Jan Mária Sidon zemřel před 130 lety

Jičín - Nejznámějším katechetou působícím v minulém století na jičínském gymnáziu byl Jan Mária Sidon. Narodil se 17. prosince 1792 v Solnici. Humanitní vědy a teologii vystudoval v Hradci Králové. Jako kaplan působil nejdříve v Polnici, poté v Lomnici, odkud byl v roce 1819 povolán na místo katechety gymnázia a kazatele v kostele sv. Ignáce v Jičíně. Vedle učitelské činnosti si všímal literárního a politického života.

V roce 1848 doprovázel Národní gardy směřující ku Praze až k Ohavči, kde u kovárny ustoupil na pole a shromážděným dal duchovní posilu na cestu. Téhož roku byly provedeny první volby do zemského a říšského sněmu. Jičín vysílá pátera J.M. Sidona. Stává se brzy známým svým radikalismem, o čemž svědčí úryvky z jeho pronesených projevů na sněmu.

Z řeči Sidonovy ze dne 10. ledna 1849:

"Zrušení šlechty je nevyhnutelně zapotřebí, a sice z ohledů politických, sociálních a historických. Šlechta obmezovala nejdříve moc krále a knížat na zemských sněmech, štvala knížata proti lidu a naopak. Lid nyní žádá, aby demokracie uskutečněna byla..."

"Musíme rovnoprávnost až do nejmenšího provésti a o to se starati, aby jméno °občan° největším titulem šlechtickým bylo..."

"Šlechta má například v úřadech politické guvernéry, dvorní rady, ministry, lid jen koncipisty, nejvýše faráře (potlesk), šlechta má ve vojsku maršály, generály, lid ale jen desátníky, nejvýše setníky..."

"Největší demokrat, jakého na světě po něm nebylo, Kristus, byl od šlechty ukřižován, postarejme se, aby od ní také svoboda ukřižována nebyla..."

Z řeči ze dne 25. ledna 1849:

"Trest smrti je nelidský a neúčelný! Byli lidé na světě, kteří ačkoliv patrně věděli, že smrtí zaplatiti musit budou, přece se nezdráhali zvěstovati evangelium pohanským národům, a my máme misionáře nejen v náboženském, ale i v politickém ohledu, kteří se smrti nebojí..."

"Trest smrti je nelidský. Se stanoviska křesťanského posléz považuji trest tento za zcela nekřesťanský. Z dlouhého ouřadování kněžského v jičínské věznici nabyl jsem zkušenosti, že lidé, již k smrti odsouzeni byli, že jim posléz ani nejmenšího na jejich časném i věčném blahu nezáleželo."

Přílišná vlastenecká horlivost Sidona velmi poškodila. Už v roce 1850 byl vydán zákaz jeho vyučování na gymnáziu a byl suspendován jen s malým výslužným. Na odpočinku ve skromných poměrech dožil v Litomyšli, kde 26. září 1868 umírá.

Psal díla s církevními náměty, například "Církev římská katolická pravou jest církví", "Slavení svatého biřmování", "Dvě probatiky kteréž v pražském loretánském chrámu Páně držel Jan Sidon". Tento spis o 54 stranách vydala v roce 1833 jičínská Kastránkova tiskárna. V téže tiskárně vydal Sidon v roce 1837 spisek "Druhá stoletá památka Rušánské Rodičky Boží", kde popsal dvě století starou historii zázračného obrazu v kostele sv. Ignáce v Jičíně, k němuž kdysi putovaly každoročně tisíce lidí.

Sidona zajímala i historie. Podle zprávy v Pražských novinách se chtěl věnovat sepsání a vydání dějin města Jičína. Jeho záměr však ztroskotal při soustřeďování materiálů k tak obsáhlému dílu.

Sidonův význam pro naše město spočíval nejen v pedagogické a kazatelské činnosti, ale rovněž v činnosti zemského poslance. Mnohé jeho názory pronesené na sněmu potvrdila historie, s dalšími bychom mohli souhlasit i dnes.

Hana Trojanová


Výstava betlémů tradičně nejnavštěvovanější

Lázně Bělohrad - Atmosféru Vánoc na přelomu listopadu a prosince už šestým rokem navozuje tradiční výstava lidových betlémů v bělohradském Památníku K. V. Raise. I tentokrát byla tato čtrnáct dní trvající expozice nejnavštěvovanější ze všech letošních výstav, pořádaných v památníku. O její atraktivnosti svědčí i čísla, respektive počty příchozích, které se pohybují kolem tisícovky. K nejčastějším návštěvníkům patřili žáci škol z Bělohradu a okolí. Mezi letos vystavenými exponáty byl například pohyblivý betlém Zdeňka Materny z Horní Nové Vsi. K vidění byly také jesličky, vyřezávané známým lidovým řezbářem Antonínem Šírem z Levínské Olešnice, nebo více než stoletý betlém z rodiny místního domkaře Josefa Wagnera (1870), upozornil nás namátkou na některé z dvaceti nainstalovaných exponátů Jindřich Rychtera, vedoucí Památníku K. V. Raise. V neděli zde ukončená výstava zároveň završila letošní sezónu, která bývá po zimní přestávce pravidelně zahajována v době velikonočních svátků.

(jn)


Středověká fraška Mistr Petr Pleticha

Robousy - Chamtivost či šejdířství jsou vlastnosti veskrze lidské, vyskytující se v každé historické době, ať už byla jakákoliv. O tom, že to platí bezezbytku, pojednává i známá středověká fraška Mistr Petr Pleticha, kterou nastudovalo a před několika dny v premiéře uvedlo zcela nové divadelní sdružení - Spolek ochotníků Závěsné divadlo z Jičína.

Po zhruba jednoročních přípravách se nově vzniklý herecký kolektiv ve složení - Jiří Wilda, Josef Vavřina, Vladislava Matějková, Josef Novotný a Theodor Petryšín - poprvé představil veřejnosti v sobotu 28. listopadu v robouském hostinci U dvorecké louže. Publikum, které do posledního místa zaplnilo sál tamního hostince, odměnilo účinkující dlouhým potleskem. Ten si jičínští ochotníci určitě zaslouží, a to nejen za předvedený výkon, ale i za to, že se tak bohulibé a osvětové činnosti, jakou divadlo bezesporu je, vůbec věnují. Hra Mistr Petr Pleticha byla napsána koncem 15. století neznámým francouzským básníkem. Pro herce je náročná především dlouhými veršovanými texty, které však dávají vyniknout jazykově barvité středověké mluvě. Jsou to tedy hlavně narážkami sršící dialogy, které mistrně vykreslují charaktery jednotlivých postav. Jejich prostřednictvím je v celé své nahotě odkrýváno cosi prohnilého v mezilidských vztazích několika ctihodných měšťanů, kteří se na první pohled tváří být ztělesněním opravdové křesťanské morálky. Děj hry vtipnou formou společenské satiry připomíná soutěž o největšího chytráka. Chudý, ale mazaný šejdíř Petr Pleticha, spoléhající na svou výřečnost, se jednoho dne vypraví na trh koupit látku na šaty pro sebe a pro svou ženu Mínu. Jelikož nemá peníze, vloudí se do přízně soukeníka Matěje Kubáska, a umluví ho, aby mu dal zboží předem s tím, že mu později zaplatí ve zlatě. Chamtivý obchodník s vidinou tučného zisku souhlasí. Nejen, že Matěj Kubásek slíbené peníze už nikdy neuvidí, ale později prohraje i soud s pastýřem Honzou Beránkem, kterého s pomocí podvodu coby advokát hájí právě Mistr Pleticha. Diváky v závěru čeká překvapivé rozuzlení, protože i on je nakonec podveden...

"Hru jsme si vybrali z jednoho prostého důvodu, není k ní potřeba žádná nákladná scéna. Chtěli jsme začít něčím jednodušším, a tahle středověká fraška se nám dostala zrovna do rukou," vysvětluje Jiří Wilda, režisér a představitel titulní role Mistra Petra Pletichy v jedné osobě okolnosti výběru hry. Autorem hudby je Jaromír Soukup, kostýmy i scéna jsou dílem spolku. "Co si sami neuděláme nebo nepřineseme, to prostě nemáme," uvedl dále Jiří Wilda, kterému se po delší divadelní pauze začalo stýskat po prknech, co znamenají svět, a tak společně se svými přáteli založil v loňském roce nový ochotnický spolek.

Ostatně jak prozradil, jeho snem je navázat na tradici venkovských divadelních představení, po vzoru Matěje Kopeckého, který putoval od města k městu. Zatím ale bohužel herci netuší ani to, kdy se vůbec uskuteční první repríza této inscenace, současná doba totiž podle nich malým divadlům příliš nepřeje.

Jiří Němeček


Vánoční výstava svící v chodbě muzea

Jičín - Oheň má podobu negativní i pozitivní, hmotnou i magickou - symbolizuje síly zla i dobra, je zdrojem tepla a světla, umocňuje duchovní prožitky.

Od pohanských dob se ohně zapalovaly a oslavovaly jako symbol Slunce, velkého nebeského zdroje světla a tepla. Slavnost ohně, provozovaná v předkřesťanské době při zimním slunovratu, přivolávala a vítala Slunce zpět z dlouhé cesty tmou, měla v mnohých krajích podobu pálení Vánočního polena. Zimní oslavy slunovratu se díky studenému nevlídnému počasí nemohly konat pod širým nebem, musely být odbývány uvnitř, doma, což jim propůjčovalo charakter soukromé či domácí slavnosti. Poleno, zapálené právě v den zimního slunovratu a doutnající potom na dně ohniště celý rok, zabezpečovalo rodině různé výhody a ochranu. Z našich krajů nejsou dochované zmínky o pálení vánoční klády, ale již ze sousedního Německa a u Jihoslovanů doklady o tomto zvyku jsou.

Církev v době zimního slunovratu slaví svůj nejslavnější svátek - Narození Ježíše. Až do 15., 16. století podrobné zprávy o podobě oslav tohoto dne nemáme, spíše snad měly podobu jakýchsi průvodů masek a všeobecného veselí, ale nepochybně v něm oheň musel sehrát významnou roli - vždyť se tento svátek slaví v nejkratší den roku a tma musela být pokořena, přičemž pohanské zvyklosti dlouho přetrvávaly.

Zástupcem velkých obřadních ohňů se postupem let v mnoha případech staly svíčky, jejichž plamen, zapálený ať již pro vzpomínku, či pro slavnost chvíle, mohl být pojímán jako podoba ohně věčného. Svíce jsou známé již z antiky. Římané je začali vyrábět z včelího vosku a užívali jich při bohoslužebných výkonech. Postupem času se začal způsob výroby svící měnit, měnila se i výrobní surovina, světla svíc se začalo využívat i v domácnostech.

Co dnes cítíme při pohledu do plamene svíčky? Přiměje nás ta chvíle zastavit se, vydechnout? Víme, že svíce adventního věnce mají být fialové, protože doba adventu je dobou usebrání, teprve Vánoce mohou být slaveny v té nejzářivější červené? A co představa svíce křtící, či svatební? Velikonočního paškálu?

Po pravdě řečeno, nevěděli jsme toho příliš ani my. Jaké svíce a vědomosti o nich se nám podařilo shromáždit, uvidíte na výstavě, na kterou vás srdečně zveme. Můžete ji navštívit od včerejšího dne do 10. ledna 1999 ve výstavní chodbě muzea.

Věra Šejnová, OMaG Jičín


Zřizují muzeum Eduarda Štorcha a Karla Zemana

Ostroměř - Dvojici ostroměřských rodáků - Eduarda Štorcha a Karla Zemana bude od dnešního dne připomínat nová stálá expozice v přízemí budovy místního kulturního střediska. V budoucnu se počítá s její přeměnou na muzeum. V expozici je vedle obou osobností zastoupen i známý loutkář Matěj Kopecký, který se v Ostroměři narodil před 75 lety v maringotce svých rodičů. "V jedné z místností bude umístěna vitrina, která jej bude připomínat jako výraznou postavu loutkářského světa a ředitele královéhradeckého divadla Drak," dodává Alena Teimerová, která se na vznikajícím muzeu výrazně podílí. Veřejná expozice bude zpřístupněna dnes ve 14 hodin. Návštěvníci se na ploše dvou vzájemně propojených místností mohou seznámit s životem a tvorbou těchto rodáků. "Expozice zatím nemá statut muzea, na ministerstvu kultury jsme však požádali o grant, abychom ji mohli doplnit o další cenné exponáty, které je potřeba zabezpečit. Paní Zemanová, vdova po Karlu Zemanovi, je ochotna zapůjčit další exempláře ze své sbírky. Jednáme také s Filmovými ateliéry Barrandov a s hořickým muzeem, kde jsou uloženy krásné kresby Zdeňka Buriana," prozradila Alena Teimerová, autorka expozice. Přízemí střediska je vybaveno mobiliářem (např. písemnostmi a dobovým nábytkem) ze Štorchovy a Zemanovy pozůstalosti, část byla převezena ze starohradského depozitáře literárního archivu památníku národního písemnictví. Výstavka upozorňuje, že Eduard Štorch nebyl jen význačný spisovatel, ale zabýval se i archeologií a velmi výrazným způsobem ovlivnil tehdejší systém pedagogické výchovy. Jeho činnost v této oblasti není veřejnosti dosud příliš známa. Obec, která více než 200 tisíci přispěla na opravu kulturního střediska, má podle staronového starosty Jana Ježka, na vzniku muzea zájem, neboť prostory, jež by důstojnou formou odkaz těchto tří osobností české kultury připomínaly, zde zatím neexistují.

(jn)


Výročí Galerie plastik

Hořice - Nejen tradiční kamenné plastiky z dílny mnoha známých "šutráků", ale i dřevěné plastiky a také kresby, tvoří současnou reprezentativní výstavu v malém sále hořické Galerie plastik, která si letos připomíná 90. výročí od svého založení. Jsou zde zastoupena například díla Vladimíra Preclíka, Ellen Jilemnické, Martiny Hozové a dalších autorů, vesměs absolventů hořické sochařsko-kamenické školy. Návštěvníci si mohou prohlédnout i stálou expozici v druhé části galerie, kde je rovněž nainstalována řada exponátů od předních českých výtvarníků - sochařů. Výstava byla zahájena 1. prosince a končí 20. prosince.

(jn)


Hořický večer poezie

Hořice - V sobotu 28. listopadu 1998 se v hořickém hotelu Beránek konal večer zasvěcený literatuře. Sdružení mladých umělců Trafalgar zde křtilo již páté číslo stejnojmenného časopisu.

Celý večer poezie byl rozdělen na tři oddíly, které vhodně spojovala skupina "Jereme band". V prvních dvou částech se představili s autorským čtením tvůrci, jejichž příspěvky obsahovala předešlá čísla Trafalgaru a na počátku poslední části došlo ke křestu nového čísla časopisu a četbě autorů z čerstvě pokřtěného výtisku (např. Jiřina Hájková, Doris Foffová).

V novém čísle časopisu najde čtenář vedle příspěvků převážně začínajících autorů informace o novém časopise Gareden, který vydávají Štěpán a Daniela Koubíkovi z Prahy. Dále je zde reportáž ze 4. ročníku literární soutěže Ortenova Kutná Hora a další kontakty pro mladé autory.

Na hořickém setkání bylo možno zakoupit předešlá čísla Trafalgaru, stejně tak i další vydání sbírky "Básníci z Trafalgaru", poezii začínajících i renomovaných básníků. Zkrátka literární večer byl příležitostí pro autory k seznámení s možnostmi publikování literárních výtvorů. Pořadatelé hodlají v podobných večerech autorské poezie pokračovat i v budoucnu, takže třeba již příště můžete do Hořic zavítat i vy, kteří své příspěvky zatím pečlivě schováváte v šuplíku.

Zájemci o veškerou literaturu nabízenou na tomto setkání, stejně tak i noví autoři se svými pracemi, obraťte se, v případě zájmu, na Jana Kvasničku, Cerekvice nad Bystřicí 71, 507 77.

Václav Franc


"První hoře" v K-klubu

Jičín - Nová jičínská kapela "První hoře", nahrála ve dnech 20. a 21. listopadu 1998 své první stejnojmenné demo. Kazeta obsahuje osm písní o celkové délce 45 minut.

"První hoře" hraje skladby spíše instrumentálního rázu, ve kterých kombinuje originalitu, hravost a bluesové prvky. Repertoár této alternativní kapely tvoří převážně vlastní skladby.

V sobotu 12. prosince 1998 od 20.00 hodin proběhne v jičínském K-klubu na Valdštejnově náměstí křest tohoto nového dema, kde bude k dostání za pouhých 40,- korun. Zároveň s vystoupením kapely budete mít možnost zhlédnout výstavu obrazů jičínského autora, který chce zůstat až do začátku koncertu v anonymitě. Jde o první koncert "První hoře" v Jičíně, kdo přijde, určitě nebude litovat.

Luboš Rokos


index