.G. Masaryk ve spolupráci s E. Benešem a M.R. Štefánikem.
Dne 27. října 1918 rakouský ministr zahraničí Andrassy přijal požadavky Wilsona. To znamenalo konec války. Text zprávy došel do Prahy 28. října ráno. Pražané si nótu vysvětlili jako uznání našeho samostatného státu. Na troskách rakouské tyranie jsme rozhodli budovat novou budoucnost národní svobody a sociální spravedlnosti. Rozhodnutí s odhadem situace a s odvahou. O dvacet let později roku 1938 padlo rozhodnutí témuž národu, že ten stát za boj a život nestojí. A za třicet let v šedesátém osmém roce se skoro totéž opakovalo.
Rozhodnutí vlády ČSSR z roku 1975, posléze potvrzené Federálním shromážděním, dokonce zrušilo 28. říjen jako státní svátek. Připomínali jsme si vše jako Den znárodnění.
Roku 1988 nám vláda státní svátek bez vysvětlení vrátila. Oslavy sedmdesátého výročí vzniku Československa změnily mocenské orgány v represivní monolog. Desetitisíce občanů však 28. října 1988 prokázaly, že zastrašování už neplní svou funkci jako dříve. Za nedůstojných a trapných okolností se rozpadá roku 1993 Česká a Slovenská federativní republika. 28. říjen zůstává státním svátkem České republiky. Slovensko jej ze seznamu svátků vyškrtlo. Pro Čechy znamenal 28. říjen 1918 obnovení státnosti, kterým umožnili Slovákům stát se a zůstat součástí moderních evropských dějin.
To je reminiscence a také poselství i dnešního 28. října 1998! Data, které je jedním z nejvýznačnějších v našich tisíciletých dějinách. Data, které patří do galerie velkých dějinných činů, jež dávají naší národní existenci oprávnění a smysl.
Jičín - 28. říjen, Den vzniku Československa, byl po dobu první republiky naším hlavním státním svátkem. Po druhé světové válce se dostal trochu do stínu 9. května - Dne osvobození.
Brzy po únoru 1948 se pak přestal připomínat jako den vzniku naší republiky, přestalo se vzpomínat zásluh "buržoazního" prezidenta T.G. Masaryka o vznik státu i hrdinství našich legií. Stal se Dnem znárodnění, zešedl a pro občany měl cenu hlavně tím, že zůstal dnem pracovního klidu.
Jen jednou v socialistické éře našeho státu se 28. říjen slavil emotivněji a v původním smyslu. Bylo to v roce 1968. Především šlo tehdy o 50. výročí vzniku samostatného státu Čechů a Slováků, a to by byl ani přísný socialismus sovětského typu nemohl přejít. A pak se přece slavilo ve zvláštní srpnové atmosféře, kdy hrubé násilí vojenské okupace vzbudilo po letech zase silné národní cítění občanů a stále ještě v demokratické atmosféře socialismu s lidskou tváří.
Slavil se tedy po letech opět jako svátek vzniku naší republiky, jako svátek národní. U starší generace se národní cítění projevilo i jakousi obnovou staromilského vlastenectví. Projevovala se úcta T.G. Masarykovi, ke cti přicházeli i poslední žijící legionáři. Například při vysazování lip, stromů svobody k 50. výročí vzniku republiky (v okrese jich bylo podle Předvoje z 22.11.1968 vysazeno 118 a k tomu ještě deset alejí) byla tato čest svěřována v konečné fázi mnohde starým legionářům.
Ti přicházeli v plné parádě, v uchovaném stejnokroji i s vyznamenáními. Tak tomu bylo například v Mlázovicích nebo v Lužanech, kde lípu zasadil pan Brixi, italský legionář. V Lázních Bělohradu kladli zase staří legionáři Břet. Čech a Boh. Malý věnce k památníku obětí 1. a 2. světové války. Tři legionáři v uniformě ruských, francouzských a italských legií stáli 28.10.1968 čestnou stráž při odhalování pomníku obětem druhé světové války v Miletíně a při slavnostním večeru v Hořicích 27.10.1968 byl dokonce na jevišti vytvořen živý obraz s legionáři - na pozadí Hradčan, jako na sokolském večeru v první republice.
Mladí junáci a skautky, vlčata a světlušky skládali v několika střediscích právě k 28. říjnu 1968 svůj slib. V Jičíně to bylo v podvečer svátku 27.10.1968 v 17.00 hodin v přírodním divadle na Čeřovce ve světle táborového ohně. Slavnostně slibovali na československou vlajku a na Palackého dějiny. V tu dobu nad Jičínem zaplály slavnostní vatry: na Šibeňáku (organizovala II. ZŠ), na Veliši (III. ZŠ) a na Zebíně (IV. ZŠ).
Taková byla atmosféra oslav 28. října 1968. Jaká bude letos?
Jičín - Městský úřad připravil k výročí vzniku Československé republiky pro školní mládež komponovaný pořad "Kde domov můj". V podstatě zde autorka pořadu prof. dr. Zdena Zvěřinová mluví o vzniku národní hymny a jejím autorovi Františku Škroupovi, ale posluchači si vhodnou formou vlastně připomenou vznik republiky.
Spoluúčinkuje Foerstrovo trio, sólista opery Národního divadla Jaroslav Horáček a další umělci. Pro jičínské školy je připraveno pět vystoupení ve dnech 22. a 23. října 1998 v Kulturním domě.
V předvečer státního svátku, v úterý 27. října 1998 položí starosta města, senátor MVDr. Jiří Liška u pomníku Karla Havlíčka Borovského v Lipách věnec na paměť založení Československé republiky v roce 1918. Hymnu zazpívá pěvecký sbor Smetana a slavnosti se zúčastní i představitelé Svazu bojovníků za svobodu, které před touto slavností přijme na Okresním úřadě přednosta ing. Jiří Vitvar. Slavnost v Lipách začíná v 16.00 hodin a pořadatelé věří, že si Jičíňáci najdou onu čtvrthodinku, aby si připomněli důležitost vzniku republiky před 80. lety.
Vyvrcholením oslav pak bude 28. října 1998, slavnostní koncert konaný pod záštitou starosty města Jičína. Účinkovat bude Sukův komorní orchestr s mezzosopranistkou Olgou Štěpánovou. Vstupenky na tento prestižní koncert, který je zároveň úvodním do nového cyklu koncertů Jičínských divertiment, jsou v předprodeji v Městském informačním centru. Koncert se koná v Porotním sále Valdštejnského zámku v Jičíně od 17.00 hodin.
Nová Paka - Ještě nedozněly v návštěvnících Suchardova domu pocity z výstavy Věry Hörstové, která zde prezentuje svoji tvorbu od 9. října 1998, a již je přichystána vernisáž obrazů malířky Evy Šinkmanové, profesorky matematiky a tělesné výchovy na novopackém gymnaziu.
Stejně jako její výše uvedená kolegyně z výtvarného kroužku (sdružuje dvacítku umělců) i Eva Šinkmanová představuje ve své první samostatné výstavě různorodou tvorbu. Od krajinek přes květiny k zátiší apod. Ostatně, to budou moci zhlédnout vyznavači výtvarného umění od 17. října 1998. Vernisáž zahájí v 10.00 hodin hudební úvod klavíristy Jaroslava Jiráska s doprovodem Jaroslava Fejfara na kontrabas. Výstava v Městském kulturním středisku potrvá do 1. listopadu 1998.
Autorka výstavy připravila pro tento účel sedmdesát obrazů, a i když akce vyšla z její iniciativy, přesto bude doplněna neméně zajímavým uměleckým oborem - keramikou a batikou Mileny Zrnové. Ani této ženě nelze upřít originalitu, neboť její hrníčky, keramické drobnosti, sošky a zvonečky určitě upoutají pozornost milovníků tohoto žánru. Kromě pondělků bude výstava ke zhlédnutí každý den od 9 do 12 a od 13 do 17 hodin.
Vokšice - Jako jeden z dozvuků pohádkového festivalu se povedla. Vítr foukal, nepršelo, něco draků přilétlo. Někteří jsouce vylíhnuti z velikého vejce, které bylo z osenické hlíny vymodelováno v jičínském zámku.
Účast dětí a rodičů byla přiměřená k počasí, možná i větší. Vzhledem k silnému a nárazovému větru bylo uměním nastavit správně váhu, tedy sklon draka, a zejména zátěž ohonu, k čemuž modelář Ruda Krásenský nezištně poradil. Potěšitelný byl zájem rodičů, neboť děti byly záhy zlákány sponzorskými nanuky a rodiče běhali po letišti, někteří i řičeli radostí nad tím, že jim bylo umožněno převtělení do dětských let. Vyhráli všichni, kdož přišli. Ale nejvíce ti, kteří si draky sami vyrobili.
Blíží se znovuotevření sauny v jičínském Sportovním areálu. Široká veřejnost našeho regionu bude moci začít holdovat životnímu stylu - sauně. připravili jsme pro vás seriál článků, které vás zasvětí do tajů této prastaré očistné, relaxační a ozdravné kúry.
Archeologické nálezy a písemné prameny potvrzují, že parní koupele podobné sauně poznaly všechny národy na celém světě. Kouřové koupele používaly Staroslované, Řekové i Indiáni. Asi před 300 lety se evropské koupele pro uvolňování mravů a šířící se choroby na nátlak církve postupně likvidovaly. Na severu Evropy se však tradice potní lázně zachovala pro kruté zimy a odlehlost od středoevropského dění. Finsko dalo této koupeli i název, který pochází z kraje Suomi.
Za touto tradicí však nemusíme putovat tak daleko na sever. Od padesátých let se díky finským sportovcům dostává opět do západní a střední Evropy. I u nás od té doby vzniklo mnoho saun. Můžeme jim bez ostychu říkat české sauny, i když jde skutečně o sauny podle finského vzoru. Nejvíce saun zaniklo po roce 1989. Komunistická megalomanie se podepsala i zde. Velké sauny s neekonomickým provozem byly náhle neprovozuschopné a na rekonstrukci dle nejnovějších světových poznatků chyběly finance. Postupně opět vznikají sauny provozuschopné a energeticky nenákladné. Dvě z nich vám nabídne již v listopadu Sportovní areál v Jičíně.
Příště si přiblížíme saunu jako pojem, co přináší do našeho života a jak správně saunu brát.
Sobotka - Jičínský rodák architekt Vlastislav Hofman (1884-1964) patřil mezi nejvýznamnější české výtvarníky období první poloviny 20. století. Byl zakládajícím členem "Skupiny", ustavené v roce 1911, k níž patřili například bří Čapkové, Gočár, Janák, Filla, Šíma, Špála, Štech a další, tedy špičky tehdejší české kultury. Hofman se stal zakladatelem moderní české scénografie, kde se uvedl výpravou Dvořákových Husitů ve Vinohradském divadle v roce 1919. Jeho architektonických prací je velmi málo. Mezi často uváděnými je například koncepce hřbitova v Ďáblicích nebo sloup osvětlení u paláce Baťa v Praze.
Jedním z jeho pozoruhodných projektů je hrobka rodiny Špálovy (rodičů V. Špály) na hřbitově v Sobotce, dnes v torsálním stavu. Hofman tu vytvořil uzavřený prostor, v němž bylo možno v tichu posedět a vzpomínat. Náhrobek, vytvořený z cihel ze Špálovy cihelny, dodnes dokonale pevných, je snad jediným Hofmanovým objektem v celých severovýchodních Čechách. Majitelka ho nabídla k odkoupení za 7000,- Kč a je to jediná možnost, jak tuto jedinečnou památku zachránit.
Podobný meditační prostor, avšak bez duchovního vztahu či podkladu, dal v Sobotce vybudovat italský výtvarník G. Parmiggiani. Už dva roky po slavnostním odhalení bylo nuceno město investovat do jeho opravy desítky tisíc korun. Snad by tedy nebylo nesnadné zachránit jedinečnou památku české kultury.