Stavitelé a architekti činní na Jičínsku

Koch Heinrich
1781 - 1861
rakouský klasicistní architekt působící v Čechách
Absolvent vídeňské Akademie, který byl v letech 1827 - 45 činný v Čechách jako dvorní architekt hraběte Rudolfa Kinského: stavěl vilu Kinských pod Petřínem na Smíchově, zámek v Kostelci nad Orlicí, upravoval a rozšiřoval palác Kinských na Staroměstském náměstí (1836-41). Pracoval i pro další šlechtice, například v Černíkovicích u Rychnova, kde pro hraběte Liebštejnského z Kolovrat navrhl úpravu zámku. Po odchodu z Čech působil především v Uhrách.
Jičínsko: klasicistní pavilón v zámku v Jičíněvsi (zač. 19. st.)

Lurago Anselmo Martino
1701-1765
český architekt a stavitel vlašského původu
Podle vlastní výpovědi získal poučení v Praze u svého strýce Giovanniho Antonia Luraga, vyučil se u Františka Maxmiliána Kaňky a praxi pevnostního stavitele si osvojil u dalšího strýce, Bartolomea Scottiho. Od roku 1752 působil jako dvorní stavitel v Praze a pod jeho vedením byla uskutečněna přestavba Pražského hradu navržená Niccolou Pacassim. Pracoval převážně pro šlechtu (mj. Černíny, Dietrichsteiny, Kounice, Salmy, Šliky), ale i pro církevní objednavatele. Jeho tvorba tvoří přechod mezi vrcholně a pozdně barokní architekturou. K jeho hlavním dílům patří interiér zámecké kaple v hoříně, úprava průčelí Černínského paláce v Praze (návrh 1746), na Mělnicku (1752-53), palác Gotz-Kinských na Staroměstském náměstí (po 1753).
Jičínsko: kostel sv. Václava ve Veliši (1747-52), kaple sv. Jana Nep. v Bukvici (domnělé autorství) – 1767

Lurago Carlo
1615 - 1684
architekt a stavitel vlašského původu působící v Čechách
Jeho pobyt v Praze je doložen již ve 30. letech 17. století; roku 1648 se stal měšťanem Malé strany. Záběr jeho tvorby je velice široký, patrně nejstarší Luragovou prací byly jesuitské stavby v Březnici, pro jesuity stavěl i v Praze, Hradci Králové, Chomutově, na Svaté Hoře a v Kladsku. Byl však činný i pro šlechtické objednavatele (Černíny, Lobkovice, Losy z Losinthalu, Piccolomini, Thuny, ad.) a na stavbě pražského opevnění (od konce třicetileté války 1648 až do roku 1664). Do svého odchodu z Čech do Pasova (ke stavbě tamního chrámu) byl Lurago nepochybně nejvíce zaměstnávaným architektem a stavitelem, který kolem sebe soustředil početnou skupinu převážně vlašských řemeslníků. Jeho závazky poté převzal synovec Francesco Anselmo Lurago. Ve stavbě kostelů vytvořil Lurago v Čechách závazný typ (kostel sv. Ignáce na Novém Městě pražském, 1665 - 71). Stejně významné však bylo i jeho řešení pražského Klementina (od 1654) s vysokým pilastrovým řádem. Mezi jeho hlavní díla dále patří kostel Hybernů v Praze (1652 - 59), kostel sv. Ignáce v Chomutově (1663 - 68) a zámek Humprecht u Sobotky. Dále se podílel na přestavbách zámků v Novém Městě nad Metují, v Náchodě a v Klášterci nad Ohří.
Jičínsko: zámek Humprecht u Sobotky (1667-72), zámek v Milíčevsi (1677–78) – domnělé autorství návrhu

Mathey Jean Baptiste
asi 1630 - 1696
francouzský malíř a architekt
Školil se v okruhu francouzského malíře Clauda Lorraina v Římě, kde byl také roku 1668 najat pozdějším pražským arcibiskupem Janem Bedřichem z Vadštejna (+ 1694) jako komorní malíř. Do Prahy však patrně přišel koncem 70. let 17. století již jako architekt. Jeho dílo zásadním způsobem utvářelo českou barokní architekturu - do palácových a zámeckých staveb přinesl pavilónové převýšení centrální části (Arcibiskupský palác na Hradčanech, zámek v Duchcově, prelatura v Plasech, a především letohrádek Trója). Nové bylo rovněž jeho řešení chrámové architektury s výraznou centrální dispozicí (kostel sv. Františka Serafinského v Praze, 1679-97).
Jičínsko: sýpka v zámku Vokšice (návrh) – postav. kol. 1700, kaple Loreta u Hlásné Lhoty (návrh) – postav. 1694

Pieroni de Galiano Giovanni
1586 - 1654
italský právník, architekt, matematik a inženýr činný rovněž v Čechách
Syn Alessandra Pieroniho (1550 - 1607), architekta na medicejském dvoře ve Florencii, studoval architekturu u Bernarda Buontalentiho a roku 1608 složil doktorát práv na universitě v Pise. Byl přítelem Galilea Galileiho a později v Praze Johanna Keplera. Autor díla o opevňovacích stavbách Trattato delle fortificazioni moderne, které vzniklo ještě před jeho odchodem do Vídně (1622), kam byl povolán právě jako specialista na opevňovací práce. Asi od roku 1623 žil delší dobu v Praze, kde byl správcem stavebního úřadu, pracoval pro Albrechta z Valdštejna, od něhož získal lenní panství Velehrádek a Červené Poličany (od císaře pak roku 1652 ještě statek Dubenec). Po smrti svého příznivce se patrně vrátil do Vídně, kde byl 1640 nobilitován, založil zde Accademia degli Antistagiriti. Po roce 1648 pobýval opět často v Praze jako hlavní fortifikační inženýr pro Čechy. Navrhoval pravděpodobně collaltovské stavby v moravské Brtnici, jsou mu přisuzovány plány jesuitské koleje ve Valdštějnově Jičíně, kde snad navrhl i gymnasium (1627 - 28). Účastnil se stavby zámku v Jičíně, uznáván je také jako autor proslulé sala terreny Valdštejnského paláce v Praze.
Jičínsko: dokončení stavby zámku v Jičíně – po 1628, Jezuitské gymnasium v Jičíně (návrh) – 1627, účast na stavbě kláštera kartuziánů ve Valdicích (po 1632)

Santini-Aichl Jan Blažej
1677 - 1723
český architekt a stavitel pocházející z rodiny vlašského původu
Byl synem kameníka Santina Aichla (1652 - 1702), vyučil se malířem, ale již od roku 1700 se výhradně věnoval architektuře, jejímž se stal nejvýznamějším a nejosobitějším představitelem. Přehodnocením gotických prvků do čistě barokní podoby vytvořil neobvyklý gotizující, vysoce expresivní barokní sloh (označovaný někdy přesně jako barokní gotika), který nemá v Evropě obdobu (klášterní chrám v Sedlci u Kutné Hory; klášterní kostel Nanebevzetí P. Marie v Kladrubech, po 1712; klášterní chrám premonstrátů v Želivi, 1714 -19; poutní kaple sv. Jana Nepomuckého na Zelené Hoře u Žďáru nad Sázavou, do 1722). Vedle toho postavil cisterciácký konvent v Plasech (do 1727), cisterciácké proboštství a poutní chrám P. Marie v Mariánském Týnci. Zasáhl významným způsobem i do palácové architektury stavbou původně Kolovratského, posléze Thunovského paláce na Malé Straně. Z jeho zámeckých objektů je nejvýznamnější bezesporu Karlova Koruna, přisuzují se mu i zámky v Lázních Bělohrad a v Manětíně.
Jičínsko: zámek Lázně Bělohrad (domnělé autorství) – před 1720

Sebregondi Niccoló
činný v první polovině 17. století
vlašský architekt působící též v Čechách
Byl činný zprvu v Mantově a v Římě, kde se mj. podílel na výstavbě kostela S. Maria del Pianto (1612) a Palazzo Crescenzi. Po roce 1630 působil v Čechách, kde převzal po Andreu Spezzovi dostavbu Valdštejnského paláce v Praze a vévodské rezidence Albrechta z Valdštejna v Jičíně, účastnil se však i dalších valdštejnských staveb, uskutečněných po roce 1630.
Jičínsko: dokončení stavby zámku v Jičíně (po 1628), změna koncepce kláštera kartuziánů ve Valdicích (kol. 1630), zámek v Sobčicích – 1630–34, Lodžie u Valdic – 1630-34, přestavba zámku v Kamenici – 1639

Spezza Andrea
(+ 1628)
italský architekt činný rovněž v Čechách
Spezza působil v letech 1608-15 v dolnosaském Oldenburgu (na stavbě knížecí rezidence), roku 1616 přechodně pobýval v Praze a roku 1617 v Bielanech u Krakova, kde navrhl kostel kamaldulů. V roce 1632 Albrecht z Valdštejna povolal Spezzu opět do Prahy, ke stavbě svého malostranského (Valdštejnského) paláce a také k dalším stavebním úkolům: výstavbě jesuitské koleje a gymnázia v Jičíně, kde rozšířil i zámek, v blízkých Valdicích pak navrhl stavbu kartouzy (1627). Na jeho stylu je patrné italské pozdně renesanční a manýristické východisko, přizpůsobené ovšem severské tradici.
Jičínsko: zahájení stavby zámku v Jičíně (do 1628), plán výstavby kláštera kartuziánů ve Valdicích (před 1627)

Někteří další stavitelé, architekti aj. umělci, kteří působili alespoň částečně na Jičínsku:
(seznam je jen drobným výčtem)

Ceresolla Francesco, architekt – přestavba zámku Humprecht (1681)
Fiegert Zachariáš, stavitel – přestavba zámku Dětenice (1762-65)
Heidelberger Arnošt, sochař – výzdoba zámecké kaple v Jičíně (1630-31)
Pruskovský Jiří – přestavba zámku Staré Hrady (1571-73)
Rous František, sochař – sochy v areálu zámku v Dětenicích (konec 19. stol.)
Spannbrucker Filip, stavitel – sýpka v areálu zámku Vokšice (domnělé autorství, kol. r. 1700)

Údaje čerpány z Encyklopedie českých zámků, LIBRI 1996, a z dalších zdrojů.