Vánoce

Adventní období

První adventní nedělí začíná církevní rok. Věřícím se dříve přikazoval přísný půst, bylo zakázáno jakékoliv hlučné veselí (nesměly se tedy konat ani svatby). Adventní období v minulosti hluboce zasahovalo do života venkovského lidu jako hlavního nositele lidových tradic. Půst se tedy neprojevoval pouze v jídle, ale i v oblečení a duchovním životě.

Každé ráno ještě před úsvitem chodívali lidé do kostela, kde se zpívaly takzvané roráty, což byl zvláštní druh předvánočních zpěvů určených pouze pro adventní dobu. Na Hořicku chodívali na roráty také navečer, za tmy. Kostel se tehdy osvětloval pouze svíčkami. Pro účel skromného osvětlení zpěvníčků v lavicích se užívaly malé voskové sloupky vyzdobené obrázky a plastickými kytičkami.

(red)

Karel Zeman

Dlouhá noc

Také se strojil stromeček a stavěl betlém. Na Novopacku se většinou strojení stromečku a stavění betlému dělo až na Štědrý den.

(red)

Vánoční stromek

O vzniku vánočního stromku jsou dohady. Nejrozšířenější vysvětlení je to, že vánoční stromek je symbolem Světla, které narozením Páně všemu světu vzejde.

Původně se ke zdobení používal výhradně smrček nebo jedlička. Borovička je pro lidové prostředí netradiční a do domácností se dostala až v posledních desetiletích našeho století výhradně z praktických důvodů. Z Podkrkonoší je známý i "přechodný typ", kdy byly zdobeny pouze větve smrčku, které byly buď zavěšovány nebo upevněny jiným způsobem, například místo lenochu do otvoru v sedačce židle. Takto bylo prováděno zdobení pro vánoční příležitost v některých rodinách ještě začátkem našeho století.

I ozdoby, které se zavěšovaly na větve či stromky, byly od současných značně rozdílné. Lidé na venkově využívali opět především "domácího materiálu". Na stromeček se věšela malá jablíčka, domácí cukroví, ořechy ve staniolu, perníčky, různé ozdoby doma vytvořené z barevného papíru, papírové řetězy a někdy na přizdobení i vata. Zhruba od období 1. republiky se začínají objevovat i první skleněné vánoční ozdoby. Zpočátku byly stromečky bez svíček, postupně se objevují uchycené pomocí stočeného drátku, a pak již známé "skřipce".

V Podkrkonoší převážně do konce minulého století místo vánočního stromku bývaly téměř v každé chalupě betlémy a nadílka probíhala prostřednictvím Ježíška - Krystydle, který obcházel jednotlivé chalupy. Tento zvyk se týkal především tkalcovských obcí na Bělohradsku nebo Novopacku.

Dárky pod stromečkem také nebývaly samozřejmostí. V některých rodinách, především chudých, nedostávaly děti dárky žádné, nebo jen nějakou drobnost. Dospělí dárky nedostávali vůbec. Děti pak především pouze věci potřebné, například šálu, rukavice, pletené punčochy i jiné části oděvů, někdy i hračky vyrobené podomácku.

Ale nechme promluvit pamětnici z Libáňska, narozenou před rokem 1900: "Stromek byl ustrojen před Štědrým dnem a schován u dědy v sedničce. Potom otec pozval děti, aby se šly podívat, jestli Ježíšek ještě nejde. Zatím děda rozsvítil stromek a pod něj na stolek narovnal dárečky. Pak zase světlo zhasl a otec děti přivedl do světnice. Ony byly velmi zklamané, že Ježíšek šel asi někam jinam a k nim netrefí. To se musíte děti modlit, aby vás Ježíšek slyšel. On pak jistě přijde. Děti se začaly modlit. Vtom děda u stromku zazvonil. Dětmi to trhlo a ten mladší lezl po kolenou ke dveřím. Dveře povolily a Jarka křičel: Ježíšek tu byl a přinesl mi flintu! Za 5 Kč byla flinta vyřezaná z prkénka, ale ty radosti, co způsobila. Dřív se děti radovaly i z maličkosti, dnes si neváží ani drahých dárků."

Další pamětnice (nar. 1909 v Levínské Olešnici u Staré Paky) vzpomíná: "První stromeček jme měli, když mi bylo asi 9 let. Předtím jsme si zdobili jen smrkové větve. Vázali jsme na ně burské oříšky a malá jablíčka. Ve válce byla bída, krabice s bačkorama byl již moc velký dárek. Na prvním stromečku jsme měli ozdoby z krepového papíru, které udělal tatínek, svíčky a burské oříšky. Bonbóny ne, ty byly moc drahé. stromeček se dával do dřevěného kříže."

(red)

Štědrovečerní zvyky

Zajištění hospodářské prosperity se dělo tím, že se dávaly zbytky od večeře stromům, studni kousek vánočky, do kruhu se svázala povřísla a tam se sypalo slepicím zrní, aby v příštím roce nezanášely. Také se nesmělo vstát od štědrovečerního stolu, jinak by se nedařila housátka a kuřátka, vánočka se také rozkrájela dobytku, drůbeži a králíkům, aby dávali větší užitek. Pes a kočka měli ten den místo v místnosti. Hospodář odkrojil kousek vánočky a kousek chleba a obojí přivázal z každé strany a zabodl do trámu. Na Boží hod (25. prosince) nůž vytáhl a prohlédl. Byl-li nůž rezavý na té straně, co byl chléb, bude špatné žito a opačně. Na Jičínsku v minulém století, kdy se ještě hodně předlo, se v ten den před sluncem východu předla nit, ale soukala se nazpátek a vila se také nazpátek. Pak se jí ovazovaly stromy, aby urodily hodně ovoce. Hospodář mlátil cepem o zem na zahradě, na poli i na louce, aby nebyli krtkové a neryli. Psovi, kočce a houserovi se dával česnek, aby byli hodně zlí. Možností, jak si zajistit vše ke zdaru, bylo opravdu nepřeberně. Zvyklosti se lišily pouze v detailech.

Počasí, které mělo rozhodující vliv na budoucí úrodu, se také zajišťovalo rozličným způsobem: Například se rozkrájela cibule a z ní se utvořilo 12 mističek, do kterých se dalo stejné množství soli. Každá mistička představovala jeden měsíc. Kde se utvořilo nejvíc vlhkosti, ten měsíc měl být nejdeštivější. Je-li světlá noc, bude velká úroda. Světlé hody - světlé stodoly. Je-li o Štědrém večeru mnoho hvězd, urodí se kulaté obilí (luštěniny), je-li vítr, bude hodně ovoce. Zelené Vánoce, bílé Velikonoce. Je-li mnoho jinovatky na stromech, bývá hodně ovoce. Je-li nebe poseté hvězdami, ponesou slepice v příštím roce hodně vajec. Podle 12 rozlousknutých ořechů se také soudilo, jaké budou jednotlivé měsíce v příštím roce. Hlavní pozorování počasí se ale dělo až od Božího hodu 12 dní.

Samostatným okruhem zájmu bylo zjišťování životního partnera. To se také dělo rozličným způsobem: hrníčky, házení střevícem, sléváním olova, klepáním na kurník, třesení stromem či plotem. Dále děvčata potmě šla pro polínka. Když donesla sudý počet, příští rok se měla vdát. Nebo jedním řezem oloupala jablko a slupku hodila za hlavu. Jaké písmeno se ze slupky vytvořilo, to bylo první písmeno jména jejího budoucího muže. O půlnoci šla dívka nebo chlapec k rybníku a prosekali díru do ledu. Ve vodě by se jim pak měl zjevit obraz jejich budoucí vyvolené nebo vyvoleného. Na Hořicku se usuzovalo z "muziky", koho děvče dostane. Dívce se zavázaly oči a ona napichovala ovoce. Napíchne-li švestku: dostane mládence, hrušku: dostane vdovce, křížalu: bude mít "kluka". Bylo-li více děvčat ve stavení, dala každá kousek vánočky na malou stoličku a pak zavolaly psa. Čí kousek pes vzal nejdříve, ta se měla nejdříve vdát. Magických praktik tohoto okruhu bývalo také hodně.

Věštily se i lidské osudy. To se dělo především rozkrojením jablka. Objevila-li se hvězdička, bylo vše v pořádku, ale objevil-li se kříž, tak ten, kdo jablko rozkrojil, měl do roka zemřít. Podobně se usuzovalo z rozloupnutých ořechů. Na Novopacku každý člen rodiny dostával zleva k talíři drobnou svíčku, která bývala dole rozdělená. Komu svíčka nejdříve dohořela, ten prý nejdříve zemře. Zdraví, nemoc či dokonce smrt se také věštila z intenzity stínů vrhaných světlem svíčky na zeď.

Završením Štědrého večera byla půlnoční mše. Věřilo se také, že co se bude zdát ve štědrovečerní noci, to se určitě vyplní.

(red)

Jaké zvyky drží …

"K večeři na Štědrý den máme tradičního kapra. Babička vždycky říkala, že se má sníst devatero jídel, ale většinou se to nezvládá, i když se mezi jídla počítá třeba jablko. Na Vánoce se pokaždé třesu doslova jako malý kluk, a nikdy také nezapomenu zacinkat zvonkem pod ozdobeným stromečkem. Když s námi trávily Vánoce ještě naše děti bylo to veselejší."

KAREL SAMŠIŇÁK

Entomolog a příležitostný sobotecký ponocný se podle svých slov na Vánoce příliš netěší. "Já jsem vždycky rád, když je po svátcích. Přesto se většinou nechám vánoční atmosférou ukolébat. Na Štědrý den dodržuji křesťanské zásady, celý den nejím, držím půst a piju jen kafe. Zásadně večeřím na hladový žaludek, myslím, že ryba je to nejlepší, co může být, tedy když je dobře udělaná. I když se postím, zlaté prase jsem zatím nikdy neviděl. Bohužel pro svou cukrovku nemohu jíst štrůdl, a z toho důvodu nemám po celý rok peníze. Po večeři se těším až Ježíšek zazvoní, protože vždycky dostanu novou kravatu." Jak dr. Samšiňák poznamenal, 20. prosince se v Sobotce přímo na náměstí uskuteční pořad, kde zazní koledy a návštěvníci uvidí také živý betlém s děťátkem v jeslích.

SLÁDEK DANIEL VÁŠA

"Vánoční svátky jsou i pro mě časem stráveným s lidmi, kteří jsou mi nejbližší, kdy alespoň na malou chvíli zapomenu na mnohá trápení a starosti. Štědrovečerní večeře bude ryze česká, tedy smažený kapr s bramborovým salátem, který samozřejmě zapijeme, tak jako mnoho našich příznivců, novopackým pivem."

P. JOSEF KORDÍK

Správce železnické farnosti večeří na Štědrý den hrachovou polévku s trochou nudlí a smaženého kapra s bramborovým salátem. "Vánoce, které jsou druhým nejvýznamnějším křesťanským svátkem v roce, ve mě vždy vyvolávají vzpomínky na dětství. Čtyřiadvacátého zahajuji v Nemyčevsi tradiční odpolední mší. Na večeři pak jedu k matce do Nové Vsi. Další mše se konají v Radimi, v Robousích a v jedenáct v Železnici. Po půlnoční přijde obvykle na faru pár lidí posedět na skleničku. Pravidelným účastníkem půlnoční bohoslužby je také sousedovic kocour, který mě vždycky nejprve zatahá za ornát a potom si poslušně sedne mezi ostatní do lavice," upozorňuje P. Josef Kordík a ukazuje na čtyřnohého chlupáče, který se v době naší návštěvy na faře choulil u rozpálených kamen.