Jičín - Již třetím rokem vyjíždí z okresního města na svou cestu za diváky Zámecké divadlo. Letos to byla Sobotka, Lázně Bělohrad, Hořice a naposled 4. listopadu 1998 Nová Paka. To jsou města, kde především dětské publikum tleská souboru, který přináší úsměv a pohodu. Divadlo pochopitelně nezapomíná ani na Jičín, kde za sezonu odehrává většinou čtyři až pět představení, včetně jednoho večerního.
Scénáře "ušité na tělo" dětským hercům a tanečníkům píše rok co rok Radek Sál. Vychází z holčičí i klučičí mentality i umu, a poskytuje možnost uplatnění jak dětským hercům, tak tanečníkům a muzikantům. Musí však také dát příležitost ukázat své dovednosti i výtvarníkům. Všichni společně chodí do Základní umělecké školy v Jičíně, která má své sídlo ve Valdštejnském zámku. Proto tedy i Zámecké divadlo. Scénář obsahuje i libreta jednotlivých baletních čísel a vybranou hudbu.Je pak na choreografkách Zdeně Svobodové a Evě Černochové, aby tanečním číslům vtiskly tu správnou podobu.
Zároveň se připravuje i výprava, kde mají hlavní slovo výtvarnice a učitelky Lída Tmějová s Janou Nevrlou. Kostýmy šije každý, kdo to umí. Zručností pak vyniká ředitelka školy Jaroslava Komárková. Ta umí dokonce ušít i slušivý plnovous pro bezvousé mladé herce. Pak už následuje jen dřina na zkušebnách a radost z potlesku diváků při představeních.
Jestliže v loňském roce se divákům představil architekt Kříženecký a historie filmu v programu nazvaném "100 + 1" (uplynulo 100 roků od vynálezu kinematografie), tak letos chtěl autor scénáře divákům objasnit záhadu kolem Šehrezády. Pro vás, kteří jste představení neviděli, jen drobná informace: Byl to jičínský autor, který dokázal, že Šehrezáda byla kočka!
Na otázku, co bude příští rok, Radek Sál odpověděl:
"Pokud budeme, tak budeme ve znamení milénia. Víc neprozradím, protože nápady mají cenu zlata a kradou se. A já své nápady směňuji za dětský smích, a ten si ukrást nedám.
Provozně nás trochu poznamenává přechod paní Zdeny Svobodové z postu choreografky na post sbormistryně, takže Eva Černochová bude muset těch osm baletních a tanečních čísel zvládnout sama. Nemám strach o její invenci. Spíše se obávám té hrozné kopy práce, která ji čeká. Zdena Svobodová již pilně připravuje svůj dětský sbor k účinkování v rámci divadelního představení, což také nemá jednoduché. Se složitou technikou se bude muset vypořádat i František Komárek, který má jako citlivý muzikant všechny předpoklady k tomu, že se to opět podaří. O dětské účinkující strach nemám, jsou fantastičtí. Tentokrát se k nim však připojí i dospělí aktéři. Nerad mluvím o našich projektech. Přijďte se podívat."
Pokud bude nová revue minimálně taková, jako ta letošní, tak pozvání Radka Sála jistě stojí za to brát velmi vážně.
Veliš - O bytí či nebytí základních škol v malých obcích více než cokoliv jiného rozhoduje populační křivka.
Její sestupný trend v posledních letech způsobil, že se naplnil osud už nejedné z nich. Ve Veliši však dosud funguje, a tak si uplynulou sobotu místní občané spolu s mnoha bývalými žáky připomněli sto let nepřetržité výuky v současném objektu školy, poprvé otevřeném 5. září 1898. U příležitosti stého výročí byl vydán almanach, který popisuje nejen historii budovy, ale zdejšího školství vůbec. Navzdory trvalému poklesu dětí se učitelskému sboru ve spolupráci s obecním úřadem podařilo chod školy udržet, zatím do roku 2001, a to na základě výjimky, udělené školským úřadem. Místní dvoutřídka (1. až 5. ročník) má nyní pětadvacet žáků. V budově je umístěna také mateřská škola, kde je šestadvacet dětí, uvedl Josef Zavadil, ředitel velišské školy, jejíž spádová oblast zahrnuje i okolní obce. Mezi jinými Bukvice, Podhradí a Staré Místo. Jak ředitel poznamenal, škola dosud funguje především zásluhou obce, která má i přes nemalé finanční výdaje s tím spojené zájem na její existenci, což ostatně potvrdila i starostka Marie Jandová. "Dříve tu bývala i spořitelna a hospoda. To co se ale jednou z vesnice sebere, už se zpět nevrátí," dodává starostka. Jak dlouho se zde podaří výuku udržet závisí zčásti i na rodičích, kteří se mohou rozhodnout, zda bude jejich dítě navštěvovat školu ve Veliši nebo například v Jičíně.
Jičín - V úterý 3. listopadu 1998 byla přátelským setkáním veřejnosti ve výstavní chodbě muzea představena první část dokumentaristického projektu turnovského fotografa a novináře Pavla Charouska.
"100 Čechů Českého ráje" je název stále se rozrůstajícího souboru fotografií a textů přibližujících životní příběhy mnoha lidí, kteří pro Český ráj mnohé udělali a mnoho pro něj znamenají. Autor na projektu pracuje průběžně již od roku 1992 a ve své podstatě cílevědomě připravuje naše poselství generacím třetího tisíciletí. Výstava obsahuje 80 hesel a představuje více jak 120 osobností, o kterých si většinou myslíme, že je dobře známe. Po zhlédnutí výstavy však mnozí zjistíme, jak mnoho se můžeme mýlit. Expozice mimo jiné zajímavé postavy našeho regionu představuje historika Karola Bílka, výtvarníka Petra Hebera, horolezce Jaroslava Havlíka a Josefa Rakoncaje...
Úterní vernisáž uvedl ředitel muzea Jaromír Gottlieb, zahrála a zazpívala skvělá jičínská skupina "Fidle", své prvotiny a básně přednesla Draga Zlatníková, a tím vším se samozřejmě prolínalo živé vyprávění autora projektu. O závěr oficiální části zahájení výstavy se postarali přátelé z "Pohádkových novin", kteří na arkádovém nádvoří Valdštejnského zámku předvedli pět živých obrazů "Ze života Pavla Charouska".
Výstava "100 Čechů Českého ráje" potrvá ve výstavní chodbě Okresního muzea až do 1. prosince 1998. S projektem se můžete rovněž postupně seznamovat na stránkách Nových Novin.
Jičín - V 9. čísle Nových Novin, které vyšly 4. září, jsme uveřejnili článek jičínské firmy Patra, nazvaný "Dluhy pana děkana" a následné vyjádření Arciděkanského úřadu.
Jednalo se o spor nezaplacení faktury za opravu kostela v Ostružně výše zmíněné společnosti, kterou si dle vyjádření této firmy objednal pan arciděkan.
Protože jsme k tomuto článku obdrželi další faktické připomínky nejen od firmy Patra, ale i dalších "věřitelů", rozhodli jsme se tyto písemné materiály zaslat přímo na Arcibiskupství do Hradce Králové. Vzhledem k tomu, že se z našeho hlediska jedná spíše o spor, který je nutný řešit na jiných místech a ne na stránkách tisku, nehodláme se již k tomuto tématu vracet.
V celé České republice dnes začínají volby do obecních a městských zastupitelstev. Okres Jičín navíc spadá do volebního obvodu, kde se také volí zástupce do Senátu Parlamentu ČR. Senátní a komunální volby probíhají ve stejných volebních místnostech a časech. Volební místnosti se otevírají dnes, v pátek 13. listopadu ve 14 hodin a budou uzavřeny ve 22 hodin. Zítra budou otevřeny od 7 do 14 hodin. Každý volič by měl po příchodu do volební místnosti prokázat svou totožnost a státní občanství České republiky, jakož i oprávnění hlasovat v příslušném volebním okrsku. Tyto skutečnosti se zpravidla prokazují občanským průkazem. Při letošních volbách je třeba dávat pozor a nezaměnit obálky. Pro volby do Senátu Parlamentu ČR budou obálky bílé, pro volby do zastupitelstev obcí obálky šedé.
V tyto dny tedy rozhodnete o složení našich zastupitelstev, avšak s největší pravděpodobností ještě nebudeme znát jméno nového senátora. Tyto volby se konají tzv. většinovým systémem a pouze za předpokladu, že některý z kandidátů obdrží více než 50 procent hlasů, se nebude konat druhé kolo.
V případě, že se tak nestane, nás čeká kolo druhé, a to přesně za týden, 20. a 21. listopadu. V tomto kole již mezi dvěma kandidáty rozhodne prostá většina hlasů.
Tak jsou tu opět volby. Tentokrát komunální, do městských a obecních zastupitelstev. Volíme dnes lidi, kteří nás budou zastupovat po dobu čtyř let a svým chováním jistě zasáhnou do našeho života. Dostáváme do rukou volební programy stran a zjišťujeme, že jsou si podobné jako vejce vejci. Je to pochopitelné, vždyť problémy k řešení jsou všeobecné. Mnozí z nás mávají rukou, že je politika nezajímá, a to z různých důvodů. Nemáme čas, jsme znechuceni, zklamáni, prostě máme jiné starosti, tak proč politizovat?
"Politizovat" je slovo z řečtiny a znamená rozmlouvat o věcech veřejných. V tomto smyslu jistě každý z nás někdy politizoval. Je to možná velkou politikou, která je díky médiím více viditelná a která se nám možná znechutila. Možná jsme všichni očekávali od nové doby více. Nevím. V každém případě si však myslím, že bychom měli občas "politizovat". Mnoho lidí přesně ví, jak vypadá, co dělá i jak mluví politik z "velké politiky", ale kolik z nás ví co se děje na naší radnici? A přitom se nás většina rozhodnutí poslanců obecních a městských zastupitelů osobně dotýká.
Cesta ke svobodě není jednoduchá, protože každého z nás něco stojí. Teď však nemyslím peníze, ale náš vlastní každodenní zájem o věci veřejné, o plnění slibů lidí, kterým dáváme ve volbách důvěru. O postavení každého z nás v obci, o prostoru pro realizaci svých plánů životních i pracovních. V neposlední řadě tím myslím i slušnost a morálku, které se zdá být tak málo. Je v každém z nás a po mnoha letech ohýbání charakterů je nutné ji nejen probudit, ale i vyžadovat. V tomto zorném úhlu se tedy zájem o politiku protíná se zájmy všech občanů měst a obcí. Bohužel nám naši volení zástupci za poslední roky mnoho světlých okamžiků neukázali. Nutno však připustit, že i my, občané měst a obcí, se o věci veřejné příliš nezajímáme. Ve volbách dáme hlas a ať páni poslanci dělají, co umí! Kolik z nás a jak často bylo na veřejných zasedáních městského nebo obecního zastupitelstva? Kde jinde máme pečlivě sledovat chování našich zástupců, přístup k řešení problémů, plánování účelných rozvojových plánů - správu věcí veřejných?
Každá obec má povinnost zajistit tuto správu věcí veřejných ve prospěch všech občanů obce. Neočekávejme však, že nám tyto záležitosti sami poslanci budou plnit bezezbytku a bez našeho přičinění a především - bez naší kontroly. Je nutné správu těchto věcí náležitě vyžadovat. Moc, kterou dáváme svým poslancům do rukou, je lákavá a dokáže měnit i charaktery. Síla mocných je v demokracii však dána volbou, naší volbou, byť jen občas. Avšak v ten čas volby jsme páni my, občané měst a obcí. Nebudeme-li své zástupce pečlivě vybírat a pravidelně kontrolovat a do své paměti ukládat plusy i minusy jejich skutků, budeme jen smutně přihlížet, jak žijí v jiném světě a o věci veřejné se nebudou řádně starat. Pak náš hlas byl znehodnocen, a to je v demokracii to nejhorší. Stejně znehodnoceno je naše právo svobodně volit i v tom případě, že se volby dobrovolně vzdáme.
Přál bych si, aby v letošních volbách zvítězili lidé rozumní, čestní i ochotni pracovat pro občany své obce. Přál bych si, aby si občané měst a obcí všímali rozhodnutí svých poslanců po celou dobu jejich funkčního období, aby hlasitě dávali najevo své názory na věci veřejné a domáhali se náprav chybných rozhodnutí. Přál bych si, aby náš zájem o místní politiku neskončil přečtením volebního programu nebo vhozením volebního lístku do urny. Vždyť tak, jak bude obec či město vypadat a jak se zde bude žít, nezajistí jen poslanci. Tuto odpovědnost máme všichni. Přeji šťastnou volbu.