středověk
Jádrem kartuzie byl kostel nepřístupný laikům (později alespoň vybavený emporou pro hosty). Jednoduchá sálová stavba byla předělena lettnerem a rozdělena na část pro mnichy a na část pro laické bratry Bývala vybavena dřevěným sanktusníkem.
Ke kostelu (se sakristií) přiléhal malý ambit (galilaea minor) s kapitulní síní, refektářem a knihovnou. Na tuto část navazoval velký ambit (galilaea maior), po jehož obvodu byly vybudovány domky – nezávislé poustevny, určené vždy pro jednoho kartuziána (základní počet mnichů byl stanoven na 13, laiků měl konvent 16). Velký ambit mohl (protože klausura obklopovala chór kostela) svým západním ramenem procházet kostelem, a tak plnit funkci lettneru. Chodba ambitu jako dělicí prvek chrámu byla vybavena vchody do části mnichů i laiků. Lettnerová přístavba vytvářela z ambitového tělesa tzv. chorus superior.
Kartuziánské domky (přízemní dřevěné stavby, později i patrové kamenné objekty) byly vybaveny vlastní zahrádkou. Obsahovaly prostory pro dílnu a pro bydlení, eventuálně i jakousi domácí kapli. Bývaly zásobovány vodou, aby ani potřeba vody nenutila mnicha opustit poustevnu.
Příbytek představeného-převora býval připojen k malému ambitu. V okrsku laických bratří, připojeném jako vnější okruh ke klausuře, vznikaly hospodářské budovy, využívané laickými členy konventu.
Tento obraz kartuzie dokládají nejstarší svědectví z doby počátků řádu. Zvláště instruktivní jsou paměti opata Guiberta z Nogent-sous-Coucy, který ve 2. desetiletí 12. století zaznamenal podobu kartuzie Grand Chartreuse u Grenoblu. Jednotlivé prostory kartuziánského konventu uvádějí i řádové consuetudines potvrzené Innocencem II. v roce 1133.
PhDr. Petr Sommer, CSc, Encyklopedie českých klášterů, LIBRI 1997 Vývoj kartuziánské architektury v novověku
Kláštery na Jičínsku | Okres Jičín | Server Jičín |